ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.133.2021:26
sp. zn. 6 Azs 133/2021 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: E. N., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 18,
Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se
žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. prosince 2020 č. j. OAM-662/ZA-ZA10-ZA22-
2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 12. dubna 2021 č. j. 16 Az 1/2021 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce dne 1. října 2020 požádal o mezinárodní ochranu. Uvedl, že v České republice
pobývá nepřetržitě od roku 1993, do roku 2010 měl povolení k trvalému pobytu. Osobně se zná
s Michailem Saakašvilim a fandí mu, myslí si, že by kvůli tomu špatně dopadl. Navíc by bylo
velice těžké přesídlit se s rodinou do Gruzie.
[2] Při pohovoru žalobce uvedl, že o povolení k trvalému pobytu přišel s ohledem na to,
že byl odsouzen k trestu odnětí svobody na šest a půl roku. Potom v České republice zůstával
na výjezdní příkazy, snažil se sloučit se starším synem, všechny jeho žádosti ale byly zamítnuty.
Žalobce netuší, jaká by byla jeho situace v případě návratu do vlasti. Od svých 13 let žije v České
republice. Michaila Saakašviliho potkal osobně v Kyjevě na jedné přednášce v zimě roku 2020,
měl projev v hotelu, kde byl ubytován i žalobce, bavili se spolu asi tak dvě minuty. Každý,
kdo se Saakašvilim sympatizuje, je v Gruzii utlačován. Gruzie je navíc zkorumpovaná země,
žalobce by se tam necítil bezpečně. Žalobcova družka je Ukrajinka, nemá s Gruzií nic
společného. Žalobce žádá o mezinárodní ochranu proto, aby mohl v České republice zůstat
legálně, končí mu platnost výjezdního příkazu.
[3] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný zamítl žádost žalobce jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Česká republika totiž považuje
Gruzii, s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie, za bezpečnou zemi původu ve smyslu §2 písm. k)
zákona o azylu (§2 bod 7 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon
o dočasné ochraně cizinců) a žalobce tuto domněnku ve vztahu k sobě nevyvrátil. Dle názoru
žalovaného byla motivací žalobce k podání žádosti o mezinárodní ochranu především snaha
o legalizaci pobytu. Tvrzení žalobce o možných potížích v souvislosti s Michailem Saakašvilim
označil žalovaný za nepodloženou spekulaci, přičemž zdůraznil, že žalobce se s bývalým
gruzínským prezidentem setkal pouze jednou, náhodou a krátce, v jiném kontaktu spolu nikdy
nebyli a žalobce se nikdy nepodílel na politickém životě Gruzie.
[4] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský
soud“) rozsudkem označeným v návětí. Konstatoval, že žalobce uvedl jako místo svého původu
Tbilisi, které se nachází v té části Gruzie, kterou Česká republika považuje za bezpečnou zemi
původu. Za takové situace se na žalobce přeneslo důkazní břemeno ke zpochybnění předpokladu,
že mu nehrozí riziko pronásledování či vážné újmy. Toto důkazní břemeno žalobce neunesl.
Městský soud zdůraznil, že žalobce v žalobě poukazoval především na svou osobní situaci,
která závěr žalovaného o bezpečné zemi původu nevyvrací. Ztotožnil se i se závěrem žalovaného,
že žalobci nehrozí nebezpečí s ohledem na jeho politické přesvědčení, přičemž podotkl,
že žalobce tuto námitku v řízení před soudem vůbec neuplatnil. Jelikož byla žádost žalobce
vyhodnocena jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 2 zákona o azylu, nebylo již na místě
zabývat se tím, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany stanovené v §12
– §14b zákona o azylu. Rodinné vazby jsou navíc důvodem pro udělení mezinárodní ochrany
jen ve výjimečných případech.
[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Namítal, že městský soud se dostatečně nezabýval jeho situací a pouze převzal závěry žalovaného.
Stěžovatel se v žalobě domáhal posouzení věci s ohledem na to, že v České republice žije
již od svých třinácti let a má zde rodinné vazby. Během řízení o žalobě bylo družce a synovi
stěžovatele uděleno státní občanství České republiky. Žalovaný nevěnoval pozornost tomu,
že nezletilý syn a družka stěžovatele náležejí do skupiny osob, které lze považovat za více
zranitelné, ani městský soud dostatečně nezohlednil nejlepší zájem dítěte. Stěžovatel trvá na tom,
že v jeho případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Dále namítl, že žalovaný
pouze obecně konstatoval, že Gruzie je bezpečnou zemí původu, a nezjišťoval, co konkrétně
by stěžovateli hrozilo za jeho politické názory a veřejně projevované sympatie k bývalému
prezidentovi Michailu Saakašvilimu. Na území Gruzie již stěžovatel nemá žádné vazby, na něž by
mohl navázat. Za stěžejní považuje přítomnost celé rodiny v České republice, v důsledku
jeho vycestování by došlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel neprokázal, že vůči němu
nelze považovat Gruzii za bezpečnou zemi původu. V případě rozhodnutí podle §16 odst. 2
zákona o azylu žalovaný nezohledňuje rodinné poměry žadatele o mezinárodní ochranu. Námitky
týkající se politických názorů stěžovatele považuje žalovaný za neopodstatněné.
[7] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného stěžovateli na vědomí.
[8] Kasační stížnost je částečně nepřípustná, neboť se opírá o důvody, které stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl [§104 odst. 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Konkrétně jde o námitku ohledně
sympatií stěžovatele s bývalým gruzínským prezidentem Michailem Saakašvilim, která v žalobě
již nezazněla, jak si správně povšiml městský soud. Stěžovatel v řízení před městským soudem
nepoukazoval ani na to, že jeho družka a syn získali státní občanství České republiky a že by měli
být zranitelnými osobami, ani na nejlepší zájem svého nezletilého syna.
[9] Ve zbývajícím rozsahu vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nepřijatelnou ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s., neboť svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu pro řízení ve věcech mezinárodní ochrany
viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS).
[10] Městský soud se řádně zabýval všemi relevantními aspekty stěžovatelova případu.
Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 30. září 2008 č. j. 5 Azs 66/2008 - 70,
č. 1749/2009 Sb. NSS, konstatoval, že institut bezpečné země původu zakládá presumpci
nedůvodnosti žádosti osob přicházejících z dané země. „Jinými slovy, žadatel o mezinárodní
ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě
tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí
prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám
v obdobném postavení“ (shodně srov. například usnesení ze dne 23. září 2020
č. j. 6 Azs 209/2009 - 29, přímo ve vztahu ke Gruzii usnesení ze dne 30. září 2020
č. j. 9 Azs 185/2020 - 30 či ze dne 15. prosince 2020 č. j. 1 Azs 309/2020 - 39). V důsledku
označení Gruzie za bezpečnou zemi původu tedy stěžovatel musel prokázat, že ve vztahu
k jeho osobě ji za bezpečnou považovat nelze (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
15. února 2021 č. j. 4 Azs 325/2020 - 29).
[11] Městský soud vycházel z toho, že stěžovatel své důkazní břemeno neunesl. Této úvaze
nelze nic vytknout, protože stěžovatel v žalobě odkazoval výhradně na svoji rodinnou
situaci, která s poměry v Gruzii nijak nesouvisí (podobně usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. listopadu 2020 č. j. 4 Azs 229/2020 - 32 či ze dne 4. prosince 2020
č. j. 3 Azs 129/2020 - 68). Žalovaný stěžovatelovu žádost správně posoudil jako zjevně
bezdůvodnou, proto v souladu s §16 odst. 3 zákona o azylu ani neposuzoval, zda lze
stěžovatelův případ považovat za hodný zvláštního zřetele, tedy zda jsou dány důvody
pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu či doplňkové ochrany podle §14a
odst. 2 písm. d) zákona o azylu, k čemuž stěžovatel svou argumentací zjevně směřuje (obdobně
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. září 2020 č. j. 1 Azs 49/2020 - 32 či ze dne
11. listopadu 2020 č. j. 6 Azs 240/2020 - 34).
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na stěžovatelovy námitky. Nejvyšší správní soud rovněž nezjistil,
že by městský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Proto Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl.
[13] Na závěr Nejvyšší správní soud uvádí, že soužití s rodinou může stěžovatel dosáhnout
prostřednictvím některého z pobytových oprávnění podle zákona o pobytu cizinců, institut
mezinárodní ochrany k dosažení tohoto cíle neslouží (srov. například usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. ledna 2009 č. j. 2 Azs 66/2008 - 52 či již citované usnesení
č. j. 3 Azs 129/2020 - 68, popřípadě rozsudek ze dne 17. února 2021 č. j. 7 Azs 347/2020 - 23).
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. června 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu