ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.199.2021:71
sp. zn. 7 As 199/2021 - 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: DXC Technology Czech
Republic s. r. o., se sídlem Pikrtova 1737/1a, Praha 4, zastoupen JUDr. Janem Lukešem, Ph.D.,
advokátem se sídlem Hybernská 20, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: Ministerstvo práce
a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 29 Af 24/2021 - 487,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 29 Af 24/2021 - 487,
se zru š u j e.
II. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 24. 3. 2021,
sp. zn. ÚOHS-R0024/2021/VZ, č. j. ÚOHS-09324/2021/163/PBl, a rozhodnutí Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0166/2020/VZ,
č. j. ÚOHS-01637/2021/500/AIv, se zrušují a věc se v ra cí žalovanému
k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je po v i ne n zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení o žalobě
a řízení o kasační stížnosti celkem 17 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jana Lukeše, Ph.D., advokáta.
IV. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, a zaplacený soudní poplatek za návrh na vydání
předběžného opatření ve výši 1 000 Kč. Tyto poplatky mu budou vyplaceny z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce JUDr. Jana Lukeše, Ph.D., advokáta,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím osoby zúčastněné na řízení (Ministerstvo práce a sociálních věcí, dále též
„MPSV“ či „zadavatel“) ze dne 11. 3. 2020, č. j. MPSV-2020/50385-341, byl žalobce dle §48
odst. 4 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále též
„ZZVZ“), vyloučen ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Jednotný informační systém práce
a sociálních věcí – IS SOCIÁLNÍ DÁVKY II.“ (dále též „veřejná zakázka“, či jen „zakázka“)
z důvodu, že nabídka žalobce obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu (dále též „MNNC“),
která nebyla zdůvodněna (dále též „rozhodnutí o vyloučení).
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí o vyloučení námitky, které zadavatel rozhodnutím ze dne
8. 4. 2020, č. j. MPSV-2020/71616-341, odmítl jako nedůvodné.
[3] K návrhu žalobce žalovaný přezkoumal úkony zadavatele při zadávání veřejné zakázky
a rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, č. j. ÚHOS-01637/2021/500/Alv („rozhodnutí o návrhu
III“), žalobcův návrh dle §265 písm. a) ZZVZ zamítl.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, který předseda žalovaného
rozhodnutím ze dne 24. 3. 2021, č. j. ÚOHS-09324/2021/163/PBl (dále též „rozhodnutí
o rozkladu“ či „rozkladové rozhodnutí“), zamítl, a rozhodnutí žalovaného potvrdil.
II.
[5] Žalobce se proti rozkladovému rozhodnutí bránil žalobou, kterou Krajský soud v Brně
(dále též „krajský soud“) zamítl rozsudkem identifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Soud
se ztotožnil s posouzením provedeným žalovaným a předsedou žalovaného. Předeslal, že správní
orgány i soud dle ustálené judikatury přezkoumávají postup zadavatele pouze v rozsahu kontroly
rámce, v němž se provádí výběr nabídek, nemají však oprávnění hodnotit kvalitu samotného
výběru. Dle krajského soudu musí být postup, resp. rozhodnutí zadavatele o vyloučení logické,
racionální a transparentní, přičemž zadavatel těmto požadavkům v nyní posuzovaném případě
dostál. Dle krajského soudu postupoval zadavatel při posuzování nabídkové ceny žalobce
v souladu se zákonem, neboť ji hodnotil ve vztahu k předmětu zakázky, a to porovnáním
s cenami, které se objevovaly v jiných zadávacích řízeních či srovnáním se shromážděnými
podklady mapujícími ceny ICT prací, přičemž zjistil, že žalobcem nabídnutá cena se pohybovala
pod průměrem zjištěných cen. Zadavatel posoudil rovněž technické aspekty platformy SoftShell,
přičemž vyšel z informací poskytnutých žalobcem v rámci objasnění MNNC a odborných
vyjádření vypracovaných odborníky z oblasti ICT. Na základě těchto podkladů zadavatel shledal,
že užití platformy SoftShell nesníží požadavky na kvalifikaci pracovníků vykonávajících Rozvoj,
a nemůže tedy odůvodnit nízkou nabídkovou cenu žalobce. Dle krajského soudu zadavatel
rozhodl o vyloučení stěžovatele na základě skutečností, které požadoval objasnit v rámci
odůvodňování MNNC. Žalobce věděl, jaké má zadavatel pochybnosti ohledně jeho nabídkové
ceny, a měl dostatek prostoru a příležitostí předložit zadavateli všechny relevantní informace
a podklady, kterými zdůvodňoval MNNC služeb Rozvoje. V daném případě nedošlo ke zkrácení
práv žalobce ani tím, že zadavatel před vydáním rozhodnutí o vyloučení neumožnil stěžovateli
seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim. K argumentaci žalobce ohledně ekonomické
racionality postupu zadavatele krajský soud konstatoval, že tato otázka nebyla předmětem řízení
před žalovaným, resp. předsedou žalovaného, neboť tito nejsou oprávněni poukazovanou otázku
posuzovat. To stejné platí i pro technickou stránku zakázky. Krajský soud proto tuto námitku
žalobce vyhodnotil jako nedůvodnou. Krajský soud dále uvedl, že zadavatel v průběhu řízení
změnil postoj k ceně služeb Rozvoje nabídnuté žalobcem, k této změně však byl donucen
v návaznosti na předchozí rozhodnutí žalovaného (ze dne 13. 5. 2019), dle kterého zadavatel
pochybil, jestliže žalobce nepožádal o zdůvodnění MNNC některých položek nabídkové ceny.
Tuto změnu postoje zadavatele proto nelze označit za netransparentní. Plné znění rozsudku
krajského soudu je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost odkazuje.
III.
[6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti citovanému rozsudku krajského soudu kasační
stížnost z důvodů obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Zejména poukazoval na porušení zásady
transparentnosti ve smyslu §6 ZZVZ. Souhrnně namítal, že zadavatel posouzení cen prací
v profesích v oblasti ICT obsažené v rozhodnutí o vyloučení (ze dne 11. 3. 2020) provedl
neobjektivně a zavádějícím způsobem a tedy v rozporu se zásadou transparentnosti. Zadavatel
při posuzování MNNC v nabídce stěžovatele vycházel pouze z průměrné ceny a nezohlednil ceny
nižší. Dle stěžovatele je tento postup neakceptovatelný, neboť by vedl k absurdní situaci, kdy by
nabídková cena na realizaci každé další veřejné zakázky musela být vyšší než aktuální průměrné
ceny, aby nebyla vyloučena. Poukazoval i na neobjektivnost a účelovost provedeného hodnocení,
nezohlednění všech okolností věci a celkově netransparentní postup. Takový postup nelze
považovat za postup odpovídající zásadě transparentnosti. Dále namítal, že zadavatel v průběhu
řízení změnil svůj postoj k položce cena za Rozvoj, kdy nejprve tuto položku akceptoval a
odůvodnění její ceny nepožadoval, avšak následně svůj postoj změnil, u této položky identifikoval
MNNC a požadoval zdůvodnění její ceny, aniž by byly zřejmé důvody tohoto obratu. Poukázal i
na nemožnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Krajskému soudu vytýkal i
to, že se odmítl zabývat ekonomickými souvislostmi nabídek obou účastníků a posouzením
technických aspektů daného řešení. Za nepřípadnou označil stěžovatel i výtku soudu,
že stěžovatel v rámci námitek nepředložil žádný znalecký posudek, kterým by podložil své závěry
uvedené v námitkách. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí předsedy žalovaného a rozhodnutí žalovaného.
Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž navrhl, aby Nejvyšší správní soud vydal předběžné opatření
a přiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
IV.
[7] Předseda žalovaného se ve vyjádření ke kasační stížnosti obsáhle vyjádřil k návrhu
stěžovatele na vydání předběžného opatření a k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Je názoru, že nejsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření,
resp. pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V další části kasační stížnosti se vyjádřil
k uplatněným kasačním námitkám. Námitky důvodnými neshledal. Setrval na závěrech uvedených
v rozhodnutí o rozkladu, které zopakoval a dále rozvedl. Souhrnně setrval na závěru, že postup
zadavatele, jakož i následný postup žalovaného odpovídal právní úpravě vč. zásady
transparentnosti. Ztotožnil se s posouzením provedeným krajským soudem a navrhl zamítnutí
kasační stížnosti. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti rovněž uvedla,
že neshledává důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, resp. pro vyhovění
návrhu na vydání předběžného opatření. K uplatněným námitkám odkázala na svá předchozí
podání a zopakovala tam uvedenou argumentaci. Vyjádřila přesvědčení, že žalovaný i předseda
žalovaného postup zadavatele (osoby zúčastněné na řízení) řádně přezkoumali, a rozsudek
krajského soudu aprobující tato rozhodnutí je dle jejího názoru správný a souladný se ZZVZ
i s konstantní judikaturou. Osoba zúčastněná na řízení proto navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
V.
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Z předložených spisů Nejvyšší správní soud zjistil následující podstatné skutečnosti.
[11] Do zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Jednotný informační systém práce
a sociálních věcí – IS SOCIÁLNÍ DÁVKY II“ vypsanou MPSV jako zadavatelem
s předpokládanou hodnotou 270 000 000 Kč bez DPH se přihlásili pouze dva uchazeči:
stěžovatel s celkovou nabídkovou cenou 268 793 400 Kč bez DPH a společnost OKsystem a.s.,
(dále též „OKsystem“) s celkovou nabídkovou cenou 823 999 200 Kč bez DPH.
[12] Zadávací dokumentace v bodě 6. uvádí, že „za nabídku obsahující mimořádně nízkou
nabídkovou cenu bude považována taková cenová nabídka, jejíž celková cenová úroveň (celková, nebo i v případě
jednotlivých dílčích cen) bude o více než 40 % nižší než průměrná cenová úroveň všech hodnocených nabídek
(uvažovány budou celkové ceny, resp. jednotlivé dílčí ceny bez DPH dle přílohy č. 6). Tím však není dotčena
možnost zadavatele postupovat dle §113 ZZVZ i v případě, že zadavatel shledá nabídkovou cenu některého
z dodavatelů mimořádně nízkou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky na základě jiných skutečností, než je výše
definovaná odchylka od průměrné cenové úrovně.“
[13] Dne 18. 12. 2018 byla v zadávacím řízení na veřejnou zakázku nabídka stěžovatele
vybrána jako nejvhodnější.
[14] K návrhu druhého účastníka zadávacího řízení - společnosti OKsystem - žalovaný
rozhodnutím ze dne 13. 5. 2019, č. j. ÚOHS-S0106/2019/VZ-13295/2019/541/JCh, zrušil
rozhodnutí zadavatele o výběru nabídky stěžovatele jako nejvhodnější (dále též „rozhodnutí
o návrhu OKsystem“) s odůvodněním, že zadavatel nedodržel zásadu transparentnosti tím,
že nepožádal vybraného dodavatele o písemné zdůvodnění způsobu stanovení MNNC
v některých dílčích položkách, které byly o více než 40 % nižší než průměrná cenová úroveň
všech hodnocených nabídek, ačkoli si zadavatel tuto podmínku stanovení MNNC sám stanovil
v bodu 6. zadávací dokumentace; žalovaný zároveň zrušil všechny následující úkony zadavatele.
[15] Dne 27. 8. 2019 rozhodl zadavatel o vyloučení stěžovatele ze zadávacího řízení,
a to z důvodu neobjasnění MNNC. Proti tomuto rozhodnutí o vyloučení podal stěžovatel
námitky, které zadavatel rozhodnutím ze dne 24. 9. 2019, č. j. MPSV-2019/193061-341, odmítl.
K přezkoumání rozhodnutí o vyloučení ze dne 27. 8. 2019 podal stěžovatel návrh k žalovanému,
který rozhodnutím ze dne 12. 12. 2019, č. j. ÚOHS-S0365/2019/VZ-34475/2019/541/JCh (dále
též „rozhodnutí o návrhu I“), zrušil rozhodnutí o vyloučení s odůvodněním, že zadavatel
stěžovatelovo objasnění MNNC neposoudil transparentně, neboť se náležitě nezabýval tím,
zda specifika systému SoftShell, který stěžovatel dle své nabídky plánuje použít pro realizaci
veřejné zakázky, neodůvodňují nižší nabídkovou cenu, a nevyložil, proč neakceptoval cenu
za položku „Cena za poskytování 1 člověkodne ve výši dle odst. 12.3.1 Smlouvy“ (položka č. 3.1; dále též
„Rozvoj“).
[16] Zadavatel proto dne 23. 1. 2020 stěžovatele opětovně vyzval ke zdůvodnění mimořádně
nízké nabídkové ceny ve vztahu k položce Rozvoj, u níž stěžovatel uvedl cenu 4 300 Kč
bez DPH. Zadavatel ve výzvě stěžovateli současně položil dotazy týkající se platformy SoftShell
a požádal o ukázku práce v platformě SoftShell. Stěžovatel požadovanou ukázku provedl
na jednání hodnotící komise dne 13. 2. 2020. Na dotazy zadavatele dále odpověděl podáním
ze dne 13. 2. 2020 (dále též „objasnění MNNC“).
[17] Následně zadavatel shora označeným rozhodnutím ze dne 11. 3. 2020 dle §48 odst. 4
ZZVZ znovu vyloučil stěžovatele ze zadávacího řízení (dále též „rozhodnutí o vyloučení“)
s odůvodněním, že jeho nabídka obsahuje MNNC, která nebyla zdůvodněna.
[18] Stěžovatel podal proti rozhodnutí o vyloučení námitky, které zadavatel rozhodnutím
ze dne 8. 4. 2020, č. j. MPSV-2020/71616-341, odmítl jako nedůvodné.
[19] Proti postupu zadavatele stěžovatel opět brojil návrhem k žalovanému, který o něm
rozhodl dne 19. 8. 2020 rozhodnutím č. j. ÚOHS-25762/2020/541/AHr (dále též „rozhodnutí
o návrhu II“). Žalovaný v něm znovu rozhodl, že zadavatel transparentně neposoudil
stěžovatelovo objasnění MNNC ze dne 13. 2. 2020, pročež zrušil rozhodnutí o vyloučení
a všechny následné úkony zadavatele učiněné v zadávacím řízení.
[20] K rozkladu zadavatele předseda žalovaného dne 23. 11. 2020 rozhodnutím
sp. zn. ÚOHS-R0176/2020/VZ, č. j. ÚOHS-37332/2020/323/RBu (dále též „předchozí
rozhodnutí o rozkladu“) zrušil rozhodnutí o návrhu II a věc vrátil žalovanému k novému
projednání. Dle předsedy žalovaného zadavatel v rozhodnutí o vyloučení dostatečně odůvodnil,
proč musí být služby Rozvoje plněny pracovníky s vyšší kvalifikací ve větší míře, než s jakou
počítal stěžovatel ve své nabídce, a zadavatel rovněž vysvětlil, z jakých důvodů nevyvrátil
stěžovatel jeho pochybnosti o realizovatelnosti služeb Rozvoje za nabídnutou MNNC. Závěr
zadavatele v Rozhodnutí o vyloučení, že použití inovativního řešení v podobě platformy
SoftShell neodůvodňuje provádění služeb Rozvoje méně kvalifikovanými pracovníky,
a tedy neodůvodňuje MNNC stěžovatele za služby Rozvoje, byl dle názoru předsedy žalovaného
učiněn v souladu se zásadou transparentnosti.
[21] Dne 15. 1. 2021 vydal žalovaný rozhodnutí o návrhu III, jímž dle §265 písm. a) ZZVZ
zamítl návrh stěžovatele, protože nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření. Mj. dovodil,
že zadavatel neporušil ZZVZ ani zásadu transparentnosti.
[22] Proti rozhodnutí o návrhu III podal stěžovatel rozklad, který předseda žalovaného
rozhodnutím ze dne 24. 3. 2021, č. j. ÚOHS-09324/2021/163/PBl (dále též „rozhodnutí
o rozkladu“ či „rozkladové rozhodnutí“), zamítl, a rozhodnutí žalovaného potvrdil. Ztotožnil se i
se závěrem o neporušení zásady transparentnosti.
[23] Rozkladové rozhodnutí předsedy žalovaného napadl stěžovatel žalobou, kterou krajský
soud zamítl rozsudkem napadeným nyní posuzovanou kasační stížností.
[24] Dle §6 odst. 1 ZZVZ musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady
transparentnosti a přiměřenosti.
[25] Dle §28 odst. 1 písm. o) ZZVZ se pro účely tohoto zákona rozumí mimořádně nízkou
nabídkovou cenou nabídková cena nebo náklady uvedené účastníkem zadávacího řízení,
které se jeví jako mimořádně nízké ve vztahu k předmětu veřejné zakázky.
[26] Dle §113 odst. 1 ZZVZ zadavatel provede posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny
před odesláním oznámení o výběru dodavatele.
[27] Dle §113 odst. 2 ZZVZ může zadavatel v zadávací dokumentaci stanovit a) cenu nebo
náklady, které bude považovat za mimořádně nízkou nabídkovou cenu, nebo b) způsob určení
mimořádně nízké nabídkové ceny.
[28] Dle §113 odst. 4 ZZVZ zadavatel požádá účastníka zadávacího řízení o písemné
zdůvodnění způsobu stanovení mimořádně nízké nabídkové ceny. Žádost o zdůvodnění
mimořádně nízké nabídkové ceny se považuje za žádost podle §46 ZZVZ, lze ji doplňovat
a vznést opakovaně. V žádosti o zdůvodnění MNNC musí zadavatel požadovat, aby účastník
zadávacího řízení potvrdil, že a) při plnění veřejné zakázky zajistí dodržování povinností
vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k předmětu veřejné zakázky, jakož
i pracovněprávních předpisů a kolektivních smluv vztahujících se na zaměstnance, kteří se budou
podílet na plnění veřejné zakázky, a b) neobdržel neoprávněnou veřejnou podporu.
[29] Dle §113 odst. 5 ZZVZ musí účastník zadávacího řízení v objasnění MNNC potvrdit
skutečnosti podle §113 odst. 4 ZZVZ. Mimořádné nízkou nabídkovou cenu může účastník
zadávacího řízení dále odůvodnit zejména prostřednictvím a) ekonomických aspektů výrobního
procesu, poskytovaných služeb nebo konstrukčních metod, b) použitých technických řešení nebo
výjimečně příznivých podmínek, které má účastník zadávacího řízení k dispozici pro plnění
veřejné zakázky, nebo c) originality stavebních prací, dodávek nebo služeb.
[30] Dle §113 odst. 6 ZZVZ zadavatel posoudí objasnění MNNC. Zadavatel účastníka
zadávacího řízení vyloučí, pokud z objasnění MNNC vyplývá, že a) nabídková cena je MNNC
z důvodu porušování povinností uvedených v §113 odst. 4 písm. a) zákona, b) nabídková cena je
MNNC z důvodu veřejné podpory a účastník zadávacího řízení není schopen na výzvu zadavatele
prokázat, že veřejná podpora byla poskytnuta v souladu s předpisy Evropské unie; jestliže je
účastník zadávacího řízení vyloučen z tohoto důvodu, informuje zadavatel o této skutečnosti
Evropskou komisi, nebo c) neobsahuje potvrzení skutečností podle §113 odst. 4 zákona.
[31] Dle §42 odst. 1 ZZVZ může zadavatel k provádění úkonů podle tohoto zákona pověřit
komisi; tím nejsou dotčeny jiné právní předpisy upravující způsob rozhodování zadavatele
a ani tím není dotčena jeho odpovědnost za dodržení pravidel stanovených tímto zákonem.
Úkony komise se pro účely tohoto zákona považují za úkony zadavatele.
[32] Dle §42 odst. 3 ZZVZ může zadavatel pro své rozhodování použít i vyjádření
přizvaných odborníků; tím není dotčena jeho odpovědnost za dodržení pravidel stanovených
tímto zákonem.
[33] Dle §48 odst. 4 ZZVZ může zadavatel vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud
nabídka účastníka zadávacího řízení obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu, která nebyla
účastníkem zadávacího řízení zdůvodněna.
[34] Dle §248 ZZVZ vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem
a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
(v nynější věci žalovaný, pozn. NSS).
[35] Dle §263 odst. 2 ZZVZ nedodrží-li zadavatel pravidla stanovená pro zadání veřejné
zakázky, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu, a dosud
nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zruší zadávací řízení nebo
soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.
[36] Dle konstantní judikatury zdejšího soudu je přezkum postupu zadavatele při hodnocení
nabídky účastníka zadávacího řízení ze strany žalovaného omezen na kontrolu zákonnosti rámce,
v němž hodnocení, resp. výběr z uchazečů zadávacího řízení probíhá. Již z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 3. 2004, č. j. 2 A 9/2002 - 62, publikovaného pod č. 242/2004 Sb.
NSS, se podává, že vlastní posouzení (ne)vhodnosti nabídky „je hranice, kterou žalovaný (Úřad
pro ochranu hospodářské soutěže, pozn. NSS) nesmí překročit, neboť potom by se stal sám hodnotitelem
jednotlivých nabídek. Jeho pravomoci sahají do úrovně těch činností zadavatele, která vytvářejí prostor pro fair
podmínky pro účast uchazečů v soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila
konkrétní kriterium a v jaké kvalitě. Nelze přezkoumávat úvahy členů komise, neboť tím by se žalovaný ve svých
důsledcích sám stylizoval do role zadavatele a určoval by, která zakázka má vyhovět zadaným kritériím a také
v soutěži zvítězit. Orgán dohledu nemůže přebírat zodpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky, neboť k tomu
nemá ani odborné předpoklady; totéž nelze požadovat ani po soudu. Úkolem obou je kontrola rámce, v němž se
výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru. V opačném případě by se totiž výběr nejvhodnější nabídky mohl
stát záležitostí znaleckých posudků, a pak by existence zákona postrádala smysl. Vlastní akt posouzení
a hodnocení nabídek, pokud je napadán, nemůže podléhat dohledové činnosti, neboť jde o nikoli dodržení
zákonem stanovených postupů, ale o myšlenkový proces odehrávající se ve sféře vědomí hodnotitelů.“
[37] Na uvedené navázal Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 6. 11. 2009,
č. j. 5 Afs 75/2009 - 100, v němž konstatoval, že „z judikatury správních soudů tedy vyplývá, že úkolem
Úřadu je kontrola rámce, v němž se výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru. Jeho pravomoci končí tam,
kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě. Úřad však dbá
na to, aby byla splněna jedna ze základních zásad zadávání veřejných zakázek, a to zásada transparentnosti
celého procesu zadávání veřejných zakázek […]. Úřad není oprávněn při své přezkumné činnosti vstupovat
do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, tedy členů hodnotící komise, a tyto myšlenkové pochody jakkoliv
přezkoumávat, hodnotit či dokonce nahrazovat vlastním správním uvážením, neboť zákon konstruuje hodnotící
komisi jako kolegium odborně způsobilých osob, kterým jedině je zákonem svěřena pravomoc posoudit veškeré
odborné otázky, související s procesem hodnocení nabídek. […] Úřad však přezkoumává, zda k hodnocení komisí
došlo zákonem stanoveným způsobem, zda k tomu došlo transparentním způsobem, tedy zda je posouzení komise
přezkoumatelné po formální stránce.“
[38] Citované judikaturní závěry ohledně výběru nejvhodnější nabídky byly později vztaženy
rovněž k problematice posuzování mimořádně nízkých nabídkových cen (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2017, č. j. 5 As 180/2016 - 32).
[39] Stěžovatel v kasační stížnosti dovozoval, že zadavatel posouzení cen prací v oblasti ICT
obsažené v rozhodnutí o vyloučení provedl v rozporu se zásadou transparentnosti. Nejvyšší
správní soud stěžovateli přisvědčil.
[40] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že si plně uvědomuje limity svého přezkumu.
Z výše uvedené právní úpravy a judikatury vyplývá, že úkolem žalovaného a správních soudů je
kontrola rámce, v němž se výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru. Správní soudy ani
žalovaný nemohou vstupovat do myšlenkových pochodů jednotlivých hodnotitelů, tedy členů
hodnotící komise, či nahrazovat jejich uvážení vlastním správním uvážením. Úkolem správních
soudů a žalovaného je kontrola těch činností zadavatele, které vytvářejí prostor pro fair podmínky
pro účast uchazečů v soutěži a jeho postupu v daném řízení, přičemž v tomto ohledu jsou
mj. oprávněni posuzovat dodržení zásady transparentnosti.
[41] Zásada transparentnosti zakotvená v §6 odst. 1 ZZVZ patří k základním principům
ZZVZ (viz důvodová zpráva k návrhu zákona o veřejných zakázkách, sněmovní tisk č. 300/0
přístupné v digitálním repozitáři Poslanecké sněmovny na adrese www.psp.cz, dále viz odbornou
komentářovou literaturu, např. Podešva, V., Sommer, L., Votrubec, J., Flaškár, M., Harnach, J.,
Měkota J. Janoušek, M. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. Praha: Wolters Kluwer,
2016.). Význam zásady transparentnosti v prvé řadě směřuje k cíli samotného práva veřejných
zakázek, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými
prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy,
jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění
hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Právě k zajištění konkurence
mezi dodavateli slouží rovněž zásada transparentnosti (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne
5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008 - 152, publ. pod č. 1771/2009 Sb. NSS, případně obdobně
stanovisko generální advokátky Christine Stix-Hackl ze dne 12. 4. 2005 ve věci C-231/03, Coname,
bod 92, podle které „transparentnost má zaručit nenarušenou hospodářskou soutěž a přispět k otevření
vnitrostátních trhů.“). V rozsudku ze dne 15. 9. 2010, č. j. 1 Afs 45/2010 - 159, zdejší soud vyložil,
že požadavek transparentnosti není splněn tehdy, jsou-li v zadavatelově postupu shledány takové
prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným
a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků
zadavatele. Doplnil, že tento závěr je v souladu s výkladem zásady transparentnosti ze strany
Soudního dvora EU, k čemuž odkázal na výše zmíněné stanovisko generální advokátky Stix-
Hackl ve věci Coname, které uvádí, že „transparentnost podle směrnic obsahuje více než pouhé aspekty
spojené s publicitou konkrétních zadávacích řízení“ (bod 88). „Kromě toho princip transparentnosti představuje
naopak vůdčí zásadu pro celé zadávací řízení. K tomu patří rovněž například přezkoumatelnost rozhodnutí
zadavatele a obecně objektivní postup během zadávacího řízení“ (bod 90, důraz přidán).
[42] Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že „smyslem institutu mimořádně nízké
nabídkové ceny je chránit zadavatele před situací, kdy uchazeč ve své nabídce uvede nereálnou cenu, za níž není
možné z objektivních důvodů realizovat plnění veřejné zakázky, která by vedla například k nedokončení,
nekvalitnímu splnění, případně nekontrolovatelnému navyšování původní nabídkové ceny. Citované ustanovení má
také bránit uchazečům v nabízení objektivně nereálné nabídkové ceny s cílem získat ‚konkurenční výhodu‘ oproti
ostatním uchazečům a zvítězit tak v zadávacím řízení“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 9. 2017, č. j. 5 As 180/2016 - 32).
[43] Z uvedeného vyplývá, že prostřednictvím zásady transparentnosti jsou chráněny cíle
právní úpravy v oblasti veřejných zakázek, mezi které patří zajištění hospodárnosti, efektivnosti
a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky, jakož i zajištění řádné hospodářské soutěže mezi
podnikateli. Předpokladem naplnění těchto cílů je přitom mj. i přezkoumatelnost rozhodnutí
zadavatele a celkově racionální, logický, bezrozporný, resp. objektivní postup zadavatele během
zadávacího řízení. Z níže uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal, že by zadavatel
těmto povinnostem dostál.
[44] V nynějším případě zadavatel při posuzování MNNC ve stěžovatelově nabídce
porovnával nabídkovou cenu stěžovatele s cenami ICT prací vyskytujícími se trhu. Tento postup
lze v obecné rovině označit za správný, neboť MNNC je třeba vyhodnocovat ve vztahu
k předmětu zakázky [viz výše citovaný §28 odst. 1 písm. o) ZZVZ], nikoli k předpokládané
hodnotě stanovené v zadávací dokumentaci. Za přijatelný však již nelze označit způsob tohoto
srovnání provedený zadavatelem, resp. postup při hodnocení stěžovatelem nabízené ceny. Tento
postup podle názoru kasačního soudu výše uvedeným požadavkům neodpovídá.
[45] Z rozhodnutí o vyloučení se podává, že zadavatel při posuzování stěžovatelem nabídnuté
ceny vycházel z dokumentu „Přehled obvyklých cen ICT prací“ ze dne 26. 11. 2018. Tento
přehled obsahuje údaje o ceně prací typově označených jako administrátor, analytik, architekt, auditor,
blended rate, podpora, programátor, rutinní práce, specialista, školitel, technik, tester, vedoucí projektu.
Zadavatel v rozhodnutí o vyloučení konstatoval, že služby Rozvoje dle nabídky stěžovatele bude
ze 48 % provádět osoba v roli vývojáře ohodnocena cenou bez marže ve výši 2 810 Kč
za tzv. 1 člověkoden. Srovnání zadavatel provedl s pozicí programátora seniora, neboť ta dle něj
fakticky odpovídá pozicí vývojáře (viz str. 11 rozhodnutí o vyloučení). Bral v úvahu hodnoty
mediánu 1 člověkodne a uvedl, že v případě programátora seniora je tato hodnota 11 200 Kč,
u programátora juniora 9 000 Kč, u webového programátora 6 000 Kč a nejnižší hodnotu mediánu
za 1 člověkoden shledal v případě pozice programátor.net, a to ve výši 4 392 Kč. Zadavatel vyhodnotil,
že stěžovatelem nabídnutá cena za 1 člověkoden vývojáře je „výrazně nižší než ceny obvyklé na této pozici“.
Zadavatel v rozhodnutí o vyloučení nevyložil své úvahy, na základě kterých při posouzení
MNNC vycházel z „ceny obvyklé“. Tu nadto bez dalšího ztotožnil s hodnotou mediánu částek
uvedených v Přehledu obvyklých cen ICT, a řádně nevysvětlil, z jakého důvodu se nezabýval
rozptylem na trhu reálně nabízených cen. Z tabulky na s. 11 Přehledu obvyklých cen ICT přitom
vedle mediánových, resp. průměrných hodnot vyplývají i maximální a minimální hodnoty cen
pro všechny varianty v kategorii programátor včetně rozložení jejich četnosti na trhu. V Přehledu
jsou uvedeny následující minimální hodnoty: u programátora seniora 2 024 Kč, u programátora juniora
2 296 Kč, u webového programátora 2 296 Kč, a u zadavatelem zmíněného programátora.net 2 600 Kč.
Z ničeho však relevantně nevyplývá, z jakých důvodů stěžovatelem nabídnutá cena (2 810 Kč),
která nebyla nižší než na trhu se reálně vyskytující ceny (byť ty nižší), založila pochybnosti
o schopnosti stěžovatele za danou cenu předmětnou veřejnou zakázku (resp. její část Rozvoj)
realizovat. Zadavatel v podstatě ztotožnil nižší cenu s nekvalitním plněním, aniž by však uvedl
relevantní argumentaci a důkazy, které by takový závěr jednoznačně potvrzovaly. Ani z ničeho
jiného nevyplývá opora pro takový zjednodušující a soutěž významně omezující závěr.
[46] Soud nemohl přehlédnout ani to, že zadavatel v rozhodnutí o vyloučení dospěl k závěru,
že použití platformy SoftShell nemůže odůvodnit stěžovatelem plánované využití méně
kvalifikovaných (a tedy levnějších) pracovníků pro posuzované služby Rozvoje (tj. položka, v níž
byla identifikována MNNC), ale naopak bude třeba použít pracovníky seniornější (a tedy dražší).
I při takovém závěru však nebylo lze bez dalšího učinit závěr o nerealizovatelnosti služeb
Rozvoje za stěžovatelem nabízenou cenu, neboť z Přehledu obvyklých cen ICT vyplývá, že jsou
na trhu dostupné služby seniorních programátorů již od ceny 2 024 Kč za 1 člověkoden, tj. za cenu
nižší, než stěžovatelem nabízenou cenu 2 810 Kč. Z rozhodnutí zadavatele ani z dalších podkladů
nelze učinit objektivní závěr, proč k uvedeným hodnotám nebylo lze přihlédnout a proč bylo
nutno na základě nich znemožnit stěžovateli účast v daném zadávacím řízení.
[47] Nejvyšší správní soud přitom nepřehlédl, že z adavatel ke svému závěru
o nerealizovatelnosti zakázky v položce Rozvoj za stěžovatelem nabídnutou cenu odkázal
i na znalecký posudek vypracovaný v roce 2019 pro Ministerstvo životního prostředí jako
zadavatele veřejné zakázky na informační systém odpadového hospodářství. Vyhodnotil,
že pozice vývojáře v rámci podpory a servisu systému odpadového hospodářství je velmi podobná
činnosti vývojáře v rámci Rozvoje (v nyní posuzované veřejné zakázce) a uvedl, že dle posudku činí
„cena obvyklá“ za 1 člověkoden vývojáře bez přirážky zisku výrazně vyšší cenu, než kolik činí cena
nabídnutá stěžovatelem. Stejný závěr učinil zadavatel ohledně „všech ostatních pozic v rámci
Rozvoje“. Ve vztahu k tomuto podkladu není zřejmé, na základě jakých úvah zadavatel
porovnával stěžovatelem nabídnutou cenu s vybranou cenou obsaženou v posudku. Cena
obsažená v posudku (viz tabulka na str. 82), kterou zadavatel označil jako „cenu obvyklou“ je
v posudku popsána jako „kalkulovaná cena za 1 člověkoden bez DPH – tržní hodnota“. Tato hodnota je
vypočítaná podle nákladové metody popsané v posudku. Zadavatel dle rozhodnutí o vyloučení
způsob výpočtu této hodnoty blíže nezkoumal, nezabýval se ani srovnatelností takto vypočítané
hodnoty s hodnotami uvedenými v Přehledu, resp. s cenou nabídnutou stěžovatelem. I tyto
skutečnosti vedou k závěru o neobjektivním posouzení, resp. o nedodržení zásady
transparentnosti.
[48] V souvislosti s uvedeným nelze dále přehlédnout, že zadavatel v rozhodnutí o vyloučení
odkázal rovněž na tři veřejné zakázky, ve kterých působil v pozici zadavatele, a které vyhodnotil
jako „zakázky obdobného charakteru“. Jednalo se o zakázku Jednotný informační systém práce
a sociálních věcí – IS ZAMĚSTNANOST, zakázku Jednotný informační systém práce
a sociálních věcí – Integrovaná podpůrná a provozní data (IPPD) a zakázku Podpora a rozvoj
datových skladů rezortu MPSV (DWH); viz příloha 1 k rozhodnutí o vyloučení – Porovnání cen
1 MD v ICT profesích. Podle názoru Nejvyššího správního soudu však z dokumentu Porovnání
cen 1 MD v ICT profesích vyplývá, že zadavatelem poukazované ceny za 1 člověkoden jsou cenami
jednotnými vztahujícími se obecně ke všem rolím, které mohou v rámci uvedených zakázek
figurovat, přičemž tento dokument na str. 3 výslovně uvádí, že tyto hodnoty neumožňují přímé
porovnání vůči jednotlivým rolím v rámci služeb Rozvoje, jak je definoval ve své nabídce
stěžovatel. Pro nyní posuzovanou situaci proto dokument provedl srovnání s celkovou
nabídkovou cenou stěžovatele za 1 člověkoden služeb Rozvoje ve výši 4 300 Kč (vč. marže)
a uzavřel, že stěžovatelem nabízená hodnota je „podstatně nižší v porovnání s cenami u obdobných
zakázek“. Nejvyšší správní soud shledal, že dokument, ze kterého zadavatel v této části vychází,
srovnává celkové ceny realizovaných veřejných zakázek, jejichž podobnost s nyní posuzovanou
nabídkou stěžovatele konstatuje bez jakéhokoli bližšího odůvodnění. Dále je třeba zdůraznit,
že z dokumentu není zřejmé složení ceny (vycházející z rozsahu využitých rolí či způsobu
poskytování služby) v zadavatelem poukazovaných zakázkách. Dokument neporovnává ani ceny
za stejné práce; vypovídající porovnání cen je proto vyloučeno.
[49] Nutno konečně zdůraznit i to, že stěžovatel v námitkách proti rozhodnutí o vyloučení
(viz bod 4 na str. 9 námitek) v rámci odůvodňování mimořádně nízké nabídkové ceny
poukazoval i na jiná zadávací řízení před ústředními orgány státní správy (Ministerstvo
spravedlnosti, Ministerstvo zemědělství), tedy před orgány, mezi které patří i nynější zadavatel,
ve kterých byly realizovány podobné zakázky (jejichž součástí byl i rozvoj systému) za obdobné
ceny, které uváděl stěžovatel. Stěžovatel v tomto ohledu mj. odkázal na celkové ceny
za 1 člověkoden služeb rozvoje systému v daných zakázkách (3 600 Kč, 3 500 Kč, 2 705 Kč)
a na ceny za služby v jednotlivých rolích (např. projektový manager 3 800 Kč, procesní analytik
3 500 Kč, architekt IS 3 400 Kč, vývojář 2 600 Kč, tester 2 200 Kč, role projektového managera, analytika
a architekta 4 800 Kč, systémový specialista za 3 200 Kč). Z uvedených údajů tedy vyplývá, že služby
vývojáře byly realizovány za cenu nižší, než je cena nabízená stěžovatelem, což značně
zpochybňuje nosný závěr zadavatele o nemožnosti realizace zakázky za nabízenou cenu, tedy
závěr, na kterém bylo vystavěno rozhodnutí o tom, že se stěžovatel nemůže účastnit daného
zadávacího řízení.
[50] Jak přitom vyplývá z výše uvedené právní úpravy a judikatury, úkolem správních soudů
a žalovaného je kontrola těch činností zadavatele, které vytvářejí prostor pro fair podmínky
pro účast uchazečů v soutěži a jeho postupu v daném řízení. Správní soudy a žalovaný jsou
oprávněni posuzovat dodržení zásady transparentnosti celého procesu zadávání veřejných
zakázek. V rámci posuzování zásady transparentnosti mají přitom zkoumat i objektivnost,
resp. bezrozpornost provedeného hodnocení nabídek. Kumulace všech výše uvedených důvodů
vede soud k závěru o nerespektování zásady transparentnosti ze strany zadavatele. Jeho postup
nelze považovat za objektivní, bezrozporný a v konečném důsledku i souladný se zásadou
transparentnosti. Nejvyšší správní soud tedy souhlasí se stěžovatelem, že postup zadavatele
neodpovídal smyslu a účelu §6 ZZVZ. Při tomto závěru nemohl Nejvyšší správní soud
přehlédnout ani celkový kontext dané zakázky a souvisejících otázek (zejména pak zvolení
pravidla pro přezkum nabídkových cen uchazečů z hlediska MNNC, výši předpokládané hodnoty
zakázky, výši jednotlivých nabídkových cen, jakož i následné hodnocení ze strany zadavatele).
Ty ve svém souhrnu znásobují závěr o nerespektování zásady transparentnosti a návazně
pak vedou i k pochybnostem stran dodržení principů hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti,
tedy dalších nosných cílů právní úpravy v oblasti veřejných zakázek. V tomto ohledu lze
akcentovat i argument stěžovatele, že z definice mimořádně nízké nabídkové ceny nevyplývá,
že by mimořádně nízkou nabídkovou cenou byla každá cena, která by byla nižší než průměrná,
resp. mediánová cena. Takový výklad by ad absurdum vedl k tomu, že pokud by každá nabídková
cena nižší než aktuální průměrná cena byla posouzena jako MNNC, každá další nabídková cena
by musela být vyšší než průměrná cena, což by mohlo vést jen k růstu cen veřejných zakázek.
Takový závěr pak vyvolává i rozpor s imperativem ukládajícím efektivní a hospodárné
vynakládání veřejných prostředků. Nejvyšší správní soud si je přitom vědom toho, že žalovaný
nemůže vstupovat do hodnotících úvah zadavatele, nahrazovat je úvahami vlastními, jakož
i dalších limitů postupu žalovaného ve smyslu výše uvedené právní úpravy a judikatury.
V rozsahu přezkumu prováděného žalovaným však zákon i judikatura trvají na povinnosti
posoudit soulad postupu zadavatele se zásadou transparentnosti (srov. §6 ZZVZ a rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2009, č. j. 5 Afs 75/2009 - 100). V dané věci však tato
zásada dodržena nebyla (viz výše). To má za následek nutnost zrušení rozsudku krajského soudu
a jemu předcházejících rozhodnutí správních orgánů. Nejvyšší správní soud si přitom uvědomuje
i specifičnost dané věci, z čehož plyne i obtížná přenositelnost výše uvedených závěrů na jiná
řízení. Každou věc je třeba posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem konkrétním
okolnostem.
[51] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že přisvědčil kasační námitce, že postup zadavatele
neodpovídal §6 ZZVZ. Z tohoto důvodu mu nezbylo, než rozsudek krajského soudu,
jakož i rozhodnutí předsedy žalovaného a rozhodnutí žalovaného zrušit, neboť ty stojí na zcela
opačném závěru.
[52] S ohledem na výše uvedené bylo nadbytečné zabývat se podrobně dalšími námitkami.
Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ohledně hodnocení změny postoje
zadavatele k položce cena za Rozvoj se ztotožňuje s krajským soudem. Zadavatel původně
stěžovatele ke zdůvodnění MNNC služeb Rozvoje nevyzval a jím nabídnutou cenu v řízení před
žalovaným obhajoval. V návaznosti na rozhodnutí žalovaného o návrhu OKsystem (kterým
žalovaný zrušil rozhodnutí zadavatele o výběru nabídky stěžovatele jako nejvhodnější) však byl
nucen změnit svůj přístup. Požádal stěžovatele o zdůvodnění MNNC, při kterém získal nové
informace ohledně jeho nabídky a nabídkové ceny, a vázán právním názorem Rozhodnutí
o návrhu OKsystem, které dosavadní zadavatelově argumentaci nepřisvědčilo, rozhodl
o vyloučení stěžovatele. Změnu zadavatelova postoje tak do značné míry způsobilo právě
zmíněné rozhodnutí žalovaného, jehož právním názorem byl zadavatel povinen se řídit,
a kterému se také podřídil (rozklad nepodal ani zadavatel, ani stěžovatel). Proto nelze považovat
změnu zadavatelova přístupu a argumentace za nevysvětlitelnou, jak dovozuje stěžovatel.
[53] Jestliže stěžovatel dále namítal, že mu zadavatel před vydáním rozhodnutí o vyloučení
neumožnil seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim, Nejvyšší správní soud v obecné rovině
souhlasí s posouzením provedeným krajským soudem, že v dané věci nebyl rámec férových
podmínek pro účast uchazečů v soutěži zásadně dotčen. Stěžovateli bylo známo zaměření
zadavatelových pochybností o MNNC, tj. toho, zda lze MNNC (v části položky Rozvoj)
odůvodnit technickými aspekty platformy SoftShell. V dané věci měl proto před vydáním
rozhodnutí příležitost předložit veškeré podklady a argumenty k dané otázce, pročež ani nelze
tento postup posoudit jako rozporný s poukazovanou judikaturou SDEU, ze které vyplývá právo
na možnost se účinně vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zprávy přizvaných odborníků pak
představovaly podklad pro zadavatele analyzující technické aspekty předmětného softwaru.
[54] Stěžovatel v kasační stížnosti rovněž brojil proti výtce krajského soudu, že stěžovatel své
argumenty uvedené v námitkách nepodložil žádným znaleckým posudkem. Nejvyšší správní soud
shledal, že z rozsudku krajského soudu vyplývá, že krajský soud stěžovateli nekladl k tíži
nedoložení znaleckého posudku k námitkám. Konstatoval pouze, že ačkoli stěžovatel
zpochybňoval závěry odborníků ohledně platformy SoftShell, na základě kterých zadavatel
rozhodl o vyloučení stěžovatele, nedoložil ke svým výhradám žádné relevantní důkazy
či podklady, a to nejen v rámci námitek, ale ani při podání návrhu k žalovanému, rozkladu
či žaloby. Kasační námitka je proto nedůvodná. Krajskému soudu nelze vytýkat ani jeho závěry
stran přezkumu ekonomické racionality a technického řešení. V tomto ohledu postupoval
v souladu s konstantní judikaturou, od které Nejvyšší správní soud neshledal na podkladě stížní
argumentace důvod se odchýlit.
[55] S přihlédnutím k výše uvedenému však rozsudek krajského soudu obstát nemohl. Krajský
soud pochybil, pokud rozhodnutí správních orgánů pro výše uvedené důvody nezrušil. Stěžovatel
v žalobě a následně i v kasační stížnosti důvodně poukazoval na porušení zásady transparentnosti
(viz výše). Na základě uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. rozsudek krajského soudu zrušil. Zruší-li Nejvyšší
správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud již v řízení před krajským soudem byly
pro takový postup důvody, současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle
povahy věci rozhodnout o zrušení rozhodnutí správního orgánu [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.].
Vzhledem k tomu, že v dané věci by krajský soud v souladu s vysloveným závazným právním
názorem neměl jinou možnost, než zrušit napadené rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 2 písm. a)
ve spojení s §78 odst. 1, 3 a 4 s. ř. s. tak, že sám rozhodnutí předsedy žalovaného a rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je vázán výše uvedenými
závěry.
[56] Nejvyšší správní soud dodává, že nerozhodoval o návrhu stěžovatele na vydání
předběžného opatření ani o jeho návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť
o tomto mimořádném opravném prostředku bylo (s ohledem na povahu věci) rozhodnuto
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003,
č. j. 2 Azs 3/2003 - 44, publikován pod č. 173/2004 Sb. NSS a na něj navazující judikaturu).
[57] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o náhradě nákladů v řízení o žalobě i o kasační
stížnosti podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel měl v řízení úspěch,
má proto právo na náhradu nákladů v plné výši.
[58] V řízení o žalobě stěžovatel vynaložil na soudní poplatek 3 000 Kč a 1 000 Kč za návrh
na vydání předběžného opatření. V řízení o žalobě stěžovatel nebyl zastoupen, nemá proto právo
na náhradu nákladů právního zastoupení. Celková částka náhrady nákladů v řízení o žalobě proto
činí 4 000 Kč.
[59] V řízení o kasační stížnosti stěžovatel vynaložil na soudní poplatek 5 000 Kč.
Dále má stěžovatel právo na náhradu nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby:
převzetí a příprava zastoupení [§11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu] a sepis kasační stížnosti
[§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč [§9
odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši
300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměna tak činí 6 800 Kč. Protože je advokát plátcem
DPH, zvyšuje se jeho odměna o částku odpovídající této dani (sazba daně 21 %). Celková částka
náhrady nákladů v řízení o kasační stížnosti proto činí 8 228 Kč za právní zastoupení a 5 000 Kč
za zaplacený soudní poplatek, celkem tedy 13 228 Kč.
[60] Celkem za obě řízení je tak žalovaný povinen zaplatit stěžovateli 17 228 Kč, a to
do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce stěžovatele.
[61] Výrok ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení vychází z §60 odst. 5 s. ř. s. Osoba
zúčastněná na řízení neplnila žádné povinnosti, které by jí soud uložil, nebyly shledány ani žádné
důvody hodné zvláštního zřetele. Náhrada nákladů řízení se osobě zúčastněné na řízení proto
nepřiznává.
[62] Jelikož Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ani o návrhu na vydání předběžného opatření, rozhodl o vrácení
zaplaceného soudního poplatku za tyto návrhy v celkové výši 2 000 Kč (1 000 Kč za každý
návrh) stěžovateli. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám
zástupce JUDr. Jana Lukeše, Ph.D., advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
(§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu