ECLI:CZ:NSS:2021:8.ADS.215.2021:42
sp. zn. 8 Ads 215/2021 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky
Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: PGI MORAVA, s. r. o., se sídlem
Ševcovská 598, Slavičín, zastoupená Mgr. Liborem Knotem, advokátem se sídlem
Záhumení II 354, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem
Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí
ze dne 9. 3. 2020, čj. MPSV-2019/111780-513/2, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, čj. 14 Ad 7/2020 - 44,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, čj. 14 Ad 7/2020 - 44,
se r uší .
II. Žaloba se od m ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 5. 2019, čj. MPSV-2019/25716-424/2, neprominul
žalobkyni splnění podmínky výše součtu nedoplatků uvedené v §78a odst. 4 písm. b) zákona
č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí rozklad, který
ministryně práce a sociálních věcí v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla. Proti tomuto
rozhodnutí (dále „napadené rozhodnutí“) podala žalobkyně dne 12. 5. 2020 žalobu k Městskému
soudu v Praze. Žaloba vedle označení věci obsahovala jen následující větu: „Rozhodnutí považujeme
za nesprávné z důvodu nesprávného posouzení skutkového stavu, čímž nám je naše společnost krácena na svých
právech.“ Dne 15. 5. 2020 žalobkyně žalobu doplnila.
[2] Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem napadené rozhodnutí zrušil
s odůvodněním, že správní úvaha žalovaného při uplatnění §78a odst. 16 zákona
o zaměstnanosti nebyla uskutečněna v zákonných mezích. Městský soud v rozsudku mimo jiné
konstatoval, že žalobkyně podala žalobu poslední den lhůty, a dospěl k závěru, že výše citované
tvrzení žalobkyně lze chápat jako zárodek žalobního bodu ve smyslu rozsudku rozšířeného
senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS. K tomu uvedl,
že žalobkyně namítala nesprávné právní posouzení skutkového stavu a z návětí žaloby bylo
patrné, že žalovaný rozhodoval ve věci prominutí splnění podmínky součtu nedoplatků
podle §78a odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Žalobnímu bodu bylo proto možné
rozumět tak, že žalobkyně zpochybňovala podřazení skutkových okolností pod hypotézu právní
normy. Účel koncentrace řízení podle §71 odst. 2 s. ř. s. byl splněn, neboť žalobkyně po uplynutí
lhůty k podání žaloby pouze doplnila dřívější obecný žalobní bod, aniž překročila jeho hranice.
[3] Žalovaný napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, ve které
vedle nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti rozsudku namítá, že městský soud
nesprávně posoudil rozsah správního uvážení žalovaného. Žalobkyně ve vyjádření ke kasační
stížnosti zpochybňuje argumenty žalovaného a plně se ztotožňuje se závěry městského soudu.
[4] Dříve, než Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení kasačních námitek, zabýval
se tím, zda napadený rozsudek městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Konkrétně zkoumal, zda žaloba podaná
k městskému soudu obsahovala všechny předepsané náležitosti, které podmiňovaly její věcné
projednání.
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] Podle §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být
patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné. Toto ustanovení žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní
(tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení doprovázená
(v témže smyslu) konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých
konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní
orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím
samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005,
čj. 2 Azs 92/2005 - 58, č. 835/2006 Sb. NSS).
[7] Podle §71 odst. 2 věty třetí s. ř. s. musí žalobce ve lhůtě pro podání žaloby uplatnit
alespoň jeden žalobní bod tak, aby jeho žaloba byla projednatelná. Pokud žalobní bod neuplatní
vůbec, nebo až po lhůtě pro podání žaloby, bude žaloba odmítnuta podle §37 odst. 5 s. ř. s.
(srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 3. 2018, čj. 3 Azs 66/2017 - 31,
č. 3733/2018 Sb. NSS, body 37 a 48).
[8] Nejvyšší správní soud dospěl v souzené věci k závěru, že žaloba, o níž městský soud
rozhodl napadeným rozsudkem, neobsahovala žádný žalobní bod. Výše citované žalobní tvrzení
nedostálo požadavkům na vymezení žalobního bodu, jak byly formulovány ve shora
uvedené judikatuře. Z tohoto tvrzení nebylo ani náznakem patrné, z jakých skutkových
a právních důvodů považovala žalobkyně napadené rozhodnutí za nezákonné. Nelze v něm
spatřovat ani zárodek žalobního bodu, jak to učinil městský soud v bodech 14 až 16 napadeného
rozsudku. Žalobkyně totiž nespojila, a to ani v nejhrubších obrysech, tvrzené nesprávné
posouzení skutkového stavu s individuálními závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí.
Z jejího tvrzení nejsou seznatelné skutkové děje a okolnosti individuálně odlišitelné od jiných
ve vztahu k jejímu konkrétnímu případu, jež žalobkyně považovala za relevantní k tvrzené
nezákonnosti správního rozhodnutí. Žalobkyně ani nevymezila právní důvody nezákonnosti
napadeného rozhodnutí tak, aby soud při uplatnění obecného pravidla, že soud zná právo, mohl
dostatečně vymezit, kterým směrem, tj. ve vztahu k jakým právním předpisům bude směřovat
jeho přezkum (srov. výše citovaný rozsudek rozšířeného senátu čj. 4 As 3/2008 - 78, bod 33).
[9] Vzhledem k tomu, že otázka projednatelnosti žaloby nebyla předmětem podání
účastníků řízení o kasační stížnosti, poskytl Nejvyšší správní soud žalobkyni a žalovanému
možnost se k této otázce vyjádřit. Zatímco žalovaný nemá proti výše uvedenému posouzení
námitek, žalobkyně se ztotožňuje s názorem městského soudu, že její žaloba byla projednatelná.
Žalobkyně zaprvé odkazuje na princip materiálního právního státu a na poslání správního
soudnictví neuchylovat se k přepjatému formalismu. Zadruhé poukazuje na to, že při podání
žaloby nebyla zastoupena advokátem.
[10] Pokud jde o první argument žalobkyně, je pravda, že přepjatý formalismus při posuzování
náležitostí žaloby ve správním soudnictví neodpovídá principu materiálního právního státu
ani samotnému poslání soudnictví. Je ovšem třeba mít na paměti, že žaloba ve správním
soudnictví představuje procesní úkon, jímž se žalobce obrací na soud a žádá jej, aby jeho
veřejnému subjektivnímu právu, které bylo ohroženo či porušeno, originálně poskytl
spravedlivou ochranu. Jestliže tedy soudní řád správní požaduje, aby žaloba splňovala určité
náležitosti, nečiní tak proto, aby krajské soudy formalisticky trvaly na naplnění litery zákona,
ale proto, aby žaloba mohla být podkladem právě pro poskytování spravedlivé ochrany veřejným
subjektivním právům v rámci soudního řízení (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne
12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003 - 56, č. 534/2005 Sb. NSS). Požadavek uplatnit ve lhůtě
pro podání žaloby žalobní body je jednou z podmínek realizace ústavního práva zakotveného
v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které mají zajistit, aby se navrhovatelé na soud
obraceli kvalifikovaně, aby byla uplatněna zásada koncentrace a efektivity řízení a byla tím
usnadněna realizace práva na to, aby věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené lhůtě
a bez zbytečných průtahů (nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2526/16;
srov. také výše citovaný rozsudek rozšířeného senátu čj. 3 Azs 66/2017 - 31, bod 42).
[11] K druhému argumentu žalobkyně Nejvyšší správní soud uvádí, že pro výše uvedené
závěry není podstatné, zda žalobkyně byla či nebyla při podání žaloby zastoupena. Právní úprava
soudního řízení správního nepočítá s povinným zastoupením v řízení o žalobách. Každému
žalobci však umožňuje požádat o ustanovení zástupce (§35 odst. 10 s. ř. s). Pokud měla
žalobkyně s formulací žalobních bodů obtíže, nic jí nebránilo, aby o ustanovení zástupce
požádala. V takovém případě po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní
neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení (žaloby), od níž se odvíjí povinnost
uplatnit žalobní body. V této souvislosti je ovšem nutno podotknout, že v doplnění žaloby
z 15. 5. 2020 byla žalobkyně schopna řádně formulovat žalobní body, aniž byla zastoupena.
[12] S ohledem na výše uvedené nelze ani jednomu z argumentů žalobkyně přisvědčit.
[13] Zbývá posoudit, zda byl za výše popsaných okolností městský soud povinen žalobkyni
vyzvat k odstranění vad žaloby.
[14] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném rozsudku
čj. 3 Azs 66/2017 - 31 k této otázce uvedl, že „[s]oud je povinen vyzvat žalobce k doplnění žalobních
bodů, je-li ještě se zřetelem na konkrétní situaci pravděpodobné, že žalobce bude s to žalobu včas, tedy ve lhůtě
pro podání žaloby, doplnit“ (rozsudek rozšířeného senátu čj. 3 Azs 66/2017 - 31, bod 58). Vzhledem
k tomu, že v nyní projednávané věci byla žaloba doručena do datové schránky městského soudu
poslední den lhůty v 17:19 hodin, nezbýval městskému soudu již žádný prostor k tomu,
aby se seznámil s obsahem žaloby, ověřil všechny rozhodné skutečnosti a zaslal žalobkyni
výzvu k doplnění žalobních bodů podle §37 odst. 5 s. ř. s. (srov. např. rozsudek NSS ze dne
21. 5. 2014, čj. 6 As 50/2014 - 18, body 21 a 22).
[15] Městský soud proto nebyl povinen vyzvat žalobkyni k odstranění vad žaloby a měl
bez dalšího žalobu odmítnout podle §37 odst. 5 s. ř. s.
[16] Nad rámec výše uvedených úvah Nejvyšší správní soud upozorňuje na to, že městský
soud posuzoval otázku náležitostí žaloby jako podmínku řízení ve smyslu §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Rozšířený senát však ve výše citovaném rozsudku čj. 3 Azs 66/2017 - 31 uzavřel,
že správným důvodem pro odmítnutí žaloby je §37 odst. 5 s. ř. s., jež je samostatným důvodem
pro odmítnutí žaloby z důvodu neodstranění vad podání, a to i v situacích, kdy nebyla vydána
výzva k odstranění vad žaloby (srov. bod 61 rozsudku rozšířeného senátu).
[17] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, neboť žaloba nebyla s ohledem na chybějící žalobní bod projednatelná
a městský soud, který takovou žalobu projednal, se dopustil vady řízení, které mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Proto Nejvyšší
správní soud rozsudek městského soudu zrušil (výrok I.) a podle §110 odst. 1 věty za středníkem
s. ř. s. žalobu současně odmítl (výrok II.).
[18] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. platí, že rozhodl-li Nejvyšší správní soud současně
o odmítnutí návrhu, rozhodne i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí
krajského (v tomto případě městského) soudu. Vzhledem k tomu, že byla žaloba odmítnuta,
nemá podle §60 odst. 3 s. ř. s. žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v řízení před městským soudem, tak i náklady,
které vznikly v řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2008,
čj. 1 As 61/2008 - 98).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 15. října 2021
Petr Mikeš
předseda senátu