ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.139.2020:35
sp. zn. 8 As 139/2020-35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: P. V., zastoupen Mgr. Filipem Wágnerem,
advokátem se sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3, proti žalované: Vězeňská služba České
republiky, Věznice Horní Slavkov, se sídlem Hasičská 785, Horní Slavkov, proti rozhodnutí
speciálního pedagoga žalované ze dne 18. 4. 2020, čj. VS-74596/ČJ-2020-800832-KŘO-T,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 7. 2020,
čj. 57 A 85/2020-21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Vychovatel žalované uložil žalobci ve výkonu trestu odnětí svobody dne 16. 4. 2020
nepodmíněný kázeňský trest 7 dnů umístění do uzavřeného oddílu, s výjimkou doby stanovené
k plnění určených úkolů programu zacházení. Dne 17. 4. 2020 podal proti tomuto rozhodnutí
žalobce stížnost, kterou speciální pedagog žalované rozhodnutím označeným v záhlaví zamítl
(s tímto rozhodnutím byl žalobce seznámen dne 18. 4. 2020).
[2] Rozhodnutí speciálního pedagoga napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni,
kterou předal k poštovní přepravě dne 16. 6. 2020, doručena byla ke krajskému soudu dne
18. 6. 2020. Krajský soud žalobu v záhlaví uvedeným usnesením odmítl, neboť neobsahovala
žádné individualizované žalobní body a konkrétní skutečnosti. Žalobce krajský soud nevyzýval
k doplnění žaloby. S odkazem na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 3. 2018,
čj. 3 Azs 66/2017-31, č. 3733/2018 Sb. NSS, dospěl k závěru, že by žalobce nemohl žalobu včas
doplnit. Žaloba byla soudu doručena v poslední den lhůty pro její podání a s žalobcem nebylo
možno (s ohledem na chybějící zastoupení advokátem) komunikovat jinak než poštou, tedy
nikoliv způsobem umožňujícím rychlou elektronickou komunikaci.
[3] Usnesení krajského soudu žalobce (dále „stěžovatel“) napadl kasační stížností. Namítá,
že dané usnesení porušilo jeho právo na soudní a jinou právní ochranu, konkrétně právo
na soudní přezkum původně napadeného rozhodnutí žalované. Krajský soud vydal napadené
usnesení v příkrém rozporu se základními atributy právního státu, neboť stěžovatel se včasnou
žalobou domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a ustanovení zástupce z řad advokátů
k ochraně svých zájmů. Krajský soud stěžovatele s vědomím poměrně krátkých lhůt nevyzval
k doplnění žaloby, ani mu neustanovil zástupce, aby mu mohla být poskytnuta právní pomoc
odborníka, přes jeho omezený přístup k právním službám ve výkonu trestu odnětí svobody.
Krajský soud se v napadeném usnesení opíral o zjevně nepřiléhavou judikaturu, v níž popsané
analogické případy nejsou obdobnými se záležitostí stěžovatele.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační stížnosti
a v ní uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatel v kasační stížnosti nijak nerozporuje,
že žaloba podaná u krajského soudu neobsahovala žádné projednatelné žalobní body. Touto
otázkou se tedy Nejvyšší správní soud nezabýval. Stěžovatel se ve své strohé a značně obecné
kasační argumentaci omezuje toliko na to, že jej měl krajský soud vyzvat k doplnění žaloby a měl
mu ustanovit zástupce. Pokud tak neučinil, vydané usnesení o odmítnutí žaloby narušuje právo
stěžovatele na soudní ochranu. S tím se Nejvyšší správní soud neztotožnil.
[8] Dále je nutno uvést, že stěžovatel v žalobě nepožádal o ustanovení zástupce, jak tvrdí
v kasační stížnosti. Naopak krajskému soudu výslovně sdělil, že pro své zastupování udělil plnou
moc Mgr. Filipu Wágnerovi, advokátovi, který jej zastupuje i v jiných souvisejících řízeních.
Krajský soud (dle úředního záznamu založeného ve spise) u jmenovaného advokáta telefonicky
ověřil toto sdělení s tím, že podle něj advokát stěžovateli výslovně sdělil, že jej v řízení zastupovat
nebude, tedy se jím nenechá zmocnit. Stěžovatele by zastupoval jedině tehdy, pokud by mu byl
soudem ustanoven. Pokud tedy stěžovatel o ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem
nepožádal, nelze krajskému soudu vytýkat, že o ustanovení zástupce nerozhodl. Nebyly totiž
splněny předpoklady pro rozhodnutí pro rozhodování o ustanovení zástupce ve smyslu §35
odst. 10 s. ř. s. Z toho důvodu stejně tak ani nenastala skutečnost, která by mohla mít vliv na běh
lhůty pro podání žaloby ve smyslu téhož ustanovení. V tomto smyslu tedy nebyl krajský soud
povinen stěžovatele vyzývat k doplnění žaloby (srov. výše uvedený rozsudek
čj. 3 Azs 66/2017-31 a dále např. rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2021, čj. 10 Azs 24/2021-16).
[9] Stěžovatel dále tvrdí, že jej soud měl k doplnění žaloby vyzvat „s vědomím poměrně krátkých
lhůt“, aniž by však dále rozvedl, z čeho takovou povinnost soudu dovozuje. V tomto ohledu lze
plně odkázat na shora již zmíněný rozsudek rozšířeného senátu NSS čj. 3 Azs 66/2017-31
citovaný též krajským soudem. V něm rozšířený senát sice dovodil obecnou povinnost krajských
správních soudů vyzývat na doplnění chybějících žalobních bodů, avšak zároveň zdůraznil,
že je-li žaloba podána na konci lhůty a nebylo by možné, aby mohla být včas doplněna, může
ji krajský soud odmítnout i tehdy, pokud navrhovatele nevyzval k doplnění žalobních bodů.
Uvedené se odvíjí od toho, že žalobu je třeba podávat zásadně perfektní (tedy včetně alespoň
jednoho projednatelného žalobního bodu). O další žalobní body je možno žalobu rozšířit pouze
ve lhůtě pro její podání (§71 odst. 2 s. ř. s.). Takový výklad je souladný i se závěry judikatury
Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1223/17) a je přiléhavý
i pro nyní projednávanou věc. V dané věci nebylo zřejmé, že by např. bylo možno
se stěžovatelem komunikovat elektronicky (srov. a contrario např. rozsudek NSS ze dne
31. 5. 2018, 5 Azs 309/2017-33) a zároveň nenastala ani jiná skutečnost významná pro běh lhůty.
Žalobní body by tedy nemohl včas doplnit ani tehdy, pokud by jej k tomu krajský soud vyzval.
K tomu je nutno dodat, že za nastalou procesní situaci nese odpovědnost i sám stěžovatel, jestliže
podal žalobu těsně před uplynutím lhůty. Nyní v kasační stížnosti pak neuplatnil žádné námitky,
které by postup krajského soudu zpochybnily, a tvrzený zásah do práva stěžovatele na soudní
ochranu tedy Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal.
[10] S ohledem na shora uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační námitky
nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první a odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. května 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu