ECLI:CZ:NSS:2021:9.ADS.113.2020:45
sp. zn. 9 Ads 113/2020 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Mgr. M. K.,
zast. prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem se sídlem Revoluční 1546/24, Praha 1,
proti žalovanému: náměstek ministra vnitra pro státní službu, se sídlem Jindřišská 967/34,
Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2018, č. j. MV-16392-2/OSK-2018, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2020,
č. j. 14 Ad 7/2018 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen „správní
orgán I. stupně“) ze dne 22. 12. 2017, č. j. MPSV-2017/264648-111/SZ/SLP, byl žalobce podle
§60 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“),
dnem 1. 1. 2018 odvolán ze služebního místa představeného – náměstka pro řízení sekce
ekonomiky a evropských fondů. Důvodem odvolání bylo zrušení tohoto služebního místa
představeného na základě úpravy systemizace schválené usnesením vlády č. 895 ze dne
22. 12. 2017 a dodatku č. 1 ze dne 22. 12. 2017 ke služebnímu předpisu správního orgánu
I. stupně, kterým se upravuje organizační struktura Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen
„MPSV“). Zrušení služebního místa představeného je opatřením k odstranění problémů a rizik
z hlediska řídicí a finanční kontroly, které vyplývají z toho, že doposud byly ekonomické agendy,
včetně správy rozpočtu, propojeny s agendou evropských fondů. Rozdělením těchto agend dojde
k oddělení odpovědností za vykonávané činnosti, což je první a zásadní předpoklad pro eliminaci
rizik z hlediska řídicí a finanční kontroly. Jde současně o reakci na nález Nejvyššího kontrolního
úřadu č. 16/29, jenž upozornil na systémová rizika při vedení účetnictví.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaný
v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Poukázal na to,
že změnou systemizace platnou pro rok 2018 byl snížen celkový počet sekcí MPSV z původních
9 na 7, čímž došlo ke snížení počtu náměstků pro řízení sekce a přeskupení jednotlivých útvarů
mezi nově vzniklé sekce. Po schválení systemizace na nový rok vládou lze až do doby, než
vstoupí v účinnost, provádět její úpravy. Na tyto úpravy přitom nedopadá §18 zákona o státní
službě, jenž se týká změny systemizace poté, co nabyla účinnosti. Usnesením č. 895 ze dne
22. 12. 2017 upravovala vláda dosud neúčinnou systemizaci v režimu §17 zákona o státní službě.
Služebním orgánům nepřísluší posuzovat zákonnost usnesení vlády, která přijala jako vrcholný
orgán výkonné moci v souvislosti s její řídicí a koordinační činností vůči ministerstvům
a ústředním orgánům státní správy v oblasti systemizace služebních úřadů. Pokud je na základě
systemizace zrušeno služební místo představeného a tato skutečnost je promítnuta do organizační
struktury služebního úřadu formou interního aktu řízení (služebního předpisu, v daném případě
dodatkem č. 1 ke služebnímu předpisu č. 8/2017), jsou naplněny důvody pro odvolání státního
zaměstnance ze služebního místa představeného. Návrh na úpravu systemizace MPSV byl dne
18. 12. 2017 projednán s odborovými organizacemi působícími u MPSV, přičemž dne
22. 12. 2017 byl schválen Ministerstvem vnitra. Systemizaci nelze považovat za účelovou, tedy
bez věcného opodstatnění, neboť ke zrušení sekce ekonomiky a evropských fondů MPSV
a k vytvoření nové sekce, ve které je začleněna pouze rozsáhlá agenda evropských fondů, došlo
s cílem oddělit odpovědnost za vykonávané činnosti, což je první a zásadní předpoklad
pro eliminaci rizik z hlediska řídicí a finanční kontroly. Též v reakci na nález Nejvyššího
kontrolního úřadu, jenž upozornil na systémová rizika při vedení účetnictví, se jeví rozdělení
ekonomických agend a agendy evropských fondů jako nápravné opatření.
[3] Městský soud v Praze zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného shora
uvedeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že úprava systemizace schválená vládou dne 22. 12. 2017
spadá pod přijímání systemizace dle §17 zákona o státní službě, jehož odst. 3 nevylučuje,
aby ke schválení systemizace na příští rok došlo ve více „vlnách“, neboť se stále fakticky jedná
o jednu systemizaci pro příští kalendářní rok, byť přijatou ve více krocích, jimiž se pozměňují
kroky předchozí. Žalobci tedy nemohlo po přijetí systemizace v říjnu 2017 svědčit legitimní
očekávání, že již nedojde k její úpravě, a to i s přihlédnutím k tomu, že rovněž v roce 2016 byla
systemizace po jejím přijetí ještě následně upravována.
[4] K žalobnímu bodu, že úpravu systemizace schválila vláda, která neměla důvěru
Poslanecké sněmovny Parlamentu, městský soud zdůraznil, že systemizaci přijímá vláda jako
vrcholný orgán výkonné moci v souvislosti s její řídicí a koordinační činností vůči ministerstvům,
nejedná se tedy o pravomoc, která by se jakkoliv projevila vně výkonné moci. Současně nejde
striktně vzato o nevratné rozhodnutí, neboť systemizaci lze v budoucnu měnit. Rozhodnutí vlády
o systemizaci dle §17 odst. 3 zákona o státní službě nepředstavuje rozhodnutí, které by nemohla
činit vláda bez důvěry. Skutečnost, že vláda nemá důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu,
by nicméně mohla mít vliv na přípustnost důvodů pro konkrétní úpravu systemizace. Podle
předkládací zprávy souvisí úprava schválená dne 22. 12. 2017 s reorganizací práce ministerstev
a s cílem naplnit programové priority vlády. Vláda, která dosud nezískala důvěru Poslanecké
sněmovny, tedy nemá demokratický mandát, by nicméně měla být podle městského soudu
maximálně zdrženlivá při přijímání kroků odůvodněných naplňováním svých programových
priorit. Nelze nicméně vyloučit, že i nově jmenovaná vláda může mít věcné důvody pro změnu
systemizace, které v soudním přezkumu obstojí. S ohledem na dělbu mocí není v kompetenci
soudu posuzovat, zda systemizace byla vhodná, vedla ke zlepšení efektivity řízení orgánů moci
výkonné či zda neexistovaly lepší alternativy. Úkolem soudu je pouze přezkoumat, zda důvody
pro danou systemizaci byly právně přípustné a dostatečné (tj. schopné přesvědčit, že nejde
o účelovou změnu s cílem zbavit se konkrétní osoby, která slouží na rušeném služebním místě).
Důvod úpravy systemizace, který v rozhodnutích uvedly správní orgány, není v rozporu
s právním řádem. Městský soud považuje za rozumné vysvětlení, že z důvodu omezení rizik
je třeba oddělit agendu evropských fondů od správy rozpočtu MPSV a finanční kontroly.
Současně se nezdá, že by tento důvod souvisel s naplňováním programových priorit nové vlády
bez důvěry, jedná se o reorganizaci práce MPSV z důvodu zlepšení vnitřních kontrolních
mechanismů. Městský soud proto uzavřel, že důvody pro konkrétní úpravu systemizace,
která zrušila služební místo žalobce, jsou zákonné a dostatečné. Nebylo prokázáno, že by jejím
účelem byla snaha vlády zbavit se žalobce jakožto náměstka.
[5] Městský soud zohlednil, že nově zřízená sekce evropských fondů vykonává prakticky
shodnou činnost jako zrušená sekce, a dále skutečnost, že žalobce byl jiným rozhodnutím
správního orgánu I. stupně vydaným stejného dne jako rozhodnutí o odvolání ze služebního
místa představeného postaven mimo službu. Tyto skutečnosti, jimiž argumentoval žalobce,
ovšem nesměřují proti samotné úpravě systemizace, a tedy zrušení (rozdělení) sekce, kterou řídil,
nýbrž se týkají dalšího jeho osudu na MPSV. Otázka, proč nebyl žalobce převeden na místo
náměstka řídicího nově vytvořenou sekci a proč bylo na toto služební místo představeného
vypsáno výběrové řízení, není předmětem přezkumu v nyní posuzované věci. Posouzena
by mohla být v rámci žaloby proti rozhodnutí o postavení mimo službu. V nyní posuzované věci
lze posoudit pouze otázku, zda úprava systemizace, která vedla k odvolání žalobce z místa
představeného, měla zákonné a dostatečné důvody.
[6] Závěrem městský soud uvedl, že služební místo představeného, na němž vykonával
žalobce službu, bylo zrušeno z důvodu zrušení celé sekce, k čemuž došlo úpravou systemizace
přijaté vládou. Služební místo představeného nebylo nahrazeno novým, nýbrž byla zřízena nová
sekce. Ke změnám s dopady do služebních poměrů má docházet až v návaznosti na změny
organizační struktury služebního úřadu. V daném případě ke změně organizační struktury došlo
s účinností od 1. 1. 2018, přičemž návrh změny byl schválen Ministerstvem vnitra dne
22. 12. 2017.
II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
jejíž důvody podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Stěžovatel namítá, že závěr městského soudu, podle nějž lze po schválení systemizace
provádět její úpravy, nemá oporu v §17 zákona o státní službě. Městský soud se nevypořádal
s námitkami spočívajícími v tom, že zákon neužívá pojem „úprava systemizace“ ani městským
soudem uváděný termín „přijímání systemizace“. Ustanovení §17 zákona o státní službě ani jiné
ustanovení nepočítá s úpravou již schválené systemizace. Městský soud se řádně nevypořádal
ani s námitkou, že úprava již schválené systemizace je v rozporu se zásadou enumerativnosti
veřejnoprávních pretenzí zakotvenou v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, jelikož vládě nenáleží přijmout rozhodnutí, pro které nemá zákonný podklad,
když systemizace účinná od 1. 1. 2018 byla již zákonným způsobem schválena usnesením vlády
ze dne 23. 10. 2017. V důsledku toho je nesprávný závěr městského soudu o absenci legitimního
očekávání stěžovatele. Úpravy systemizace z roku 2016, na které poukázal městský soud, nebyly
předmětem tohoto soudního řízení, na jejich základě stěžovatel ze služebního místa
představeného odvolán nebyl. Odkaz na tyto úpravy z roku 2016 je zcela irelevantní, a to tím
spíše, že se městský soud nezabýval tím, zda byly provedeny v souladu se zákonem.
[9] Stěžovatel dále připomněl, že městský soud připustil, že nástup nové vlády je rizikovým
faktorem pro zneužití systemizace. Nelze přehlédnout, že vláda, která schválila úpravu
systemizace dne 22. 12. 2017, nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Změny již schválené
systemizace na rok 2018, které provedla nově jmenovaná vláda, byly nevratné, neboť do nabytí
účinnosti systemizace zbývalo jen několik dnů. Změny již účinné systemizace by bylo možné
provádět jen za striktních podmínek §18 zákona o státní službě.
[10] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že deklarovaný důvod zrušení sekce,
kterou řídil, není v rozporu s právním řádem. Ze zdůvodnění provedené změny plyne,
že ve skutečnosti mělo dojít k rozdělení agend mezi více sekcí, tj. právně mělo dojít pouze
ke změně organizační struktury služebního úřadu podle §19 zákona o státní službě, neexistoval
žádný důvod ke zrušení celých dvou sekcí a služebních míst jejich představených a zřízení
nových. Zrušení sekce řízené stěžovatelem a s tím spojené zrušení místa představeného a zřízení
sekce „nové“ a vytvoření „nového“ služebního místa představeného bylo účelové, neboť obě
služební místa jsou ve své podstatě stejná – místo výkonu služby je stejné, služební poměr
je na dobu neurčitou, stejná je platová třída a zahrnují stejný obor služby (Společné evropské
politiky podpory a pomoci, evropské strukturální, investiční a obdobné fondy). Městský soud
se nevypořádal s námitkami stěžovatele a závěr, že jeho argumentace se týká spíš jeho dalšího
osudu na MPSV, představuje spekulaci městského soudu. O účelovosti změny systemizace svědčí
již jen to, že stěžovatel byl současně s odvoláním ze služebního místa představeného nezákonně
postaven mimo službu, ačkoliv měl být převeden na jiné vhodné služební místo, tedy za dané
situace na místo náměstka nově zřízené sekce evropských fondů.
[11] Stěžovatel dále zpochybňuje tvrzení městského soudu, že se na jeho případ nevztahuje
závěr č. 9 ze zasedání poradního sboru žalovaného, které považuje za nekonzistentní vzhledem
k tomu, že na druhé straně městský soud připustil, že nově zřízená sekce evropských fondů
vykonává prakticky shodnou činnost jako sekce předchozí. Městský soud opomněl, že úpravou
systemizace došlo nejen ke zrušení sekce a služebního místa jejího představeného, ale současně
ke zřízení nového služebního místa představeného. Na takovou situaci dopadá závěr
č. 9 ze zasedání poradního sboru žalovaného.
[12] Závěrem stěžovatel namítá, že je vyloučeno, aby návrh organizační struktury byl
předkládán již před schválením návrhu úpravy systemizace, tedy ve dnech 18. až 20. 12. 2017,
když usnesení vlády o úpravě systemizace, podle něhož měl být návrh změny organizační
struktury teprve vypracován, bylo přijato až dne 22. 12. 2017. Postup předvídaný §19 zákona
o státní službě tak nemohl být v žádném případě zachován, neexistuje žádný doklad
ani komunikace o tom, že by se Ministerstvo vnitra vyjádřilo k návrhu změny organizační
struktury MPSV či jej schválilo, nic takového ze spisového materiálu nevyplývá. Ve stejný den,
kdy vláda schválila úpravu systemizace, měl správní orgán I. stupně upravit organizační strukturu
MPSV. Tato úprava organizační struktury byla provedena v rozporu s §19 zákona o státní
službě, proto i odvolání stěžovatele ze služebního místa představeného musí být nezákonné.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí
a rozsudku městského soudu, s nímž se ztotožnil. Námitky nepřezkoumatelnosti rozsudku nemá
za důvodné, neboť městský soud řádně odůvodnil své rozhodnutí a dostatečně
a přezkoumatelným způsobem vyjádřil odlišné právní názory od názorů stěžovatele. Požadavek
na řádné odůvodnění rozsudku nelze interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou
námitku. Žalovaný připouští, že zákon o státní službě neužívá pojem „úprava systemizace“,
nicméně změnu (či více změn) systemizace ještě před nabytím účinnosti nijak nevylučuje a taková
změna s ním není ani v rozporu. O účelovosti úpravy systemizace nesvědčí, že k ní
a doprovodným procesům došlo v krátkém časovém horizontu. Závěr č. 9 ze zasedání poradního
sboru žalovaného není na případ stěžovatele přiléhavý, neboť řeší otázku, jaká změna služebního
místa už vyžaduje jeho zrušení a současné zřízení místa nového. V nyní posuzovaném případě
však došlo ke vzniku nového služebního místa na základě rozdělení zásadních agend služebního
úřadu, nikoliv na základě změny původního služebního místa, přičemž samotný zánik původního
služebního místa vyplývá přímo z vládou schválené úpravy systemizace. Žalovaný
se neztotožňuje s námitkou stěžovatele ohledně účelovosti provedené úpravy systemizace,
v některých částech ji považuje za spekulativní. Městský soud se námitkami týkajícími
se účelovosti zrušení služebního místa stěžovatele dostatečně zabýval, mj. uvedl, že nebyla
prokázána motivace vlády účelově se zbavit jeho osoby jakožto náměstka.
[14] Žalovaný se vymezil proti závěru městského soudu, že měl přezkoumat systemizaci
schválenou vládou a změnu organizační struktury. Poukázal na to, že tyto podkladové
organizační dokumenty jsou pro správní orgán I. stupně i žalovaného závazné, a ty tak jsou
povinny promítnout je do služebního poměru státního zaměstnance. Nijak tím však nepopírá
závěry judikatury, že správní soud není v rámci soudního přezkumu vázán těmito organizačními
dokumenty.
[15] Pokud jde o změnu organizační struktury, žalovaný již v odůvodnění svého rozhodnutí
uvedl, že návrh změny byl předložen Ministerstvu vnitra ve dnech 18. až 20. 12. 2017 a to jej
schválilo dne 22. 12. 2017. S ohledem na to, jakým způsobem se zpracovává návrh samotné
systemizace, je zřejmé, že návrh změny organizační struktury se zpracovává souběžně, nikoliv
až v návaznosti na schválení systemizace. Nelze proto vyloučit, že návrh organizační struktury
služebního úřadu je předložen Ministerstvu vnitra ještě před samotným schválením návrhu
úpravy systemizace.
[16] Žalovaný závěrem uvedl, že otázka možného převedení stěžovatele na jiné služební místo
či jeho zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů byla řešena zvlášť v rámci
samostatně vedeného řízení, a nebyla tak předmětem nyní projednávané věci. Ze skutečnosti,
že správní orgán I. stupně postupoval vůči stěžovateli jedním ze dvou způsobů, které zákon
o státní službě po odvolání ze služebního místa představeného předpokládá, nelze bez dalšího
dovodit účelovost změny systemizace. Žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[17] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek městského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Byť stěžovatel v kasační stížnosti výslovně neuplatnil důvod podle §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s., je zřejmé, že část uplatněných kasačních námitek lze pod něj podřadit.
[20] Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku, neboť zpravidla jen u přezkoumatelného soudního rozhodnutí lze vážit
důvodnost jiných námitek. Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována
zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil
při hodnocení skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty
účastníků řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 – 52). Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci
a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 - 19).
Podstatné je, aby se soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka
řízení, což může v určitých případech zahrnout i vypořádání některých dílčích a souvisejících
námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013 - 33).
Nejvyšší správní soud připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní
představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní
překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016 - 24, a ze dne
27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017 - 35).
[21] Stěžovatel má rozsudek městského soudu za nepřezkoumatelný z toho důvodu,
že se nevypořádal s námitkami spočívajícími v tom, že zákon o státní službě neužívá pojem
„úprava systemizace“ a že schválení úpravy systemizace vládou je v rozporu se zásadou
enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí,
že byť se městský soud nevypořádal s těmito dílčími argumenty stěžovatele, vyložil ve svém
rozsudku svůj právní náhled na základ žalobního bodu, tedy zda lze po schválení systemizace
na příští kalendářní rok schválit před její účinností její úpravu. Uvedl, že §17 odst. 3 zákona
o státní službě nebrání tomu, aby systemizace na příští kalendářní rok byla po svém schválení
upravována, jedná se stále o jednu systemizaci na příští rok. Z rozsudku je tedy bez jakýchkoliv
pochybností zřejmé, jak městský soud nahlíží na možnost upravit systemizaci po jejím schválení
dříve, než vstoupí v účinnost. Kvalita odůvodnění rozsudku městského soudu přitom stěžovateli
umožnila, aby v kasační stížnosti s jeho právním závěrem věcně polemizoval. Rozsudek není
v tomto rozsahu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
[22] Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřuje stěžovatel dále v tom, že se městský soud
nevypořádal s námitkami uvedenými v bodu III. žaloby, které stěžovatel shrnul v části I. bodu 2.
doplnění kasační stížnosti. Stěžovatel zde poukázal na to, že zákon nestanoví postup pro zrušení
systemizace a navrácení v předchozí stav, proto má předmětné usnesení vlády nezvratné
důsledky. Zásadní zásah do systému státní služby ve formě nové systemizace, neprojednané
řádným postupem předvídaným zákonem a dosavadními služebními předpisy, překračuje
přípustné meze legitimního výkonu vládní moci ve státě respektující principy parlamentarismu.
Zákon o státní službě, jenž měl vést ke stabilizaci výkonu státní služby a ochránit odborný výkon
správních činností od nepřípustných zásahů politiků, byl vůči stěžovateli a řadě dalších státních
zaměstnanců odvolaných z jejich míst po jmenování vlády v prosinci 2017 uplatněn
nepřípustným způsobem. Skutečné důvody odvolání stěžovatele nebyly vedeny snahou zajistit
řádný výkon působnosti služebního úřadu, ale za použití zástupných argumentů byl odvolán
patrně z důvodu, že se jevil nově jmenované ministryni pověřené řízením MPSV jako
nepohodlný či z jiného obdobně nelegitimního důvodu. Nejvyšší správní soud má za to, že takto
koncipovaná námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu je značně obecná,
neboť není zřejmé, který konkrétní argument měl městský soud opomenout. Postačí
proto obdobně obecně poukázat na to, že oprávněním vlády, které nebyla vyslovena důvěra
Poslanecké sněmovny Parlamentu, zasahovat do systemizace se městský soud zabýval zejména
v odst. 28., 29. a 36. svého rozsudku a otázkou účelovosti změny organizační struktury MPSV
v odst. 34., 35. a 37. Ani v tomto ohledu tedy není rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek
důvodů.
[23] Konečně pak stěžovatel považuje rozsudek za nepřezkoumatelný, neboť se městský soud
nevypořádal s námitkami, že rušené služební místo představeného a nově zřízené služební místo
představeného jsou v podstatě stejná. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že městský soud
poukázal na to, že v případě stěžovatele bylo zrušeno služební místo z důvodu zrušení celé jeho
sekce a stalo se tak z důvodu přijaté úpravy systemizace. Toto místo nebylo nahrazeno novým,
nýbrž byla zřízena nová sekce. Na tuto situaci proto nelze aplikovat závěr č. 9 ze zasedání
poradního sboru žalovaného. Dále zdůraznil, že otázku odvolání stěžovatele ze služebního místa
představeného nelze směšovat s tím, jak by měl být dále změněn obsah jeho služebního poměru.
Tyto navazující otázky je třeba řešit žalobou proti pravomocnému rozhodnutí o postavení
stěžovatele mimo službu. Byť by jistě bylo možné vypořádat argumentaci stěžovatele podrobněji,
je podle Nejvyššího správního soudu z odůvodnění rozsudku městského soudu zřejmé,
že se námitkami zabýval a jaký závěr o nich učinil. Rozsudek tedy netrpí nepřezkoumatelností
pro nedostatek důvodů.
[24] Nejvyšší správní soud uzavírá, že celý komplex dílčích námitek, jimiž stěžovatel
zpochybnil přezkoumatelnost rozsudku městského soudu, je nedůvodný.
[25] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou, kterou stěžovatel zpochybnil správnost
závěru městského soudu, podle nějž lze po schválení systemizace na příští kalendářní rok provést
její úpravu, pokud ještě nevstoupila v účinnost. Touto otázkou (rovněž ve vztahu k úpravě
systemizace na kalendářní rok 2018 schválené usnesením vlády č. 895 ze dne 22. 12. 2017)
se zabýval zdejší soud již v rozsudku ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019 – 70, v němž dospěl
ke shodnému závěru jako městský soud v nyní posuzované věci. Konkrétně uvedl,
že §17 odst. 3 zákona o státní službě sice výslovně nezmiňuje postup spočívající v úpravě
schválené systemizace, nicméně podle jeho první věty schvaluje vláda systemizaci na následující
kalendářní rok. Teprve jakmile systemizace nabude účinnosti, k čemuž ovšem dochází
až na počátku roku, na nějž je systemizace schvalována, uplatní se ve vztahu k ní §18 zákona
o státní službě, jenž v zásadě vylučuje provést její změny (výjimky z tohoto pravidla jsou
vymezeny velmi restriktivně). Ze vztahu těchto dvou ustanovení tedy vyplývá, že se systemizace
schvaluje s účinností až pro následující kalendářní rok. Pokud vláda schválí systemizaci formou
několika usnesení, z nichž v pořadí první stanoví podobu systemizace a následná ji upraví, jedná
se stále o stejné organizační opatření na období příštího kalendářního roku. Ustanovení
§17 odst. 3 zákona o státní službě tak nevylučuje pozdější úpravy již schválené systemizace,
pokud k nim dojde do konce kalendářního roku.
[26] Nejvyšší správní soud neshledal, ani po zohlednění námitek obsažených v kasační
stížnosti, důvod odchýlit se od dříve vysloveného právního názoru téhož soudu. Poukazuje-li
stěžovatel na to, že zákon o státní službě nepočítá s úpravou schválené systemizace,
lze mu z hlediska čistě textového přisvědčit. Nejvyšší správní soud nicméně již ve svém dřívějším
rozsudku vysvětlil, že ačkoliv zákon výslovně nepočítá s úpravou již schválené systemizace,
z ničeho neplyne, že by její pozdější úprava provedená ještě před její účinností nebyla možná.
Je potřeba poukázat na to, že schválení úpravy systemizace předcházel shodný postup, jenž zákon
o státní službě předvídá pro schválení systemizace. Stěžovatel v kasační stížnosti nepřednesl
žádný argument, z něhož by vyplývalo, že úprava systemizace je v rozporu se zákonem.
Stěžovatel vychází z toho, že kompetence vlády schválit systemizaci na příští kalendářní rok
je vyčerpána tím, jakmile je jednou taková systemizace schválena. Pomíjí nicméně, že jakkoliv
jsou usnesení vlády závazná, neznamená to, že by byla neměnná. Schválením systemizace na příští
kalendářní rok nepochybně vláda nepozbyla svoji kompetenci v této věci, přičemž existence
schvalujícího usnesení jí nebrání v tom, aby přijala usnesení, jímž schválí změnu schválené,
avšak dosud neúčinné systemizace. Nejzazším časovým okamžikem, kdy lze schválit systemizaci
na příští kalendářní rok, je 31. 12. předchozího roku (§17 odst. 4 zákona o státní službě).
Legitimní očekávání, jímž argumentuje stěžovatel, že jeho služební místo nebude pro příští
kalendářní rok zrušeno, nemohlo být stěžovateli založeno schválením systemizace v říjnu 2017,
neboť účinky §18 zákona o státní službě, které spočívají v zákazu změnit systemizaci
(s některými přísně vymezenými výjimkami), nastávají až účinností systemizace, tedy dne
1. 1. 2018. Do té doby tak nemohlo stěžovateli legitimní očekávání vůbec vzniknout. Ačkoliv
se úprava systemizace provedená v roce 2016 nijak netýká systemizace na kalendářní rok 2018,
v důsledku níž bylo zrušeno služební místo představeného, na němž vykonával stěžovatel státní
službu, městský soud chtěl pomocí tohoto argumentu poukázat na praxi, která se při schvalování
systemizace a jejích úprav v minulosti utvořila a která oslabuje argumentaci stěžovatele existencí
legitimního očekávání.
[27] Zmiňuje-li dále stěžovatel zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí zakotvenou
v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je potřeba zdůraznit,
že jde o zásadu, která zavazuje státní moc ve vztahu k jejímu působení navenek, tedy vůči
adresátům státní moci. Schvalování systemizace je naproti tomu úkonem, jenž je obrácen výlučně
dovnitř státního aparátu. Z výše uvedeného ostatně plyne, že vláda má pravomoc upravit již
schválenou systemizaci, a proto nemohla být porušena výše zmíněná zásada.
[28] Kasační námitka, že provedení úpravy schválené systemizace je v rozporu s §17 zákona
o státní službě, resp. postrádá zákonný podklad, je nedůvodná.
[29] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou, zda úpravu systemizace mohla provést
vláda, které nebyla vyslovena důvěra Poslanecké sněmovny Parlamentu. Rovněž k této otázce
se zdejší soud vyjádřil v již zmíněném rozsudku č. j. 4 Ads 423/2019 – 70, v němž dovodil,
že Ústava nikterak neomezuje vládu po přijetí její demise prezidentem republiky
nebo před získáním důvěry Poslanecké sněmovny ve vykonávání jejích pravomocí. Ústavní soud
sice v nálezu ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 6/07, na který poukazuje stěžovatel v nyní
projednávané věci, uvedl, že postavení prozatímní vlády je nutně ústavně omezujícím faktorem,
který se musí projevit restriktivním přístupem ve vztahu ke všem aktům jejího vládnutí.
Konkrétní a všeobecně aplikovatelná omezení exekutivních pravomocí takové vlády ovšem
stanovena nebyla, jelikož záleží vždy na aktuálních okolnostech případu a konkrétním vztahu
mezi mocí zákonodárnou a výkonnou. Ústavní soud v nálezu naznačil nepřípustnost takového
rozhodnutí přechodné vlády, které by mělo zásadní a nevratné důsledky. Takovou povahu
ani přesah do zákonodárné moci ovšem proces schvalování systemizace služebních a pracovních
míst nemá, neboť se jedná o standardní a výlučnou pravomoc moci výkonné (vlády),
která je odpovědná za řádný výkon působnosti všech služebních úřadů z hlediska jejich
personálního a finančního zajištění. Systemizace se navíc schvaluje pouze na roční období
a i po nabytí účinnosti ji lze změnit, byť jen za splnění přísných podmínek. Nejedná se tedy
o exekutivní akt značného významu bez možnosti jeho nápravy. Nejvyšší správní soud tedy
ve výše uvedeném rozsudku uzavřel, že při schvalování úpravy systemizace ze dne 22. 12. 2017
nebyla prozatímní vláda ústavně omezena.
[30] Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci neshledal důvody, pro které by se měl
odchýlit od dříve vyjádřeného právního názoru, přičemž se zcela ztotožňuje s argumentací, z níž
tento názor vychází. Tento právní názor přitom zohledňuje skutečnost, že nově jmenovaná vláda
v době, kdy schválila úpravu systemizace, neměla důvěru Poslanecké sněmovny Parlamentu
a ta jí ani později nebyla vyslovena. Ačkoliv lze stěžovateli částečně přisvědčit v tom, že vzhledem
k tomu, že úprava systemizace byla schválena v samotném závěru roku 2017, nebylo již možné
očekávat, že do nabytí účinnosti systemizace na kalendářní rok 2018 bude možné ji dále upravit.
Z tohoto pohledu se tedy může schválení úpravy systemizace jevit jako úkon nezvratný,
to však výlučně z hlediska stěžovatele, jemuž tím mělo být zrušeno služebního místo
představeného – náměstka na MPSV. Z hlediska objektivního se ovšem o akt s nevratnými
účinky nejedná, neboť systemizace se schvaluje na každý kalendářní rok znovu,
přičemž i v průběhu kalendářního roku lze ve výjimečných případech systemizaci změnit.
Systemizace navíc přímo nezasahuje do práv a povinností státních zaměstnanců (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, č. j. 8 Ads 301/2018 – 45). Rozhodnutí
o systemizaci lze tedy považovat toliko za rozhodnutí provozního charakteru, nikoliv
za rozhodnutí strategické. Ani charakter změn, které měly být v důsledku úpravy systemizace
provedeny na MPSV, tedy snížení počtu sekcí z 9 na 7 a tomu odpovídající redukce počtu
služebních míst představených (náměstků pro řízení sekce), nesvědčí o opaku.
[31] Stěžovatel zmiňuje, že nástup nové vlády je rizikovým faktorem pro zneužití systemizace,
přičemž od počátku uvádí, že systemizace byla účelová a neměla věcný důvod. Toto své tvrzení
ovšem blíže neupřesňuje, neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, pro něž by bylo možné
se domnívat, že hlavním cílem úpravy systemizace bylo odvolat stěžovatele ze služebního místa
náměstka pro řízení sekce. Městský soud naopak vyložil, že důvod pro provedení změny uvedený
v podkladech pro schválení úpravy systemizace, jenž spočívá v potřebě oddělit část sekce,
která spravuje rozpočet MPSV a provádí finanční kontrolu, od části, která administruje projekty
financované z evropských fondů, za účelem posílení vnitřní kontroly v rámci MPSV
(resp. vyloučení rizika selhání vnitřních kontrolních mechanismů), je racionální. Tento věcný
důvod přitom stěžovatel vůbec nezpochybňuje, pouze předkládá zcela nepodložené spekulace
o účelovosti úpravy systemizace. Subjektivní domněnky stěžovatele tedy nejsou jakkoli
objektivizovány.
[32] Námitka nezákonnosti schválení úpravy systemizace vládou, které nebyla vyslovena
důvěra Poslanecké sněmovny Parlamentu, je nedůvodná.
[33] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou, že ke zrušení služebního místa
představeného, na němž stěžovatel vykonával státní službu, došlo v rozporu s §19 zákona
o státní službě, neboť je vyloučeno, aby změna organizační struktury byla vyhlášena správním
orgánem I. stupně ve stejný den, kdy vláda schválila úpravu systemizace.
[34] Nejvyšší správní soud z obsahu předloženého správního spisu zjistil, že organizační
struktura MPSV byla změněna dodatkem č. 1 k služebnímu předpisu správního orgánu I. stupně
č. 8/2017, kterým se upravuje organizační struktura MPSV. Tento dodatek byl vydán
dne 22. 12. 2017 a jeho účinnost byla stanovena k 1. 1. 2018. Ze správního spisu dále plyne,
že návrh nové organizační struktury byl spolu s návrhem na úpravu systemizace týkající
se MPSV předložen správním orgánem I. stupně Ministerstvu vnitra dne 18. 12. 2017 pod
č. j. MPSV-2017/259746/161. Ministerstvo vnitra přípisem ze dne 29. 12. 2017, č. j. MV-149308-
1/OSK-2017, sdělilo žalovanému, správnímu orgánu I. stupně a dalším státním tajemníkům
v ministerstvech, jejichž systemizace byla upravena, že návrh na úpravu systemizace služebních
a pracovních míst s účinností od 1. 1. 2018 byl schválen usnesením vlády ze dne 22. 12. 2017
č. 895 a současně s tím byla schválena sekcí pro státní službu Ministerstva vnitra organizační
struktura dotčených resortů, která byla předložena v souladu s §19 odst. 1 zákona o státní službě.
[35] Z obsahu správního spisu tedy vyplývá, že bezprostředně po schválení úpravy
systemizace vládou schválilo Ministerstvo vnitra organizační strukturu MPSV předloženou dne
18. 12. 2017. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje se stěžovatelem, že návrh změny organizační
struktury nebylo možné předložit Ministerstvu vnitra podle §19 odst. 1 zákona o státní službě
dříve, než byla úprava systemizace schválena vládou. Ministerstvo vnitra mohlo schválit změnu
organizační struktury MPSV až poté, co byla schválena úprava systemizace vládou, což ovšem
neznamená, že by návrhy na úpravu systemizace a na změnu organizační struktury nemohly být
předloženy ze strany správního orgánu I. stupně současně. Jakkoliv výsledná schválená
organizační struktura musí vycházet ze schválené systemizace, neboť se jedná o navazující
organizační dokument, návrhy obou těchto dokumentů jsou nutně zpracovávány souběžně,
neboť nelze vytvořit návrh systemizace, aniž by současně existoval návrh organizační struktury.
Jestliže vláda na svém jednání dne 22. 12. 2017 schválila úpravu systemizace, mohlo Ministerstvo
vnitra ihned po obdržení informace o obsahu usnesení vlády schválit návrh organizační struktury
a správní orgán I. stupně mohl ihned po obdržení informace o schválení změny organizační
struktury Ministerstvem vnitra vydat služební předpis, jímž rozhodl o změně organizační
struktury. Všechny tyto dokumenty byly předem připraveny, návrh změny organizační struktury
mohl být Ministerstvem vnitra předem prostudován a porovnán s návrhem úpravy systemizace,
takže nic reálně nebránilo tomu, aby v jeden den byla přijata všechna potřebná rozhodnutí
(schválení úpravy systemizace vládou, schválení organizační struktury Ministerstvem vnitra
a vydání služebního předpisu správním orgánem I. stupně).
[36] Skutečnost, že Ministerstvo vnitra písemně vyrozumělo žalovaného a státní tajemníky
v dotčených ministerstvech o schválení předložených návrhů až dne 29. 12. 2017, neznamená,
že správní orgán I. stupně nemohl získat informaci o schválení úpravy systemizace a organizační
struktury již dne 22. 12. 2017 méně formálním způsobem nebo že by musel s vydáním služebního
předpisu vyčkávat písemného potvrzení těchto skutečností. I kdyby byly dodatek č. 1
ke služebnímu předpisu správního orgánu I. stupně, jímž se stanoví organizační struktura MPSV,
a na něj navazující rozhodnutí správního orgánu I. stupně o odvolání stěžovatele vydány dříve,
než Ministerstvo vnitra schválilo návrh organizační struktury podle §19 odst. 1 zákona o státní
službě, byla by tato nezákonnost následně zhojena, neboť souhlas Ministerstva vnitra
s organizační strukturou MPSV byl udělen nejpozději dne 29. 12. 2017, tedy před tím, než měly
nastat účinky prvostupňového rozhodnutí (stěžovatel jím byl odvolán ze služebního místa
představeného s účinky k 1. 1. 2018). Ostatně dodatek č. 1 ke služebnímu předpisu správního
orgánu I. stupně sám nabyl účinnosti až 1. 1. 2018, tedy až po schválení ze strany Ministerstva
vnitra. Skutečnost, že systemizace a navazující změna organizační struktury, v důsledku
nichž bylo zrušeno služební místo představeného, na němž vykonával službu stěžovatel, nabyly
účinnosti až 1. 1. 2018, nebrání tomu, aby úkony týkající se služebního poměru stěžovatele byly
činěny již před tímto datem, pokud jejich účinky jsou odloženy až do 1. 1. 2018.
[37] Kasační námitka, že organizační struktura MPSV byla změněna dodatkem č. 1
ke služebnímu předpisu správního orgánu I. stupně v rozporu se zákonem, je nedůvodná.
[38] Závěrem se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou, že ve skutečnosti nedošlo ke zrušení
služebního místa představeného, na němž stěžovatel vykonával službu, pouze bylo přesunuto
do nově zřízené sekce evropských fondů.
[39] Z dodatku č. 1 ke služebnímu předpisu správního orgánu I. stupně, jímž se upravuje
organizační struktura MPSV, vyplývá, že k 1. 1. 2018 zanikla sekce ekonomiky a evropských
fondů. V této sekci bylo zrušeno 1 služební místo vedené pod kódem 180000. Celkem 6 odborů
a 2 oddělení bylo z této sekce přesunuto do nově zřízené sekce evropských fondů. Zbývající
2 odbory byly přesunuty do nově zřízené sekce ekonomické a ICT. V nově zřízené sekci
evropských fondů a sekci ekonomické a ICT bylo zřízeno po jednom služebním místě. Z návrhu
úpravy systemizace zpracované správním orgánem I. stupně vyplývá, že zrušeným místem v sekci
ekonomiky a evropských fondů je služební místo představeného – náměstka pro řízení sekce
a nově zřizovaným místem v sekci evropských fondů a sekci ekonomické a ICT je služební místo
představeného – náměstka pro řízení sekce. Podle Nejvyššího správního soudu tedy není pochyb
o tom, že formálně bylo služební místo představeného, na němž vykonával stěžovatel službu,
zrušeno, a to v souvislosti s tím, že byla zrušena celá sekce, kterou stěžovatel řídil, přičemž nižší
organizační útvary zahrnuté do této sekce (odbory a oddělení) byly přesunuty do dvou nově
zřízených sekcí.
[40] Při přezkumu systemizace a změny organizační struktury, jako podkladových úkonů
pro rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného, je soud oprávněn zkoumat
důvody, účelnost, vhodnost a další věcné parametry zvolené organizační struktury
jen ve výjimečných případech, například v souvislosti s konkrétními vážnými pochybnostmi
vyvolávajícími podezření, že zvolená organizační struktura či její změna nemá sledovat legitimní
zájmy (slouží k šikaně či diskriminaci) a nemá žádný rozumný důvod. Služební úřady a vláda
jakožto vrcholný orgán výkonné moci mají pro uplatnění vlastní představy o podobě, efektivitě
a nákladnosti organizace státní služby vytvořen široký prostor (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. 9. 2020, č. j. 4 Ads 423/2019 – 70).
[41] Důvody, pro něž se správní orgán I. stupně rozhodl organizačně oddělit úkoly,
které doposud plnila jedna sekce, do dvou různých sekcí, se zdají být zcela racionální a ostatně
ani stěžovatel je nijak nezpochybňuje. Stěžovatel spatřuje účelovost v postupu správního orgánu
I. stupně v tom, že formálně zrušil dosavadní sekci a služební místo představeného pro její řízení
a její útvary převedl do dvou nově zřízených sekcí s nově zřízeným služebním místem
představeného. Jelikož jedna z nově zřízených sekcí vykonává činnosti doposud svěřené rušené
sekci, měla být sekce zachována. Stěžovatel má patrně za to, že správní orgán I. stupně měl
postupovat tak, že by zachoval stávající sekci a služební místo představeného (náměstka
pro řízení sekce) a pouze z ní vyčlenil organizační útvary, které plní úkoly, jež jsou s nimi
neslučitelné z důvodu existence rizika oslabení vnitřních kontrolních mechanismů, a tomu
odpovídajícím způsobem upravil název sekce a odstranil jeden z oborů služby týkající
se služebního místa náměstka pro řízení sekce. Nejvyšší správní soud rozumí ratiu argumentace
stěžovatele, stejně jako důvodům, pro něž správní orgán I. stupně změnil organizační strukturu
způsobem, jak to učinil.
[42] Ze skutečnosti, že úkoly plněné organizačními útvary zrušené sekce jsou i nadále
u služebního úřadu zajišťovány, nelze dovodit, že by nedošlo k zániku služebního místa náměstka
pro řízení sekce ekonomiky a evropských fondů. Stěžovatel argumentuje tím, služební místo
náměstka pro řízení sekce ekonomiky a evropských fondů má s nově zřízeným služebním místem
náměstka pro řízení sekce evropských fondů shodné místo výkonu služby, dobu trvání
služebního poměru, platovou třídu a obor služby (Společné evropské politiky podpory a pomoci,
evropské strukturální, investiční a obdobné fondy). Nejvyšší správní soud nemá za to,
že by totožnost služebního místa bylo možné určit výlučně pomocí doby trvání služebního
poměru, místa výkonu služby a platové třídy. Pokud jde o obor služby, je třeba zdůraznit,
že zrušené služební místo náměstka pro řízení sekce mělo systemizováno vzhledem k obsahové
náplni činnosti sekce dva obory státní služby, a to vedle oboru Společné evropské politiky
podpory a pomoci, evropské strukturální, investiční a obdobné fondy též obor Finance.
Stěžovatel argumentuje s odkazem na závěr č. 9 ze zasedání poradního sboru žalovaného,
že změna služebního místa vyžaduje jeho zrušení a zřízení nového služebního místa, pouze
pokud dojde ke změně všech oborů služby systemizovaných na daném služebním místě. Nejvyšší
správní soud nemá za to, že by bylo možné závěry č. 9 ze zasedání poradního sboru žalovaného
přenést na nyní posuzovanou věc. Ta je totiž specifická, neboť na služebním místě
představeného dochází nejen k zúžení systemizovaných oborů státní služby (ze dvou na jeden),
nýbrž současně k cílenému oddělení organizačních útvarů, které doposud byly sdruženy v jedné
sekci. Právě v důsledku této organizační změny dochází ke změně v oborech státní služby
systemizovaných na služebním místě představeného – náměstka pro řízení sekce.
[43] Argumentace stěžovatele je nepřesvědčivá z toho důvodu, že nevysvětlil, proč
je identickým služebním místem právě služební místo náměstka pro řízení sekce evropských
fondů a nikoliv služební místo náměstka pro řízení sekce ekonomické a ICT. Rovněž v posledně
uvedené nově zřízené sekci se totiž nachází služební místo náměstka pro řízení sekce se shodným
místem výkonu služby, dobou trvání služebního poměru, platovou třídu a jedním stejným
oborem služby, jako mělo služební místo náměstka pro řízení sekce ekonomiky a evropských
fondů (skutečnost, že jeden obor státní služby odpadl a další naopak přibyl, by v logice
argumentace stěžovatele byla nerozhodná, neboť postačuje, že jeden z oborů je shodný).
Stěžovatelovo služební místo, z něhož byl odvolán, by se tedy podle jeho argumentace přeměnilo
ve dvě shodná služební místa (byť každé z hlediska systemizovaných oborů státní služby zcela
jiné). Zrušení služebního místa představeného, na němž vykonával službu stěžovatel,
a služebního místa náměstka pro řízení sekce informačních technologií a zřízení dvou nových
služebních míst představeného se tedy v tomto kontextu nejeví jako svévolné.
[44] Stěžovatel tvrdí, že právně mělo dojít pouze ke změně organizační struktury MPSV podle
§19 zákona o státní službě, neboť neexistoval žádný důvod ke zrušení celých dvou sekcí.
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že ke zrušení sekcí a zřízení nových sekcí v MPSV došlo
právě změnou organizační struktury dle §19 zákona o státní službě, jejíž podstatou je přeskupení
nižších organizačních útvarů (odborů a oddělení) ve služebním úřadu. Namítá-li stěžovatel,
že důvod pro zrušení sekce byl v rozporu s právním řádem, není Nejvyššímu správnímu soudu
zřejmé, která právní norma tím byla porušena. Vhodnost a účelnost organizační změny není
přitom soud oprávněn posuzovat.
[45] Jak uvedl Nejvyšší správní soud již výše, stěžovatel nepřednesl žádné hájitelné tvrzení,
z něhož by vyplývalo, že změna organizační struktury v podobě schválené správním orgánem
I. stupně byla účelová, neboť jejím hlavním cílem bylo dosáhnout odvolání stěžovatele
ze služebního místa náměstka pro řízení sekce. Stěžovatel bez jakékoliv konkretizace spekuluje,
že patrně nebyl přijatelný pro nově jmenovanou ministryni. Dále opět zcela obecně zmiňuje,
že nebyl naplněn účel zákona o státní službě spočívající v odpolitizování státní správy a zajištění
„nerušeného“ výkonu odborných činností služebních úřadů bez ohledu na změny vlády.
Stěžovatel nicméně neuvedl žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že v tomto
konkrétním případě skutečně došlo k politickému zásahu do personálního obsazení služebního
místa náměstka pro řízení sekce. Účelovost změny organizační struktury dovozuje z toho,
že nebyl současně s odvoláním ze zrušeného služebního místa představeného převeden na nově
zřízené služební místo náměstka pro řízení sekce evropských fondů, nýbrž byl zařazen mimo
službu. Z předloženého správního spisu vyplývá, že správní orgán I. stupně vyhlásil na nově
zřízené služební místo náměstka pro řízení sekce evropských fondů výběrové řízení, neboť měl
za to, že s ohledem na provedenou změnu organizační struktury MPSV existuje několik státních
zaměstnanců, kteří by měli o služební místo zájem (mezi nimi též stěžovatel, jenž se mohl
do výběrového řízení přihlásit). Předmětem řízení v nyní projednávané věci podle Nejvyššího
správního soudu není posuzovat zákonnost rozhodnutí o zařazení stěžovatele mimo výkon
služby z organizačních důvodů ani hodnotit, zda měl být převeden na nově zřízené služební
místo představeného v sekci evropských fondů. Úkony správního orgánu I. stupně učiněné vůči
stěžovateli v návaznosti na jeho odvolání ze služebního místa představeného nelze považovat
za důkazy, které by svědčily o účelovém postupu vůči stěžovateli.
[46] Nejvyšší správní soud uzavírá, že vzhledem k absenci jakýchkoliv zřetelných indicií,
které by svědčily o tom, že cílem změny organizační struktury bylo dosáhnout odvolání
stěžovatele ze služebního místa náměstka pro řízení sekce, nelze považovat změnu organizační
struktury MPSV vydanou správním orgánem I. stupně za účelovou. Jelikož změnou organizační
struktury bylo zrušeno služební místo stěžovatele nejen formálně, nýbrž i z hlediska materiálního
(po změně organizační struktury se na MPSV nenachází totožné služební místo), byly splněny
podmínky pro jeho odvolání ze služebního místa podle §60 odst. 1 písm. a) zákona o státní
službě.
[47] Ani poslední kasační námitka není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[48] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu,
ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl
podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[49] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 15. července 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu