ECLI:CZ:NSS:2021:9.ADS.122.2021:28
sp. zn. 9 Ads 122/2021 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Sdružení
na ochranu ohrožených dětí, z. s., se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2020, č. j. MPSV-2019/171388-231/1, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021,
č. j. 20 Ad 1/2021 - 32,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. 20 Ad 1/2021 - 32,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2020, č. j. MPSV-2019/171388-231/1,
k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „magistrát“) ze dne
4. 7. 2019, č. j. MHMP 1337824/2019, jímž rozhodl o změně výše státního příspěvku pro
žalobce jakožto zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen
„ZDVOP“) Koala Kbely. Změny, které v rozhodnutí magistrátu provedl, však byly toliko
formální v označení výroků rozhodnutí. Po věcné stránce žalovaný nepřisvědčil odvolání
žalobce, který namítal nedůvodné zkrácení výše příspěvku o 27 360 Kč za měsíc květen 2019.
[2] Žalobce se obrátil žalobou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
který v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Městský soud nepřisvědčil žalobnímu bodu týkajícímu se zkrácení příspěvku ve vztahu
k pobytu nezl. X. V ZDVOP pobývala jen od pátku do pondělí, zbytek týdne trávila na
internátu. Tím byly naplněny zákonné předpoklady §42g odst. 3 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálně-
právní ochraně dětí“), pro zkrácení příspěvku.
[3] V části nároku na příspěvek vztahujícímu se k pobytu nezletilé X posoudil žalobu jako
důvodnou. Okresní soud v Mladé Boleslavi nerozhodl o prodloužení předběžného opatření o
jejím umístění do ZDVOP opožděně. Účinky předcházejícího předběžného opatření
nařízeného usnesením Okresního soudu Praha-východ dne 4. 4. 2019, č. j. Nc 4801/2019 - 13,
skončily dne 4. 5. 2019. Tento den připadl na sobotu. Bylo třeba podpůrně použít §57 odst. 2,
větu druhou, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“). Posledním možným dnem pro prodloužení tohoto předběžného opatření
proto bylo až pondělí 6. 5. 2019. Toho dne Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením č. j. 26
P 131/2019 - 23 předběžné opatření prodloužil na období od 5. 5. 2019 do 31. 5. 2019. Jeho
rozhodnutí bylo proto zákonné. I kdyby ovšem Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl
opožděně, nebylo by takové usnesení nicotné. Ze zákona jasně plyne pravomoc rozhodnout
předběžným opatřením o úpravě poměrů nezletilého dítěte na nezbytně nutnou dobu [§452
zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„z. ř. s.“)], i rozhodnout o prodloužení takového opatření (§460 odst. 1 z. ř. s.). Vada, které se
podle žalovaného soud dopustil, tak mohla představovat pouze nezákonnost. Správní orgány
nebyly oprávněny podrobit usnesení soudu vlastnímu přezkumu a rozhodovat se, zda je
budou, či nebudou respektovat. V této části byl tedy nárok žalobce na příspěvek zkrácen
nezákonně.
II. Obsah kasační stížnosti žalovaného a vyjádření žalobce
[4] Žalovaný napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvod podřadil pod
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Podle městského soudu se na počítání doby platnosti předběžného opatření použije
pravidlo přesunutí posledního dne lhůty ze dne pracovního klidu na nejbližší pracovní den.
Toto pravidlo se však uplatní pro počítání lhůty, nikoli doby. Možnost soudu rozhodnout
o prodloužení trvání předběžného opatření je svázána s dobou jeho trvání - prodloužení
je možné jen před skončením původní doby trvání, která je zákonem pevně vymezena
bez ohledu na to, zda připadá na pracovní den či víkend nebo svátek. Podpůrné využití
obecné úpravy v §57 o. s. ř. je tím vyloučeno. Současně jde i o pojistku naplnění ústavně
zaručených práv dětí a jejich rodičů. Při výplatě příspěvku žalovaný nemůže ignorovat,
že uplynutím doby došlo ex lege k zániku předběžného opatření, na jehož základě bylo dítě
do ZDVOP umístěno. Nemůže alibisticky vyčkávat, až nápravu nezákonného postupu
opatrovnického soudu sjedná odvolací soud, popřípadě Ústavní soud.
[6] Žalobce navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Poukázal na to,
že většina kasační stížnosti polemizuje s názorem městského soudu, který byl uveden jen jako
alternativní. Každý je povinen respektovat vykonatelné soudní rozhodnutí, třebaže
je nezákonné, pokud nebylo zrušeno. Žalovaný nijak neosvětlil, co měl žalobce udělat,
aby práva dítěte a rodičů nebyla ohrožena, zda snad měl dítě „vyhodit na ulici“, aby nebylo
nezákonně omezeno na osobní svobodě, když příslušný orgán sociálně-právní ochrany
nepodal včas návrh na prodloužení předběžného opatření, ačkoli zde nebyla jiná osoba, která
by se o dítě postarala. Není zřejmé, proč by měl zřizovatel ZDVOP pykat za chyby jiného
státního orgánu, pokud sám o dítě v dobré víře pečoval. Rozhodnutí žalovaného proto bylo
nezákonné, nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná.
[8] Podle §109 odst. 4 s. ř. s. je NSS vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před
soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož
i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Vázanost důvody kasační stížnosti se tedy
neuplatní, pokud bylo řízení před krajským soudem zatíženo některým ze závažných případů
porušení procesních předpisů. V takovém případě je Nejvyššímu správnímu soudu zákonem
uloženo napadené rozhodnutí krajského soudu zrušit z úřední povinnosti (ex officio).
[9] Jeden z takových případů představuje zmatečnost řízení před krajským soudem
ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. spočívající v tom, že byl soud nesprávně obsazen.
[10] Před vlastním posouzením věci dospěl NSS z úřední povinnosti k závěru, že řízení
před městským soudem proběhlo v nesprávném obsazení soudu, což zapříčinilo jeho
zmatečnost.
[11] Městský soud vydal napadený rozsudek specializovaným samosoudcem. K otázce
obsazení soudu se v odůvodnění rozsudku nevyjádřil.
[12] Podle §31 odst. 1 s. ř. s. [k] rajský soud ve věcech správního soudnictví, nestanoví-li zákon jinak,
rozhoduje ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou soudců.
[13] Navazující §31 odst. 2 s. ř. s. vymezuje příslušnost specializovaného samosoudce
ve vybraných věcech: Ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o zaměstnání
a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče,
pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve věcech přestupků, za které zákon
stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, mezinárodní ochrany, neudělení
krátkodobého víza, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí
o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž
důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon,
rozhoduje specializovaný samosoudce.
[14] Ustálená judikatura NSS vykládá tuto úpravu tak, že rozhodování specializovaným
senátem krajského soudu je pravidlem, zatímco rozhodování specializovaným samosoudcem
výjimkou z tohoto pravidla. Rozšířený senát v rozsudku ze dne 26. 7. 2016,
č. j. 6 As 165/2015 - 38, č. 3450/2016 Sb. NSS, vyložil, že toto pravidlo „je opřeno o vcelku
jednoduchou úvahu, že kolegiální rozhodování v (na krajských soudech tříčlenných) senátech poskytuje
účastníkům řízení větší pravděpodobnost uvážlivého, profesionálního, dostatečně bedlivého a ze všech
relevantních úhlů věc nahlédnuvšího posouzení jejich věci“, zatímco „[v]ýjimku z pravidla rozhodování
specializovanými senáty zákonodárce při rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví stanovuje
ve věcech, v nichž obecně vzato lze nalézt znak určité typové jednoduchosti (oblast sociální či přestupková), nebo
věcech, kde je vedle jejich typové jednoduchosti též silně přítomen prvek zájmu na rychlém a nekomplikovaném
rozhodování“ (body 35 a 36 cit. rozsudku).
[15] Aby tedy mohl městský soud ve věci rozhodnout specializovaným samosoudcem,
musel by pro takový postup existovat zákonný podklad v §31 odst. 2 s. ř. s. Věc, o niž
se v řízení jedná, by musela být podřaditelná pod jednu z kategorií vyjmenovaných v tomto
ustanovení. Městský soud neoznačil, pod jakou „věc“ v §31 odst. 2 s. ř. s. nynější řízení
podřadil. NSS se domnívá, že jedinou v úvahu připadající možností bylo podřazení pod „věc
dávek pěstounské péče“, k čemuž by mohla vést úprava státního příspěvku pro zřizovatele
ZDVOP v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, konkrétně v jeho §42g a násl. Taková
úvaha je však zjevně nesprávná, neboť odporuje textu i systematice zákona o sociálně-právní
ochraně dětí.
[16] Zákon o sociálně-právní ochraně dětí totiž v §47e vymezuje okruh dávek pěstounské
péče jejich taxativním výčtem: Dávkami pěstounské péče jsou a) příspěvek na úhradu potřeb dítěte, b)
odměna pěstouna, c) příspěvek při převzetí dítěte, d) příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla, e)
příspěvek při ukončení pěstounské péče. Státní příspěvek pro zřizovatele ZDVOP v tomto výčtu
nefiguruje.
[17] To je ostatně logické už proto, že nejde o dávku jakkoli navázanou na pěstounskou
péči jakožto formu náhradní rodinné péče. Jak plyne z §42g odst. 1 zákona o sociálně-právní
ochraně dětí, státní příspěvek pro zřizovatele ZDVOP je dávkou, jíž stát nahrazuje náklady
pobytu dítěte v ZDVOP jako zařízení sociálně-právní ochrany dětí, poskytujícímu ochranu
a pomoc ohroženému dítěti [§39 odst. 1 písm. c) ve spojení s §42 odst. 1 zákona o sociálně-
právní ochraně dětí], a to subjektu, který toto zařízení zřizuje. Jediné, co pěstounské dávky
a tento příspěvek spojuje, je skutečnost, že jsou upraveny ve stejném zákoně. To však
pro podřazení §31 odst. 2 s. ř. s. nepochybně nepostačuje. Není ani žádný zvláštní zákon,
který by příslušnost specializovaného samosoudce v této věci stanovil nad rámec §31 odst. 2
s. ř. s. Řízení před městským soudem proto mělo správně proběhnout v obsazení
specializovaným senátem, v souladu s výchozím pravidlem uvedeným v §31 odst. 1 s. ř. s.
Takto ostatně městský soud postupoval v jiných řízeních, viz jeho rozsudky ze dne 3. 4. 2019,
č. j. 10 Ad 18/2015 - 32 (nenapaden kasační stížností), nebo ze dne 20. 7. 2020,
č. j. 14 Ad 14/2019 - 31 (kasační stížnost NSS zamítl rozsudkem ze dne 1. 2. 2021,
č. j. 2 Ads 273/2020 - 46, č. 4151/2021 Sb. NSS).
[18] Rozhodoval-li místo senátu ve věci samosoudce, jedná se o rozhodování soudu
v nesprávném obsazení zakládající zmatečnost řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
(viz rozsudky NSS ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 5/2003 - 32, ze dne 27. 1. 2011,
č. j. 4 Ads 108/2010 - 39, č. 2366/2011 Sb. NSS, nebo rozsudek rozšířeného senátu
č. j. 6 As 165/2015 - 38), a je dán důvod ke zrušení rozhodnutí, které z takového řízení vzešlo.
[19] Vzhledem k této vadě se NSS nemohl zabývat kasačními námitkami, směřujícími
k řešení věci samé. Přezkum závěrů rušeného rozsudku městského soudu by byl předčasný.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Nejvyšší správní soud proto rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud bude povinen o žalobě rozhodnout
znovu, a to ve složení senátu odpovídajícím §31 odst. 1 s. ř. s.
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém
rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu