ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.56.2021:57
sp. zn. 9 Azs 56/2021 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: M. S., zast. Mgr.
Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 10. 2019, č. j. OAM-419/LE-LE05-LE26-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2021, č. j. 33 Az 54/2019 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl jako zjevně nedůvodnou žádost
žalobce o udělení mezinárodní ochrany dle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen
„krajský soud“), který ji rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl. Žalobci se jeho výpovědí
nepodařilo prokázat, že mu v Alžírsku, tedy v zemi původu, hrozí pronásledování či vážná újma.
Alžírsko je dle §2 bodu 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon
o dočasné ochraně cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“),
považováno za bezpečnou zemi původu. Žalobce nečelil žádnému útlaku ze strany státní moci
z důvodu svého členství a sympatiím k Hnutí za autonomii Kabýlie (dále jen „hnutí MAK“).
Incident, kdy měl být zadržen policií, se udál před mnoha lety a s jeho odchodem z vlasti nijak
nesouvisí. Žalobce není aktivním reprezentantem hnutí MAK. Z vývoje reálií v zemi původu
jednoznačně vyplývá, že se situace Berberů v Kabýlii, ke kterým náleží, zlepšila a došlo
též k uznání jejich jazyka amazigh za národní i úřední jazyk. Žalobcův azylový příběh nevyvrací
domněnku, že Alžírsko lze považovat za bezpečnou zemi původu. Důvody, pro které se
neztotožňuje s alžírským státním režimem, nijak nesouvisejí s jeho náboženským vyznáním,
nýbrž vyplývají z příslušnosti k berberskému etniku z oblasti Kabýlie. Žalobcův příběh
však nevykazuje znaky pronásledování či rizika vážné újmy z důvodu příslušnosti k tomuto
početnému etniku.
[3] Žalobce dále tvrdil, že se obává uvěznění v důsledku nenastoupení vojenské služby.
Z podkladů obstaraných žalovaným plyne, že Alžírsko dodržuje lidská práva. Nástup vojenské
služby je státoobčanská povinnost a žalobce nijak konkrétně nezdůvodnil, z jakého důvodu je její
výkon v rozporu s jeho náboženskou vírou či svědomím. V Alžírsku v současné době neprobíhá
žádný ozbrojený vojenský konflikt, který by ho měl vystavit nebezpečí újmy na zdraví či životě.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření ke kasační stížnosti a replika
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu podřazeného pod §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Žalovaný ani krajský soud nezjistili přesný a úplný stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti. Tím porušili povinnost dle §2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Důkazy, které si žalovaný opatřil, nejsou
aktuální, čímž došlo k porušení §3 správního řádu. Neopatřil si ani relevantní podklady dle §50
správního řádu ani výpovědi případných svědků dle §51 odst. 1 tohoto zákona. Nezabýval se
meritem věci. Politická a humanitární situace v Alžírsku je dlouhodobě napjatá a je obecně
známá. Bezpečnostní a policejní aparát není schopný zajistit osobní bezpečnost stěžovatele,
který měl v minulosti vážné problémy dané zacházením státu s Kabyly kvůli jejich podpoře hnutí
MAK. Na stěžovatele byl z důvodu jeho náboženského vyznání vyvíjen enormní tlak.
Byl opakovaně předvolán a nucen k nástupu vojenské služby, která je v rozporu s jeho
náboženským přesvědčením a svědomím a její výkon by pro něj znamenal celoživotní trauma.
Alžírské zákony mu neumožňují alternativu, která by vojenskou službu nahradila. Nemá možnost
se obrátit na státní orgány, jelikož mu od nich za uvedený postoj hrozí citelný postih. Alžírsko
sice není ve válečném stavu, ale situace v zemi je nestabilní a probíhá zde řada místních
ozbrojených konfliktů. Státní orgány nejsou schopny ochránit veškeré obyvatelstvo, které je
vystavováno různým bojovým útokům. Obává se též krutého potrestání, nelidského zacházení,
mučení a bití. V jeho případě je dán důvod pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona
o azylu. Žalovaný též nezohlednil důvody, pro které odmítá nastoupit k výkonu vojenské služby.
[6] Zprávy, na které žalovaný a krajský soud poukazují, nejsou aktuální a nepopisují skutečný
stav věci. Neopatřili si aktuální zprávy nezávislých mezinárodních organizací o vývoji
politické situace v rozhodné době a postojích státní moci k otázkám rasovým, náboženským
a k dodržování lidských práv. Stěžovatel v řízení o udělení mezinárodní ochrany uvedl závažné
skutečnosti, které odůvodňují udělení mezinárodní ochrany. Též se asimiloval na území České
republiky a zpřetrhal vazby v zemi původu.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí, popřípadě zamítnutí.
Dle §16 odst. 3 zákona o azylu se v případě, kdy jsou dány důvody pro zamítnutí žádosti jako
zjevně nedůvodné, neposuzuje, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení azylu dle §13 a §14
téhož zákona. Rovněž se neposuzuje, zda žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma dle §14a
zákona o azylu. V žalobě stěžovatel neuváděl, že by požadoval výslech svědků nebo že by tyto
výslechy měly být ve správním řízení provedeny. Není asimilován do české společnosti,
jelikož neovládá český jazyk. V kasační stížnosti jsou zejména uvedeny námitky proti rozhodnutí
žalovaného, ačkoliv se domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
[8] Stěžovatel v replice uvedl, že vyjádření žalovaného je tendenční, neboť neakceptuje jeho
požadavek, aby si obstaral aktuální zprávy nezávislých mezinárodních organizací o stavu
porušování lidských práv v zemi původu. Informace, ze kterých vycházel, nepopisují dostatečně
bezpečnostní situaci v zemi. V Alžírsku je běžné násilí páchané na křesťankách či nucená
náboženská konverze. V zemi neexistuje právo na důstojné a bezpečné pracovní podmínky
a právo na sociální zabezpečení. Stěžovatel žije v České republice poměrně dlouho, a proto není
schopen návratu do země původu. Trvá na tom, aby si soud obstaral aktuální informace
o politické a ekonomické situaci v Alžírsku. V případě odůvodněnosti strachu z pronásledování
ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu je třeba aplikovat test přiměřené pravděpodobnosti
nežádoucích důsledků návratu do země. Žalovaný však požadoval důkazy o tom, že stěžovatel
bude v zemi původu pronásledován, namísto toho, že takové pronásledování hrozí. Došlo
též k nesprávnému posouzení důvodů neudělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu.
Skutkový stav, ze kterého žalovaný vycházel, je v rozporu se správním spisem. Žalovaný by měl
zkoumat i to, zdali mu v zemi původu nehrozí mimosoudní poprava. Napadené rozhodnutí je též
nepřiměřeným zásahem do jeho soukromého a rodinného života.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut
nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost
se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
(3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[11] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[12] Stěžovatel pochází z Alžírska, tedy ze země, kterou Česká republika dle §2 bodu 2
vyhlášky č. 328/2015 Sb. považuje za bezpečnou zemi původu. K institutu zamítnutí žádosti
o mezinárodní ochranu žadatele pocházejícího z bezpečné země pro zjevnou nedůvodnost NSS
konstatoval v usnesení ze dne 8. 10. 2020, č. j. 10 Azs 232/2020 - 32, že „[p]okud se tedy udělení
mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit
žalovaného, že žádost nelze zamítnout podle §16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh
odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.“ V řízení s žadatelem z bezpečné země
původu, který nedoloží, že v jeho případě tuto zemi nelze za bezpečnou považovat, pak „podle
§16 odst. 3 zákona o azylu platí, že nedochází ze strany žalovaného k hodnocení, zda žadatel splňuje podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany dle §12, §13, §14, §14a a §14b téhož zákona.“ Stejný názor vyslovil
NSS již v rozsudku ze dne 14. 6. 2006, č. j. 3 Azs 208/2005 - 50, nebo v usnesení ze dne
4. 12. 2020, č. j. 3 Azs 129/2020 - 68. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků
a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží odpovědnost
za prokázání opaku právě na žadateli. Označení Alžírska za bezpečnou zemi původu přeneslo
na stranu stěžovatele břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že Alžírsko
za bezpečnou zemi ve vztahu k němu považovat nelze. Rozsah a obsah jím sdělených informací
však v daném případě přijetí tohoto závěru neodůvodňovalo.
[13] Stěžovatel uvedl, že je nucen k výkonu vojenské služby a její výkon je proti jeho
náboženskému vyznání a svědomí. K otázce odmítání nástupu k výkonu základní vojenské
služby se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49: „Odmítání nástupu
k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod
pro udělení azylu podle §12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zvláště není-li
takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím.“ Stěžovatel
při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4. 9. 2019 (protokol o pohovoru
na č. l. 17 správního spisu) tvrdil, že k výkonu vojenské služby nechce nastoupit, jelikož se necítí
jako Alžířan, ale jako Kabyl. Odmítavý postoj k vojenské službě tedy nezdůvodňoval svým
náboženstvím, ale národností. Ve správním řízení ani později však neuvedl, z jakého důvodu
by mu jeho příslušnost k této národnosti měla výkon vojenské služby znemožňovat. Neuvedl ani,
že by s Kabyly bylo v armádě zacházeno hůře než s ostatními občany. Neuvedl tak žádná
konkrétní tvrzení, se kterými by se žalovaný musel podrobněji vypořádat. Z tohoto důvodu bylo
dostatečné, když žalovaný uvedl, že by případný výkon vojenské služby nemohl v jeho případě
představovat pronásledování či vážnou újmu. V žalobě následně uvedl, že výkon vojenské služby
je proti jeho přesvědčení, ovšem toto tvrzení nijak nerozvinul. Krajský soud proto nebyl povinen
se s tímto tvrzením podrobněji vypořádat.
[14] K hrozbě, jež by v dané zemi původu vymezila brance jako určitou sociální skupinu
ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu, se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 9. 6. 2008,
č. j. 5 Azs 18/2008 - 83, č. 2406/2011 Sb. NSS, týkajícím se navíc právě Alžírska: „Branci mohou
být na základě konkrétních skutkových okolností považováni za specifickou sociální skupinu, jejíž příslušníci
mohou mít odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
pokud na jedné straně čelí hrozbě násilí ze strany teroristických skupin pro případ, že základní vojenskou službu
nastoupí, přičemž příslušný stát (Alžírsko) není schopen jim před tímto nebezpečím poskytnout dostatečnou
ochranu, a na straně druhé naopak čelí hrozbě trestů odnětí svobody a dalších sankcí ze strany státu pro případ,
že by vojenskou službu nastoupit odmítli.“ Stěžovatel netvrdil, že by mu hrozilo násilí ze strany
teroristických skupin. Potenciální trestní stíhání pro nenastoupení vojenské služby zakládá
azylově relevantní pronásledování tehdy, pokud je trestní sankce důsledkem toho, že se branec
odmítne zúčastnit bojových operací odporujících mezinárodnímu právu nebo že mu hrozí trest,
jehož intenzita či způsob výkonu zakládá porušení lidských práv. Takové okolnosti
však v případě stěžovatele nenastaly.
[15] Stěžovatel namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu ohledně aktuální situace
národnostní menšiny Kabylů. Žalovaný si podle něj též neopatřil aktuální zprávy nezávislých
mezinárodních organizací k dodržování lidských práv v Alžírsku. Ve vztahu ke shromážděným
podkladům NSS odkazuje na rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009
Sb. NSS, dle kterého musí být užité podklady 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené,
3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a 4) transparentní a dohledatelné. Zastaralost zpráv
o zemi původu nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování či vydání takové
zprávy uplynul určitý čas (srov. usnesení NSS ze dne 5. 8. 2020, č. j. 5 Azs 369/2019 - 35).
Zastaralá je taková zpráva, která „obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi
vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, již zpráva popisuje, je již zcela jiná.
Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden, a pokud je situace stabilní,
může být použitelná i zpráva stará několik let.“ (viz rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020,
č. j. 6 Azs 109/2019 - 74). Žalovaný při posuzování situace v Alžírsku vycházel z informace
OAMP ze dne 5. 1. 2017 - Vztah Berberů a Arabů na území Alžírska, informace OAMP
ze dne 9. 4. 2019 - Hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu a z informace MZV ČR
ze dne 9. 6. 2017 - Hnutí za autonomii Kabýlie (MAK). Uvedené podklady vycházejí i ze zpráv
lidskoprávních organizací Human Rights Watch a Freedom House, na něž stěžovatel poukazuje
v kasační stížnosti. Informace ohledně hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu
byla pořízena půl roku před vydáním napadeného rozhodnutí. Stěžovatel netvrdil,
že by se situace v Alžírsku změnila natolik, že by již nebylo možné použít podklady ohledně
hnutí MAK a situace Berberů. Neuvedl též jediné tvrzení, které by závěry z těchto podkladů
vyvracelo. Alžírsko opustil v roce 2019 kvůli tomu, že obdržel předvolání k nástupu vojenské
služby. Zemi původu tak neopustil kvůli své národnosti nebo potížím kvůli podpoře hnutí MAK.
[16] Dle §16 odst. 3 zákona o azylu platí, že jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení
mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní
ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle §13 a §14. V případě zjevně nedůvodné žádosti
dle odstavce 2 se rovněž neposuzuje, zda žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl
být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo že mu hrozí vážná újma podle
§14a (srov. též usnesení NSS ze dne 16. 2. 2021, č. j. 10 Azs 258/2020 - 52). Žalovaný tak nebyl
povinen posoudit, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany
či humanitárního azylu.
[17] Námitku, že se asimiloval na území České republiky a zpřetrhal všechny vazby v zemi
původu, stěžovatel poprvé uplatnil až v kasační stížnosti. Jedná se tedy o námitku, kterou
neuplatnil v řízení před krajským soudem. Taková námitka je dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
Ze stejného důvodu jsou nepřípustné námitky uvedené v replice ohledně sociálních problémů
v Alžírsku či blíže nespecifikovaného zásahu do jeho soukromého a rodinného života.
[18] Na závěr je třeba uvést, že k přijatelnosti kasační stížnosti dle §104a s. ř. s. je nutné
shledat, že v projednávané věci nastal jeden z případů uvedených ve výše citovaném usnesení
NSS č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. V nyní projednávaném případě se tak nestalo. Stěžovateli
se nepodařilo zpochybnit, že Alžírsko je bezpečná země původu, ve které mu nehrozí
pronásledování ani vážná újma. Ustálená judikatura NSS poskytuje dostatečnou odpověď na jeho
námitky. Pouhý nesouhlas s rozsudkem krajského soudu nemůže přijatelnost kasační stížnosti
založit.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle §104a s. ř. s.
[20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu
nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu