ECLI:CZ:NSS:2021:ARS.3.2019:54
sp. zn. Ars 3/2019 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu
Tomáše Langáška a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaj), Michaely Bejčkové, Radana
Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Sdružení pro republiku
– Republikánská strana Československa Miroslava Sládka, IČ 04814002, sídlem
Štefánikova 119/50, Brno, zastoupený JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., advokátem, sídlem
Zámecká 550, Bučovice, proti žalovanému: Úřad pro dohled nad hospodařením politických
stran a politických hnutí, sídlem Kounicova 688/26, Brno, o žalobě
proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. ledna 2019 č. j. UDH-70/2019 a č. j. UDH-71/2019,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2019,
č. j. 62 A 20/2019 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, dosavadní průběh řízení, kasační stížnost a řízení před rozšířeným
senátem
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobce
domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného, jimiž byl uznán vinným
ze spáchání přestupků podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky
a o změně a doplnění některých dalších zákonů, a zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování
v politických stranách a politických hnutích, byla mu uložena pokuta a povinnost nahradit
náklady řízení.
[2] Žalobce nesplnil současně s podáním žaloby svou poplatkovou povinnost, krajský soud
jej proto vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Ve lhůtě stanovené soudem požádal
žalobce o osvobození od soudních poplatků. Poukazoval na nedostatek finančních prostředků,
který zavinil žalovaný tím, že zablokoval účty žalobce a zabavil veškeré finanční prostředky,
které žalobce obdržel od občanů.
[3] Krajský soud usnesením ze dne 14. března 2019, č. j. 62 A 20/2019 – 17, zamítl žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků a opětovně jej vyzval ke splnění poplatkové
povinnosti. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 19. března 2019, lhůta pro zaplacení
soudního poplatku uplynula dne 29. března 2019. Jelikož žalobce k uvedenému dni soudní
poplatek nezaplatil, zastavil dne 3. dubna 2019 krajský soud řízení usnesením označeným
v záhlaví.
[4] Již dne 1. dubna 2019 přitom žalobce podal kasační stížnost proti usnesení
č. j. 62 A 20/2019 – 17, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků.
Tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud ovšem odmítl usnesením ze dne 11. června 2019,
č. j. Ars 2/2019 – 22, neboť v mezidobí krajský soud rozhodl nyní napadeným usnesením
o zastavení řízení, a nastal tak neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (§46 odst. 1
písm. a/ s. ř. s.) pro rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození žalobce
od soudních poplatků.
[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal dne 26. dubna 2019 kasační stížnost proti usnesení
krajského soudu o zastavení řízení (bod [3] shora). Tato kasační stížnost je projednávána v tomto
řízení. Stěžovatel v ní uplatnil jedinou námitku, a sice že krajský soud zastavil řízení, aniž bylo
rozhodnuto o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků.
Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. května 2005,
č. j. 2 Afs 132/2004 – 91, č. 608/2005 Sb. NSS. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Dne 18. června 2019 stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení
před Nejvyšším správním soudem. Této žádosti předseda senátu ve věcech volebních, ve věcech
místního a krajského referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí (dále jen „volební
senát“) vyhověl usnesením ze dne 6. února 2020, č. j. Ars 3/2019 – 30.
[7] Následovalo řízení před devítičlenným rozšířeným senátem (§16 odst. 3 písm. b/ s. ř. s.).
Usnesením ze dne 18. března 2021, č. j. Ars 3/2019 – 32, volební senát postoupil věc tomuto
rozšířenému senátu s otázkou, zda „[l]ze v řízení o kasační stížnosti proti usnesení, kterým krajský soud
zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku, přezkoumat ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. též vadu
řízení spočívající v nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o žádosti žalobce o osvobození od soudních
poplatků“.
[8] Rozšířený senát v usnesení ze dne 25. května 2021, č. j. Ars 3/2019 – 43,
č. 4209/2021 Sb. NSS, kterým vrátil věc volebnímu senátu k dalšímu řízení, především potvrdil
svou předchozí judikaturu o přípustnosti kasační stížnosti proti rozhodnutí o (ne)osvobození
od soudního poplatku. Odpověděl na položenou otázku ohledně řádného postupu krajského
soudu a Nejvyššího správního soudu ve vzájemné interakci při vydávání rozhodnutí,
jímž se řízení končí, dojde-li ke kolizi s podanou kasační stížností proti rozhodnutí
o neosvobození od soudního poplatku, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Dále se zabýval řešením
situace, kdy řízení před krajským soudem skončí, aniž bylo o kasační stížnosti rozhodnuto.
Otevřel zde prostor pro stěžovatele připuštěním námitky nezákonnosti rozhodnutí
o (ne)osvobození od soudního poplatku, pokud tato námitka nemohla být předmětem soudního
přezkumu pro pochybení v předchozím postupu soudů. Svůj názor vyjádřil v právních větách
výroku svého rozhodnutí, v nichž uzavřel, že:
I. Usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku není rozhodnutím, kterým se pouze
upravuje vedení řízení ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.
II. Nevyhoví-li krajský soud zcela žádosti o osvobození od soudního poplatku, musí vyčkat marného
uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a v případě jejího podání i rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o ní, než případně zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
III. Skončí-li řízení před krajským soudem před tím, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti
proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků v tomto řízení, nesmí Nejvyšší správní soud
odmítnout tuto kasační stížnost pro nedostatek podmínek řízení dříve, než buď marně uplyne lhůta
pro podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, jímž řízení před krajským soudem
končí, nebo (v případě podání takové kasační stížnosti) než o ní Nejvyšší správní soud rozhodne.
IV. V kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku lze uplatnit námitku nezákonnosti předchozího usnesení krajského soudu o neosvobození
od soudního poplatku za podmínky, že důvodem, pro nějž nedošlo k řádnému přezkumu usnesení
krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků na základě kasační stížnosti podané proti němu,
bylo pochybení v předchozím postupu soudů.
[9] Rozšířený senát v citovaném usnesení dal volebnímu senátu návod na procesní postup
vůči stěžovateli a stanovil limity rozhodování v závislosti na reakci stěžovatele. Mezi jiným v bodě
[60] uvedl, že „ je tedy na stěžovateli, aby ve své kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení
řízení namítl jeho nezákonnost [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.] spočívající v tom, že byly dříve chybně posouzeny
podmínky pro jeho osvobození od soudního poplatku v tomto řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že taková
nestandardní situace nastala v důsledku nesprávného předchozího postupu soudů, je však namístě, aby senát
Nejvyššího správního soudu, který posuzuje kasační stížnost proti usnesení o zastavení řízení, na nezbytnost
takového kasačního tvrzení stěžovatele v případě potřeby upozornil a dal mu přiměřený čas k jeho doplnění.
Neuvede-li stěžovatel ani na výzvu soudu takovou kasační námitku, posoudí Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí o zastavení řízení v mezích důvodů tvrzených stěžovatelem, otázkou správnosti předchozího rozhodnutí
krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků se nad rámec těchto důvodů zabývat nebude.“
[10] Volební senát tedy v souladu s výše uvedeným vyzval stěžovatele přípisem ze dne
22. června 2021, č. j. Ars 3/2019 – 52, k doplnění kasačních důvodů. Stěžovatel však k výzvě
kasační stížnost nedoplnil.
II. Posouzení kasační stížnosti
[11] Soud se nejprve zabýval formálními podmínkami řízení o kasační stížnosti. Dospěl
k závěru, že je včasná, přípustná a projednatelná; s ohledem na procesní pasivitu stěžovatele
je však nedůvodná.
[12] V citovaném usnesení rozšířený senát v bodě [54] připomněl, že „[p]ostup, při němž krajský
soud vyčká s rozhodnutím o zastavení řízení na marné uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti usnesení
o neosvobození od soudního poplatku, případně na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o ní, tak musí
být základním pravidlem a krajské soudy by měly na jeho dodržování dbát.“ Tyto závěry plynou
i z předchozí judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky ze dne 26. ledna 2006,
č. j. 1 As 27/2005 – 87, ze dne 12. září 2007, č. j. 8 As 56/2006 – 45, či stěžovatelem citovaný
rozsudek č. j. 2 Afs 132/2004 – 91).
[13] V bodě [62] pokračoval, že si je vědom, že i v případě, kdy v řízení o kasační stížnosti proti
rozhodnutí o zastavení řízení shledá nezákonnost předchozího usnesení o neosvobození od soudních poplatků,
má možnost výrokem svého rozsudku zrušit pouze napadené konečné rozhodnutí, nikoliv též usnesení
o neosvobození od soudních poplatků. Tímto usnesením je krajský soud i nadále vázán [neboť se nejedná
o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení (§55 odst. 2 s. ř. s.)] a nemůže jej sám od sebe zrušit.
Proto nezbyde, než aby vyzval žalobce k podání nové žádosti o neosvobození od soudních poplatků. Při jejím
posuzování vyjde ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu. V takovém případě se neuplatní jinak i nadále
platné závěry judikatury, že soud je o nové žádosti povinen rozhodnout pouze v případě, že obsahuje nové, dříve
neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (např. rozsudek ze dne 17. 6. 2008,
č. j. 4 Ans 5/2008 – 65, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 5 As 120/2014 – 32, ze dne 16. 12. 2015,
č. j. 8 As 145/2015 – 12, obdobně nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09,
bod 17).
[14] Postup, který popsal rozšířený senát, je výjimkou z pravidla, která se uplatní jen tehdy,
pokud Nejvyšší správní soud přezkoumal k námitkám zákonnost původního rozhodnutí.
V posuzované věci však tato situace nenastala. Volební senát v souladu s názorem rozšířeného
senátu otevřel stěžovateli prostor k tomu, aby vznesl námitky vůči postupu krajského soudu.
[15] Jak bylo výše uvedeno, stěžovatel nyní, ač byl vyzván (viz bod [10]), nedoplnil kasační
stížnost o námitky, které by zpochybňovaly správnost předchozího rozhodnutí krajského soudu
o neosvobození od soudních poplatků; těmi se soud v souladu s dispoziční zásadou proto
nezabýval (srov. znovu bod [60] odůvodnění usnesení rozšířeného senátu citovaný v bodě [9]
výše).
[16] Ačkoliv tedy krajský soud původně postupoval nesprávně, nelze již jeho pochybení
pro pasivitu stěžovatele napravit. Pochybení krajského soudu mohlo být zhojeno, pokud
by stěžovatel uplatnil námitky vůči předešlému postupu krajského soudu. Této možnosti
stěžovatel nevyužil. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost jiné námitky neobsahovala, volební
senát ji jako nedůvodnou zamítl.
III. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2021
Tomáš Langášek
předseda senátu