ECLI:CZ:NSS:2021:KONF.15.2021:14
sp. zn. Konf 15/2021 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta
Bičáka, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Ing. Radovana Havelce, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu se sídlem Sokolovská 58/219, Praha 9 (adresa
pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025) na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Okresním soudem v Ústí nad Labem, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 C 34/2021, o zaplacení 11.398 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně IFIS investiční fond, a.s., IČ 24316717, se sídlem
Čechyňská 419/14a, Brno, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem
Čechyňská 361/16, Brno, a žalovaného P. A.,
takto:
I. P ř ís l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 33 C 34/2021, o zaplacení poplatků za služby obsahu v celkové výši
1.932,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 4. 2016 do zaplacení,
je s ou d .
II. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2021, čj. 33 C 34/2021 - 36,
se v rozsahu části výroků I. a II. týkajících se částky 1.932,55 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 8,05 % ročně od 26. 4. 2016 do zaplacení, zru š u je .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 23. 7. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“) se Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“ nebo „navrhovatel“) domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
Spor vznikl podle názoru navrhovatele mezi ním a Okresním soudem v Ústí nad Labem (dále
jen „okresní soud“) ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 33 C 34/2021.
[2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a ze spisu Okresního soudu v Ústí
nad Labem sp. zn. 33 C 34/2021 vyplynulo následující.
[3] IFIS investiční fond, a.s. (dále jen „žalobkyně“) podala u okresního soudu dne 20. 8. 2020
návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který odůvodnila tím, že nabyla pohledávku
za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 6. 2019 uzavřené
se společností T-Mobile Czech Republic a.s. jako postupitelem. Společnost T-Mobile Czech
Republic a.s. uzavřela s žalovaným Účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických
komunikací, na základě které byla T-Mobile Czech Republic a.s. povinna poskytovat žalovanému
veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb s nimi souvisejícími,
které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o
elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 127/2005 Sb.“).
Jelikož žalovaný nezaplatil za poskytnuté služby, obrátila se žalobkyně na soud. Právě tato
skupina služeb tvořila nároky vymáhané žalobním návrhem, přičemž je žalobkyně označila jako
„pohledávky za služby třetích stran či služby obsahu“ v celkové výši 17.011 Kč s příslušenstvím.
[4] Okresní soud vydal dne 29. 9. 2020 elektronický platební rozkaz čj. EPR 209779/2020-5,
kterým uložil žalovanému, aby do 15 dnů od doručení zaplatil žalobkyni 17.011 Kč se zákonným
úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17.011 Kč od 26. 4. 2016 do zaplacení,
nebo aby podal proti tomuto elektronickému platebnímu rozkazu do 15 dnů od doručení odpor.
Usnesením ze dne 20. 1. 2021 čj. EPR 209779/2020-10 okresní soud cit. elektronický platební
rozkaz zrušil z důvodu, že se jej nepodařilo žalovanému řádně doručit do vlastních rukou.
Následně usnesením ze dne 12. 4. 2021, č.j. 33 C 34/2021 - 36, okresní soud řízení co do částky
11.398 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 4. 2016 do zaplacení zastavil (výrok
I.), po právní moci usnesení věc co do částky 11.398 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 %
ročně od 26. 4. 2016 do zaplacení postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.)
a rozhodl, že se žalobkyni vrací soudní poplatek (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že sporná
částka 11.398 Kč s příslušenstvím dle žalobkyně představuje neuhrazené telefonní poplatky
za telekomunikační služby, poskytnuté žalovanému prostřednictvím mobilní telekomunikační
sítě, že z žalobních nároků vyplývá, že předmětem řízení je nárok ze smlouvy o poskytování
telekomunikačních služeb, uzavřený mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě
a účastníkem, a že není rozhodující, že v důsledku postoupení pohledávky na žalobkyni došlo
k singulární sukcesi na osobu, která není osobou vykonávající telekomunikační činnost ve smyslu
§7 zákona č. 127/2005 Sb., a proto je v daném případě k projednání a rozhodnutí věci dána
pravomoc ČTÚ.
[5] ČTÚ s postupem okresního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení
negativního kompetenčního sporu. Navrhovatel popřel svou kompetenci k rozhodnutí té části
sporu, jejímž předmětem je povinnost žalovaného uhradit žalobkyni částku v celkové výši
1.932,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 4. 2016 do zaplacení. Domnívá se,
že ve vztahu k jedné z položek „Souhrnného přehledu služeb za období 21. 3. 2016 - 5. 4. 2016“,
„Souhrnného přehledu služeb za období, 6. 4. 2016 – 5. 5. 2016“ a „Souhrnného přehledu služeb
za období 6. 5. 2016 – 5. 6. 2016“ za poskytnuté služby T-Mobile Czech Republic a.s. doložených
žalobkyní není splněn věcný předpoklad předvídaný v §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.
Konkrétně se jedná o položku „Volání na informační/asistenční služby“, která se objevuje
ve všech výše zmíněných zúčtovacích obdobích a v souhrnu činí 1.932,55 Kč včetně 21 % DPH.
[6] Navrhovatel odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009-12, ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9 a ze dne 19. 8. 2014,
čj. Konf 10/2014-12, které se konstantně vyjadřují zejména o nezbytnosti kumulativního splnění
osobního i věcného předpokladu pravomoci ČTÚ rozhodnout vzniklý spor. Navrhovatel dále
poukazuje na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 19. 6. 2019, čj. Konf 2/2019-15, které
se zabývá pravomocí ČTÚ ve vztahu k službám označovaným v praxi jako „informační linky“
či „barevné linky“.
[7] Své tvrzení navrhovatel dále dokládá skutečností, že „sama společnost T-Mobile Czech Republic
a.s. není poskytovatelem služeb při volání na číslo 1188 (informační a asistenční služba)“, z níž podle
navrhovatele vyplývá, že se nejedná o službu ve smyslu §2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb.
[8] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:
[9] Podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., se podle tohoto zákona postupuje při kladných
nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále
jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné,
územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy
ve správním soudnictví.
[10] Kladným kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. spor,
v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených
účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční
spor podle téhož ustanovení nastává tehdy, jestliže v totožné věci individuálně určených
účastníků strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí.
[11] Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (srov.
§2 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení (§5 odst. 1 téhož zákona).
[12] V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud v Ústí nad Labem
i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný
zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.
[13] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
[14] Podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. „v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány“.
[15] Podle ustanovení §129 odst. 1 věty první zákona č. 127/2005 Sb. ČTÚ „rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě“.
[16] Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb. naplněn osobní a věcný předpoklad. Osobní předpoklad založení pravomoci
navrhovatele se naplní, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost
podle §7 zákona č. 127/2005 Sb. na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně
druhé. Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu; tato
podmínka je dle §129 odst. 1 zákona č. 125/2007 Sb. splněna tehdy, „pokud se spor týká povinnosti
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“
[17] Naplnění osobního předpokladu v dané věci není sporné, zpochybněna je právě věcná
podmínka pro určení pravomoci navrhovatele rozhodnout předmětný spor.
[18] Spornou je povaha sporu mezi těmito osobami, pokud jde o pohledávku žalobkyně, která
představuje cenu za volání na informační/asistenční linky. Navrhovatel namítl, že o takovém
předmětu sporu není oprávněn rozhodovat, neboť se nejedná o službu elektronických
komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb.
[19] Podle §2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. je „službou elektronických komunikací služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.“
[20] Pro určení věcné příslušnosti správního úřadu k rozhodnutí sporu není určující,
že pohledávka telefonního operátora za telefonním účastníkem byla po svém vzniku postoupena
třetí osobě, která telekomunikační činnost nevykonává. Charakter sporu vymezený v §129
zákona č. 127/2005 Sb. je tedy určen v době vzniku závazku, a změna v osobě věřitele cesí jej
nemění (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12).
[21] Problematikou služeb označovaných v praxi jako „informační linky“ či „barevné linky“,
a podobně se v minulosti zvláštní senát opakovaně zabýval (viz například usnesení ze dne
25. 10. 2017, čj. Konf 32/2017-12, a ze dne 18. 5. 2015, čj. Konf 21/2014-13). Z této judikatury
se podává, že principem takto nabízených služeb není samotné poskytování služeb elektronických
komunikací, ale zpřístupnění elektronických komunikačních sítí pro využívání služeb nabízených
jinými subjekty. Jedná se o poskytování tzv. „služeb obsahu“, které neposkytuje poskytovatel
komunikačních služeb, ale pouze umožňuje jejich využití prostřednictvím své sítě (srov. rovněž
usnesení zvláštního senátu ze dne 19. 6. 2019, čj. Konf 2/2019-15, ze dne 19. 6. 2018,
čj. Konf 8/2018-18, nebo ze dne 8. 11. 2018, čj. Konf 4/2018-12).
[22] Obdobně v usnesení ze dne 22. 1. 2013, čj. Konf 63/2012-13 zvláštní senát uvedl,
že „z definice služeb elektronických komunikací obsažené v §2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb. vyplývá,
že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu, která bude přístupná účastníkovi osobou
vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací; výjimkou patrnou
z formulace citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel (osoba
vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických
komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.“
[23] S ohledem na shora uvedené skutečnosti lze uzavřít, že žalobkyní nárokované plnění
za využití informační/asistenční služby nemá původ v povinnosti uložené
zákonem č. 127/2005 Sb. nebo na jeho základě. Věcná podmínka zakládající pravomoc
navrhovatele ve sporu rozhodnout zde tak není splněna.
[24] Zvláštní senát proto uzavírá, že rozhodnout v předmětné věci (o zaplacení poplatků
za služby obsahu v celkové výši 1.932,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně
od 26. 4. 2016 do zaplacení) přísluší Okresnímu soudu v Ústí nad Labem (§5 odst. 1 zákona
č. 131/2002 Sb.).
[25] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Ústí
nad Labem ze dne 12. 4. 2021, čj. 33 C 34/2021 - 36, v rozsahu části výroků I. a II. týkajících
se částky 1.932,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 4. 2016 do zaplacení.
Ačkoliv v části sporu popřel okresní soud svou pravomoc oprávněně, ve zbytku je příslušným
k rozhodnutí; usnesení o zastavení řízení v této části tedy neobstojí.
[26] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. O nároku uplatněném žalobkyní o zaplacení poplatků
za služby obsahu ve výši 1.932,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 4. 2016
do zaplacení bude rozhodnuto Okresním soudem v Ústí nad Labem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. listopadu 2021
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu