ECLI:CZ:NSS:2021:KONF.25.2021:9
sp. zn. Konf 25/2021 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu
Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa
pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Okresním soudem v Sokolově, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního
soudu v Sokolově pod sp. zn. 8 C 181/2020, o zaplacení 19 852 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
IFIS investiční fond, a. s., se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, IČ 24316717, zastoupená
Mgr. Michaelou Vrbkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, a žalovaný D. J.,
takto:
I. P ř í sl uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově
pod sp. zn. 8 C 181/2020, v rozsahu nároku na zaplacení částky 4 712,68 Kč
s příslušenstvím, je so ud.
II. Rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 3. 2021, čj. 8 C 181/2020 - 30,
se v rozsahu nároku na zaplacení částky 4 712,68 Kč s příslušenstvím zru š u j e.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 7. 10. 2021 se Český telekomunikační úřad
(dále jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) rozhodl tvrzený kompetenční spor
ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 8 C 181/2020.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalovaný uzavřel se společností T-Mobile Czech Republic, a. s. (původní věřitel
nárokované pohledávky, postoupené na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne
5. 6. 2019), smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, na jejímž základě byl
žalovaný účastníkem telefonní stanice číslo X. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil cenu
za poskytované a vyúčtované služby elektronických komunikací včetně služeb s nimi souvisejících
ve výši 19 852 Kč, podala žalobkyně u Okresního soudu v Sokolově návrh na vydání
elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost
zaplatit žalobkyni částku 19 852 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Požadovaná částka
se skládala z částky 7 613 Kč [tvořené částkou 1 029 Kč za platební služby (m-platba, platba přes
SMS), částkou 2 687 Kč za platební služby, a částkou 3 897 Kč za platební služby, smluvní
pokuty, zprostředkované služby (volání na speciálně zpoplatněná čísla)] a částky 12 239 Kč
tvořené cenami za poskytnuté telekomunikační služby.
[4] Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 3. 2021, čj. 8 C 181/2020 - 30, bylo
řízení zastaveno v části týkající se uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku
12 239 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím s tím, že po právní moci tohoto výroku bude věc
v této části řízení postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok I), žalovanému byla
uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 613 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím
(výrok II) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok
III).
[5] Okresní soud uvedl, že v případě nároku na zaplacení částky 12 239 Kč s příslušenstvím
není dána pravomoc soudu podle §7 odst. 1 o. s. ř., ale pravomoc Českého telekomunikačního
úřadu ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), neboť se jedná o nárok z titulu
neuhrazených pohledávek za služby elektronických komunikací, o kterých rozhoduje ve správním
řízení Český telekomunikační úřad.
[6] Navrhovatel v návrhu na řešení negativního kompetenčního sporu uvedl, že odmítá svou
kompetenci k rozhodnutí sporu o částku 4 712,68 Kč s příslušenstvím za „Volání
na informační/asistenční služby“, která je představována částkami 672,48 Kč a 3 222,30 Kč
bez DPH v zúčtovacích obdobích od 20. 3. 2015 do 19. 4. 2015 a od 20. 4. 2015 do 19. 5. 2015.
Z internetových stránek společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., je dle navrhovatele zřejmé,
že sama obchodní společnost T-Mobile Czech Republic, a. s., není poskytovatelem služeb
při volání na číslo 1188 (Informační a asistenční služba).
[7] Navrhovatel poukázal na §108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích, podle nichž je povolán rozhodovat spory mezi osobou vykonávající komunikační
činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu
kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho
základě; do této kategorie spadají i spory o úhradu za poskytnutou službu elektronických
komunikací (§64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích). Z §2 písm. a), b) a o) zákona
o elektronických komunikacích navrhovatel dovozuje, že jeho pravomoc je dána v případě sporu
o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací
(eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících), nárokované plnění za využití informační linky
1188 však nemá původ v povinnosti uložené zákonem o elektronických komunikacích
nebo na jeho základě. Podle navrhovatele tak v tomto případě není splněna věcná podmínka
§129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. S poukazem na usnesení zvláštního senátu
ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, ze dne
19. 8. 2014, čj. Konf 10/2014-12, ze dne 18. 5. 2015, čj. Konf 21/2014-13, ze dne 25. 10. 2017,
čj. Konf 32/2017-12, ze dne 8. 11. 2018, čj. Konf 4/2018-12, ze dne 19. 6. 2018,
čj. Konf 8/2018-14, ze dne 19. 6. 2019, čj. Konf 2/2019-15, navrhovatel uzavřel, že není
příslušným orgánem k rozhodnutí daného sporu.
[8] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[9] Podle §1 odst. 2 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů je negativním
kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc
Okresní soud v Sokolově i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož
projednání je příslušný zvláštní senát.
[10] Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
[11] Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní, vznikne-li spor
mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Osoba účastníka
musí splňovat charakteristiku §2 písm. a) citovaného zákona („účastníkem [se rozumí] každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popř. osoba uživatele musí splňovat charakteristiku §2
písm. b) téhož zákona („uživatelem [se rozumí] každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou
službu elektronických komunikací“).
[12] Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu; tato
podmínka je dle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích splněna tehdy, „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“.
[13] Z výpisů z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že společnost
T-Mobile Czech Republic, a. s., je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného
naplňuje charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
[14] Spornou je povaha sporu mezi těmito osobami, pokud jde o pohledávku žalobkyně, která
vychází z volání na informační linku 1188, v celkové částce 4 712,68 Kč. Navrhovatel namítl,
že o takovém předmětu sporu není oprávněn rozhodovat, neboť poskytnutá služba nemá původ
v povinnosti uložené zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě.
[15] Problematikou služeb označovaných v praxi jako „informační linky“ či „barevné linky“,
apod. se v minulosti zvláštní senát zabýval například v usneseních ze dne 25. 10. 2017,
čj. Konf 32/2017-12, a ze dne 18. 5. 2015, čj. Konf 21/2014-13, z nichž vyplývá, že principem
takto nabízených služeb není samotné poskytování služeb elektronických komunikací,
ale zpřístupnění elektronických komunikačních sítí pro využívání služeb nabízených jinými
subjekty. Jedná se o poskytování tzv. „služeb obsahu“, které neposkytuje poskytovatel
komunikačních služeb, ale pouze umožňuje jejich využití prostřednictvím své sítě. V usnesení
ze dne 22. 1. 2013, čj. Konf 63/2012-13, zvláštní senát uvedl, že „z definice služeb elektronických
komunikací obsažené v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích (…) vyplývá,
že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu, která bude přístupná
účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb
elektronických komunikací; výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby,
jejichž využívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel (osoba vykonávající komunikační
činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací,
nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby“.
[16] Lze proto konstatovat, že v nyní projednávané věci výše uvedené vyúčtované služby
neposkytla žalovanému společnost T-Mobile Czech Republic, a. s., ale prostřednictvím své sítě
elektronických komunikací pouze umožnila (zpřístupnila) žalovanému užívání služeb smluvních
partnerů. Zvláštní senát tedy shledal, že předmětné služby poskytnuté žalovanému, označované
též jako „služby třetích stran“, nejsou dle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích
službami elektronických komunikací. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem
o plnění povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě.
Zákon v této věci nesvěřuje rozhodování Českému telekomunikačnímu úřadu, nýbrž
je tu založena obecná pravomoc soudu o věci rozhodnout (§7 odst. 1 o. s. ř.).
[17] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů
zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci
rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené
v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto současně zrušil rozsudek
Okresního soudu v Sokolově ze dne 9. 3. 2021, čj. 8 C 181/2020 - 30, v rozsahu nároku
na zaplacení částky 4 712,68 Kč s příslušenstvím a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
[18] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o rozhodování
některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení,
v němž spor vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní] i soudy. Okresní soud v Sokolově bude tedy dále pokračovat v řízení vedeném
pod sp. zn. 8 C 181/2020 v rozsahu nároku na zaplacení částky 4 712,68 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. prosince 2021
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu