ECLI:CZ:NSS:2021:NAO.112.2021:20
sp. zn. Nao 112/2021 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: Milion
chvilek, z. s., sídlem Koněvova 289/3, Praha 3, zastoupeného Mgr. Danielem Askarim,
advokátem, sídlem Slavětínská 1146/39, Praha 9, proti žalovaným: 1) Magistrát hlavního města
Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, 2) Policie České republiky, Krajské ředitelství
policie hlavního města Prahy, sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, v řízení o žalobě proti
nezákonnému zásahu, o vyloučení soudce Městského soudu v Praze Mgr. Jana Schneeweise
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 14 A 90/2021,
takto:
Soudce Mgr. Jan Schneeweis ne ní vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 90/2021.
Odůvodnění:
I.
[1] Mgr. Jan Schneeweis oznámil přípisem ze dne 11. 5. 2021 podle §8 odst. 3 zákona
č. 150/2002. Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), místopředsedovi Městského soudu
v Praze, že zjistil důvod své podjatosti v řízení ve shora uvedené věci, v níž je soudcem
zpravodajem.
[2] Soudce spatřuje důvod k vyloučení z projednání a rozhodnutí věci ve skutečnosti,
že s advokátem žalovaného, Mgr. Danielem Askarim, bývalým asistentem správního úseku
Městského soudu v Praze jej pojí především pracovní a kolegiální vazby, nicméně setkával se
s ním také při nejrůznějších mimopracovních aktivitách (v restauračních zařízeních, při jiných
společenských aktivitách apod.). Vztah se zástupcem žalobce soudce sám označil za vztah spíše
přátelský.
[3] Místopředseda městského soudu pověřený posouzením oznámení o podjatosti předložil
věc přípisem ze dne 25. 5. 2021 k posouzení Nejvyššímu správnímu soudu, neboť s odkazem
na závěry judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu se domnívá, že neexistuje
legitimní důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudce Mgr. Jana Schneeweise.
Podle místopředsedy soudu je zřejmé, že vztah soudce Mgr. Jana Schneeweise k zástupci žalobce
byl pouze kolegiální, nyní jde o vztah profesní. Skutečnost, že bývalí asistenti soudu se sami
stanou soudci či začnou po ukončení svého působení u Nejvyššího správního soudu vykonávat
jinou právnickou profesi, při níž se ocitnou na straně některého z účastníků soudního řízení, není
výjimečná. Je běžné a lidsky pochopitelné, že soudci jsou se svými bývalými asistenty a kolegy
i nadále v kontaktu. To však samo o sobě bez přistoupení dalších „závadných“ skutečností není
důvodem pochyb zakládajících podjatost soudce.
[4] Na základě popisu kontaktů soudce se zástupcem žalobce dospěl místopředseda soudu
k závěru, že mezi soudcem a zástupcem žalobce neexistuje skutečné přátelství, které by zakládalo
z hlediska subjektivního či objektivního obavu z možného ovlivnění rozhodování soudce.
Okolnost, že v současné době není soudce dle svého tvrzení v bližším kontaktu se zástupcem
žalobce, je spíše zapříčiněna opatřeními souvisejícími s epidemií COVID-19, místopředseda
soudu nepovažuje za relevantní. Poukázal rovněž na skutečnost, že nejde přímo o vztah
k účastníku řízení, nýbrž k jeho zástupci, u něhož je zpravidla míra osobní zainteresovanosti
na výsledném rozhodnutí soudu nižší.
[5] Žalobce, zastoupen Mgr. Danielem Askarim, se v přípisu ze dne 1. 6. 2021 adresovaném
Nejvyššímu správnímu soudu, vyjádřil tak, že z vyjádření soudce je zřejmé, že mezi zástupcem
žalobce a soudcem kvalifikované přátelství není a že se jedná pouze o styky vyplývající
z kolegiálního vztahu. V současné době ani nejsou v žádném osobním kontaktu. Žalobce má
stejně jako místopředseda městského soudu za to, že odkaz na epidemiologickou situaci
v tomto ohledu není relevantní.
II.
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
[7] Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost
předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu
na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán
důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením,
a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.
[8] Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, která vyjadřuje vnitřní
psychický vztah soudce či soudkyně k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti
je však třeba nestrannost soudce vnímat i z hlediska objektivního, tedy zkoumat, zda skutečně
existují objektivní okolnosti, které vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce
v konkrétním případě. Je nutno mít též na paměti, že postup, kterým je věc odnímána
jinak zákonnému soudci, je postupem výjimečným, k němuž mohou vést jen výjimečné okolnosti.
[9] Spornou je v této věci otázka, zda slovy soudce „spíše přátelský“ vztah k zástupci žalobce
je vztahem, který obstojí v objektivním testu nestrannosti.
[10] Nejvyšší správní soud se vztahy obdobné povahy z hlediska posuzování podjatosti
zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích. Například v usnesení ze dne 16. 7. 2008,
č. j. Nao 76/2008 - 92, uvedl, že „samotná skutečnost existence pracovního vztahu na jednom pracovišti
v minulosti, a to ani ve vztahu podřízený - nadřízený, nemůže bez dalších faktorů vést k pochybnostem
o nestrannosti soudce“. Rovněž v usnesení ze dne 13. 3. 2013, č. j. Nao 86/2014 - 15, Nejvyšší
správní soud konstatoval (s odkazem na usnesení ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013 - 6),
že vztah, který nepřekračuje standardní profesionální, resp. kolegiální známost v rámci
soudcovského stavu, není objektivním důvodem pro založení pochybností o nepodjatosti
rozhodujícího soudce, přičemž s výkonem funkce soudce je spjat požadavek na to, aby se soudce
byl schopen oprostit od nepatřičných vnějších vlivů na jeho rozhodovací činnost; od méně
intenzivních vlivů musí být schopen se oprostit. Pokud intenzita rušivých vlivů nedosáhne určité
kritické úrovně, nemohou vzniknout legitimní pochybnosti o tom, že soudce není schopen dostát
požadavkům na nezávislé a nestranné rozhodnutí, které jsou na něj kladeny a kterých si musí být
vědom. Obdobně v usnesení ze dne 30. 7. 2015, č. j. Nao 247/2015 - 27, Nejvyšší správní soud
vyjádřil názor, že kolegiální vztahy mohou mít různou intenzitu a pouze při určité vyšší intenzitě
mohou vyvolávat pochybnosti o tom, zda si soudce dokáže zachovat přirozenou schopnost
nezaujatého přístupu k řešení případu. V usnesení ze dne 16. 3. 2016, č. j. Nao 41/2016 - 27,
Nejvyšší správní soud vztáhl na rozhodování o podjatosti soudce závěry rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 1 Afs 7/2009 - 753, podle nějž sama skutečnost,
že se úřední osoba zná se zástupcem účastníka řízení nebo se zástupcem osoby, na jejíž podnět
bylo řízení zahájeno, či si s nimi dokonce tyká, neznamená, že lze důvodně pochybovat
o nepodjatosti úřední osoby: „Ke vzniku pochybností musí přistoupit další skutečnost, která posune
tento kolegiální vztah do vztahu nadstandardního, ať už v pozitivním či negativním smyslu (např. společně trávené
dovolené nebo vyostřený sousedský spor)…“ Obdobně se vyjádřil Nejvyšší správní soud také v usnesení
ze dne 12. 4. 2018, č. j. Nao 55/2018 - 47.
[11] Z citované judikatury vyplývá, že samotná existence kolegiálního vztahu, aktuálního
či bývalého, bez dalšího nezpůsobuje objektivně vnímanou podjatost. Aby kolegiální vztah
vyvolal oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce, musel by vybočovat z rámce běžného
kolegiálního vztahu zejména svou povahou a intenzitou. Namístě je též zvažovat časové hledisko
(k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2013, č. j. Nao 41/2013 - 57).
[12] Sám soudce uvádí, že se zástupcem žalobce jej pojí především pracovní a kolegiální vazby
z doby předchozího společného působení u Městského soudu v Praze, byť se potkávali
i při mimopracovních aktivitách. V běžném společenském kontaktu však bez dalšího nelze
spatřovat důvod pro výjimečný postup odnětí věci zákonnému soudci. Aktuálně dle vyjádření
žalobce zástupce žalobce a soudce v osobním kontaktu nejsou.
[13] Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal skutečnosti, které by napovídaly
tomu, že vztah mezi soudcem a zástupcem žalobce překročil obvyklou kolegiální známost,
resp. že by k existenci kolegiální známosti přistoupily další okolnosti, které by posunuly kolegiální
vztah do vztahu nadstandardního, či že by intenzita rušivých vlivů daných známostí byla natolik
vážná, aby soudci neumožnila se od rušivých vlivů oprostit.
[14] Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil s názorem místopředsedy městského soudu
a uzavřel, že soudce Mgr. Jan Schneeweis není vyloučen z projednávání a rozhodování věci
vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 14 A 90/2021.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu