ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.84.2021:57
sp. zn. 1 As 84/2021 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy,
soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. M. B.,
zastoupen JUDr. Jitkou Dolečkovou, advokátkou se sídlem Hlavní třída 904/8, Šumperk,
proti žalovanému: První náměstek policejního prezidenta, se sídlem Policejní prezidium,
Policie ČR, Strojnická 935/27, Praha, o žalobě proti rozhodnutí prvního náměstka policejního
prezidenta ze dne 27. 12. 2019, č. j. PPR-27340-18/ČJ-2019-990131, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021,
č. j. 15 Ad 3/2020 – 174,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 15 Ad 3/2020 - 174,
se r uší.
II. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 27 . 12 . 2019 ,
č. j. P P R-27340- 1 8/ČJ - 2019 -990131 se r uší a věc se v rací žalovanému
k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je pov ine n nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14.800 Kč ve lhůtě
30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Jitky Dolečkové,
advokátky.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před správními orgány
[1] Dne 3. 3. 2010 utrpěl žalobce služební úraz pravého kolene při nácviku sebeobrany.
V této souvislosti byl dne 12. 5. 2011 vypracován lékařský posudek
podle vyhlášky č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti (dále jen „lékařský posudek C“)
a posudek lékařské komise podle nařízení Ministerstva vnitra č. 48/2007 (dále jen „posudek
lékařské komise C“). Oba posudky stanovily žalobci zdravotní klasifikaci „C“, která vyjadřuje
omezení zdravotní způsobilost pro výkon služby. Proto byl žalobce ustanoven na jiné služební
místo a obdržel náhradu za ztrátu na služebním příjmu.
[2] Na základě přetrvávající pracovní neschopnosti požádal žalobce o komplexní posouzení
svého zdravotního stavu, načež byly dne 16. 8. 2012 vydány další dva posudky. Lékařský posudek
podle vyhlášky č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti (dále jen „lékařský posudek D“) žalobci
stanovil zdravotní klasifikaci „D“, která vyjadřuje dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti
pro výkon služby. Lékařský posudek D neobsahuje žádné odůvodnění ani diagnózu. Žalobce
nepodal návrh na přezkoumání tohoto posudku podle §46 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb.,
o specifických zdravotních službách (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“).
Rovněž posudek lékařské komise podle nařízení Ministerstva vnitra č. 48/2007 (dále
jen „posudek lékařské komise D“) stanovil žalobci zdravotní klasifikaci „D“. Žalobce podal
návrh na přezkoumání posudku lékařské komise D, který ředitelka odboru zdravotnického
zabezpečení Ministerstva vnitra, MUDr. J. P ., zamítla rozhodnutím ze dne 11. 9. 2021 (dále
jen „rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise D“).
[3] Ředitel Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby Policie ČR ve věcech
služebního poměru (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žalobce rozhodnutím ze dne
20. 9. 2012 propustil ze služebního poměru (dále jen „rozhodnutí o propuštění“) podle §42
odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů
(dále jen „zákon o služebním poměru“).
[4] Dne 6. 11. 2012 podal žalobce žádost o jednorázové odškodnění podle §105 odst. 1
zákona o služebním poměru (dále jen „žádost o odškodnění“). Měl za to, že ve smyslu §42
odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu
služby v přímé návaznosti na služební úraz pravého kolene.
[5] Ředitel Útvaru pro ochranu ústavních činitelů ochranné služby Policie ČR ve věcech
služebního poměru (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 31. 1. 2013
žalobci jednorázové odškodnění neposkytl (dále jen „rozhodnutí o odškodnění č. 1“).
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které náměstek policejního prezidenta
pro vnější službu ve věcech služebního poměru rozhodnutím ze dne 21. 5. 2013 zamítl (dále
jen „rozhodnutí odvolacího orgánu č. 1“). Žalobce toto rozhodnutí napadl správní žalobou
k městskému soudu. Městský soud rozsudkem ze dne 12. 9. 2017, č. j. 5 Ad 13/2013 - 37 (dále
jen „zrušující rozsudek“), zrušil rozhodnutí odvolacího orgánu č. 1 i rozhodnutí
o odškodnění č. 1 a věc vrátil náměstkovi policejního prezidenta k dalšímu řízení. Městský soud
dospěl mimo jiné k závěru, že posudek lékařské komise D, který byl podkladem pro obě
rozhodnutí, je nepřezkoumatelný. Namísto pokračování v řízení o žádosti o odškodnění
však bylo dne 1. 11. 2017 zahájeno nové řízení. Toto nové řízení bylo nakonec zastaveno dne
22. 2. 2019 kvůli překážce litispendence.
[6] Dne 4. 4. 2019, tedy po roce a půl od zrušujícího rozsudku, byl žalobce informován
o pokračování v řízení o jeho žádosti o odškodnění. Dne 28. 6. 2019 vydal správní orgán prvního
stupně rozhodnutí, kterým žalobci opětovně jednorázové odškodnění neposkytl (dále
jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“). Služební poměr podle tohoto rozhodnutí
skončil v důsledku diagnózy týkající se dýchacího ústrojí, nikoli služebního úrazu pravého kolene.
Podklady pro rozhodnutí byly zejména rozhodnutí o propuštění, lékařský posudek D, posudek
lékařské komise D, a informace MUDr. J. P ., ředitelky odboru zdravotnického zabezpečení
Ministerstva vnitra, o rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise 2012 ze dne
5. 11. 2013 (dále jen „informace MUDr. P .“). Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně
podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 12. 2019 zamítl (dále
jen „rozhodnutí žalovaného“ nebo „napadené rozhodnutí“). Žalovaný již měl k dispozici
i rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise D.
II. Posouzení věci městským soudem
[7] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce znovu bránil žalobou k městskému soudu.
Namítal, že souběžná existence lékařského posudku D a posudku lékařské komise D činila
jakákoli rozhodnutí vydaná na jejich základě zmatečnými, neboť jejich obsah se lišil a byly vydány
různými orgány. I rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise D považoval
za nepřezkoumatelné. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepřípustně dotvářelo
odůvodnění závěru posudku lékařské komise D. Žalobce nesouhlasil s vypracováním informace
MUDr. P ., neboť není zřejmé, z jaké zdravotnické dokumentace čerpala.
[8] Trval na tom, že diagnóza týkající se dýchacích cest nebyla důvodem pro stanovení
zdravotní klasifikace „D“. Žalobce rovněž upozornil, že služební lékař zdravotnického zařízení
Ministerstva vnitra dne 9. 10. 2012 vypracoval dokument vycházející z jeho zdravotní
dokumentace a dospěl k závěru, že poškození kolenního kloubu v důsledku služebního úrazu
ze dne 3. 3. 2010 odpovídá zdravotní klasifikaci „C-D“. Žalobce rovněž namítl, že podkladem
pro propuštění ze služebního poměru je lékařský posudek D, který neobsahuje žádné informace
o diagnóze, pro kterou byla stanovena zdravotní klasifikace „D“. Správní orgán prvního stupně
ani žalovaný přesvědčivě neozřejmili důvody dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti
žalobce k výkonu služby a pouze odkázali na závěry posudku lékařské komise D, rozhodnutí
o přezkoumání posudku lékařské komise D a informaci MUDr. P .. Nevypořádali se se závazným
právním názorem uvedeným v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017
č. j. 5 Ad 13/2013 - 37.
[9] Žalobce namítal i další pochybení správních orgánů jako například nesprávné vedení
správního spisu, nesprávný postup při seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí
nebo nevypořádání všech odvolacích námitek.
[10] Městský soud předně uvedl, že zdravotní způsobilost příslušníka bezpečnostního sboru
posuzuje poskytovatel pracovně lékařských služeb dle zákona o specifických zdravotních
službách, kterým je zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra a Policie ČR (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 1. 2018, č. j. 6 As 299/2017 - 42). Lékařský posudek může být
podkladem pro správní rozhodnutí a podléhá přezkumu. Posudkový závěr musí být zdůvodněn
tak, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá potřebné odborné znalosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24). Lékařský posudek
o zdravotní způsobilosti příslušníka bezpečnostního sboru k výkonu služebního místa musí vždy
obsahovat údaje uvedené v příloze č. 4 vyhlášky č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti (dále
jen „vyhláška o zdravotní způsobilosti“).
[11] Městský soud se ztotožnil s žalovaným v tom, že si závěry lékařského posudku D
a posudku lékařské komise D vzájemně neodporují. Ačkoli je posudek lékařské komise D
dle zrušujícího rozsudku nepřezkoumatelný, dle městského soudu správní orgány vytčenou vadu
zhojily připojením rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise D. Zároveň připustil,
že i toto rozhodnutí je ve své podstatě nepřezkoumatelné. Ani z tohoto rozhodnutí není zřejmé,
jakou nemoc, stav či vadu žalobce měl. Odůvodnění rozhodnutí obsahuje pouze odkaz na oddíl
I odst. 1, oddíl III a sl. II přílohy č. 1 vyhlášky č. 393/2006 Sb., který však pouze odkazuje
na tabulku pro posouzení refrakčních vad.
[12] Žalovaný vycházel rovněž z informace MUDr. P., která měla k dispozici zdravotní
dokumentaci žalobce. Žalobce podstoupil operaci pro chronickou rinosinusitidu (tj. specifický
zánět dutiny nosní a vedlejších nosních dutin) s polypy, přičemž dle vyšetření na ORL klinice trpí
chronickou rinosinusitidou s přetrvávajícími zánětlivými změnami. Toto onemocnění dýchacích
cest odpovídá Jiné nemoci nosu a vedlejších nosních dutin (kód) J34, stavu po neúspěšném radikálním
operačním výkonu na vedlejších nosních dutinách s častými zánětlivými projevy, pro který
je v oddílu III, sloupci II vyhlášky č. 393/2006 Sb., stanovena zdravotní klasifikace „D“.
Zdravotní klasifikace „D“ tedy byla žalobci stanovena z důvodu onemocnění dýchacích cest.
[13] Městský soud nepřisvědčil žalobci, že by správní orgány nepřípustně doplňovaly
odůvodnění posudku lékařské komise D, neboť pouze hodnotily podklady ve smyslu ustanovení
§50 odst. 4 s. ř. Návrhu žalobce na vypracování znaleckého posudku správní orgány nevyhověly
kvůli nadbytečnosti.
[14] Informaci MUDr. P . lze považovat za odborné vyjádření ve smyslu §180 zákona
o služebním poměru. Tento důkazní prostředek žalovaný hodnotil v souvislosti s lékařským
posudkem D, posudkem lékařské komise D a rozhodnutím o přezkoumání posudku lékařské
komise D. Žádný důkaz předložený žalobcem ani jiné zjištěné skutečnosti nevyvrátily tvrzení
uvedená v informaci MUDr. P .. Onemocnění dýchacích cest odpovídá stavu s častými zánětlivými
projevy, pro který je stanovena zdravotní klasifikace „D“. K souhrnnému posouzení ze dne
9. 10. 2012, na který žalobce odkazoval, městský soud uvedl, že tato listina není součástí
spisového materiálu a žalobce ji nenavrhoval ani jako důkaz.
[15] Městský soud dále připustil, že ve věci žádosti o odškodnění podle §105 odst. 1 zákona
o služebním poměru by lékařský posudek D měl být pro posouzení důvodnosti žádosti stěžejní,
nicméně v případě přetrvávajících pochybností o skutkovém stavu je nutné pokračovat
v dokazování v souladu s §180 odst. 1 zákona o služebním poměru (srov. obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Ads 132/2010 - 109). Až informace
MUDr. P . dostatečně objasnila, že žalobce trpí onemocněním dýchacího ústrojí.
[16] Městský soud se dále zabýval námitkou nepřesného označování listin založených
ve správním spise a jeho nepřehlednosti. Správní spis v dané věci obsahuje číslování třemi
různými způsoby. Tuto skutečnost však vysvětlil žalovaný již v průběhu odvolacího řízení listinou
ze dne 27. 11. 2019, č. j. PPR-27340-14/ČJ-2019-990131. Z listiny ze dne 26. 8. 2019,
č. j. OS-1033-27/ČJ-2019, vyplývá, že byl spis v průběhu odvolacího řízení doplněn o některé
chybějící listiny. Městský soud ověřil, že správní spis splňuje veškeré požadavky stanovené
právními předpisy.
[17] Městský soud rovněž zmínil žalobcovu námitku, že neobdržel reakci na jeho výzvu
k zaslání podkladů, které mají sloužit jako podklad pro vydání rozhodnutí. K takovému postupu
není správní orgán povinen. Městský soud se vyjádřil i k námitce žalobce, že správní orgány
nevyhověly jeho žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti. Taková skutečnost nemůže vést
ke zrušení napadeného rozhodnutí. Městský soud se konečně zabýval i námitkou, že se žalovaný
nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Tuto námitku však žalobce vznesl pouze v obecné
rovině, a proto se jí soud zabýval pouze okrajově.
III. Obsah kasační stížnosti
[18] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[19] Správní orgán prvního stupně a žalovaný nezjistili skutkový stav věci, o kterém nejsou
důvodné pochybnosti. Žalovaný se nevypořádal s právním názorem vysloveným městským
soudem v rozsudku ze dne 12. 9. 2017, č. j. 5 Ad 13/2013.
[20] Stěžovatel upozornil, že byl kvůli služebnímu úrazu pravého kolene více než rok
v pracovní neschopnosti. Dlouhodobým pozbytím zdravotní způsobilosti k výkonu služby
se rozumí stabilizovaný zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové, nebo duševní schopnosti
významné pro výkon dosavadní práce, pokud tento stav trvá déle než jeden rok. Onemocnění
dýchacího ústrojí nikdy dříve nebylo zohledněno při klasifikaci jeho zdravotního stavu. Správní
orgány neobjasnily, že služební poměr neskončil v důsledku služebního úrazu pravého kolene.
K propuštění ze služebního poměru může dojít z více důvodů, a proto musí správní orgán
rozhodnout o všech souběžně nastalých důvodech.
[21] Dle čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení ministerstva vnitra č. 48/2007 se návrh na provedení
přezkumného řízení podává, jestliže nepříznivý zdravotní stav zabraňuje příslušníkovi po dobu
nejméně jednoho roku plnit úkoly vyplývající z jeho služebního zařazení. Přezkumným řízením
se provádí komplexní posouzení zdravotního stavu. Stěžovatel připomněl, že již při vypracování
lékařského posudku C a posudku lékařské komise C byly k dispozici i lékařské zprávy týkající
se onemocnění dýchacího ústrojí.
[22] Dále stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007,
č. j. 4 Ads 81/2005 - 125, a nález Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08,
dle kterých je posudek o zdravotním stavu souhrnem medicínských či biofyzikálních zjištění
na základě exaktních přírodovědeckých metod. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne
11. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1276/2016, lékařský posudek ani rozhodnutí správního orgánu, který
lékařský posudek přezkoumává, nejsou z hlediska zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci
závazné.
[23] Stěžovatel má za to, že z posudku lékařské komise D nelze jednoznačně určit, jaká
diagnóza nesouvisející s výkonem služby vedla ke stanovení zdravotní klasifikace „D“.
Zpracovatel lékařského posudku D nadto není věcně příslušný. Diagnóza související s úrazem
pravého kolene měla být základní a rozhodná. Existence dvou lékařských posudků s rozdílným
obsahem a vydaných různými orgány činí napadené rozhodnutí zmatečným. Ani rozhodnutí
o přezkoumání posudku lékařské komise D neobsahuje diagnózu. Stejně tak informace
MUDr. P. dostatečně neobjasňuje důvod stanovení zdravotní klasifikace „D“.
[24] V zápise z jednání Ústřední lékařské komise odboru zdravotnického zabezpečení
ministerstva vnitra ze dne 10. 9. 2012 je poškození kolenního kloubu v důsledku služebního
úrazu posuzováno zdravotní klasifikací „C-D“. Dle zprávy o ambulantním vyšetření ze dne
2. 3. 2013 diagnóza nosní polypózy není kontraindikací k výkonu práce policisty. Stěžovatel trvá
na tom, že měl být vypracován znalecký posudek.
[25] Městský soud se nezabýval skutečností, že správní orgány vedly správní řízení v rozporu
se správním řádem a že nevypořádaly řadu podaných námitek týkajících se např. náležitostí
lékařského posudku a jeho dvojího vyhotovení, způsobu získání podkladového materiálu,
neurčitosti rozhodnutí o přezkoumání lékařského posudku D atd.
IV. Vyjádření žalovaného
[26] Žalovaný se ztotožnil s právním názorem městského soudu. Obsah kasační stížnosti
neodpovídá označení důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel nijak
nepolemizuje s právním názorem městského soudu. Proto je kasační stížnost nepřípustná.
[27] Kasační stížnost postrádá konkrétní odůvodnění a směřuje proti postupu správních
orgánů, nikoli městského soudu. Žalovaný zpochybňuje, že kasační stížnost skutečně sepsala
zástupkyně stěžovatele a nikoli sám stěžovatel.
[28] Otázku naplnění podmínek pro poskytnutí jednorázového odškodnění dle §105 odst. 1
zákona o služebním poměru správní orgány i městský soud řádně posoudily a na základě
dostatečných podkladů prokázaly, že služební poměr neskončil v důsledku služebního úrazu.
[29] Žalovaný i městský soud se vypořádali s náležitostmi lékařského posudku D i posudku
lékařské komise D. Pro dostatečné zjištění skutkového stavu stačilo, že posudek lékařské komise
D a rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise D doplnila informace MUDr. P..
Vypracování znaleckého posudku by proto bylo nadbytečné.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[30] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem,
a přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[31] Kasační stížnost je důvodná.
[32] Stěžejní otázkou v projednávané věci je, zda podklady, na základě kterých správní orgány
rozhodly o neposkytnutí jednorázového odškodnění, dostatečně objasňují, že stěžovatel nebyl
propuštěn ze služebního poměru v důsledku služebního úrazu.
[33] Pro poskytnutí jednorázového odškodnění ve smyslu §105 odst. 1 zákona o služebním
poměru musí být současně (kumulativně) splněny dvě podmínky:
1. služební poměr musí skončit podle §42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním
poměru, tedy musí dojít k propuštění příslušníka bezpečnostního sboru, který
podle lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb dlouhodobě
pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby, a
2. služební poměr musí skončit v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání.
[34] Řízení o žádosti příslušníka bezpečnostního sboru o jednorázové odškodnění je zvláštním
druhem správního řízení, které upravuje zákon o služebním poměru. Řízení je ovládáno zásadou
materiální pravdy, čemuž odpovídá zásada vyšetřovací, podle níž je za objasnění skutkového
stavu odpovědný správní orgán.
[35] Služební funkcionář musí v souladu s §180 odst. 1 zákona o služebním poměru zjistit
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí.
Služební funkcionář tedy musí při posuzování žádosti o jednorázové odškodnění zjistit všechny
skutečnosti rozhodné pro závěr o splnění či nesplnění obou uvedených podmínek. Za tím účelem
opatří potřebné podklady pro rozhodnutí. Důkazem je dle §180 odst. 2 zákona o služebním
poměru vše, co může přispět k zjištění skutkového stavu věci, zejména mj. odborná vyjádření
a znalecké posudky (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019,
č. j. 1 As 346/2018 - 33).
[36] Mezi stranami není sporu o tom, že první podmínka pro poskytnutí jednorázového
odškodnění byla splněna. Z rozhodnutí o propuštění jednoznačně vyplývá, že služební poměr
stěžovatele skončil podle §42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru, neboť lékařským
posudkem o zdravotní způsobilosti příslušníka bezpečnostního sboru byla stěžovateli stanovena
zdravotní klasifikace „D“. Z odůvodnění rozhodnutí o propuštění však není zřejmé, z jakého
důvodu – úrazu či nemoci – stěžovatel dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu
služby, a proto musel jeho služební poměr skončit.
[37] Pro účely posouzení splnění druhé podmínky pro poskytnutí jednorázového odškodnění
proto měl služební funkcionář zejména zkoumat, zda služební poměr skončil v důsledku
služebního úrazu pravého kolene.
[38] Jak žalovaný i městský soud správně konstatovali, posouzení zdravotního stavu
je otázkou odbornou, o níž si správní orgány ani soudy nemohou učinit vlastní úsudek. Zdravotní
způsobilost příslušníka bezpečnostního sboru pro výkon služby posuzuje dle zákona
o specifických službách poskytovatel pracovně-lékařských služeb, kterým je zdravotnické zařízení
v působnosti Ministerstva vnitra a Policie ČR (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. ledna 2018, č. j. 6 As 299/2017 - 46). O zdravotní způsobilosti se zpracovává
a vyhotovuje lékařský posudek, který dle §6 odst. 1 vyhlášky o zdravotní způsobilosti musí
obsahovat údaje uvedené v její příloze č. 4. Předpokladem pro vyhotovení lékařského posudku
je stanovení zdravotní klasifikace označené klasifikační značkou „A“ až „D“. Oddíl III
přílohy č. 1 vyhlášky o zdravotní způsobilosti obsahuje zdravotní klasifikace jednotlivých nemocí,
úrazů, vad a přidružených zdravotních problémů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 1. 2018, č. j. 6 As 299/2017 - 46). Obecná východiska k náležitostem lékařských
posudků a k jejich hodnocení pečlivě shrnul městský soud v napadeném rozhodnutí v bodech
[84] až [89].
[39] Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a rozhodnutí žalovaného, kterými
stěžovateli nebylo poskytnuto jednorázové odškodnění, vychází zejména z lékařského posudku D
a posudku lékařské komise D. Lékařský posudek D obsahuje toliko informaci, že na základě
vyšetření stěžovatel pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu služby, pročež mu byla
stanovena zdravotní klasifikace „D“. Posudek lékařské komise D uvádí, že „[p]odle dostupné
zdravotnické dokumentace je úrazová diagnosa, st. zn. MKN S 83.4. v přímé souvislosti s výkonem služby
v Policii ČR. Diagnosa, pro kterou byla stanovena zdrav. klasifikace „D“ nemá přímou souvislost s výkonem
služby v Policii ČR. Vznik nemoci dle předložené zdravotnické dokumentace není v souvislosti s požitím
alkoholu nebo užitím jiné návykové látky“. Oba tyto posudky jsou dle zrušujícího rozsudku zcela
nepřezkoumatelné. Zrušující rozsudek správním orgánům uložil zajistit takový posudek, který
by byl způsobilým podkladem pro rozhodování ve smyslu §105 odst. 1 služebního zákona.
[40] Na tomto místě Nejvyšší správní soud připomíná, že v případě vad lékařského posudku
či jiných vad v průběhu zjišťování zdravotní způsobilosti může služební funkcionář doplnit
v průběhu řízení nové podklady, požádat o dodání dalších podkladů poskytovatele
pracovně-lékařských služeb nebo v případě, že vyvstane taková potřeba, požádat o doplnění
vyšetření nebo provedení nového vyšetření (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. ledna 2018, č. j. 6 As 299/2017 - 46).
[41] Dle žalovaného a městského soudu zhojilo vady lékařského posudku D a posudku
lékařské komise D doplnění podkladů o rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise D
a o informaci MUDr. P.. S tímto závěrem se však Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
[42] Předně je třeba odmítnout závěr, že se lékařský posudek D a posudek lékařské komise D
vzájemně doplňují, neboť každý z posudků vypracoval odlišný subjekt. Z lékařského posudku D
nelze určit ani to, zda byl z hlediska zdravotní způsobilosti stěžovatele k výkonu služby
posuzován pouze služební úraz pravého kolene, pouze onemocnění dýchacího ústrojí či obojí.
Ani z jednoho z posudků nelze určit, z jakého důvodu byla stěžovateli stanovena zdravotní
klasifikace „D“. Tím spíše nelze určit, zda byla tato zdravotní klasifikace v obou posudcích
stanovena ze stejného důvodu. Nepřezkoumatelné závěry lékařského posudku D tedy správní
orgány při rozhodování o žádosti stěžovatele o jednorázové odškodnění nijak nedoplnily
ani neobjasnily.
[43] Rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise D, potažmo informace
MUDr. Pilařové, nezhojily vadu nepřezkoumatelnosti ani posudku lékařské komise D. Nutno
podotknout, že oba tyto podklady vydala totožná osoba, MUDr. P., která se však nepodílela
na vypracování posudku lékařské komise D. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že rozhodnutí
o přezkoumání posudku lékařské komise D původně nesprávně potvrdilo posudek lékařské
komise D, který následně zrušující rozsudek shledal nepřezkoumatelným. Městský soud dále
v bodě [97] a [100] napadeného rozsudku shledal i samotné rozhodnutí o přezkoumání posudku
lékařské komise D nepřezkoumatelné.
[44] Žádný z uvedených podkladů nadto neobsahuje podrobnější informace o tom, jaké
zdravotní klasifikaci dle vyhlášky o zdravotní způsobilosti odpovídá služební úraz pravého
kolene. Rozhodnutí o přezkoumání posudku lékařské komise D pouze uvádí, že „[p]okud se jedná
o úraz kolenního kloubu v roce 2010, je dle poslední lékařské zprávy z ortopedie ÚVN ze dne 16. 3. 2012
kloub popisován jako stabilní a tento nález odpovídá zdravotní klasifikaci „C“ – schopen služby s omezením.“
Z informace MUDr. P. vyplývá, že byl stěžovatel objednán k artroskopickému zákroku, který byl
však opakovaně odkládán. Proto byla stanovena zdravotní klasifikace „C“, přičemž omezení
a úlevy mělo trvat po dobu jednoho roku. Tyto skutečnosti naznačují, že zdravotní klasifikace
„C“ byla stanovena dočasně, aniž by došlo ke stanovení konečné diagnózy. Na základě těchto
zjištění nelze spolehlivě učinit závěr o tom, zda služební úraz pravého kolene byl či nebyl
důvodem k propuštění stěžovatele ze služebního poměru.
[45] Nejvyšší správní soud na tomto místě zdůrazňuje, že důvodů, pro které příslušník
bezpečnostního sboru dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby, může
souběžně existovat více. V takovém případě je nutné pečlivě zkoumat, zda pozbytí zdravotní
způsobilosti v důsledku jednoho z více souběžných důvodů mělo pro příslušníka bezpečnostního
sboru odlišný dopad na jeho veřejná subjektivní práva, v tomto případě na splnění podmínek
pro poskytnutí jednorázového odškodnění (viz přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 327/2019 - 115).
[46] V nyní posuzovaném případě správní orgány dostatečně nezjistily, zda služební úraz
pravého kolene nebyl důvodem, či alespoň jedním z důvodů, dlouhodobého pozbytí zdravotní
způsobilosti k výkonu služby. Tato skutečnost je přitom z hlediska poskytnutí jednorázového
odškodnění dle §105 odst. 1 zákona o služebním poměru zcela zásadní. Závěr, že služební úraz
kolene nebyl důvodem pro stanovení zdravotní klasifikace „D“, neboť tato klasifikace byla
stanovena z důvodu onemocnění dýchacích cest, nemůže bez dalšího obstát. Jestliže v řízení
o žádosti o jednorázové odškodnění vyjde najevo existence služebního úrazu nebo nemoci
z povolání, jejichž posouzení může být rozhodující pro splnění či nesplnění podmínek
pro poskytnutí jednorázového odškodnění, je správní orgán povinen dostatečně zjistit, jaké
zdravotní klasifikaci takový úraz či nemoc odpovídá, a zda došlo či mohlo dojít v jejich důsledku
ke skončení služebního poměru podle §42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru.
[47] Pokud by totiž bylo možné skončit služební poměr příslušníka bezpečnostního sboru
pouze z jednoho z více souběžných důvodů dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti
k výkonu služby, správní orgány by mohly vždy jako důvod propuštění ze služebního poměru
uvést takový úraz, nemoc či vadu, které nemají souvislost s výkonem služby a které nezakládají
nárok na poskytnutí jednorázového odškodnění. Takový postup je nepřípustný, neboť odporuje
principu právní jistoty.
[48] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal kasační stížnost důvodnou. Proto
nepovažuje za nutné podrobněji vypořádat další kasační námitky stěžovatele směřující
proti procesnímu postupu správních orgánů, které jsou nadto formulovány spíše obecně. Soud
však v obecné rovině připomíná, že ustanovení §174 odst. 1 zákona o služebním poměru
přiznává účastníkům řízení nejen o žádosti o poskytnutí jednorázového odškodnění právo a)
nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu
řízení, na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů,
vyjádřit v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům; b) vyjádřit se před vydáním
rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění.
Musí tak být splněny základní procesní požadavky na správní řízení co do možnosti seznámení
se účastníka s podklady rozhodnutí, možnosti uplatnění námitek, vyjádření a připomínek, včetně
jejich vypořádání správním orgánem a reflexe tohoto vypořádání v odůvodnění správního
rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013,
č. j. 6 Ads 19/2013 - 44).
[49] Zcela nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší správní soud za nutné vymezit
se vůči některým tvrzením žalovaného i městského soudu o neposkytnutí součinnosti ze strany
stěžovatele a bránění ve zjištění skutkového stavu věci. Ze správního spisu vyplývá, že hlavní
příčinou neposkytnutí součinnosti v souvislosti se získáním rozhodnutí o přezkoumání posudku
lékařské komise D byla nejasná komunikace ze strany správních orgánů. K vzájemnému
neporozumění došlo i v důsledku zahájení, vedení a následného zastavení nového řízení o žádosti
o jednorázové odškodnění po zrušujícím rozsudku namísto pokračování v řízení již probíhajícím.
Tím nadto došlo k časové prodlevě více než rok a půl. Zatímco stěžovatel se domníval,
že poskytnutí jeho součinnosti má vést k vypracování nového lékařského posudku, záměrem
správních orgánů bylo pouze opatření podkladů, které existovaly již před zrušujícím rozsudkem.
Toto zmatení však nelze klást stěžovateli k tíži, a to nejen s ohledem na celkovou délku správního
řízení, ale i na jeho procesně komplikovaný průběh. Jsou to primárně správní orgány, které musí
dbát o to, aby byl jejich postup vůči účastníkům řízení vstřícný, srozumitelný a přesvědčivý.
Tím spíše, pokud správní řízení trvá již mnoho let.
VI. Závěr a náklady řízení
[50] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Nepovažoval zjištěný skutkový
stav za úplný, přičemž městský soud pochybil, neboť rozhodnutí žalovaného nezrušil. Vadu
řízení spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu nelze zhojit v řízení před správními
soudy.
[51] Nejvyšší správní soud proto rozsudek městského soudu zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Jelikož již v řízení před městským soudem byl důvod pro zrušení rozhodnutí žalovaného, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, že za použití §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. současně zrušil i toto
ve výroku označené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§78 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
Zruší-li Nejvyšší správní soud i rozhodnutí správního orgánu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení,
je tento správní orgán vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §78 odst. 5 s. ř. s.).
[52] V dalším řízení musí žalovaný zjistit všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení,
zda byly či nebyly splněny podmínky pro poskytnutí jednorázového odškodnění podle §105
odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Žalovaný
musí zejména zjistit, jaké zdravotní klasifikaci dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 393/2006 Sb.,
o zdravotní způsobilosti, odpovídal služební úraz pravého kolene stěžovatele v době rozhodnutí
o propuštění. Jelikož se jedná o odbornou (lékařskou) otázku, o které si žalovaný nemůže učinit
vlastní úsudek, opatří za účelem jejího posouzení způsobilé podklady. Závěr o tom, že služební
poměr stěžovatele neskončil v důsledku služebního úrazu pravého kolene, nemůže být učiněn
na základě toho, že stěžovatel dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby
i v důsledku nemoci, která není nemocí z povolání.
[53] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí určit
náhradu nákladů celého soudního řízení. Ve vztahu k výsledku celého soudního řízení
je pak nutno posuzovat procesní úspěšnost účastníků řízení. Podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
§120 s. ř. s. má úspěšný účastník právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů
proti účastníku řízení, který úspěch ve věci neměl. Z tohoto pohledu je nutno za úspěšného
účastníka považovat stěžovatele.
[54] Pokud jde o náklady řízení o žalobě, ty spočívají pouze v zaplaceném soudním poplatku
ve výši 3.000 Kč, neboť stěžovatel v řízení o žalobě nebyl zastoupen advokátem. Náklady řízení
o kasační stížnosti spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5.000 Kč a odměně
advokátky, která zahrnuje odměnu za dva úkony právních služeb [převzetí právního zastoupení,
sepsání kasační stížnosti, §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], tj. 2 x 3.100 Kč [§7, §9
odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], a paušální částku ve výši 300 Kč za každý úkon (§13 odst. 3
advokátního tarifu). Zástupkyně stěžovatele není plátkyní DPH. Celkově tedy náklady řízení
před Nejvyšším správním soudem představovaly 11.800 Kč.
[55] Žalovaný je proto povinen stěžovateli uhradit náklady řízení o žalobě a kasační stížnosti
v celkové výši 14.800 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám zástupkyně stěžovatele JUDr. Jitky Dolečkové, advokátky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. června 2022
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu