ECLI:CZ:NSS:2022:10.ADS.110.2021:87
sp. zn. 10 Ads 110/2021 - 87
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: H. X. W., zastoupeného advokátem
Mgr. Josefem Balínem, LL.M., Františkánská 120/7, Plzeň, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne
3. 2. 2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
18. 2. 2021, čj. 16 Ad 28/2020-142,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Josefu Balínovi, LL.M., advokátovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 146 Kč, která mu bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 10. 2019 zamítla žalobcovu (v pořadí již druhou)
žádost o invalidní důchod. Dospěla k závěru, že z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu poklesla žalobcova pracovní schopnost jen o 25 %. K tomu, aby byl pojištěnec
shledán invalidním podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a splnil
tak podmínky nároku na invalidní důchod podle §38 tohoto zákona, však musí jeho pracovní
schopnost poklesnout nejméně o 35 %. Žalovaná poté věc přezkoumala v řízení o námitkách
a dospěla ke stejnému závěru.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Krajský
soud si vyžádal posudek od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni.
Ta označila za rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vleklý
pravostranný lumboischalgický syndrom s kořenovou lézí S1 se středně těžkým funkčním
omezením bederního úseku páteře. Ve shodě s předchozími posudky stanovila procentní míru
poklesu žalobcovy pracovní schopnosti na 30 % podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c
přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.
[3] S ohledem na žalobcovu reakci na tento posudek rozhodl krajský soud, že pořídí
srovnávací posudek. Ten vyhotovila posudková komise MPSV v Českých Budějovicích. I tato
posudková komise dospěla k závěru, že žalobcova pracovní schopnost poklesla pouze o 30 %.
Rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce podřadila pod kapitolu
XIII, oddíl E, položku 1b vyhlášky o posuzování invalidity, a to na horní hranici ve výši 20 %.
Díky maximálnímu zohlednění kvalifikačního potenciálu ve smyslu §3 vyhlášky o posuzování
invalidity byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na celkových 30 %. Krajský soud
označil závěry posudků pořízených v soudním řízení za obsáhlé a přesvědčivé a žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Následně
NSS od stěžovatele obdržel řadu dalších obsáhlých podání. V nich stěžovatel obsáhle nesouhlasí
se závěry posudkových hodnocení, případně s průběhem správního či soudního řízení. Rovněž
tvrdí, že samosoudkyně krajského soudu nebyla na jednání připravená a neměla jeho věc
nastudovanou.
[5] NSS poté stěžovateli ustanovil zástupce, jenž doplnil kasační stížnost. Rozsudek
krajského soudu i rozhodnutí žalované označil za nepřezkoumatelné. Dále stěžovatel namítl,
že jednání posudkových komisí probíhala opakovaně bez jeho přítomnosti (konkrétně ve dnech
25. 8. 2020 a 11. 1. 2021). Bez osobního vyšetření však nebylo možné správně stanovit lékařskou
diagnózu. Stěžovatel dále uvedl, že krajský soud hodnotil jako důkazy pouze posudky
posudkových komisí získané v soudním řízení. To však nebylo správné; krajský soud se neměl
omezit jen na určitou část důkazního materiálu a zbylé důkazy ponechat stranou. Posudkové
komise totiž nesprávně posoudily stěžovatelův zdravotní stav. Krajský soud se navíc nezabýval
odchylnými závěry posudku obou posudkových komisí.
[6] Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se závěry krajského soudu.
III. Právní hodnocení
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] NSS se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu.
Shledal, že rozsudek netrpí vadami, které podle judikatury zakládají nepřezkoumatelnost. Krajský
soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami, jednotlivě je posoudil a v dostatečném rozsahu,
přehledně, logicky a srozumitelně své závěry zdůvodnil. Skutečnost, že stěžovatel se závěry
krajského soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku
pro nepřezkoumatelnost (rozsudky NSS ze dne 12. 11. 2013, čj. 2 As 47/2013-30, či ze dne
29. 4. 2010, čj. 8 As 11/2010-163). Z obdobných důvodů nelze považovat za nepřezkoumatelné
ani rozhodnutí žalované.
[9] Ke stěžovatelovým obsáhlým námitkám vůči postupu samosoudkyně JUDr. Aleny Hocké
v řízení o jeho věci uvádí NSS následující. Z obsahu soudního spisu, z protokolu o jednání
ani z napadeného rozsudku, s nimiž se NSS seznámil, nelze dovodit, že by samosoudkyně
JUDr. Alena Hocká nebyla na jednání připravena, nebo že by se v řízení dopustila procesního
či jiného pochybení, natož pak pochybení, které mohlo mít vliv na zákonnost vydaného
rozhodnutí. NSS doplňuje, že stěžovatel se mýlí v názoru, že byl z jednání pořízen audiozáznam;
o průběhu jednání byl totiž vyhotoven protokol.
[10] Spor je o to, zda byl stěžovatel ke dni rozhodnutí žalované invalidní, tedy zda z důvodu
jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 % (§39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění).
[11] Pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní
postižení, která jsou příčinou pojištěncova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,
a jejich vliv na pokles pojištěncovy pracovní schopnosti. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého
pojištěncova zdravotního stavu více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry
poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale určí se,
které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,
a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení.
Přitom se přihlíží k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pojištěncovy
pracovní schopnosti (§2 vyhlášky o posuzování invalidity).
[12] Vyhláška však umožňuje zvýšit horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určenou
podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu až o deset procentních
bodů, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého pojištěncova zdravotního stavu více zdravotních
postižení, v důsledku jejichž působení poklesly pojištěncovy pracovní schopnosti více.
Totéž lze učinit tehdy, pokud má dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce takový vliv
na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat
v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pojištěncova pracovní
schopnost rovněž klesla více, než odpovídá horní hranici stanovené podle rozhodující příčiny.
Zvýšení horní hranice z těchto dvou důvodů však nesmí v úhrnu překročit deset procentních
bodů (§3 vyhlášky o posuzování invalidity).
[13] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou,
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Ve správním řízení
o dávce podmíněné zdravotním stavem posuzuje zdravotní stav Česká správa sociálního
zabezpečení [§5 písm. i) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení]. Postup při posuzování zdravotního stavu podrobně upravuje §8 téhož zákona,
který ukládá okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ) vypracovat posudek o tom,
zda zdravotní stav žadatele o dávku odůvodňuje její poskytnutí (§8 odst. 7). Při posuzování
invalidity vychází OSSZ zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě z výsledků funkčních
vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly OSSZ, a z podkladů stanovených
jinými právními předpisy (§8 odst. 8 citovaného zákona ve znění účinném v roce 2018).
[14] Ani v řízení před správním soudem si soud nemůže učinit úsudek o zdravotním stavu
a pracovní schopnosti účastníka řízení sám. K posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového
pojištění zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí jako své orgány posudkové komise.
Ty jsou oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry
o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku (§4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení). Postup posudkového orgánu předpokládá vedle odborných lékařských znalostí
též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz
(§77 odst. 2 s. ř. s.); jelikož je však posudek posudkové komise v přezkumném soudním řízení
stěžejním důkazem, je kladen zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost
a přesvědčivost (rozsudky NSS ze dne 25. 11. 2003, čj. 5 Ads 42/2003-61, č. 800/2006 Sb. NSS;
ze dne 11. 10. 2013, čj. 4 Ads 42/2013-43; či ze dne 8. 7. 2015, čj. 10 Ads 116/2014-46).
V případě potřeby může soud zejména uložit zpracování posudku též znalci z oboru
posudkového lékařství.
[15] Naprostá většina stěžovatelových kasačních námitek se týká zjišťování skutkového stavu,
ať již v řízení před žalovanou nebo v soudním řízení. NSS zdůrazňuje, že v této věci byly
pořízeny celkem čtyři posudky posudkových lékařů, resp. posudkových komisí ministerstva (dva
ve správním řízení a dva v řízení před krajským soudem). Ani jeden posudek nedospěl k závěru,
že by pokles stěžovatelovy pracovní schopnosti dosáhl alespoň 35 %.
[16] Je třeba připomenout, že je to především krajský soud, který je oproti NSS povolán
zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž
si sám učiní úsudek. Zásah ze strany NSS je v tomto ohledu výjimečný a omezuje se zpravidla
na vady řízení a dokazování ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudky NSS ze dne
1. 3. 2017, čj. 6 As 256/2016-79, či ze dne 13. 5. 2020, čj. 6 Afs 7/2020-52). NSS má tedy v řízení
o kasační stížnosti zasahovat do hodnocení skutkových otázek, které provedl krajský soud, pouze
tehdy, bylo-li řízení před krajským soudem zatíženo vadou.
[17] K takové situaci však v posuzované věci nedošlo. Krajský soud v řízení nechal vyhotovit
posudek posudkové komise MPSV tak, jak mu v takových řízeních zákon ukládá. Pro vyloučení
pochybností pak pořídil i srovnávací posudek. Ani ten však nedospěl k závěru, že stěžovatelovy
zdravotní obtíže dosáhly takové závažnosti, aby mu bylo možné přiznat invalidní důchod.
Posouzení krajského soudu odpovídá ustálené rozhodovací praxi a NSS k němu nemá výhrady,
které by odůvodnily, aby se znovu sám, jako již několikátý orgán v pořadí, v detailu zabýval
jednotlivými stěžovatelovými výhradami proti postupu posudkových komisí, resp. žalované
či krajského soudu.
[18] NSS se ztotožnil s krajským soudem v tom, že posudky, které byly v řízeních pořízeny,
prokázaly, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele není natolik nepříznivý,
aby odůvodnil přiznání invalidního důchodu alespoň v prvním stupni. Na tom nemůže nic
změnit ani fakt, že se krajský soud výslovně nevypořádal s údajnými odchylnými závěry posudků
obou posudkových komisí MPSV. Posudková komise MPSV z Plzně označila za rozhodující
příčinu stěžovatelova zdravotního postižení středně těžké funkční postižení bederní páteře
podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity na spodní
hranici, tedy v rozsahu 30 %. Posudková komise MPSV z Českých Budějovic byla toho názoru,
že stěžovatelovo rozhodující zdravotní postižení je o něco méně závažné. Hodnotila je proto
podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1b téhož předpisu, a to na horní hranici, tedy v rozsahu
20% poklesu pracovní schopnosti. K tomu přibylo navýšení o deset procentních bodů
podle §3 vyhlášky o posuzování invalidity. Obě posudkové komise tedy dospěly shodně
k závěru, že pokles stěžovatelovy pracovní schopnosti dosahuje 30 %.
[19] V tom, že každá posudková komise podřadila stěžovatelovo zdravotní postižení do jiné,
avšak bezprostředně sousedící položky ve stejné kapitole i oddílu, nelze shledat odchylnost, která
by měla význam pro posouzení věci (navíc v situaci, kdy oba posudky dospěly shodně k závěru
o 30% poklesu stěžovatelovy pracovní schopnosti). O případ, kdy by soud musel věnovat
odchylce v posudkových závěrech pozornost, by se mohlo jednat například tehdy, pokud
by každá posudková komise považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu zcela jiné zdravotní postižení. Zde je však zcela zjevné, že obě posudkové
komise byly zajedno v tom, že stěžovatel trpí především postižením bederní páteře. Ani jedna
z nich však nedospěla k závěru, že by toto zdravotní postižení přivodilo stěžovateli takový pokles
pracovní schopnosti, jenž by dosahoval úrovně invalidity alespoň v prvním stupni. NSS
pro úplnost podotýká, že zvýšit procentní hodnocení podle §3 vyhlášky o posuzování invalidity
lze pouze v případě, kdy posudková komise hodnotí zdravotní postižení na horní hranici
položky. Nebylo tedy možné, aby své hodnocení takto zvýšila posudková komise MPSV z Plzně,
která stěžovatelovo zdravotní postižení posuzovala na spodní hranici zvolené položky.
Ani tak tedy stěžovatel nemohl dosáhnout na kýženou hranici 35 % poklesu pracovní schopnosti.
[20] Stěžovatel v kasační stížnosti dále namítá, že jej posudkové komise při jednáních ve dnech
25. 8. 2020 a 11. 1. 2021 nevyšetřily. Je pravda, že jednání obou posudkových komisí ministerstva,
které v řízení před soudem vypracovávaly posudky, se konala bez účasti stěžovatele. Nelze v tom
však shledat pochybení.
[21] Žádný právní předpis nestanoví povinnost vždy nutně provést zjišťovací lékařskou
prohlídku pro účely posouzení žádosti o invalidní důchod (rozsudek NSS ze dne 29. 11. 2012,
čj. 4 Ads 65/2012-21). Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení totiž v §8 odst. 2
dává správnímu orgánu, který je příslušný k posouzení žádosti, možnost o zjišťovací lékařskou
prohlídku požádat. Vlastní vyšetření lékaře, který plní úkoly OSSZ, patří mezi podklady
pro rozhodování o žádosti o invalidní důchod, které odstavec 8 téhož ustanovení vyjmenovává
v demonstrativním výčtu. Z ničeho nelze dovodit, že by žadatel o invalidní důchod musel být
posudkovým lékařem, respektive posudkovou komisí, osobně vyšetřen. Jedná se pouze
o možnost, kterou žalovaná, posudkoví lékaři či posudková komise mají (rozsudek NSS ze dne
20. 6. 2012, čj. 6 Ads 21/2012-30, bod 14).
[22] Dále platí, že úkolem posudkové komise ministerstva, která se zabývala stěžovatelovým
zdravotním stavem na popud soudu, je pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených
právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele
a lékařů odborných, u nichž se léčí (…) Přítomnost stěžovatele na jednání posudkové komise by tak byla
nezbytná pouze v případě, pokud by zdravotní dokumentace o jeho zdravotním stavu byla neúplná, některé nálezy
nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti a komise k tomu
od něj potřebovala podrobnější informace (rozsudky NSS ze dne 15. 5. 2013, čj. 3 Ads 91/2012-19,
nebo ze dne 5. 2. 2016, čj. 2 Ads 209/2015-76). Osobní vyšetření má zvláštní význam, existují-li
rozpory mezi posudkovým hodnocením a podkladovými materiály (rozsudek NSS ze dne
22. 6. 2017, čj. 10 Ads 337/2016-33, bod 16). Nic z toho však nebyl stěžovatelův případ, neboť
v něm není pochyb o souladu posudkových závěrů a kompletní lékařské dokumentace.
[23] Stěžovatelova námitka, že posuzující lékařky a lékaři pochybili, pokud jej nevyšetřili
osobně, je tedy nedůvodná. Důvodná není ani námitka, podle níž krajský soud v řízení
nezohlednil jiné důkazy než posudky posudkových komisí MPSV pořízené v řízení před soudem.
Je pravdou, že tento důkaz bývá v řízeních o dávkách podmíněných nepříznivým zdravotním
stavem zpravidla důkazem rozhodujícím; krajský soud však v odůvodnění rozsudku provázal
závěry posudkových komisí MPSV s posudkovými závěry pořízenými ve správním řízení.
Podstatné přitom je, že ani jeden ze čtyř lékařských posudků nehodnotil pokles stěžovatelovy
pracovní schopnosti v takové intenzitě, jež by vedla k přiznání invalidity alespoň v prvním stupni.
[24] NSS stěžovatelovým námitkám nepřisvědčil, a kasační stížnost proto zamítl. Tím soud
nijak nezlehčuje stěžovatelovy zdravotní obtíže ani nezpochybňuje fakt, že jeho zdravotní stav
je dlouhodobě nepříznivý. V průběhu správního řízení ani v řízení před krajským soudem
se však neprokázalo, že stěžovatelovy zdravotní obtíže v době vydání rozhodnutí žalované
dosahovaly závažnosti invalidity v jakémkoli stupni.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Stěžovatel neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení (60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaná v tomto typu řízení nemá
právo na náhradu nákladů řízení, i když má v řízení úspěch (§60 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s.).
[26] Advokátovi, kterého NSS pro řízení o kasační stížnosti ustanovil usnesením ze dne
14. 4. 2021, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s.). Ustanovený zástupce provedl ve věci dva úkony právní služby spočívající v první
poradě s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]. Za provedené úkony právní služby náleží
zástupci mimosmluvní odměna ve výši 2 x 1 000 Kč (§9 odst. 2 ve spojení s §7 bodem 3
advokátního tarifu), která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč
(§13 odst. 4 advokátního tarifu), což činí dohromady 2 600 Kč. Zástupce je plátcem DPH, proto
mu rovněž náleží náhrada ve výši 21 % z částky 2 600 Kč, tj. 546 Kč. Celkem odměna činí
3 146 Kč. Tato částka bude zástupci vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu