ECLI:CZ:NSS:2022:10.ADS.119.2020:27
sp. zn. 10 Ads 119/2020 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: S. N., zastoupené
advokátem JUDr. Štefanem Adamem, Kelč 44, proti žalovanému: Ministerstvo práce
a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27. 8. 2018, čj. MPSV-2017/173759-924/6, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 2. 2020, čj. 72 Ad 52/2018 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně požádala dne 23. 5. 2017 o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo
(osobní automobil) – podle §9 zákona č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám
se zdravotním postižením. Úřad práce ČR – krajská pobočka ve Zlíně však její žádost zamítl,
neboť vyhodnotil, že žalobkyně nemá těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí ani těžkou
nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
ve smyslu §9 odst. 2 a 4 tohoto zákona a přílohy k němu. Žalobkyně podala proti rozhodnutí
úřadu práce odvolání, Ministerstvo práce a sociálních věcí (které je v tomto řízení žalovaným)
však dospělo ke stejnému závěru jako úřad práce a odvolání žalobkyně zamítlo.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministerstva žalobu, kterou krajský soud rovněž
zamítl.
II. Kasační stížnost, vyjádření ministerstva
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
V ní namítá, že její zdravotní stav nebyl dostatečně zjištěn. Ministerstvo i krajský soud vycházely
jen z posudku vypracovaného posudkovou komisí ministerstva ze dne 6. 8. 2018, což byl druhý
posudek vypracovaný stejnou posudkovou komisí v téže věci s totožným závěrem
(první posudek byl ze dne 13. 1. 2016). Stěžovatelka však již ve vyjádření k podkladům
ministerstva namítala, že její zdravotní stav měl posoudit nezávislý znalec – zdravotní ústav
a vypracovat k němu znalecký posudek, neboť se jedná o komplikovaný případ a posudková
komise ministerstva znalcem není. Jelikož jí ministerstvo nevyhovělo a požadovaný důkaz
nedoplnilo, měl krajský soud rozhodnutí ministerstva zrušit.
[4] Ministerstvo setrvalo na svých postojích a doplnilo, že podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, je k posuzování zdravotního
stavu pro účely správního řízení o sociálních dávkách příslušná jeho posudková komise.
III. Právní hodnocení
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Stěžovatelka požádala o příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení
motorového vozidla, na který má nárok mj. osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí
charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jejíž zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku
(§9 odst. 2 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením).
[7] Zákon v příloze výslovně jmenuje zdravotní postižení, která odůvodňují přiznání
příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla (§9 odst. 4 zákona
o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením). V rozhodném znění zákona jimi byly
[část I bod 4 a bod 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k zákonu]:
- anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše,
- funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,
- funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,
- ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou
kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí,
- ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních
končetin,
- těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí
s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina,
- disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého
po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm,
- anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním
kloubu,
- anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování
[8] NSS úvodem poznamenává, že posouzení zdravotního stavu z hlediska splnění podmínek
nároku na dávku je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí správních orgánů i soudu
tak závisí především na odborném lékařském posouzení. V řízení o příspěvku na zvláštní
pomůcku posuzuje zdravotní stav žadatele Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ),
jejíž úkoly plní lékař [§8 odst. 1 písm. e) a §8 odst. 4 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení]. Postup při posuzování zdravotního stavu podrobně
upravuje §8 téhož zákona, který ukládá OSSZ vypracovat posudek o tom, zda zdravotní stav
žadatele o dávku odůvodňuje její poskytnutí (§8 odst. 7). Při posuzování invalidity vychází OSSZ
zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a výsledků
vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly OSSZ, a z podkladů stanovených jinými právními
předpisy (§8 odst. 8 citovaného zákona ve znění účinném v roce 2018). V odvolacím řízení
posuzuje zdravotní stav žadatelů ministerstvo, které za tím účelem zřizuje jako své orgány
posudkové komise (§4 odst. 2 tohoto zákona).
[9] I tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz (§77 odst. 2 s. ř. s.); jelikož však bývá
posudek posudkové komise v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, je kladen zvýšený
důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost (srov. např. rozsudky
ze dne 25. 11. 2003, čj. 5 Ads 42/2003 - 61, č. 800/2006 Sb. NSS; ze dne 11. 10. 2013,
čj. 4 Ads 42/2013 - 43; či ze dne 8. 7. 2015, čj. 10 Ads 116/2014 - 46).
[10] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatelčin zdravotní stav posuzovala nejprve OSSZ
ke dni 23. 5. 2017 (posuzující lékařkou byla MUDr. K. H., posudek je ze dne 7. 7. 2017). Vyšla
přitom ze zdravotnické dokumentace stěžovatelčina ošetřujícího lékaře a dalších zpráv odborných
lékařů (onkologická, hematologická, nefrologická a urologická vyšetření). Konstatovala,
že stěžovatelčin zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý, avšak přiznání příspěvku
neodůvodňuje. Jako hlavní příčinu stěžovatelčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
označila posudková lékařka séropozitivní revmatoidní artritidu III. stupně s mírnou aktivitou.
Z nálezu praktického lékaře shrnula, že u stěžovatelky dominují polyartralgie a bolesti celé páteře,
obtížná chůze s oporou dvou francouzských berlí nebo s chodítkem s dosahem 10 m. Hybnost
končetin je aktivní, vyskytují se deformity, omezení hybnosti, úchopová funkce rukou je
zachována. Podle revmatologického nálezu je stěžovatelka po operaci drobných kloubů nohou, je
omezena plná flexe i extenze levého lokte. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ovlivňuje
i vertebrogenní algický syndrom bez nutnosti operačního zákroku. Posudková lékařka shrnula
rovněž výsledky dalších odborných nálezů a uzavřela, že se nejedná o zdravotní postižení
uvedené v části I bodě 4 přílohy k zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním
postižením.
[11] K totožným závěrům o povaze stěžovatelčina zdravotního postižení dospěla i posudková
komise ministerstva (s předsedou komise MUDr. A. Z. v posudku ze dne 2. 8. 2018), která
posuzovala stěžovatelčin zdravotní stav v odvolacím řízení. Vycházela jednak z téže zdravotnické
dokumentace jako posuzující lékařka OSSZ, jednak z novějších nálezů nefrologické,
revmatologické, neurologické a ortopedické ambulance, osteologického pracoviště
a denzitometrie a z propouštěcích zpráv kliniky hematoonkologie FN Ostrava a neurologického
oddělení Nemocnice Prostějov. Kromě toho stěžovatelku při jednání posudkové komise osobně
vyšetřila neuroložka MUDr. F. H.. Posudková komise uvedla, že stěžovatelčin dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav způsobuje zejména revmatoidní artritida a vertebrogenní algický
syndrom lumbosakrálního úseku páteře; stejně jako OSSZ však komise uzavřela, že se nejedná
o zdravotní postižení, které by odůvodňovalo přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku
poskytovaného na pořízení motorového vozidla.
[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že její zdravotní stav nebyl dostatečně zjištěn.
[13] S tím NSS nesouhlasí. Ve shodě s ministerstvem a krajským soudem nepochybuje NSS
o úplnosti a správnosti závěrů posudků. Oba posudky vyhotovené v tomto řízení dospívají
k totožným závěrům a vycházejí z úplné zdravotnické dokumentace. Posudková komise
vyhodnotila i aktuální zdravotní zprávy, které stěžovatelka doložila v průběhu správního řízení,
a reagovala na všechny stěžovatelkou tvrzené obtíže. Posudková komise, respektive její členka
specialistka z oboru neurologie, stěžovatelku osobně vyšetřila.
[14] Krajský soud správně vyhodnotil, že těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí,
která odůvodňuje přiznání příspěvku na motorové vozidlo, je výlučně vada vyjmenovaná
v příloze k zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (tak i rozsudek NSS
ze dne 16. 6. 2016, čj. 4 Ads 51/2016 - 29, č. 3480/2016 Sb. NSS). Stěžovatelka v průběhu
správního řízení netvrdila ani nedoložila, že by měla některé z určených zdravotních postižení.
Ministerstvo v napadeném rozhodnutí vhodně poznamenalo, že množství diagnóz i přes
závažnost obtíží a problémů, které stěžovatelce v životě přinášejí, není pro přiznání příspěvku
rozhodné.
[15] Stěžovatelka ani neuvádí konkrétní skutečnosti, z nichž dovozuje, že její stav nebyl
dostatečně zjištěn, neoznačuje konkrétní rozpory mezi posudky navzájem ani mezi posudky
a jejím zdravotním stavem, jak ho sama vnímá. Nečiní to nyní v řízení před NSS, neučinila to
ani v řízení před krajským soudem ani ve správním řízení. NSS v této věci nemá důvod
pochybovat o tom, že se stěžovatelce dostalo komplexního a úplného posouzení zdravotního
stavu.
[16] Stěžovatelka dále namítá, že její zdravotní stav měl posoudit nezávislý znalec
a že ministerstvo i krajský soud nedostatečně vycházely jen z posudku vypracovaného
posudkovou komisí ministerstva ze dne 6. 8. 2018, což byl druhý posudek vypracovaný stejnou
posudkovou komisí v téže věci s totožným závěrem (první posudek byl ze dne 13. 1. 2016).
[17] Ani tato námitka není důvodná.
[18] Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení svěřuje posuzování zdravotního
stavu v odvolacím řízení správním do rukou ministerstva, které za tímto účelem zřizuje
posudkové komise (§4 odst. 2 tohoto zákona). Specifické postavení posudkových komisí spočívá
v tom, že jsou nadány odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená,
že jsou schopny z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav účastníka řízení,
neomezují se jen na některé lékařské obory (rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2012,
čj. 4 Ads 50/2012 - 22). K posouzení stěžovatelčina zdravotního stavu a k zaujetí posudkových
závěrů o splnění podmínek pro přiznání příspěvku byla tedy odborně kompetentní posudková
komise ministerstva, nikoli znalec (rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2004, čj. 3 Ads 3/2004 - 89).
[19] Soud může v případě potřeby uložit zpracování posudku též ustanovenému znalci
z oboru posudkového lékařství (§127 občanského soudního řádu). Bylo by to namístě tehdy,
pokud by stávající důkazy ke zjištění skutečného stavu věci nedostačovaly, zejména pokud
by o správnosti či úplnosti posudku posudkové komise existovaly pochybnosti, které by znalecký
posudek mohl odstranit. To však nebyl tento případ. Pouhý fakt, že posudková komise,
která v této věci vypracovala posudek, je orgánem ministerstva, nevyvolává pochybnosti
o objektivitě jejích závěrů ani nepředstavuje důvod k tomu, aby byl ve věci ustanoven znalec
(srov. rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2003, čj. 5 Ads 4/2003 - 35, č. 33/2003 Sb. NSS, či rozsudek
ze dne 21. 4. 2010, čj. 3 Ads 8/2010 - 69). Pochybnosti o závěrech komise nevyvolává
ani stěžovatelčino tvrzení, že totožná komise ve stejném složení posuzovala její zdravotní stav již
dne 13. 1. 2016 a že tehdy dospěla ke stejným závěrům (nic bližšího k tomu stěžovatelka
neuvádí). Oba posudky vydané v této věci dospívají k totožným závěrům, které stěžovatelka nijak
účinně nezpochybnila. Krajský soud tak neměl důvod ustanovit v řízení znalce.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Soud nedal stěžovatelce za pravdu v žádné z jejích námitek, a proto její kasační stížnost
zamítl.
[21] Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti; ministerstvu nevznikly v řízení náklady, které by se vymykaly
z jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu