ECLI:CZ:NSS:2022:10.AO.27.2021:42
sp. zn. 10 Ao 27/2021 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Sylvy
Šiškeové a Michaely Bejčkové v právní věci navrhovatelky: Mgr. L. R. H., zastoupené
advokátem JUDr. Lukášem Havlem, Blanická 174, Trutnov, proti odpůrci: Ministerstvo
zdravotnictví, Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení části opatření obecné
povahy ze dne 27. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se od m ít á pro zjevnou neopodstatněnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 12. 11. 2021 se navrhovatelka domáhá zrušení části
mimořádného opatření odpůrce uvedeného v záhlaví. Odpůrce toto opatření vydal
podle §69 odst. 1 písm. i) a §80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného
zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a zakázal jím ve stanovených případech pohyb
a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterými jsou respirátor nebo obdobný
prostředek. Navrhovatelka napadá článek I bod 2 písm. e) mimořádného opatření, podle kterého
se zákaz nevztahuje na pedagogické pracovníky, kteří byli očkováni proti onemocnění covid-19 a od dokončeného
očkovacího schématu podle souhrnu údajů o přípravku uplynulo nejméně 14 dní.
[2] Navrhovatelka je neočkovaná pedagogická pracovnice. Odůvodnění mimořádného
opatření je podle ní nepřezkoumatelné. Napadená část opatření je diskriminační ve smyslu
čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zasahuje i do dalších práv navrhovatelky
zaručených Listinou. Navrhovatelka argumentuje závěry odborných studií, kterými zejména
zpochybňuje bezinfekčnost očkovaných osob.
[3] Napadené opatření není přiměřené. Má chránit osoby, které onemocnění covid-19 dosud
neprodělaly, a ohrožené osoby, což se neděje. Výjimka jen pro očkované učitele nedává smysl
ani z epidemického hlediska. Očkování navozuje pouze ochranu před těžkým průběhem
onemocnění a smrtí, neznamená ale bezinfekčnost.
[4] Odpůrce je přesvědčen, že napadené opatření odůvodnil dostatečně a srozumitelně.
Funkčnost respirátoru coby prostředku snižujícího pravděpodobnost nákazy se již stala
notorietou (v této souvislosti odpůrce odkázal na rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021,
čj. 2 Ao 7/2021 - 157). Podle odpůrce má napadené opatření přispět ke zmírnění rizik.
Napadené opatření stanoví povinnost nosit respirátor neočkovaným pedagogickým pracovníkům,
neboť neočkovaná osoba je mnohem náchylnější k nákaze, kterou může také snáze šířit.
Tyto závěry plynou z nejnovějších studií.
[5] V replice navrhovatelka uvedla, že se odpůrce snaží nepřípustně donutit skupinu
neočkovaných k očkování, i když není důvod plošně očkovat celou populaci. Dále odkázala
na studii, podle níž není virus covid-19 více smrtící než sezónní chřipka a pro osoby mladší 70 let
je dokonce méně smrtící než sezónní chřipka.
[6] Návrh byl podán včas a osobou k tomu oprávněnou. NSS dále posuzoval, zda se nejedná
o zjevně neopodstatněný návrh.
[7] Podle §13 odst. 3 zákona č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii
onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (pandemický zákon), je-li
návrh zjevně neopodstatněný, soud jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne.
[8] NSS v minulosti podrobně vyložil, že odmítnout návrh jako zjevně neopodstatněný
lze tehdy, pokud se soud již obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nehodlá
se od tohoto právního názoru odchýlit. Jde o specifický režim soudního přezkumu
podle pandemického zákona, jehož účelem je zrychlené a zjednodušené rozhodnutí o návrhu
(usnesení NSS ze dne 18. 5. 2021, čj. 5 Ao 2/2021 - 52, body 10 až 13, ze dne 8. 7. 2021,
čj. 7 Ao 19/2021 - 19, nebo ze dne 12. 11. 2021, čj. 8 Ao 27/2021 - 72). Ústavní soud odmítá
ústavní stížnosti v těchto věcech pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 22. 6. 2021,
sp. zn. III. ÚS 1482/21, či ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. III. ÚS 1498/21).
[9] NSS se přezkumu mimořádných opatření týkajících se povinnosti nosit ochranu
dýchacích cest již věnoval např. v rozsudcích ze dne 27. 5. 2021, čj. 7 Ao 6/2021-112, ze dne
11. 6. 2021, čj. 10 Ao 12/2021-81, ze dne 27. 7. 2021, čj. 8 Ao 17/2021-63, a ze dne 30. 7. 2021,
čj. 5 Ao 25/2021-51. Žádný z těchto rozsudků nezrušil mimořádné opatření ani nevyslovil jeho
nezákonnost proto, že by nebylo vydáno v situaci probíhající nebo hrozící epidemie onemocnění
covid-19. V rozsudku ze dne 20. 10. 2021, čj. 2 Ao 7/2021 - 157, NSS dospěl k závěru,
že povinnost nosit respirátor (stanovená tehdy mimořádným opatřením odpůrce
čj. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN) je účinný, potřebný a přiměřený nástroj potlačování
a předcházení epidemie onemocnění covid-19. Soud tehdy shledal, že mimořádné opatření
zasahuje do práv jednotlivců v únosné míře a současně stanoví výjimky, které zajišťují,
aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy (bod 78 rozsudku
čj. 2 Ao 7/2021 - 157).
[10] NSS tedy shrnuje, že již v minulosti vyslovil, že mimořádné opatření zavádějící povinnost
nosit ochranu dýchacích cest jako takové není nezákonné. NSS již shledal obecnou povinnost
nosit ochranu dýchacích cest za současné situace jako přiměřenou, účinnou a potřebnou,
a proto se obecnými námitkami směřujícími proti těmto závěrům opětovně nezabýval.
[11] NSS zdůrazňuje, že neprovádí všeobecný přezkum zákonnosti napadené části daného
mimořádného opatření, ale postupuje pouze v rámci mezí a důvodů uplatněných navrhovatelkou
(srov. rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021, čj. 8 Ao 22/2021 - 183). Předmětem nynějšího
přezkumu tak byla pouze část opatření odpůrce označeného v záhlaví tohoto rozsudku v podobě
článku I bodu 2 písm. e) napadeného opatření. Napadené opatření bylo zrušeno mimořádným
opatřením z 10. 3. 2022, čj. MZDR 8789/2022-1/MIN/KAN, účinným od 14. 3. 2022,
proto NSS posoudil napadenou část ve smyslu §13 odst. 4 pandemického zákona.
[12] V rozsudku ze dne 9. 3. 2022, čj. 10 Ao 28/2021 - 36, NSS posoudil, zda článek I bod 2
písm. e) mimořádného opatření odpovídá požadavkům čl. 1 Listiny, tedy zda právní rozlišování
v přístupu k určitým právům není projevem libovůle. Navrhovatelka v nyní projednávaném
případě namítá diskriminaci neočkovaných pedagogických pracovníků.
[13] Navrhovatelka považuje výjimku za diskriminační z hlediska čl. 3 odst. 1 Listiny. K tomu
NSS podotýká, že napadená výjimka nezahrnuje žádná výslovně zakázaná diskriminační kritéria
ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny, případně vymezená v zákoně č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení
a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů
(antidiskriminační zákon). Podle soudu není nyní posuzovaná výjimka založena ani na jiném
obdobném postavení osob ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny. Dobrovolné očkování není trvalý znak,
vlastnost nebo osobnostní rys jednotlivce, který by bylo možné bez dalšího připodobnit
ke kritériím výslovně uvedeným v čl. 3 odst. 1 Listiny. Soud se tak dále zabýval pouze tím,
zda napadená část mimořádného opatření odpovídá požadavkům čl. 1 Listiny (srov. rozsudky
čj. 8 Ao 2/2022 - 53, body 29 a 30, nebo čj. 10 Ao 28/2021 - 36, bod 25).
[14] NSS v bodě 27 rozsudku čj. 10 Ao 28/2021 - 36 vyložil, že postavení očkovaných osob
a osob s negativním výsledkem PCR testu je z pohledu možného šíření onemocnění covid-19
srovnatelné. Postavení očkovaných osob a osob neočkovaných, které se prokážou PCR testem
s negativním výsledkem, však není srovnatelné z hlediska ochrany před infekcí. NSS podotýká,
že navrhovatelka v projednávaném případě ani netvrdila, že by byla testována PCR testem
či antigenním testem. NSS neshledal důvod odchýlit se od již přijatých závěrů, že očkovaní
pedagogičtí pracovníci a neočkovaní pedagogičtí pracovníci nejsou z hlediska ochrany
před infekcí ve srovnatelném postavení, a tudíž napadená část mimořádného opatření není
diskriminační.
[15] NSS již též v minulosti konstatoval, že přenos viru očkovanou osobou je méně
pravděpodobný, nikoli však vyloučený. Stejně tak je méně pravděpodobné, že se očkovaná osoba
virem nakazí, a pokud ano, že prodělá těžší průběh nemoci či bude hospitalizována, uvedené
však také není vyloučeno (rozsudek čj. 8 Ao 2/2022 - 53, body 75–76). NSS z uvedených závěrů
vyšel i v nyní projednávaném případě. K odborným studiím, na které poukazuje navrhovatelka,
NSS podotýká, že otázky, které jsou řešeny v souvislosti s mimořádnými opatřeními, jsou často
ryze odborné. Při přezkumu mimořádných opatření odpůrce je podstatné, zda jeho odůvodnění
vychází z odborných podkladů svědčících zvolenému řešení. Soud by do této odborné úvahy
odpůrce přitom zásadně neměl vstupovat (rozsudek NSS čj. 8 Ao 22/2021 - 183, bod 36,
rozsudek čj. 8 Ao 2/2022 - 53, bod 87, nebo obdobně také rozsudek čj. 10 Ao 28/2021 - 36,
bod 22).
[16] Podle NSS je na první pohled jednoznačné a nesporné, že neexistuje reálná možnost,
aby soud zrušil napadené opatření na základě návrhu podaného navrhovatelkou. Na tomto
závěru by nemohlo nic změnit ani to, že by navrhovatelka svá tvrzení doložila. NSS navíc
poznamenává, že §101b odst. 2 s. ř. s. brání tomu, aby navrhovatelka rozšiřovala návrhové body
v průběhu řízení.
[17] NSS shledal návrh zjevně neopodstatněným, proto jej odmítl podle §13 odst. 3
pandemického zákona.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že návrh
nebyl odmítnut bez jakéhokoli věcného posouzení, nebyl soud povinen vrátit již zaplacený soudní
poplatek ve smyslu §10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (srov.
usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 - 33, nebo rozhodnutí ve
věcech sp. zn. 5 Ao 2/2021, sp. zn. 5 Ao 8/2021, sp. zn. 5 Ao 10/2021 či sp. zn. 7 Ao 19/2021).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu