ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.460.2021:59
sp. zn. 10 As 460/2021 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) JUDr. F. K., b) JUDr. M. K., oba
zastoupeni advokátkou Mgr. Petrou Raškovou, Breitfeldova 704/1, Praha 8, proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupené advokátem
JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 9. 2. 2021, čj. 132/2020-120-STSP/5, v řízení o kasační stížnosti žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2021, čj. 38 A 3/2021 - 77,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný zamítl dne 9. 2. 2021 odvolání žalobců proti rozhodnutí, jímž Odbor dopravy
a silničního hospodářství Krajského úřadu Královéhradeckého kraje („stavební úřad“) povolil
dne 20. 7. 2020 stavbu silnice „I/33 Jaroměř – obchvat“ („stavba“). Žalovaný uvedl, že považuje
odvolací námitky za opožděné, neboť je žalobci neuplatnili ve lhůtě stanovené stavebním
úřadem. I přesto se však jednotlivými odvolacími námitkami zabýval, a následně je shledal
nedůvodnými. Žalobci se proti rozhodnutí žalovaného bránili žalobou u krajského soudu.
Krajský soud v úvodu odůvodnění rozsudku konstatoval, že stavební úřad neměl s ohledem
na §112 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), a §36 odst. 3 správního řádu žádný důvod zabývat se námitkami žalobců, neboť žalobci
žádné námitky nepodali. Krajský soud upozornil na koncentraci správního řízení podle §82
odst. 4 správního řádu, jež se vztahuje na skutkové novoty, a dále tak vypořádal pouze právní
námitky žalobců. Žádný z žalobních bodů neshledal důvodným, a proto žalobu zamítl.
II. Kasační stížnost, vyjádření a replika
Kasační námitky
[2] Žalobci („stěžovatelé“) napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítli,
že krajský soud pominul zásadní skutková tvrzení stěžovatelů a neprovedl k nim řádné
dokazování, proto nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Krajský
soud dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, že stěžovatelé měli své námitky
proti stavebnímu povolení uplatnit dříve. Stěžovatelé však neměli v době územního řízení důvod
vznášet námitky, neboť byli srozuměni s tím, že pro potřeby stavby budou využity jejich
pozemky, které státu prodají. Až časem zjistili, že není zřejmé, zda Ředitelství silnic a dálnic ČR
(„ŘSD“ či též „OZNŘ“) bude pozemky stěžovatelů potřebovat a případně v jakém rozsahu.
Tyto skutečnosti nemohli stěžovatelé předvídat, jak se mylně domnívá krajský soud. Do dnešního
dne nebyl prokázán veřejný zájem na vyvlastnění pozemků stěžovatelů, proto nemůže být
opožděná žádná skutková námitka odvíjející se od této skutečnosti. V podstatě shodně se vyjádřil
NSS v bodu 28 rozsudku čj. 10 As 365/2021 - 94. Stěžovatelé zopakovali, že otázka vyvlastnění
dotčených pozemků stále není uzavřená, správní soudy totiž uložily vyvlastňovacím orgánům,
aby provedly dokazování k nutnosti vyvlastnění pozemků stěžovatelů. I přesto ŘSD na těchto
pozemcích staví podle původní územní a stavební dokumentace.
[3] Stěžovatelé dále namítli, že stavební úřad označil pozemky dotčené stavbou v rozporu
s územním rozhodnutím. Jestliže stavební úřad uvedl výměry pozemků stěžovatelů
podle označení v katastru nemovitostí, je zřejmé, že tyto nemovitosti zatížil v mnohonásobně
větším rozsahu, než územní rozhodnutí povolovalo. Krajský soud ponechal uvedený nesoulad
bez vysvětlení, čímž způsobil nepřezkoumatelnost svého rozsudku.
[4] Vydané stavební povolení neumožňuje stěžovatelům přístup k jejich zbývajícím
pozemkům. V územním rozhodnutí bylo ŘSD, tj. stavebníkovi, uloženo, aby zřídil na svůj náklad
náhradu za dosavadní přístupové cesty, pokud je stavba „zlikviduje“. Stěžovatelé se s ŘSD
písemně dohodli na této náhradě, proto v tomto směru neuplatnili žádné námitky v územním
řízení. Až ze stavebního povolení zjistili, že ŘSD v rozporu s dohodou nezačlenilo do projektové
dokumentace žádný přístup na zbývající pozemky stěžovatelů. Jejich námitka vznesená
v odvolání nemůže být opožděná, stěžovatelé totiž nemohli předvídat, že ŘSD poruší dohodu.
[5] Krajský soud nesprávně dospěl k závěru, že stěžovatelé měli námitky týkající
se vysokotlakého plynovodu a jeho přeložky uplatnit dříve. Stěžovatelé navrhli ve vyvlastňovacím
řízení ve vztahu k pozemku, na němž leží plynovod, rozšíření vyvlastnění. O návrhu nebylo
do dnešního dne rozhodnuto, lhůta k podání námitky proto nemohla začít běžet. Nadto otázka,
zda je tento objekt součástí stavby, je i otázkou právní. Přeložka plynovodu měla být vypořádána
jako součást stavebního povolení, krajský soud se k tomu však nikterak nevyjádřil. Jeho závěry
jsou proto nepřezkoumatelné. Stěžovatelé dále namítli, že pokud je stavební úřad příslušným
správním orgánem ve věci vyvlastnění stavby plynovodu, musí být k témuž stavebnímu objektu
příslušný stejný stavební úřad i ve věci stavebního povolení. Citovali přitom z rozsudku
čj. 6 As 94/2015 - 20.
[6] Stěžovatelé namítli, že krajský soud nesprávně vyložil §184a odst. 3 stavebního zákona.
Z tohoto ustanovení vyplývá pouze, které doklady je stavebník povinen ke své žádosti doložit,
a které nikoli. V případě veřejně prospěšných staveb si tedy musí sám stavební úřad zjistit
a zajistit oprávnění stavebníka k jednotlivým stavebním pozemkům. Opačný výklad učiněný
stavebním úřadem a krajským soudem je protiústavní. Napadené rozhodnutí nepřípustně
předjímá, že ve vyvlastňovacím řízení dojde k vyvlastnění pozemků stěžovatelů. Nebyla naplněna
ani další podmínka čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, tj. přiznání náhrady
za uvedené omezení. Stavební povolení v podstatě vylučuje možnost vlastníka s pozemky
nakládat. Pokud by se NSS ztotožnil s výkladem §184a odst. 3 stavebního zákona učiněným
stavebním úřadem, stěžovatelé navrhují předložit věc Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti
daného ustanovení.
[7] Závěrem stěžovatelé navrhli, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí
správních orgánů a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Vyjádření žalovaného
[8] Žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě, neboť stěžovatelé v kasační stížnosti uplatnili
totožné argumenty. V tomto vyjádření žalovaný mj. uvedl, že vyvlastňovací řízení je samostatným
řízením, které nevede speciální stavební úřad a nemá přímou souvislost se stavebním řízením.
K výkladu §184a odst. 3 stavebního zákona poukázal na §17 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.,
o pozemních komunikacích, jenž pro posuzovanou stavbu stanoví účel vyvlastnění. Dodal,
že nemá-li stavebník právní titul, který jej opravňuje k nakládání s pozemkem ve vlastnictví jiné
osoby, nemůže samozřejmě na takovém pozemku realizovat stavbu, a to bez ohledu na stavební
povolení.
[9] Žalovaný vysvětlil, že obsah stavebního povolení se řídí §115 stavebního zákona
a §18c vyhlášky č. 503/2006 Sb. Stavební úřad vymezil územní rozsah stavby prostřednictvím
parcelního čísla pozemku a označení katastrálního území v souladu s uvedenými ustanoveními.
Konkrétní rozsah záborů a jejich trvání není povinnou náležitostí stavebního povolení.
[10] K otázce chybějícího přístupu na pozemky stěžovatelů žalovaný poukázal na §103 odst. 1
písm. a) stavebního zákona a §14 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích,
podle kterých sjezd na pozemky stěžovatelů ani nemohl být součástí stavebního povolení.
Žalovaný doplnil, že plnění ujednání plynoucích ze smlouvy uzavřené se stavebníkem nemůže
vymáhat speciální stavební úřad, takový postup spadá do občanskoprávní sféry.
[11] Obdobně ve vztahu ke stavbě přeložky plynovodu žalovaný s ohledem na §14 odst. 3
a §40 odst. 3 písm. d) zákona o pozemních komunikacích uvedl, že tato stavba není součástí
stavebního povolení, protože není součástí stavby silnice I. třídy. Krajský úřad tak nebyl věcně
příslušným stavebním úřadem pro povolení stavby plynovodu.
Vyjádření OZNŘ
[12] ŘSD jakožto osoba zúčastněná na řízení považuje kasační stížnost za nepřípustnou,
jelikož vymezené důvody kasační stížnosti neodpovídají §103 s. ř. s. Ke kasačním námitkám
podotklo, že stěžovatelé jsou osoby znalé práva. Mohlo a mělo jim být zřejmé, jaké důsledky
bude mít skutečnost, že nevyužili svých práv a nevznesli v územním ani stavebním řízení žádné
námitky. Stěžovatelé ve své argumentaci pomíjí rozdíly mezi územním, stavebním
a vyvlastňovacím řízením. Námitky týkající se naplnění podmínek pro vyvlastnění patří pouze
do vyvlastňovacího řízení. Závěry NSS v rozsudcích posuzujících vyvlastnění pozemků
stěžovatelů nepopírají územně plánovací dokumentaci ani rozhodnutí předcházející
vyvlastňovacímu řízení, proto se nejedná o překážku pro územní rozhodnutí a stavební povolení
posuzované stavby. Krajský soud učinil správné závěry i ve vztahu k vymezení pozemků
parcelními čísly podle katastru nemovitostí. Námitka stěžovatelů týkající se rozsahu zatížení
jejich nemovitostí není důvodná.
[13] ŘSD souhlasí s výkladem §184a odst. 3 stavebního zákona učiněným krajským soudem.
Pro užití tohoto ustanovení je stěžejní, zda zákon stanoví účel vyvlastnění pro stavební záměr,
nikoli zda byl prokázán veřejný zájem na jeho realizaci v určitém rozsahu. Stavební řízení směřuje
k nabytí veřejnoprávního oprávnění pro uskutečnění stavebního záměru, vyvlastňovací řízení
pak k získání soukromoprávního titulu k realizaci stavby. Z námitek stěžovatelů není jasné,
jak jsou jejich práva ohrožena či zasažena stavebním povolením. Realizace stavby může započít
až po zajištění soukromoprávního oprávnění. Stěžovatelé mohli namítat teoretické komplikace
např. s pronájmem pozemku již v územním řízení. Namítané jednání ŘSD ve vztahu
k pozemkům (archeologický výzkum apod.) nemělo návaznost na stavební povolení,
ale na pravomocné vyvlastnění pozemků. Po zrušení rozhodnutí o vyvlastnění Nejvyšším
správním soudem se ŘSD důsledně zdrželo jakéhokoli zásahu do znovunabytých práv
stěžovatelů.
[14] Stavba přeložky plynovodu není součástí stavby silnice I. třídy, proto její povolení nepatří
do kompetence krajského úřadu, který rozhodoval o napadeném stavebním povolení. Příhodný
není ani odkaz na výklad „postupu v souvislosti s urychlením výstavby“ podle §1 odst. 1 zákona
č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury
a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon). Pro posuzovanou věc není podstatný
okruh řízení a činností, na které dopadá liniový zákon, ale vymezení okruhu relevantních staveb.
Stavební řízení je ovládáno dispoziční zásadou, nemůže být tedy zahájeno nebo rozšířeno
z úřední povinnosti.
Replika stěžovatelů
[15] Stěžovatelé v replice uvedli, že ŘSD nejedná v souladu se stavebním povolením,
staví tzv. načerno a nerespektuje vlastnická práva stěžovatelů. Příkladem je stavba D-11, stavba
1107 – Smiřice – Jaroměř, která byla předána „motoristům“ k užívání v prosinci 2021 a zasahuje
do vlastnických práv stěžovatelů, aniž by k tomu mělo ŘSD oprávnění. Stěžovatelé se domáhali
posouzení stavby dálnice u NSS, neboť se obávali, že odpadní voda z dálnice bude odváděna
přes jejich pozemek. NSS kasační stížnosti zamítl s odůvodněním, že stavební kanalizační
objekty, jež nejsou situovány na pozemku stěžovatelů, nejsou (a nemusí být) součástí dílčích
stavebních povolení. Současně ubezpečil stěžovatele, že stavebník nebude moci na základě
stavebních povolení provádět jakoukoli stavbu na pozemcích stěžovatelů.
[16] Kanalizace byla přesto postavena bez stavebního povolení s tím, že kanalizační vody
z dálnice budou na pozemek stěžovatelů nepochybně vytékat. Na pozemku byly dále
bez oprávnění vykáceny dřeviny a prohlouben a rozšířen kanál. Stěžovatelé jsou přesvědčeni,
že stejným způsobem bude „načerno“ postavena přeložka vysokotlakého plynovodu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Zdejší soud z předloženého správního spisu zjistil, že ŘSD jakožto stavebník požádal dne
2. 12. 2019 o vydání stavebního povolení na stavbu. Stavební úřad oznámil dne 24. 4. 2020
zahájení stavebního řízení. Současně všechny informoval o tom, že se jedná o řízení vedené
podle liniového zákona, a poučil účastníky řízení o možnosti podání námitek ve lhůtě 10 dnů
od doručení oznámení i o následcích, pokud nepodají námitky v této lhůtě. Žádný z účastníků
řízení námitky neuplatnil. Dne 23. 6. 2020 stavební úřad vyrozuměl účastníky řízení, že mají
v souladu s §36 odst. 3 správního řádu možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.
Ani tentokrát žádný z účastníků řízení svého práva nevyužil. Stavební úřad tak povolil stavbu
rozhodnutím ze dne 20. 7. 2020. Stěžovatelé zformulovali své námitky až v odvolání
proti stavebnímu povolení. Žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval, že námitky byly podány
opožděně, přesto je věcně projednal, odvolání zamítl a napadené rozhodnutí stavebního úřadu
potvrdil. Krajský soud při posuzování žaloby podané stěžovateli proti rozhodnutí žalovaného
správně poukázal na rozsudek NSS ze dne 9. 1. 2019, čj. 9 As 255/2017 - 47, který v bodě 24
ve vztahu ke koncentraci správního řízení upozornil na §82 odst. 4 správního řádu, z jehož znění
vyplývá, že se nevztahuje na právní, ale skutkové novoty. Účastník správního řízení tak může
uplatnit právní námitku kdykoli v průběhu řízení prvního i druhého stupně. Krajský soud
proto mohl věcně vypořádat jen žalobní body týkající se právních otázek. Následně shledal
žalobu nedůvodnou.
[19] NSS úvodem považuje za nutné zdůraznit, že v tomto řízení přezkoumává pouze
napadené stavební povolení ze dne 20. 7. 2020 ke stavbě silnice „I/33 Jaroměř – obchvat“.
ŘSD výstižně poukázalo na to, že stěžovatelé v kasační stížnosti mísí námitky týkající
se územního rozhodnutí, stavebního povolení a řízení o vyvlastnění jejich pozemků. Na rozdíl
od ŘSD však NSS neshledává žádný důvod, proč by měl kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Kasační námitky se sice jeví neuspořádané, to však nezpůsobuje
jejich neprojednatelnost ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatelé namítají, že krajský soud
dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a současně nesprávně posoudil právní otázky.
Předkládají tedy zdejšímu soudu k posouzení důvody, které lze podřadit pod §103 odst. 1
písm. a), b) a d) s. ř. s.
[20] Stěžovatelé v kasační stížnosti opakovaně poukazují na to, že nemohli předvídat,
jak se vyvinou jednání o záboru jejich pozemků pro účely stavby. V souvislosti s tím se snaží
ospravedlnit, proč nepodali žádné námitky již v územním a stavebním řízení. Stěžovatelé
poukazují především na to, že netušili, zda bude nutné jejich pozemky vyvlastnit, a jak skončí
vyvlastňovací řízení.
[21] NSS této argumentaci nemůže přisvědčit. Z projektové dokumentace ke stavbě, jež byla
stěžovatelům dostupná k nahlédnutí již v průběhu správního řízení, bylo zjevné, jaké pozemky
stěžovatelů a v jakém rozsahu budou stavbou dotčeny. Stěžovatelé (ostatně jako osoby znalé
práva) si museli být vědomi toho, že pokud s ŘSD neuzavřou smlouvu o získání práv k jejich
pozemkům, požádá ŘSD s největší pravděpodobností o vyvlastnění těchto pozemků (viz §5
odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb. o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku
nebo ke stavbě [zákon o vyvlastnění], a též speciálně ve vztahu k dopravní infrastruktuře §3
odst. 6 liniového zákona). Tvrzení stěžovatelů, že jejich skutkové námitky nebyly opožděné,
je mylné. Tento závěr potvrzuje i rozsudek ze dne 24. 11. 2021, čj. 10 As 365/2021 - 94,
v němž NSS posuzoval vyvlastnění pozemků stěžovatelů pro účel stavby silnice „I/33 Jaroměř –
obchvat“, a který stěžovatelé v nyní projednávané kasační stížnost nesprávně interpretovali.
V bodě 28 rozsudku 10 As 365/2021 - 94 zdejší soud nabádá vyvlastňovací orgán, aby důkladně
zdůvodnil své úvahy o existenci veřejného zájmu právě proto, že vyvlastňovaní nemohli uplatnit
námitky týkající se veřejného zájmu a rozsahu vyvlastnění v žádném z předešlých řízení.
[22] Stěžovatelé vedou řadu sporů týkajících se stavby D11 řadu let. Zdejší soud poučil
stěžovatele např. v rozsudku ze dne 29. 5. 2019, čj. 6 As 57/2019 - 51, bod 20, o tom, že řízení
před správním soudem, jehož předmětem je přezkum stavebního povolení na určitou stavbu,
nepředstavuje příležitost pro vyřešení všech možných sporných otázek mezi účastníky řízení,
které se týkají jiné problematiky – zde vyvlastňovacího řízení. Stavební řízení a vyvlastňovací
řízení jsou totiž dvě samostatná řízení.
[23] V procesu vedeného správního řízení podle stavebního zákona je stavební úřad povinen
přezkoumat, zda existuje zákonná možnost získat potřebné právo pro uskutečnění konkrétního
záměru prostřednictvím vyvlastnění. Při posuzování přípustnosti záměru v režimu stavebního
zákona však stavební úřad nebude zkoumat, zda jsou naplněny další podmínky pro vyvlastnění
podle vyvlastňovacího zákona; tyto otázky mohou být posouzeny až ve vyvlastňovacím řízení,
k němuž je příslušný vyvlastňovací úřad. Otázka prokázání veřejného zájmu na realizaci stavby
bude stěžejní v řízení o vyvlastnění, stejně jako otázka posouzení naplnění rozsahu, který
je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění, nebo hodnocení předchozího jednání o uzavření
smlouvy o získání práv k pozemku. Při naplnění základní podmínky, že pro získání potřebných
práv k pozemku nebo stavbě je pro požadovaný stavební záměr stanoven účel vyvlastnění
zákonem, není nutné dokládat souhlas vlastníka pozemku nebo stavby dotčených navrhovaným
záměrem (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2016, čj. 2 As 21/2016 - 83, ze dne ze dne 2. 3. 2017,
čj. 10 As 294/2016 29, č. 3558/2017 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 3. 2017, čj. 6 As 231/2016 - 40,
a jiná další).
[24] V projednávaném případě se jedná o umístění stavby dopravní infrastruktury (konkrétně
silnice I. třídy a jejích součástí), která je v souladu s §17 odst. 1 zákona o pozemních
komunikacích veřejně prospěšnou stavbou. Vyvlastňovací titul je tak dán již samotným §170
odst. 1 písm. a) stavebního zákona, podle něhož práva k pozemkům a stavbám, potřebná pro uskutečnění
staveb nebo jiných veřejně prospěšných opatření podle tohoto zákona, lze odejmout nebo omezit, jsou-li vymezeny
ve vydané územně plánovací dokumentaci a jde-li o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury,
včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel. Účel vyvlastnění v tomto
případě stanoví i zvláštní zákon, a to zmiňovaný zákon o pozemních komunikacích v §17 odst. 2
[Podle zvláštního právního předpisu (zákon o vyvlastnění – pozn. NSS) lze odejmout nebo omezit
a) vlastnické právo k pozemku nebo ke stavbě nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku
nebo ke stavbě potřebným k uskutečnění výstavby, opravy, úpravy, modernizace nebo rekonstrukce dálnice, silnice,
místní komunikace I. třídy, jejich součástí, příslušenství nebo staveb souvisejících, b) vlastnické právo k pozemku,
jestliže byla dálnice, silnice nebo místní komunikace zřízena na cizím pozemku.].
[25] Výklad §184a odst. 3 stavebního zákona (Souhlas se nedokládá, je-li pro získání potřebných práv
k pozemku nebo stavbě pro požadovaný stavební záměr nebo opatření stanoven účel vyvlastnění zákonem.)
učiněný žalovaným a krajským soudem je plně v souladu s výše uvedenou judikaturou.
NSS tak neshledal důvod k předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti tohoto
ustanovení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Stavební úřad mohl vydat stavební povolení
i bez souhlasu stěžovatelů jakožto vlastníků dotčených pozemků (přesvědčivě posoudil obdobou
námitku ve věci týchž stěžovatelů Krajský soud v Ostravě v bodě 14 rozsudku ze dne 23. 4. 2020,
čj. 38 A 7/2019 - 73, na který NSS odkazuje a ztotožňuje se s ním). Chybějící soukromoprávní
titul k pozemkům zapříčiňuje pouze to, že stavbu bez něj nelze na těchto pozemcích provést,
jelikož by se jednalo o stavbu neoprávněnou. Stěžovatelé by se v opačném případě mohli
domáhat odstranění takové stavby prostředky soukromého práva (včetně případného návrhu
na vydání předběžného opatření, kterým by bylo stavebníkovi uloženo nepokračovat v realizaci
stavby) a popř. i náhrady škody (viz bod 31 rozsudku 6 As 231/2016 - 40, či též body 26 a 27
rozsudku NSS ze dne 10. 10. 2018, čj. 1 As 93/2018 - 36). Ostatně ze správního spisu (konkrétně
z vyjádření OZNŘ k odvolání stěžovatelů proti stavebnímu povolení ze dne 20. 7. 2020) plyne,
že stavebník má majetkoprávně ošetřeny všechny potřebné pozemky, vyjma pozemků
stěžovatelů. Stavebník tedy může stavět alespoň na pozemcích, k nimž má majetkoprávní titul.
[26] Stěžovatelé v kasační stížnosti vznesli řadu dílčích námitek. Ani ty NSS neshledal
důvodnými, jak dále vysvětluje.
[27] Podle stěžovatelů nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání,
neboť krajský soud při rozhodování pominul některá skutková tvrzení žaloby, jiná nesprávně
zhodnotil a nevzal k nim v úvahu navržené důkazy.
[28] Ze spisu krajského soudu NSS zjistil, že žalovaný k výzvě krajského soudu sdělil,
že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (čl. 20). Stěžovatelé se k této výzvě, jež byla
doručena jejich zástupkyni dne 8. 6. 2021 (viz výzva na čl. 25 a doručenka na čl. 23),
nijak nevyjádřili, byť je krajský soud ve výzvě poučil o následcích ve smyslu §51 odst. 1 s ř. s.
(viz rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2004, čj. 6 Azs 36/2003 - 50, č. 641/2005 Sb. NSS, či usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 2. 2016, čj. 7 As 93/2014 - 48, č. 3380/2016 Sb. NSS,
bod 24). NSS pro úplnost dodává, že OZNŘ se k otázce nařízení jednání nijak nevyjádřila.
Ostatně její postoj ani není pro postup soudu rozhodující. Soud může věc rozhodnout
bez jednání, třebaže se osoba zúčastněná na řízení domáhala jeho nařízení (viz znění §51
ve spojení s §33 odst. 1 s. ř. s.). Soud není v souladu s §52 odst. 1 s. ř. s. povinen provést
všechny důkazy navržené účastníkem řízení nebo osobou zúčastněnou na řízení. Pokud
však soud důkaznímu návrhu nevyhoví, musí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy
neprovedl (rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004 - 89, č. 618/2005 Sb. NSS).
Krajský soud v bodě 15 napadeného rozsudku uvedl, že s ohledem na vypořádání žalobních
námitek, z nichž mnohé byly skutkové povahy, a tedy podány opožděně (srov. bod [18] výše),
nepovažoval za nutné provádět ve věci jakékoli dokazování. NSS shledává takové zdůvodnění
s ohledem na okolnosti této věci logickým a dostatečným. K tomu NSS připomíná, že obsah
správního spisu (tj. všechny jeho součásti) není považován bez dalšího za důkaz (srov. rozsudek
NSS ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008 - 117, č. 2383/2011 Sb. NSS, či ze dne 22. 5. 2019,
čj. 3 Afs 194/2017 - 25, bod 28).
[29] Stěžovatelé též namítli, že stavební úřad zatížil jejich pozemky ve větším rozsahu,
než povolovalo územní rozhodnutí, tím, že je ve stavebním povolení označil podle údajů katastru
nemovitostí. Krajský soud se shodnou argumentací stěžovatelů zabýval v bodě 12 napadeného
rozsudku, v němž odkázal na §115 odst. 6 stavebního zákona a §18c odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního
řádu. Podle posledně uvedeného ustanovení stavební povolení kromě obecných náležitostí rozhodnutí
obsahuje katastrální území, parcelní čísla pozemků podle katastru nemovitostí, na kterých se stavba povoluje,
popřípadě číslo popisné či evidenční stavby, jejíž změna se povoluje. Stavební úřad tak označil dotčené
pozemky stavbou v souladu s právními předpisy. Pozemky jsou tímto způsobem nezaměnitelně
určeny. Rozsudek krajského soudu není v této části nepřezkoumatelným. Konkrétní umístění
té které stavby (stavebního objektu) je zřejmé z projektové dokumentace, s níž se mohli
stěžovatelé seznámit, a mohli vznést námitky proti umístění stavby. Dále NSS opět upozorňuje,
že konkrétní rozsah záboru pozemků pro účely stavby posuzuje také vyvlastňovací úřad
ve vyvlastňovacím řízení (viz bod [23] shora).
[30] K namítané přístupové cestě na zbylé pozemky stěžovatelů, která i přes dohodu s ŘSD
chybí ve stavebním povolení, NSS uvádí, že souhlasí s názorem krajského soudu v bodě 13,
že se jedná o skutkovou námitku, kterou stěžovatelé mohli vznést ve lhůtě stanovené v oznámení
o zahájení řízení o povolení stavby u stavebního úřadu. To stěžovatelé neučinili, a proto se jedná
o námitku opožděnou. Existence nájezdu či sjezdu na pozemní komunikace (resp. existence
či neexistence přístupových cest) je především otázkou skutkovou. Právní stránku by bylo možné
zkoumat až na základě zjištěného skutkového stavu. Jinými slovy – nejdříve musí být zjištěn
skutkový stav (tj. skutková otázka), až poté jej lze právně hodnotit (právní otázka). Pro úplnost
NSS poukazuje na §103 odst. 1 písm. a) ve spojení s §79 odst. 2 písm. i) stavebního zákona
(Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují sjezdy a nájezdy na pozemní komunikace sloužící
k připojení sousední nemovitosti.) a §14 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích (Součástmi
ani příslušenstvím dálnice, silnice a místní komunikace nejsou sjezdy nebo nájezdy na sousední nemovitosti.).
Sjezd na pozemky stěžovatelů tak ani nemohl být součástí stavebního povolení (srov. rozsudek
NSS ze dne 21. 1. 2021, čj. 9 As 168/2020 - 64, bod 30). NSS k této otázce dále poukazuje
na podmínku pod bodem A8 na str. 37 stavebního povolení, podle níž má stavebník po dobu
realizace stavby povinnost zajistit možnost přístupu ke všem pozemkům i objektům,
které se nachází v blízkosti staveniště, a též na vyjádření ŘSD k odvolání stěžovatelů,
v němž ŘSD ubezpečilo, že zachová ústní dohodu a zajistí sjezd z komunikace na pozemky
stěžovatelů parc. č. X a X. Zásadní skutečností však zůstává, že posuzovanou skutkovou námitku
stěžovatelé uplatnili opožděně, a nemůžou se proto domáhat jejího vypořádání v řízení
před správními soudy.
[31] Co se týče přeložky plynovodu, tedy stavebního objektu č. X, NSS konstatuje,
že tato námitka je opět námitkou skutkovou (viz vymezení skutkové otázky v předchozím bodě).
Současně tento stavební objekt nebyl předmětem právě posuzovaného stavebního povolení,
proto se NSS nemůže zabývat námitkami k němu vztahujícími. Stejně tak krajský soud neměl
povinnost tyto námitky posuzovat. Jeho rozsudek tak nemůže být v této části nepřezkoumatelný.
Krajský soud v bodě 10 správně připomněl, že stavební řízení je řízením návrhovým a záleží
na stavebníkovi, v jakém rozsahu žádost podá. Nadto z §14 odst. 3 zákona o pozemních
komunikacích plyne, že součástmi ani příslušenstvím dálnic, silnic a místních komunikací dále nejsou
inženýrské sítě, energetická, telekomunikační, tepelná a jiná vedení včetně sloupů těchto vedení, pokud neslouží
výlučně vlastníkovi dotčené komunikace, reklamní tabule a poutače všeho druhu, stánky a jiná pojízdná
nebo přenosná prodejní zařízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelů není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 větou poslední s. ř. s. zamítl.
[33] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelé neměli ve věci úspěch, proto jim nepřísluší náhrada nákladů řízení. Žalovanému
nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti. Osoba zúčastněná na řízení má právo
na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud
uložil. NSS osobě zúčastněné na řízení žádnou takovou povinnost neuložil, ta proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu