ECLI:CZ:NSS:2022:10.AZS.57.2022:28
sp. zn. 10 Azs 57/2022 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyň: a) O. Ch. a b) nezletilá Y. Ch.,
obě státní příslušnice Ukrajiny, obě bytem Heleny Malířové 280/15, Praha 6, zastoupeny
advokátem JUDr. Petrem Novotným, Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
22. 2. 2021, čj. OAM-802/ZA-ZA11-ZA13- 2020, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, čj. 13 Az 10/2021 - 29,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, čj. 13 Az 10/2021 - 29,
se ruší.
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2021, čj. OAM-802/ZA-ZA11-ZA13- 2020,
se r uší a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci a shrnutí argumentace účastníků řízení
[1] Žalobkyně, občanky Ukrajiny, podaly dne 16. 11. 2020 žádost o udělení mezinárodní
ochrany v ČR. Jako důvod uvedly obavu ze soukromých osob, které je vydíraly a chtěly po nich
výpalné za provoz restaurace. Žalovaný žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neboť shledal, že Ukrajina je v případě žalobkyň bezpečnou
zemí původu. Žalobkyně se bránily proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou městský soud
zamítl.
[2] Žalobkyně (stěžovatelky) podaly proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Namítly, že soud nepřihlédl k tomu, že stěžovatelky pochází z Doněcké oblasti, tedy oblasti
přímých vojenských bojů. Nevěnoval se ani tomu, že bývalý zaměstnanec poštval
na stěžovatelku a) mafiánskou organizaci Nackorpuse, která převzala její restauraci. Organizace
je prorostlá do státní sféry. Rozsudek městského soudu je podle stěžovatelek nezákonný
a nepřezkoumatelný. Stěžovatelky se obávají návratu do země původu z důvodu sílícího
vnitrostátního konfliktu.
[3] Podle žalovaného je nutné považovat jeho rozhodnutí k datu jeho vydání za zákonné
a odpovídající skutkovému stavu. Žalovaný ani městský soud nemohli hodnotit situaci
na Ukrajině po vydání jejich rozhodnutí.
Věcné posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Kasační stížnost je včasná a přípustná. NSS se dále zabýval podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, neboť v posuzovaném případě rozhodovala před městským soudem
specializovaná samosoudkyně (§104a odst. 1 ve spojení s §31 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost
je přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele
(k tomu blíže usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS).
Současně soud musí při použití §104a s. ř. s. s ohledem na čl. 10 Ústavy vzít v úvahu
mezinárodní závazky ČR plynoucí z čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a zásadu non-refoulement vyjádřenou v čl. 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení
uprchlíků. Za tímto účelem může soud výjimečně prolomit pravidla stanovená v §75 odst. 1
a §109 odst. 5 s. ř. s. a přihlédnout při posuzování kasační stížnosti ke skutečnostem,
které nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí městského soudu (rozsudek NSS
ze dne 11. 3. 2022, čj. 6 Azs 306/2021 - 49, zejména body 23, 27 až 29).
[5] Stěžovatelky v kasační stížnosti z poloviny února 2022 upozornily na stupňující se napětí
mezi Ukrajinou a Ruskou federací. Obávají se proto návratu do domovského státu. Jejich obavy
se naplnily zrána 24. 2. 2022, kdy ruská vojska zaútočila z několika směrů na území Ukrajiny
a vypukla válka, která trvá dodnes. Jedná se přitom o notorietu, kterou není třeba dokazovat.
Městský soud ani žalovaný k této skutečnosti nemohli přihlédnout, neboť žádost stěžovatelek
o mezinárodní ochranu posuzovali před tímto datem.
[6] NSS se již ve vícerých svých předchozích rozhodnutích zabýval tím, zda lze v důsledku
ruské invaze na Ukrajinu nastalé až v průběhu řízení o kasační stížnosti prolomit pravidlo
obsažené v §75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud vychází při přezkumu rozhodnutí zásadně
ze skutkového stavu v době vydání rozhodnutí žalovaného. Dospěl v ní k závěru, že nucený
návrat cizince by mohl být v současné situaci na Ukrajině v rozporu se zásadou non-refoulement.
Judikatura v daných věcech zavázala žalovaného podanou žádost o mezinárodní ochranu věcně
přezkoumat ve světle nových okolností, aniž by soud cizince odkázal na opakovanou žádost
o udělení mezinárodní ochrany (viz např. rozsudky ze dne 10. 3. 2022, čj. 10 Azs 537/2021 - 31,
ze dne 24. 3. 2022, čj. 1 Azs 36/2022 - 31, ze dne 31. 3. 2022, čj. 9 Azs 13/2022 - 32,
nebo ze dne 25. 4. 2022, čj. 8 Azs 300/2021 - 79).
[7] NSS ani v nyní posuzované věci neshledal důvody se od této judikatury odchýlit.
Tedy i zde je nutné v návaznosti na uplatněné kasační námitky přihlédnout ke zcela mimořádné
změně skutkových okolností v zemi původu stěžovatelek, byť k ní došlo až v průběhu kasačního
řízení. NSS proto shledává, že kasační stížnost stěžovatelek je přijatelná a též důvodná.
[8] Žalovaný zamítl žádost stěžovatelek o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona o azylu. Dospěl k závěru, že Ukrajina je v případě
stěžovatelek bezpečnou zemí původu. Tomu přisvědčil městský soud v napadeném rozsudku.
Podle všeobecně známých informací je však zřejmé, že na Ukrajině dochází k hrozbě z důvodu
svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, a celé území
Ukrajiny proto již nesplňuje jedno z kritérií bezpečnosti, jak je stanoví §2 odst. 1 písm. k) zákona
o azylu, případně příloha I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU
ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní
ochrany (tzv. procedurální směrnice).
[9] Nemůže proto nadále obstát teze, že Ukrajina je bezpečnou zemí původu (k tomu
obdobně rozsudky čj. 10 Azs 537/2021 - 31 či čj. 1 Azs 36/2022 - 31). Nic na tom nemění
ani skutečnost, že její území se s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti
nachází na seznamu bezpečných zemí původu stanovených ve vyhlášce č. 328/2015 Sb.,
kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců. Je na žalovaném,
aby vyhlášku novelizoval. Ostatně čl. 37 odst. 2 procedurální směrnice ukládá členským státům
zajistit pravidelný přezkum situace ve třetích zemích označených jako bezpečné (a §86 odst. 4
zákona o azylu stanoví, že žalovaný je povinen přezkoumat seznamy zemí stanovené vyhláškou
nejméně jedenkrát v kalendářním roce).
[10] S ohledem na změnu bezpečnostní situace na Ukrajině, ke které NSS přihlédl, přestože
nastala až po vydání rozsudku městského soudu, neboť nucený návrat stěžovatelek do země
původu by mohl být v rozporu se zásadou non-refoulement, bude nyní povinností žalovaného,
aby se žádostí stěžovatelek meritorně zabýval. Není totiž nadále namístě, aby žalovaný
postupoval podle §16 odst. 2 zákona o azylu, protože Ukrajinu již nelze považovat za bezpečnou
zemi původu (viz především závěry v rozsudku čj. 1 Azs 36/2022 - 31).
[11] S ohledem na závěry tohoto rozsudku se NSS již nezabýval jednotlivými kasačními
námitkami, neboť by nemohly zvrátit tyto závěry (obdobně rozsudek čj. 9 Azs 13/2022 - 32,
bod 25).
[12] NSS nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že žaloba stěžovatelek
proti rozhodnutí žalovaného měla odkladný účinek přímo ze zákona v souladu s §32 odst. 2
zákona o azylu ve znění účinném do 1. 8. 2021, proto má i kasační stížnost v této věci odkladný
účinek přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Závěr a náklady řízení
[13] Kasační stížnost stěžovatelek je důvodná, a proto NSS v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil rozsudek městského soudu. Jelikož vytýkané vady mají původ již v žalobou napadeném
rozhodnutí, zrušil NSS podle §110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 1, 4 a 5 s. ř. s.
i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude vázán právním názorem
vysloveným v tomto rozsudku.
[14] NSS je posledním soudem, který o věci rozhodoval, proto musí určit náhradu nákladů
celého soudního řízení (§110 odst. 3 s. ř. s.). Soud rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení
stěžovatelkám podle §60 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s. Zvážil přitom, že stěžovatelky
jsou v řízení o kasační stížnosti procesně úspěšné toliko z důvodu změny bezpečnostní
situace na Ukrajině, kterou nemohli předvídat žalovaný ani krajský soud. Nelze rovněž
odhlédnout od kvality kasační stížnosti, ve které se stěžovatelky omezily na opakování svých
tvrzení a závěry městského soudu rozporovaly pouze obecně. Stejným způsobem postupoval
zdejší soud také v rozsudcích ze dne 27. 4. 2022, čj. 7 Azs 357/2021 - 23, bod 15,
ze dne 7. 4. 2022, čj. 4 Azs 324/2021 - 46, bod 26, či ze dne 24. 3. 2022, čj. 1 Azs 36/2022 - 31,
bod 25.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu