ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.153.2021:51
sp. zn. 3 Azs 153/2021 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: T. H. N., zastoupená
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované:
Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 5. 2021,
č. j. 30 A 67/2019 – 23,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, usnesením ze dne 12. 2. 2019,
č. j. OAM-1647-16/DP-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zastavilo řízení o žádosti
žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny,
a to dle §169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen
„zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobkyně podala žádost na území České republiky, ač k tomu
nebyla oprávněna. Žalovaná rozhodnutím ze dne 5. 6. 2019, č. j. MV-59989-7/SO-2019, zamítla
odvolání žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdila.
[2] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen
„krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 30 A 67/2019 – 23, zamítl jako
nedůvodnou.
[3] Krajský soud se mimo jiné neztotožnil s námitkou, podle níž správní orgány pochybily,
jestliže se vůbec nezabývaly dopadem rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně.
K tomu uvedl, že zákon o pobytu cizinců v daném případě posouzení přiměřenosti dopadů
rozhodnutí nevyžaduje. Jinak řečeno, při vydání procesního rozhodnutí o zastavení řízení
o žádosti žalobkyně nebyly správní orgány povinny zabývat se otázkou přiměřenosti tohoto
rozhodnutí ve smyslu §174a zákona o pobytu cizinců. Posouzení dopadů rozhodnutí je zásadně
až otázkou meritorního posouzení žádosti, k němuž v dané věci nedošlo. Podle krajského soudu
byl uvedený závěr potvrzen judikaturou Nejvyššího správního soudu, z níž v rozsudku dále
citoval. Nadto dodal, že žalobkyně ve správním řízení žádné konkrétní okolnosti ohledně
nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do jejího života neuváděla, v žalobě poté namítala
nepřiměřenost pouze obecně.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, jejíž důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“).
[5] Stěžovatelka obsáhle namítá, že právo na respektování rodinného života musí být
„středobodem interpretace“ při výkladu ustanovení zákona o pobytu cizinců. Krajský soud opomenul
zohlednit unijní kontext úpravy povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny
a jeho výklad je ryze formalistický a v rozporu s právem EU. Nesouhlasí se závěrem, podle
kterého se při vydání procesního rozhodnutí o zastavení řízení o pobytové žádosti přiměřenost
tohoto rozhodnutí neposuzuje. Podle stěžovatelky nelze rezignovat na dodržení závazků
plynoucích z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen
„Úmluva“), který je přímo aplikovatelný a má přednost před zákonem. Správní orgány se proto
musí s otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince
vypořádat, a to i když jim tuto povinnost zákon o pobytu cizinců výslovně neukládá. Krajský
soud měl přihlédnout k důvodu zastavení řízení o žádosti stěžovatelky, který se svou povahou
blíží hmotněprávním důvodům pro zamítnutí žádosti.
[6] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje se závěry krajského soudu.
Argumentace v kasační stížnosti je podle ní irelevantní ve vztahu k dotčené právní úpravě
a názorům vyjádřeným v napadeném rozsudku.
[7] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§102, věta první
s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná
a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Napadený rozsudek Nejvyšší
správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem
s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom
rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Jediným kasačním důvodem je tvrzení, že krajský soud pochybil, jestliže aproboval postup
správních orgánů, které se nezabývaly dopadem rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o vydání
povolení k dlouhodobému pobytu do soukromého a rodinného života stěžovatelky.
[10] Na námitky uplatněné v kasační stížnosti dává odpověď konstantní judikatura tohoto
soudu, na kterou ostatně v napadeném rozsudku trefně odkázal i krajský soud. Vyplývá
z ní, že v případě zastavení řízení o pobytové žádosti nejsou správní orgány povinny posuzovat
přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince, jelikož o žádosti
nerozhodují meritorně. Při nesplnění podmínek pro projednání žádosti totiž nemá správní orgán
jinou možnost, než řízení zastavit (viz např. rozsudek ze dne 12. 5. 2022, č. j. 8 Azs 38/2020 –
64, rozsudek ze dne 24. 8. 2021, č. j 1 Azs 212/2021 – 37, nebo rozsudek ze dne 7. 1. 2022,
č. j. 8 Azs 314/2019 – 39; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
[11] V posledně uvedeném rozsudku č. j. 8 Azs 314/2019 – 39 Nejvyšší správní soud
konstatoval, že „[v] případě zastavení řízení o žádosti o vydání (prodloužení doby platnosti)
povolení k dlouhodobému pobytu nepřichází posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí
do soukromého a rodinného života žadatele v úvahu, jelikož o žádosti není věcně rozhodováno.
Pokud totiž nejsou splněny podmínky projednání žádosti (…), nemá správní orgán jinou možnost než řízení
zastavit. Dodržení závazků vyplývajících z čl. 8 Úmluvy je zajištěno tím, že posouzení
přiměřenosti dopadu do soukromého a rodinného života cizince je vyžadováno v rámci
rozhodování o případném uložení správního vyhoštění “ (zvýraznění přidáno – pozn. NSS).
[12] Z výše uvedeného je tedy jednoznačně patrné, že krajský soud nepostupoval v rozporu
s čl. 8 Úmluvy, jestliže uzavřel, že v daném případě nebyla dána povinnost správních orgánů
zabývat se dopady rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti stěžovatelky do jejího soukromého
či rodinného života. Samotné důvody vedoucí k zastavení řízení o žádosti stěžovatelky jsou
v tomto směru irelevantní, podstatné je, že žádost nebyla posuzována věcně, a tudíž správní
orgány ani nemohly zohlednit, jaké dopady bude mít rozhodnutí o zastavení řízení na rodinné
či soukromé poměry stěžovatelky. Její tvrzení uplatněná v kasační stížnosti opomíjí závěry
obsažené ve výše citované ustálené judikatuře zdejšího soudu, a jsou proto nedůvodná. Krajský
soud věc posoudil správně, kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán.
[13] Nejvyšší správní soud uzavírá, že napadený rozsudek krajského soudu je v souladu
se zákonem. Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1, in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[14] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovaná náhradu nákladů výslovně neuplatnila a Nejvyšší správní soud
ani ze spisu neshledal, že by jí vznikly náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti. Soud
proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 30. června 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu