ECLI:CZ:NSS:2022:4.ADS.306.2021:108
sp. zn. 4 Ads 306/2021 - 108
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: S. G., zast. Mgr. Michaelou
Květenskou, advokátkou, se sídlem Křižíkova 226/16, Praha 8, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutím žalované ze dne 10.
6. 2019, č. j. X, a č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 27. 8. 2021, č. j. 54 Ad 3/2019 – 69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019, č. j X (dále též „rozhodnutí 1“), zamítla
odvolání žalobkyně a potvrdila platební výměr ze dne 26. 2. 2019,
č. j. 42010/130/8014/26. 2. 2019/72/LM, jímž OSSZ Praha - západ uložila žalobkyni povinnost
zaplatit doplatek na pojistném za roky 2008, 2009, 2012, 2013 a 2014, penále z doplatku
na pojistném za roky 2008, 2009, 2012, 2013 a 2014 a penále ze záloh na pojistné na důchodové
pojištění za roky 2009, 2010, 2011, 2012, 2013 a 2014 v celkové výši 123.205 Kč.
[2] Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019, č. j. X (dále též „rozhodnutí 2“), žalovaná zamítla
odvolání žalobkyně a potvrdila platební výměr ze dne 26. 2. 2019,
č. j. 42010/130/8014/26. 2. 2019/73/LM, jímž OSSZ Praha-západ uložila žalobkyni zaplatit
doplatek na pojistném za rok 2017 a penále ze záloh na pojistné na důchodové pojištění roku
2017 v celkové výši 24.097 Kč.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí 1 žalobu, v níž uvedla, že vyčíslený nedoplatek
na pojistném ve výši 17.783 Kč uhradila na pokladně OSSZ Praha 5 dne 23. 9. 2009. Teprve
v roce 2014 zjistila, že pro částku 17.783 Kč je proti ní vedena exekuce, neboť jí uhrazená dlužná
částka byla v roce 2012, v době převodu spisové dokumentace žalobkyně na OSSZ Příbram,
přeúčtována na údajné nedoplatky pojistného za roky 2006 a 2007, byť z vyúčtování a přehledů
předložených žalobkyni až do roku 2012 žádné takové nedoplatky nevyplývaly. Naopak z těchto
přehledů vyplývá, že tato částka byla uhrazena a byla také řádně zaúčtována na příslušné období.
Poté, co se žalobkyně obrátila na OSSZ Příbram a OSSZ Praha 5, bylo jí OSSZ Příbram
v dopise ze dne 8. 7. 2014 sděleno, že zaúčtovat platbu ve výši 17.783 Kč jiným způsobem,
než jak byla zaúčtována, není možné. Toto sdělení OSSZ Příbram se zjevně nezakládá na pravdě,
neboť k novému zaúčtování této platby prokazatelně minimálně jednou došlo, a to na přelomu
let 2012 a 2013 při převodu spisové dokumentace žalobkyně. Změny zaúčtování v souvislosti
s úhradou této částky způsobily žalobkyni další škodu, neboť jí byl uměle vytvořen,
resp. obnoven dluh, který byl ke dni 23. 9. 2009 uhrazen. Tímto postupem OSSZ byla žalobkyně
zkrácena na svých právech, neboť o změnách prováděných v její spisové dokumentaci
nebyla nikým informována. Žalobkyně tak čelila exekuci na svůj majetek, a to až do roku 2018.
Ohledně uvedené částky byla exekuce zastavena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5
ze dne 1. 12. 2017, č. j. 55 E 106/2006 – 15, s tím, že mezi účastníky je nesporné,
že dne 23. 9. 2009 žalobkyně vymáhanou částku uhradila.
[4] Z přehledů a vyúčtování za jednotlivé roky je patrno, že z neznámých důvodů koncem
roku 2012 došlo ke kompletnímu přeúčtování veškerých žalobkyní uhrazených plateb, přičemž
některé platby, které jsou uvedeny v prvém vyúčtování záloh pro rok 2011, nejsou vůbec uvedeny
ve druhém vyúčtování pro stejné období. Postup OSSZ byl v rozporu se zákonem a základními
zásadami správního řízení. Žalobkyně vždy postupovala v souladu s pokyny, které jí byly uděleny
příslušnou referentkou OSSZ.
[5] Tvrzení žalované v rozhodnutí 1 ohledně zaúčtování uvedené částky na úhradu doplatku
na pojistném je nepřezkoumatelné, neboť o zaúčtování částky 1.221 Kč na úhradu nedoplatku
na pojistné za rok 2007 se žádné z předcházejících rozhodnutí nezmiňuje a ani z vyúčtování záloh
na jednotlivá období to zřejmě nevyplývá.
[6] Žalobkyně dále brojila proti závěru žalované, že neplnění povinností žalobkyně
co do placení záloh na pojistné na důchodové pojištění a doplatků na pojistném za roky 2012
až 2014 nelze dávat do souvislosti s pochybením PSSZ Praha 5 při kontrole, zda žalobkyně platí
řádně pojistné a zálohy na pojistném. Žalovaná nemůže své oprávnění ke zpětnému předepsání
záloh na pojistném na důchodové pojištění roků 2005 až 2011 opírat o §18 odst. 1
zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení (dále též „zákon o pojistném“).
[7] Doporučení uvedené v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2018,
č. j. 45 A 23/2016 – 71 (postup podle §104ch zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení), s nímž vyslovuje žalovaná souhlas, tuto situaci žádným způsobem
neřeší. Postup žalované nadto není v souladu se závěrem vysloveným NSS v rozsudku ze dne
12. 7. 2018, č. j. 10 Ads 98/2018 – 47, v němž žalované uložil znovu zvážit, zda předmětná
pochybení mohou mít nějaký právní dopad již pro řízení vyměřovací, zejména ve vztahu
k vyměření penále.
[8] V žalobě proti rozhodnutí žalované 2 žalobkyně uvedla obdobnou argumentaci,
jako v žalobě proti rozhodnutí 1. Navíc namítla, že doměření doplatků na pojistném a penále
se promítá do vyúčtování do současnosti, včetně napadeného rozhodnutí, když veškeré platby,
které žalobkyně od přeúčtování provedeného OSSZ v roce 2012 hradila, byly zúčtovávány
na doplatky a dopředepsaná penále, a tím jí logicky naskakovaly nedoplatky za roky, na které
byly z její strany platby hrazeny. Žalobkyni je žalovanou opakovaně vytýkáno, že nehradí zálohy
za příslušná období, nyní konkrétně za období roku 2017. Žalobkyně však za rok 2017 uhradila
na zálohách částku 10.305 Kč, která však byla v důsledku předchozích sporných kroků, které
jsou od roku 2014 předmětem dosud neskončeného řízení, zaúčtována na jiná období.
[9] Krajský soud řízení o žalobách proti rozhodnutí žalované 1 a 2 spojil. Nadepsaným
rozsudkem pak krajský soud žalobu zamítl. Při posouzení věci vycházel z předchozího rozsudku
NSS ze dne 12. 7. 2018, č. j. 10 Ads 98/2018 – 47, dle kterého v dané věci není po právní stránce
sporný vznik samotného dluhu na pojistném. Žalobkyně byla v rozhodném období osobou
samostatně výdělečně činnou a bylo její povinností podávat přehled o příjmech a výdajích podle
§15 odst. 1 zákona o pojistném, a měla také bez dalšího za zákonem stanovaných podmínek
povinnost platit pojistné a zálohy. Tyto povinnosti vyplývají pro osoby samostatně výdělečně
činné ze zákona o pojistném jednoznačně; nezávisí na tom, jakou představu o nich měla
žalobkyně, byť třeba i v důsledku chybného poučení ze strany pracovnice PSSZ Praha 5, které
ostatně sama žalovaná připouští.
[10] Důvody přeúčtování, jakož i zaúčtování přehledů, předepsání záloh na pojistné, stanovení
doplatků na pojistném a stanovení penále z těchto doplatků a ze záloh na pojistné,
žalobkyni podrobně vysvětlila OSSZ Příbram v dopisech ze dne 1. 7. 2013 a 17. 2. 2014 a rovněž
dne 19. 5. 2014, kdy se žalobkyně dostavila na OSSZ Příbram k osobnímu jednání. Poté,
co pochybení PSSZ Praha 5 bylo napraveno a žalobkyni podrobně vysvětlena situace
týkající se nedoplatků na pojistném, nic žalobkyni nebránilo, aby své povinnosti na úseku
důchodového pojištění (dodatečně) splnila, a tím eliminovala budoucí důsledky existence
nedoplatků, které nyní podrobně popisuje ve svých žalobách. Pokud by totiž žalobkyně vyrovnala
vyměřené nedoplatky na pojistném a penále, nebyly by její platby záloh poukazované
v příslušných letech používány v souladu s §22a odst. 2 zákona o pojistném na tyto nedoplatky.
Postup žalované žalobkyni neznemožnil (v případě neuhrazení platby pojistného) vyprostit
ze stále se nabalujících nedoplatků.
[11] K otázce zaúčtování platby ve výši 17.783 Kč ze dne 23. 9. 2009 soud konstatoval, že tato
platba skutečně byla v průběhu let účtována různými způsoby. Nejprve byla platba správně
zaúčtována na úhradu platebního výměru ze dne 30. 5. 2005, č. 287/2005, následně byla
po opravě zaúčtování veškerých přehledů od roku 1996 přeúčtována na plnou úhradu doplatků
na pojistném za rok 2005 (4.765 Kč), na plnou úhradu doplatku na pojistném za rok 2006
(11.914 Kč) a na částečnou úhradu doplatku na pojistném za rok 2007 (1.221 Kč), což žalovaná
žalobkyni vysvětlila již v rozhodnutí ze dne 20. 8. 2018 vydaném po zrušujícím rozsudku NSS.
Není tedy důvodná námitka, podle které se žádné z předcházejících rozhodnutí o osudu této
částky nezmiňuje. Žalobkyni lze nicméně přisvědčit, že z vyúčtování záloh je zjištění osudu této
částky značně komplikované.
[12] Co je však z hlediska osudu platby ze dne 23. 9. 2009 nejpodstatnější a vedlo soud
k závěru o nedůvodnosti této žalobní výtky, je skutečnost, že v roce 2018 byla tato částka
na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2017, č. j. 55 E 106/2006 – 15,
opětovně zaúčtována na platební výměr č. 287/2005, tedy na úhradu těch doplatků, které
žalobkyně touto platbou původně mínila uhradit. Žalobkyni tedy bylo ozřejměno, jak správní
orgány s její platbou ze dne 23. 9. 2009 naložily. Není přitom pochyb o tom, že na základě
usnesení obvodního soudu byla platba zaúčtována na platební výměr v plné výši, není zde tedy
žádná chybějící část z platby ve výši 17.783 Kč, která by nebyla zohledněna, jak namítá žalobkyně.
Z uvedeného důvodu proto nemohly mít ani změny v zaúčtování této částky vliv na další období,
v němž žalobkyni vznikaly z důvodu nehrazení pojistného a záloh doplatky. Žalobní tvrzení,
podle kterého dne 23. 9. 2009 žalobkyně neuhradila částku 17.783 Kč, ale částku 23.414 Kč,
přitom nemá oporu ve správním spise. Nelze proto přisvědčit ani námitce, že ve vyúčtování
chybí částka odpovídající rozdílu mezi těmito dvěma částkami. Je nutné také připomenout,
že nyní napadená rozhodnutí z důvodu promlčení již nezahrnují roky, za které byly platebním
výměrem č. 287/2005 vyměřeny nedoplatky (šlo o nedoplatek pojistného za rok 2004, penále
z nedoplatku pojistného za rok 2004 a penále ze záloh na pojistné za rok 2004). Správním
orgánům proto nelze vytýkat, pokud se v nyní napadených rozhodnutích podrobněji osudem
této částky nezabývaly.
[13] Soud nepovažoval za nutné provádět dokazování shora uvedeným usnesením Obvodního
soudu pro Prahu 5, jak žalobkyně navrhla v žalobě. Byť toto usnesení není součástí správního
spisu, žalovaná z něj v průběhu správního řízení vycházela a zohlednila jej, čehož
se sama žalobkyně domáhala. Na jeho základě došlo zpětně k opětovnému zaúčtování platby
ze dne 23. 9. 2009 na úhradu platebního výměru č. 287/2005, což bylo též plně v souladu
s požadavky žalobkyně. Obsah tohoto usnesení ani právní důsledky z něj vyplývající tedy nejsou
mezi účastníky řízení sporné.
[14] Žalovaná se v napadených rozhodnutích věnovala též dopadu pochybení PSSZ Praha 5
na postavení žalobkyně. Vyjádření žalované k otázce pochybení PSSZ Praha 5 shledal krajský
soud plně dostačujícím a vyhovujícím požadavkům vysloveným v předchozím zrušujícím
rozsudku NSS. Soud shrnul, že PSSZ Praha 5 neplnila řádně své povinnosti, pokud dlouhodobě
nekontrolovala, zda žalobkyně platí řádně pojistné a zálohy na pojistném, a pokud případné
nedoplatky včas nevyměřovala a nevymáhala. OSSZ Příbram proto v okamžiku, kdy zjistila
pochybení PSSZ Praha 5 spočívající v tom, že ta dlouhodobě řádně nekontrolovala,
zda žalobkyně platí řádně pojistné a zálohy na pojistném, neměla z hlediska zákona o pojistném
jinou možnost, než žalobkyni při respektování promlčecí doby vztahující se k právu předepsat
pojistné plynoucí z §18 zákona o pojistném dlužné pojistné vyměřit, a to včetně penále
(jak z pojistného, tak ze záloh na pojistné), jehož vyměření je z hlediska zákona důsledkem
včasného nezaplacení pojistného (záloh), nikoli otázkou správního uvážení. Správní orgány
tedy mohly reflektovat pochybení PSSZ Praha 5 pouze v rámci zákonem stanovených mantinelů.
Zákon o pojistném neobsahuje žádné ustanovení, které by při vyměřování doplatků a penále
umožňovalo zohlednit dřívější pochybení správního orgánu. Soud se se správními orgány shodl
v tom, že jedinou cestou, jak lze eliminovat nepříznivé důsledky pochybení PSSZ Praha 5
spočívající v povinnosti hradit penále z pozdě uhrazeného pojistného, je žádost o prominutí
penále podle §104ch zákona č. 582/1991 Sb. S žalobkyní se nelze ztotožnit v tom, že tato žádost
situaci žádným způsobem neřeší. Soudy i správní orgány již jednoznačně vyslovily, že k určitým
pochybením došlo, a jaká byla jejich povaha. Byť jsou závěry vyslovené v rozsudcích soudů
závazné pouze pro tuto konkrétní věc, bude povinností správních orgánů řádně je reflektovat
i v případném řízení o žádosti žalobkyně o prominutí penále.
[15] Podle soudu by žalobkyně mohla též zvážit uplatnění nároku na náhradu škody
způsobené nesprávným úředním postupem. Podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), je nesprávným úředním postupem také porušení povinnosti učinit úkon
nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Pod takové pochybení lze podřadit i situaci,
kdy pracovnice PSSZ Praha 5 v rozporu se zákonem nezohledňovala žalobkyní podávané
přehledy.
[16] Krajský soud žalobkyni přisvědčil, že z §18 odst. 1 zákona o pojistném neplyne
oprávnění předepsat zpětně zálohy na pojistné a penále z nich. Jde totiž o ustanovení, které toliko
upravuje běh promlčecích, resp. prekluzivních lhůt pro právo předepsat dlužné pojistné. Správní
orgány však přesto byly oprávněny předepsat dlužné pojistné ve formě záloh na pojistném
za předešlá období (samozřejmě v rámci promlčecí doby stanovené v §18 odst. 1 zákona
o pojistném).
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[17] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“)
kasační stížnost. Namítla, že se žalovaná neřídila závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu. Opět totiž pouze konstatuje, že na straně pracovníků PSSZ Praha 5 došlo
k pochybení. Žalovaná se žádným způsobem nepokusila v rámci vyměřovacího řízení
zohlednit pochybení pracovníků PSSZ Praha 5, jak jí bylo uloženo v rozsudku NSS č. j. 10 Ads
98/2018-47. Pouze opětovně konstatovala možnost stěžovatelky požádat o prominutí penále.
[18] Závěr krajského soudu, že stěžovatelce nic nebránilo, aby své povinnosti na úseku
důchodového pojištění vyplývající z její pozice osoby samostatně výdělečně činné dodatečně
splnila, a tím eliminovala budoucí důsledky existence nedoplatků, zcela popírá vše, čeho se
od roku 2012 domáhá, tedy nápravy pochybení pracovníků PSSZ Praha 5, resp. dopadu tohoto
pochybení ve vztahu k vyměřovacímu řízení, a neodpovídá ani požadavku Nejvyššího správního
soudu na řádné odůvodnění.
[19] Krajský soud se s tímto žalobním bodem nedostatečně vypořádal, neboť správní orgány
ani krajský soud nevyhodnotily a neodůvodnily možnost promítnout pochybení pracovníků
PSSZ Praha 5 do vyměřovacího řízení. Všichni pouze konstatují, že jedinou možností
pro stěžovatelku je podání žádosti o prominutí penále.
[20] Stěžovatelka se neztotožnila se závěrem krajského soudu, že správní orgány mohly
reflektovat pochybení PSSZ Praha 5 pouze v rámci zákonem stanovených mantinelů. Těžko
lze od zákonodárce očekávat, že právní úprava bude obsahovat ucelený návod pro jakoukoliv
nastalou situaci. Právě pro tyto situace lze využít správní uvážení. Skutečnost, že krajský soud
ani okrajově nebere v potaz možnost individualizovat postup správního orgánu s ohledem
na konkrétní podmínky případu, označila stěžovatelka za alarmující. Podle stěžovatelky
tak správní orgány ani krajský soud nenaplnily závazný právní názor vyslovený Nejvyšším
správním soudem.
[21] Stěžovatelka brojila také proti závěru krajského soudu, že podstatná část argumentace
obsažená v replice je opožděná, a soud se jí tak nemohl zabývat. Stěžovatelka však tuto
argumentaci uvádí opakovaně od roku 2012. Nemůže být opožděná argumentace zákonem.
Krajský soud se odmítl zabývat částí žalobních tvrzení stěžovatelky, a z tohoto důvodu je kasační
stížností napadený rozsudek nepřezkoumatelný.
[22] Krajský soud nesprávně vycházel z toho, že vznik dluhu na pojistném není podle NSS po
právní stránce sporný. Stěžovatelka se domnívá, že krajský soud nepochopil závěr NSS, který sice
hovořil o vzniku dluhu na pojistném, nicméně současně konstatoval, že tento dluh vznikl
mj. v důsledku dysfunkce v činnosti PSSZ Praha 5. Nadto NSS v závazném právním názoru
správnímu orgánu uložil, aby zvážil s ohledem na povahu pochybení právní dopad
pro vyměřovací řízení. Krajský soud se tedy řádně nevypořádal se všemi žalobními body,
a jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné.
[23] Žalovaná i krajský soud ve svých rozhodnutích opomenuly tu část námitek stěžovatelky,
které se věnují nesprávnému postupu žalované při stanovení penále ze záloh, které
nebyly stěžovatelce předepsány. Žalovaná se k tomuto bodu nevyjádřila. Krajský soud sice
polemizuje se stěžovatelčiným výkladem zákonných ustanovení, nicméně konkrétně k tomu,
že stěžovatelce nebyly zálohy předepsány a k jejich předepsání došlo zpětně, z důvodů pochybení
na straně OSSZ, která neváhala i pro takto zpětné předepsání záloh stanovit penále, opět mlčí.
Není pravdou, jak tvrdí krajský soud, že tyto a další skutečnosti nemají vliv na nyní řešený
nedoplatek a s tím související penále. Také z tohoto je napadený rozsudek nepřezkoumatelný.
[24] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že dlužné pojistné a penále
bylo stěžovatelce stanoveno a předepsáno k úhradě v souladu s platnými právními předpisy.
Nijak nezpochybnila, že pochybení pracovnice PSSZ Praha 5 mělo vliv na zpětné vyměření
doplatků na pojistném za roky 2005 až 2009 a na zpětné předepsání záloh na pojistné
na důchodové pojištění roku 2005 až 2011, čímž došlo i ke zpětnému vyměření penále
za uvedená období. Stěžovatelce však byla celá situace týkající se pojištění osob samostatně
výdělečně činných několikrát a podrobně vysvětlena, byla jí opakovaně doporučena možnost
osobního jednání a možnost podat žádost o splácení dlužného pojistného a penále ve splátkách
a po zaplacení dlužného pojistného požádat o prominutí penále. Toho však nevyužila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[25] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupena advokátkou. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[26] Kasační stížnost není důvodná.
[27] Podle §104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení,
o pojistném, zálohách na pojistné, penále a o přirážce k pojistnému na sociální zabezpečení rozhoduje okresní
správa sociálního zabezpečení formou platebního výměru, s výjimkou rozhodování o placení dlužného pojistného
a penále ve splátkách, zrušení pravděpodobné výše pojistného, vrácení přeplatku na pojistném, přeplatku
na zálohách na pojistné a o snížení záloh na pojistné. Platební výměr musí obsahovat též označení
zaměstnavatele, kterému se pojistné, penále nebo přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení předepisuje,
a poučení o vykonatelnosti. Platební výměr na pojistné nebo na zálohy na pojistné musí obsahovat též poučení
o povinnosti platit penále.
[28] Podle §22a odst. 2 zákona o pojistném, má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný závazek
vůči okresní správě sociálního zabezpečení, použije se její platba v tomto pořadí: a) nejstarší nedoplatky pojistného
na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, b) běžné platby pojistného na důchodové
pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, c) penále z dlužného pojistného na důchodové pojištění
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, d) pokuty.
[29] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval stěžovatelkou v kasační stížnosti opakovaně
vznášenou námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. Za nepřezkoumatelná
pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění
zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení skutkových i právních otázek
a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení (srov. např. rozsudek NSS
ze dne 29. července 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Soudy však nemají povinnost reagovat
na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem
a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013 - 19).
Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami
účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích
a souvisejících námitek (rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013 - 33).
[30] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v tomto ohledu nelze považovat napadený rozsudek
krajského soudu za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Z odůvodnění rozsudku
krajského soudu je zřejmé, že vystihl podstatu věci a své závěry řádně a podrobně zdůvodnil.
O přezkoumatelnosti kasační stížností napadeného rozsudku ostatně svědčí to, že stěžovatelka
s argumentací krajského soudu věcně polemizuje. Stěžovatelka dále označila některé části
odůvodnění napadeného rozsudku za nepřezkoumatelné. K nim se Nejvyšší správní soud vyjádří
níže, neboť tyto námitky stěžovatelky souvisí s její meritorní argumentací.
[31] Nejvyšší správní soud se již touto věcí zabýval. V bodech 6 a 7 rozsudku ze dne
12. 7. 2018, č. j. 10 Ads 98/2018 – 47, konstatoval, že „v dané věci totiž není po právní stránce sporný
vznik samotného dluhu na pojistném. Klíčovou otázkou se jeví, zda již v samotném vyměřovacím řízení neměly
správní orgány přihlédnout k důvodu, proč vlastně stěžovatelka zvolila nyní sporný postup. Zdá se totiž,
a připouští to jak krajský soud, tak i v některých souvisejících rozhodnutích samotná žalovaná, že tento dluh
vznikl mj. v důsledku dysfunkce v činnosti OSSZ Praha 5, která byla až do roku 2012 místně příslušná
k řešení otázek pojistného stěžovatelky. Povaha těchto pochybení však zůstává NSS skryta, neboť i odůvodnění
krajského soudu je v tomto rozsahu poněkud pythické.
Deficity odůvodnění žalované se pak přenášejí i do odůvodnění rozsudku krajského soudu, dle něhož by důvody
neplacení měly být zhodnoceny v případné žádosti o prominutí penále podle §104ch zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nikoliv však již v rámci samotného vyměřovacího řízení. Tento
závěr však krajský soud v podstatě formuluje jako zjevenou pravdu, aniž by jej jakkoliv odůvodnil.
To v kombinaci s naprostým mlčením žalované (k výslovné a klíčové odvolací námitce) dále zvyšuje závažnost
nepřezkoumatelnosti ve vztahu ke klíčové argumentaci stěžovatelky. Nemůže být rolí NSS, aby v podstatě
jako první tuto otázku po právní stránce analyzoval.“
[32] Následně v bodu 9 uzavřel, že nepřezkoumatelností trpí již samotné rozhodnutí žalované.
Uložil žalované, aby opětovně vypořádala všechny odvolací námitky, detailně vysvětlila povahu
pochybení OSSZ Praha 5 ve vztahu ke stěžovatelce a znovu zvážila, zda s ohledem na povahu
těchto pochybení tato mohou mít nějaký právní dopad již pro řízení vyměřovací, zejména
ve vztahu k vyměření penále.
[33] Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí 1 poukázala na relevantní ustanovení zákona
o pojistném. Zdůvodnila existenci doplatků na pojistném, penále z doplatku na pojistném
a penále ze záloh na pojistné na důchodové pojištění za roky 2008, 2009, 2012, 2013, 2014.
Vypořádala se s námitkami stěžovatelky týkajícími se penále ze záloh na pojistné za měsíce leden
až březen 2008, leden až prosinec 2010, leden až prosinec 2011 a leden až březen 2012, opravy
registrace osoby samostatně výdělečné činné a následného vyúčtování záloh na pojistné od roku
2004 po převodu spisové dokumentace na OSSZ Příbram. Upozornila, že stěžovatelka
byla informována o způsobu výpočtu pojistného a penále z dlužného pojistného dopisy OSSZ
Příbram ze dne 1. 7. 2013 a 17. 2. 2014 a rovněž dne 19. 5. 2014, kdy se dostavila na OSSZ
Příbram k osobnímu jednání. Žalovaná nezpochybnila tvrzení stěžovatelky, že se řídila pokyny
zaměstnanců PSSZ Praha 5. Orgán veřejné moci však je povinen v rámci výkonu své činnosti
v případě pochybení zajistit nápravu, kterou provedla OSSZ Příbram poté, kdy se stala místně
příslušnou pro provádění sociálního zabezpečení stěžovatelky. Žalovaná se dále podrobně
vypořádala s jednotlivými vyúčtováními, na která stěžovatelka ve svém odvolání odkazovala,
přičemž v této souvislosti poukázala mimo jiné na nezohlednění doby výkonu samostatné
výdělečné činnosti stěžovatelky za roky 2005 až 2009. Nelze již posoudit, z jakého důvodu
referentka PSSZ Praha 5 vyúčtování roku 2007 neoprávněně stornovala, a tak podala stěžovatelce
mylnou informaci o stavu jejích pohledávek, neboť toto nebylo ze strany PSSZ Praha 5 žádným
způsobem vysvětleno nebo doloženo.
[34] Platba stěžovatelky ze dne 23. 9. 2009 ve výši 17.783 Kč nebyla v roce 2018 přeúčtována
z vůle OSSZ, avšak na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2017,
č. j. 55 E 106/2006, o čemž byla stěžovatelka informována. Stěžovatelce byla dne 30. 1. 2012
a 16. 4. 2012 ze strany PSSZ Praha 5 podána mylná informace o výši dlužného pojistného
a penále, když uvedená vyúčtování nezohlednila výkon samostatné výdělečné činnosti za roky
2005 až 2009. Nesporné pochybení PSSZ Praha 5 mělo za následek, že výkon samostatné
výdělečné činnosti stěžovatelky v letech 2006, 2007 a 2009 nebyl zohledněn, protože přehled
za rok 2006 ze dne 11. 5. 2007 nebyl zaúčtován, přehled za rok 2007 ze dne 11. 4. 2008
zaúčtován byl, avšak následně byl stornován, a přehled za rok 2009 ze dne 9. 4. 2010
nebyl zaúčtován. Výkon samostatné výdělečné činnosti stěžovatelky v letech 2005 a 2008
nebyl však zohledněn z důvodu nesplnění povinnosti stěžovatelky podat přehled za rok 2005,
který byl podán až dne 26. 11. 2012, a podat přehled za rok 2008, který byl podán až dne
18. 10. 2012. Žalovaná nijak nezpochybnila, že pochybení pracovníků PSSZ Praha 5 mělo vliv
na zpětné vyměření doplatků na pojistném za roky 2005 a 2009 a na zpětné předepsání záloh
na pojistné na důchodové pojištění roků 2005 až 2011, čímž došlo i ke zpětnému vyměření
penále za uvedená období. Následné neplnění povinností odvolatelky, co do placení záloh
na pojistné na důchodové pojištění a doplatků na pojistném za roky 2012 až 2014 nelze dávat
do souvislosti s pochybením PSSZ Praha 5.
[35] Žalovaná dále uvedla, že pochybení pracovníků PSSZ Praha 5 je nesporné, když řádně
nekontrolovali, zda stěžovatelka platí řádně pojistné a zálohy na pojistném. Po provedeném
šetření v rámci převodu spisové dokumentace na OSSZ Příbram v roce 2012 však
byla stěžovatelka informována o tom, že na základě jejích údajů o příjmech a výdajích, počtu
měsíců podnikání a s ohledem na charakter samostatné výdělečné činnosti byla povinna hradit
pojistné. Právo předepsat dlužné pojistné plyne příslušné okresní správě sociálního zabezpečení
přímo ze zákona s přihlédnutím k promlčecí lhůtě podle §18 odst. 1 zákona o pojistném.
Závěrem žalovaná vyjádřila přesvědčení, že skutečnost, že výše penále byla do značné míry
ovlivněna právě nečinností PSSZ Praha 5, by byla v případném řízení ve věci žádosti o prominutí
penále zohledněna.
[36] Nejvyšší správní soud má na základě výše uvedeného za to, že žalovaná postupovala
v souladu s výše uvedeným závazným právním závěrem Nejvyššího správního soudu, neboť
z obsahu jejího rozhodnutí 1 je zřejmé, že detailně vysvětlila podstatu pochybení PSSZ Praha 5
a zabývala se důsledky tohoto pochybení pro předepsání pojistného a vyměření penále.
Nelze proto přisvědčit námitce stěžovatelky, že se žalovaná závazným právním názorem
Nejvyššího správního soud neřídila a že v rámci vyměřovacího řízení nezohlednila pochybení
pracovníků PSSZ Praha 5.
[37] Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že pochybení PSSZ Praha 5
při kontrole plnění povinností stěžovatelky v souvislosti s placením pojistného nic nemění
na tom, že stěžovatelka byla jakožto osoba samostatně výdělečně činná povinna podle §13
odst. 1 zákona o pojistném odvádět zálohy na pojistné a pojistné, přičemž podmínky, za kterých
je osoba samostatně výdělečně činná povinna platit zálohy, upravuje zejména §13a, §14 a §14a
zákona o pojistném a podmínky, za kterých je osoba samostatně výdělečně činná povinna platit
pojistné, stanoví §14b zákona o pojistném. Výši pojistného upravuje §4 tohoto zákona, sazby
pojistného upravuje §7 téhož zákona.
[38] Výtka stěžovatelky, že krajský soud odpírá nápravu pochybení pracovníků PSSZ Praha 5,
resp. dopadu tohoto pochybení ve vztahu k vyměřovacímu řízení, konstatováním, že stěžovatelce
nic nebránilo, aby své povinnosti na úseku důchodového pojištění vyplývající z její pozice osoby
samostatně výdělečně činné dodatečně splnila, a tím eliminovala budoucí důsledky existence
nedoplatků, není opodstatněná. OSSZ Příbram totiž právě předepsáním doplatku pojistného
stěžovatelce napravila důsledky pochybení PSSZ Praha 5, která řádně nekontrolovala,
zda stěžovatelka platí řádně pojistné a zálohy na pojistném, a nevyrozuměla stěžovatelku
o nesplnění její povinnosti odvádět pojistné v předepsané výši, v důsledku čehož vznikl
stěžovatelce předmětný nedoplatek na pojistném.
[39] Jestliže tedy OSSZ Příbram zjistila, že žalobkyně svou povinnost odvádět pojistné náležitě
nesplnila, postupovala v souladu s §104c zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
a výše uvedenými ustanoveními zákona o pojistném a nepochybila, když žalobkyni platebními
výměry uložila tuto povinnost splnit. Podle §20 věty první zákona o pojistném, nebylo-li pojistné
zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je plátce
pojistného povinen platit penále. OSSZ Příbram, která je zákonem vázána, tudíž byla povinna penále
vyměřit, byť si byla vědoma pochybení OSSZ Praha 5.
[40] Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že má pochopení pro rozhořčení
stěžovatelky, která se v důsledku nesprávného postupu OSSZ Praha 5 domnívala,
že své povinnosti spojené s odvodem pojistného řádně plní. Jak však již bylo uvedeno výše,
toto pochybení OSSZ Praha 5 nemá vliv na zákonné povinnosti stěžovatelky týkající se placení
pojistného, a nelze jej tudíž ve vyměřovacím řízení zohlednit. Žalovaná opakovaně stěžovatelce
vysvětlila, jak k předmětnému pochybení došlo. Nejvyšší správní soud tak v této souvislosti
ve shodě s krajským soudem konstatuje, že i přes nesprávné poučení pracovnice PSSZ Praha 5
byla stěžovatelka z důvodu výkonu samostatně výdělečné činnosti povinna hradit pojistné.
[41] Důvodnou Nejvyšší správní soud neshledal ani námitku stěžovatelky, že krajský soud
se dostatečně nevypořádal s možností promítnout pochybení pracovníků PSSZ Praha 5
do vyměřovacího řízení. Krajský soud totiž vystihl podstatu věci, když konstatoval, že správní
orgány mohly reflektovat pochybení PSSZ Praha 5 pouze v rámci zákonem stanovených
mantinelů, přičemž zákon o pojistném neobsahuje žádné ustanovení, které by při vyměřování
doplatků a penále umožňovalo zohlednit dřívější pochybení správního orgánu. OSSZ
proto neměla z hlediska zákona o pojistném jinou možnost než žalobkyni při respektování
promlčecí doby vztahující se k právu předepsat pojistné plynoucí z §18 zákona o pojistném
dlužné pojistné vyměřit, a to včetně penále.
[42] V posuzované věci nebylo možné použít správní uvážení, neboť povinnost hradit
pojistné, resp. při doměření pojistného vyměřit penále vyplývá ze zákona, který správním
orgánům žádnou jinou možnost nedává, a správní uvážení se tudíž neuplatní, neboť není zde
vícero možných řešení. Jediným v úvahu připadajícím prostředkem, jak lze eliminovat nepříznivé
důsledky pochybení PSSZ Praha 5 spočívající v povinnosti hradit penále z pozdě uhrazeného
pojistného, je žádost o prominutí penále podle §104ch zákona č. 582/1991 Sb., jak již přiléhavě
konstatoval krajský soud. Ostatně o této možnosti stěžovatelku poučila již žalovaná.
[43] Výtku stěžovatelky, že krajský soud nevzal v potaz možnost individualizovat postup
správního orgánu s ohledem na konkrétní podmínky, shledal Nejvyšší správní soud
neopodstatněnou. Z odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský
soud náležitě zohlednil relevantní skutečnosti a výše již uvedeným způsobem vystihl podstatu
věci. Nejvyšší správní soud v této souvislosti opětovně konstatuje, že stěžovatelkou požadované
zohlednění pochybení PSSZ Praha 5 ve vyměřovacím řízení není s ohledem na platnou právní
úpravu možné.
[44] K námitce stěžovatelky, v níž zpochybnila závěr krajského soudu, že podstatná část
argumentace obsažená v replice stěžovatelky je opožděná, a soud se jí tak nemohl zabývat,
Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka v replice poukázala na způsob, jakým platila pojistné
v letech 1998 - 2002, jakým způsobem podávala přehledy OSVČ v letech 1999 – 2018, a namítla,
že postup žalované, která platby žalobkyní uhrazených záloh použila na úhrady nedoplatků
na pojistném za různá období, nemá oporu v §22a odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb. V žádné
ze žalob sice stěžovatelka tímto ustanovením neargumentovala, v žalobě proti rozhodnutí
žalovaného 2 však mimo jiné uvedla, že doměření doplatků na pojistné a penále se promítá
do vyúčtování do současnosti, když veškeré platby, které žalobkyně od přeúčtování provedeného
OSSZ v roce 2012 hradila, byly zaúčtovávány na doplatky a dopředepsaná penále,
a tím stěžovatelce „naskakovaly“ nedoplatky za roky, na které byly z její strany platby hrazeny.
Z uvedeného tak je zřejmé, že jak v žalobě, tak i v replice stěžovatelka brojila proti způsobu
použití jí uhrazených záloh.
[45] Nejvyšší správní soud tak má za to, že argumentace stěžovatelky ustanovením §22a odst.
2 zákona o pojistném představuje rozšíření její žalobní argumentace ohledně použití uhrazených
záloh žalovanou, a neobstojí proto závěr krajského soudu, že se jedná o opožděný žalobní bod.
Toto pochybení krajského soudu nicméně nemá vliv na zákonnost kasační stížností napadeného
rozsudku, neboť krajský soud se s aplikací §22a odst. 2 zákona o pojistném vypořádal
a konstatoval, že žalovaná postupovala v souladu s tímto ustanovením, jestliže provedla
zaúčtování veškerých dosud nezohledněných přehledů za roky 2005 a 2009, a upozornil
na skutečnost, že pokud by stěžovatelka vyrovnala vyměřené nedoplatky na pojistném a penále,
nebyly by její platby záloh poukazované v příslušných letech používány v souladu s §22a odst. 2
zákona o pojistném na tyto nedoplatky. Kasační stížností napadený rozsudek proto není v tomto
ohledu nepřezkoumatelný.
[46] Stěžovatelkou spatřované pochybení krajského soudu při hodnocení skutkového stavu
Nejvyšší správní soud neshledal. Stěžovatelkou zmiňovaná skutečnost, že její dluh na pojistném
vznikl také v důsledku pochybení PSSZ Praha 5, nijak existenci tohoto nedoplatku
nezpochybňuje. Možný dopad předmětného pochybení PSSZ Praha 5 do vyměřovacího řízení
krajský soud náležitě vyhodnotil.
[47] Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí 1 podrobně popsala, jakým způsobem a na základě
jaké právní úpravy postupovala při stanovení penále ze záloh na pojistné za roky 2009 až 2014.
Dále, jak již bylo uvedeno výše, vypořádala námitky stěžovatelky týkající se penále ze záloh
na pojistné za měsíce leden až březen 2008, leden až prosinec 2010, leden až prosinec 2011
a leden až březen 2012. Krajský soud se zpětným předepsáním záloh na pojistné a penále z nich
zabýval v bodu 39 až 44 napadeného rozsudku, přičemž po vyhodnocení relevantní právní
úpravy dospěl k závěru, že správní orgány byly v rámci promlčecí doby stanovené v §18 odst. 1
zákona o pojistném oprávněny předepsat dlužné pojistné ve formě záloh na pojistném
za předešlá období, přičemž s opožděnou nebo nižší platbou pojistného a záloh na pojistné
se pojí také povinnost platit penále. S ohledem na to Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce
stěžovatelky, že žalovaná i krajský soud opomenuly tu část námitek stěžovatelky, které se věnují
nesprávnému postupu žalované při stanovení penále ze záloh, které nebyly stěžovatelce
předepsány. Ani v tomto ohledu tak není kasační stížností napadený rozsudek nepřezkoumatelný.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[48] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelkou uplatněné námitky,
kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[49] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Žalované tak nevznikly žádné náklady nad rámec její běžné úřední
činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu