ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.209.2021:23
sp. zn. 5 As 209/2021 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Z. D., zast. Mgr. Markem
Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 1565/18, Opava, proti žalované: Česká lékařská
komora, se sídlem Lužická 419/14, Olomouc, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 6. 2021, č. j. 60 Ad 5/2021 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Markovi
Urbišovi, advokátu se sídlem Partyzánská 18, Opava, se u rču je částkou ve výši
8228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení
Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), kterým byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 10. 10. 2020, i. č. 20/71-
001/0320.
[2] Tímto rozhodnutím Čestná rada žalované neshledala důvodnou stěžovatelovu námitku
a potvrdila rozhodnutí Revizní komise Okresního sdružení žalované (dále jen „Revizní komise“)
ze dne 30. 6. 2020, kterým bylo rozhodnuto o nezahájení disciplinárního řízení s lékařkou
MUDr. K. P. s odkazem na §7 odst. 4 písm. ba) stavovského předpisu České lékařské komory č.
4, Disciplinární řád České lékařské komory.
[3] Stěžovatel podal k Čestné radě žalované stížnost proti postupu uvedené lékařky
spočívající v tom, že bagatelizovala jeho zdravotní problémy a odmítala je řešit, násilně
mu aplikovala injekci a přistupovala k nepřiměřené léčbě tlumícími léky. Revizní komise
ani Čestná rada žalované však neshledaly důvody k zahájení disciplinárního řízení.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[4] Stěžovatel podal ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu, kterou se domáhal ochrany před
nezákonným zásahem spočívajícím v nesprávné medikaci a přezkumu výše uvedeného
rozhodnutí Čestné rady žalované. Krajský soud v Ostravě však shledal, že se jedná o věci, které
se nehodí ke společnému projednání, a proto vyloučil žalobu proti rozhodnutí Čestné rady
žalované k samostatnému projednání usnesením ze dne 4. 6. 2021, č. j. 25 A 117/2021 - 76,
přičemž tato věc byla následně v souladu s rozvrhem práce postoupena k rozhodnutí 60. senátu
krajského soudu.
[5] Ten žalobu jako nepřípustnou odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) za použití §68 písm. e)
a §70 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž dovodil, že žaloba
proti rozhodnutí orgánů žalované o nezahájení disciplinárního řízení ke stížnosti na lékaře
je nepřípustná, neboť se nejedná o rozhodnutí ve smyslu §65 s. s. ř. s. Žalobu bylo nadto možno
odmítnout i s odkazem na §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako podanou osobou zjevně
neoprávněnou, neboť stěžovatel rozhodnutím nebyl dotčen na svých právech a ani nebyl
účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[6] Stěžovatel proti usnesení krajského soudu brojí kasační stížností a navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Namítal,
že krajský soud pouze odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, aniž by přihlédl
ke specifikům jeho případu. Stěžovatel je omezen na svobodě v detenčním zařízení a nemá
možnost volby ošetřujícího lékaře či medikace. Přezkum léčby aplikované lékařkou je možný
pouze v rámci disciplinárního řízení, výsledek tohoto řízení má reálný dopad na způsob
stěžovatelovy léčby, tedy i na ochranu jeho zdraví. Tímto způsobem je na svých právech reálně
dotčen, a to konkrétně na právu na život a zdraví. Stěžovatel též vyjádřil pochybnost o správnosti
doručení, když bylo usnesení doručeno pouze jeho zástupci, nikoliv přímo jemu. Namítal též,
že krajský soud neprovedl jím navržené důkazy, zejména jeho svědecký výslech.
[7] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnila s napadeným usnesením
krajského soudu a navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Vzhledem k tomu,
že toto vyjádření nic nového nepřineslo, zdejší soud jej stěžovateli nezasílal.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. Poté
přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] V posuzované věci je zásadní otázkou, zda je rozhodnutí o nezahájení disciplinárního
řízení podle disciplinárního řádu České lékařské komory rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1
s. ř. s.
[11] Ustanovení §15 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České
stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon č. 220/1991 Sb.“), stanoví, že sjezd delegátů České lékařské komory mimo jiné schvaluje,
mění a ruší disciplinární řád. Účelem tohoto stavovského předpisu je stanovení postupu při
vyřizování stížností osob, které se cítí být poškozeny činností členů České lékařské komory
(k tomu srov. §1 disciplinárního řádu). Vyřízení stížnosti má dvě fáze - v první fázi se zjišťuje,
zda řešení případu je v kompetenci komory, zda je přípustné disciplinární řízení a zda je důvod
k jeho zahájení; cílem druhé fáze (samotného disciplinárního řízení) je pak spravedlivě
rozhodnout o tom, zda se příslušný člen komory (lékař) dopustil disciplinárního provinění,
a o disciplinárním opatření za takové provinění.
[12] Zmiňovaná první fáze, která probíhá před zahájením správního řízení, končí odmítnutím
stížnosti (srov. §4 disciplinárního řádu) nebo zastavením řízení, zahájením disciplinárního řízení
či rozhodnutím o nezahájení disciplinárního řízení. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře
dospěl k závěru, že „rozhodnutí“ o odmítnutí stížnosti na postup člena žalované není
rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., a nelze proti němu tedy brojit žalobou podle
citovaného ustanovení, neboť není způsobilé se jakkoliv negativně projevit v právní sféře lékaře
či osoby, která si na jeho postup stěžovala; toto „rozhodnutí“ pouze vyjadřuje názor příslušných
orgánů komory na přípustnost či důvodnost zahájení disciplinárního řízení (srov. rozsudek ze dne
4. 2. 2009, č. j. 1 Ans 1/2009 - 299). V rozsudku ze dne 27. 8. 2009, č. j. 4 Ads 59/2009 - 106,
Nejvyšší správní soud obdobný závěr vztáhl i na „rozhodnutí“ o nezahájení disciplinárního
řízení, neboť účelem zmiňované první fáze je pouze prověření skutečností uvedených ve stížnosti
za účelem zjištění, zda má smysl s členem žalované zahajovat disciplinární řízení. Jak soud
v citované věci uvedl: „Stížnosti podávané na členy České lékařské komory proto nelze vnímat jinak než jako
informace stěžovatele (podnět) vůči komoře o možném porušení zákonných a stavovských povinností členy komory,
na jejichž základě může, ale nemusí, být zahájeno disciplinární řízení. Ačkoliv osoba podávající stížnost tímto
úkonem bude zpravidla sledovat to, aby proti příslušnému členu komory bylo komorou zahájeno disciplinární
řízení a tomuto bylo uloženo disciplinární opatření, nemá na zahájení disciplinárního řízení právní nárok. […]
Rozhodnutí o stížnosti (ať už odmítavé podle §4 odst. 3 a 4 Disciplinárního řádu České lékařské komory, nebo
meritorní o zahájení či nezahájení disciplinárního řízení podle §7 odst. 4 téhož stavovského předpisu) pak nelze
považovat za rozhodnutí podle §65 s. ř. s., byť je v Disciplinárním řádu České lékařské komory formálně jako
rozhodnutí označeno, neboť není způsobilé se jakkoliv negativně projevit ve stěžovatelově právní sféře: jeho práva
a povinnosti zůstávají zcela nedotčena.“
[13] V nyní posuzované věci rozhodla revizní komise podle čl. 7 odst. 4 písm. ba)
disciplinárního řádu tak, že se disciplinární řízení nezahajuje, neboť již během šetření, které
probíhá před zahájením samotného disciplinárního řízení, byla prokázána nevinna ošetřující
lékařky. Navzdory svému označení „rozhodnutí“ o nezahájení disciplinárního řízení se nejedná
o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím nijak nemění, nezakládají ani neruší
práva účastníků řízení. Toto „rozhodnutí“ je v podstatě pouhým vyrozuměním o způsobu
vyřízení stěžovatelovy stížnosti (podnětu), které za rozhodnutí nelze považovat, a nelze jej tedy
jako rozhodnutí ani napadnout (obdobně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 8. 2017, č. j. 4 As 117/2017 - 46, č. 3631/2017 Sb. NSS, bod [18]).
[14] Ačkoliv je zřejmé, že v dané věci nebylo možno věcně projednat žalobu proti rozhodnutí,
stále je nasnadě otázka, zda měl stěžovatel možnost svou žalobu překvalifikovat na jiný žalobní
typ a zda jej o tom měl krajský soud poučit ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 - 160, č. 3687/2018 Sb. NSS, bod [62].
[15] Na první pohled je zřejmé, že nebylo namístě stěžovatele vyzývat, aby žalobu
překvalifikoval na žalobu na ochranu před nečinností správního orgánu podle §79 odst. 1 s. ř. s.,
neboť disciplinární řízení, které by mělo být ukončeno vydáním rozhodnutí ani nebylo zahájeno.
K jeho zahájení by došlo pouze, pokud by tak učinila revizní komise žalované z moci úřední
(byť na základě stížnosti – podnětu stěžovatele).
[16] Proti nezahájení řízení z moci úřední však lze v určitých případech brojit tzv. zásahovou
žalobou podle §82 s. ř. s., jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 3. 2021,
č. j. 6 As 108/2019 - 39, č. 4178/2021 Sb. NSS. Zdejší soud však jako jednu z podmínek
pro přípustnost zásahovou žalobu uvedl, že v důsledku tvrzeného nezákonného zásahu musí
dojít k zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce. Výsledek disciplinárního řízení by však
přímý dopad do práv stěžovatele neměl, rozhodovalo by se pouze o právech a povinnostech
ošetřující lékařky. Disciplinární řízení totiž přímou ochranu jeho práv nepředstavuje. Jeho právní
sféra není potenciálně ohrožena tím, že ošetřující lékařka nebude disciplinárně potrestána.
[17] Nejvyšší správní soud již ostatně ve své judikatuře potvrdil, že negativní vyřízení
podnětu k zahájení disciplinárního řízení profesní komorou (v daných věcech se jednalo
o Českou komoru architektů) není zásahem do veřejných subjektivních práv podatele ani jiné
osoby, a nelze proti takovému postupu tedy brojit zásahovou žalobou podle §82 s. ř. s.
(srov. rozsudky ze dne 15. 4. 2021, č. j. 1 As 394/2020 - 53, č. 4186/2021 Sb. NSS, a ze dne
19. 4. 2022, č. j. 3 As 129/2021 - 62, a dále pak usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021,
sp. zn. IV. ÚS 1571/21, a ze dne 2. 8. 2022, sp. zn. III. ÚS 1636/22, kterými byly ústavní
stížnosti proti uvedeným rozsudkům NSS odmítnuty jako zjevně neopodstatněné).
[18] Nelze si nevšimnout určité analogie s řízením o přestupcích, kdy může osoba poškozená
přestupkem rovněž chtít, aby byl přestupce potrestán, zahájení ani vydání rozhodnutí
v přestupkovém řízení se však nemůže domoci, neboť „posouzení viny a případné uložení sankce
v rámci správního trestání má čistě veřejnoprávní povahu a odehrává se výlučně ve vztahu státu a obviněného. Třetí
osoba (ať již jiný obviněný, poškozený nebo jiná osoba) nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení
o správním deliktu s jiným subjektem nebo požadovat uznání jeho viny“ (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351; podobně viz usnesení Ústavního
soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 586/02). Domoci se zahájení řízení o přestupku nelze ani
cestou zásahové žaloby (srov. výše citovaný rozsudek č. j. 6 As 108/2019 - 39, bod [84]). S tímto
náhledem je konzistentní názor, že ani osoby domněle poškozené výkonem profese lékařů
nemohou brojit žalobou proti nezahájení disciplinárního řízení či jeho výsledku, neboť i v tomto
případě jde ve skutečnosti o vztah České lékařské komory coby profesní organizace
a konkrétního lékaře. Stěžovateli navíc obecně jako osobě odlišné od členů žalované nemohou
jejími rozhodnutími vznikat či zanikat práva a povinnosti, neboť žalovaná vykonává působnost
v oblasti veřejné správy pouze dovnitř sebe samé, tj. vůči svým členům, jak to ostatně vyplývá
i ze zákonné působnosti komory (srov. §2 zákona č. 220/1991 Sb.)
[19] Jak vyplývá z výše uvedeného, nezahájení disciplinárního řízení nepředstavovalo zásah
do stěžovatelových veřejných subjektivních práv, a nebylo tedy namístě stěžovatele vyzývat
ke změně žalobního typu na zásahovou žalobu. Nezahájení disciplinárního řízení se do sféry
stěžovatelových práv nepromítlo, zásahem do jeho veřejných subjektivních práv by mohla být
pouze nesprávná medikace, resp. nesprávný postup ošetřující lékařky per se. O tom ostatně svědčí
i skutečnost, že stěžovatel zároveň podal zásahovou žalobu nikoliv proti faktické nečinnosti
správních orgánů, nýbrž právě proti způsobu medikace. Tato žaloba byla samostatně projednána
Krajským soudem v Ostravě, který ji usnesením ze dne 23. 9. 2021, č. j. 25 A 117/2021 - 103,
odmítl. Učinil tak však pouze pro nevyčerpání dostupných prostředků ochrany – stěžovatel
se před podáním žaloby neobrátil na státní zastupitelství s dozorovými a dohledovými
pravomocemi; stěžovatel proti tomuto usnesení kasační stížnost nepodal.
[20] Stěžovatel dále nesouhlasil s postupem krajského soudu spočívajícím v tom, že bylo
usnesení doručeno pouze jeho zástupci, nikoliv přímo jemu. Krajský soud však postupoval
zcela v souladu se zákonem, neboť podle §42 odst. 2 s. ř. s. platí: „Má-li účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení
něco osobně vykonat, doručí se i jim.“ Usnesení o odmítnutí žaloby není rozhodnutím, které
by stěžovateli ukládalo něco osobně vykonat, a účinky doručení tedy nastaly doručením
stěžovatelovu zástupci.
[21] Krajský soud nepochybil ani tím, že neprováděl stěžovatelem navržené důkazy. Otázka,
zda je rozhodnutí Čestné rady žalované přezkoumatelné soudem, je ryze právní, skutkové
okolnosti na jejím řešení nemohou ničeho změnit. Dokazování se provádí při jednání, přičemž
to musí být nařízeno, rozhoduje-li se o věci samé (s výhradou souhlasu účastníků řízení
s rozhodnutím bez nařízení jednání – srov. §51 odst. 1 s. ř. s.) nebo je-li nutno provést
dokazování. V nyní posuzované věci nedošlo k rozhodování o věci samé a k posouzení uvedené
právní otázky nebylo nutno provádět dokazování. Ani tato námitka tedy není důvodná
V. Závěr a náklady řízení
[22] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl úspěšný, a nemá tedy právo
na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti příslušelo, Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí podle
obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
[24] Krajský soud v Ostravě ustanovil usnesením ze dne 15. 4. 2021, č. j. 25 Na 6/2020 - 63,
stěžovateli pro řízení o žalobě zástupcem advokáta Mgr. Marka Urbiše. Zástupce ustanovený
v řízení o žalobě zatupuje stěžovatele i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 10 věta poslední
s. ř. s.). V takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Zástupce ve věci učinil dva úkony právní služby, a to další
poradu s klientem přesahující jednu hodinu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. c) a d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif)]. Zástupci stěžovatele za dva úkony právní služby přísluší odměna ve výši
6200 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu]. K těmto úkonům
se přiznává náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč.
Zástupci stěžovatele se tedy přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti v celkové výši 6800 Kč zvýšená o DPH na 8228 Kč. Tuto
částku mu Nejvyšší správní soud vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.)
V Brně dne 23. srpna 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu