ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.421.2021:47
sp. zn. 5 As 421/2021 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Mgr. J. Š., zast.
JUDr. Martinem Halahijou, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti
žalovanému: Státní pozemkový úřad pro Moravskoslezský kraj – pobočka Bruntál, se
sídlem Partyzánská 1619/7, Bruntál, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 11. 2021, č. j. 25 A 229/2021 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení krajského soudu, kterým byla pro opožděnost odmítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Okresního úřadu v Bruntále č. 224/2 ze dne 7. 4. 1997, č. j. PÚ/1369/94/97/2-Dr; stěžovatelka
současně požadovala odškodnění za prokázané majetkové a morální újmy.
[2] Žalobu stěžovatelka odůvodnila tím, že napadeným rozhodnutím, které restituenti J. C.
(otec žalobkyně), J. C., A. V. a A. S. obdrželi v květnu 1997, byl pozemek parc. č. XA záměrně či
omylem zapsán na LV č. X1, ačkoliv měl být zapsán na LV č. X2, kde je zapsána louka parc. č.
XB a pozemek parc. č. XC, což bylo další majetkovou i morální újmou, o čemž všichni restituenti
věděli, přičemž odvolat se nemohli, protože by se odvolávali k Ministerstvu zemědělství České
republiky, které o restitucích rozhodlo.Uvedla, že se od roku 2019, kdy probíhají ve Starém Městě
pozemkové úpravy, snaží o nápravu právních vztahů k pozemku parc. č. XA za celou rodinu. Na
opakované žádosti a námitky vůči Katastrálnímu úřadu do Opavy nebylo adekvátně reagováno,
naposledy dne 2. 9. 2021 jí sdělil Zeměměřický a katastrální inspektorát Opava, že již na další
podání nebude reagovat a založí je do spisu. Tím byla podvedena, neboť věc nemohla projednat
před soudem, a utrpěla morální újmu. Stěžovatelka tvrdí, že pozemek parc. č. XA, zapsaný na
LV č. X1, geometricky patří k pozemku parc. č. XC a pozemku parc. č. XB na LV č. X2.
[3] Krajský soud ověřil, že žalobou napadené rozhodnutí vydal Pozemkový úřad Okresního
úřadu v Bruntále dne 7. 4. 1997 jako věcně a místně příslušný správní orgán podle §11 písm. a)
a §12 písm. a) zákona ČNR č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech.
Dále soud ověřil, že výrokem I. tohoto rozhodnutí byla schválena dohoda podle §5 odst. 1
zákona o pozemkových úpravách mezi povinnou osobou Státním statkem Staré Město
a oprávněnými osobami J. C., J. C., A. V. a A. S. o vydání nemovitosti mj. též k pozemku číslo
parc. část XA (dle SSP a GP parc. č. XA), louka, obec Staré Město, katastrální území Staré Město
u Bruntálu. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto o nemožnosti vydat nemovitosti louka parc. č. XB
část (dle KN parc.č. XD), ostatní komunikace, a louka parc. č. XE část (dle KN parc.č. XD),
ostatní komunikace, a bylo konstatováno že oprávněné osoby mají nárok na náhradu.
Rozhodnutí obsahovalo poučení o opravném prostředku (odvolání).
[4] Krajský soud konstatoval, že se stěžovatelka žalobou výslovně domáhala zrušení
napadeného rozhodnutí z roku 1997; proto se dále již blíže nezabýval aktivní legitimací, pasivní
legitimací žalovaného, ani tím, zda napadeným rozhodnutím mohla být stěžovatelka dotčena
na svých veřejných subjektivních právech, a s odkazem na §72 odst. 1 s. ř. s. konstatoval, že lhůta
pro podání žaloby proti napadenému rozhodnutí již marně uplynula; za této situace soudu
nezbylo, než žalobu jako opožděně podanou odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[5] Nadto, tím, že původní účastníci řízení nevyužili opravných prostředků proti němu,
ačkoliv proti němu bylo přípustné odvolání a napadené rozhodnutí obsahovalo poučení jak
o možnosti odvolání podat, tak v jaké lhůtě a jakým způsobem, podotkl krajský soud, že je žaloba
nepřípustná též podle §68 písm. a) s. ř. s., podle kterého je žaloba nepřípustná tehdy, nevyčerpal – li
žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští – li je zvláštní zákon, ledaže
rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného. Nepřípustnost
žaloby vede rovněž k jejímu odmítnutí podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[6] Krajský soud se nicméně zabýval také tím, zda předmětem žaloby není, navzdory
výslovnému žalobnímu petitu, který je v souladu s žalobními body, též přezkoumání sdělení
Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě ze dne 2. 9. 2021. Krajský soud dospěl
k závěru, že t oto sdělení však není rozhodnutím, ale neregulativním úkonem podle části čtvrté
správního řádu, nenaplňuje znaky rozhodnutí podle §67 odst. 1 správního řádu; není ani
rozhodnutím podle shora citovaného §65 s. ř. s., neboť se jím nezakládají, nemění, neruší ani
závazně neurčují práva anebo povinnosti. Dopadá tak na ně kompetenční výluka podle §70
písm. a) s. ř. s., podle kterého jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou
rozhodnutím, v důsledku čehož by byla i tato část žaloby nepřípustná podle §68 písm. e) s. ř. s.
a tedy odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[7] Krajský soud rovněž poznamenal, že se stěžovatelka dále domáhala „odškodnění
za prokázané majetkové a morální újmy“, nicméně ve správním soudnictví je poskytována ochrana
veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob (§2 s. ř. s. ), přičemž odškodnění
majetkové a morální újmy není ochranou veřejných subjektivních práv a je mimo předmět
a pravomoc správního soudnictví, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení
a krajský soud proto žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. i v této části.
[8] V kasační stížnosti stěžovatelka namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného
usnesení z důvodu nepřezkoumání napadeného rozhodnutí; popisuje stav týkající se dotčených
pozemků, odkazuje na řadu sdělení a rozhodnutí katastrálního úřadu. Uvádí, že od roku 2019,
od doby, kdy probíhají pozemkové úpravy ve Starém Městě, se snaží o nápravu právních vztahů
(zápisu) pozemku parc. č. XA za celou rodinu; k tomu odkazuje na podané žádosti o prošetření
právních vztahů a sdělení katastrálního úřadu. Tvrdí, že si s ní pouze dopisovali a na její námitky
dokázali stále vážně odpovídat, „ale bez výsledku pro mou osobu.“ Tvrdí, že správní orgán je
povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední podle §42 správního řádu.
Mělo být zahájeno řízení o žádosti a následně vydáno rozhodnutí správního orgánu -
Katastrálního úřadu Bruntál. Tvrdí, že předkládala katastrálnímu úřadu rozhodnutí ze dne 7. 4.
1997, č. j. PÚ/1369/94/97/2- Dr bez uvedení právní moci tj. „nicotnou listinu“ a domáhala se
zapsání louky pozemku parc. č. XA na LV č X2. O „nicotnosti” listiny v té době nevěděla,
„slátanina" ze dne 7. 4. 1997 byla záměrně vytvořena jen pro restituenty. Následně se osobně
obrátila na Katastrální úřad do Opavy a byla nasměrována přímo na Zeměměřický a katastrální
inspektorát, kde učinila podání, i proti dopisům ZKI podávala námitky a dostávala odpovědi.
Poslední dopis ze ZKI v Opavě ze dne 2. 9.2021 uvádí, že ZKI v Opavě nebude již na její
případné další podání ve stejné věci reagovat a založí je bez dalšího do spisu. Na pouhé dopisy z
katastrálního úřadu tak dopadá kompetenční výluka podle §70 písm. a) s. ř. s., podle kterého jsou
ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutím; proto se
psaly z katastrálních úřadů jen dopisy. Stěžovatelka uvádí, že si stěžuje, že nebyl dodržen zákon,
když na její neustálé namítání nabylo zahájeno řízení o žádosti a následně nebylo vydáno
rozhodnutí, aby se mohla odvolávat a dostat se až k soudu.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že je patrné, že stěžovatelka považuje
napadené rozhodnutí za nicotné. Krajský soud se tvrzenou nicotností správního rozhodnutí
v napadeném usnesení výslovně nezabýval, avšak z právních úvah soudu je zřejmé, že předmětné
správní rozhodnutí za nicotné nepovažuje, přičemž jádro věci podle krajského soudu spočívá
v tom, že stěžovatelka nevyužila opravných prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva
nabízel. Na základě výše uvedeného má žalovaný za to, že napadené usnesení krajského soudu
je správné a kasační stížnost nelze považovat za důvodnou.
[10] Nejvyšší správní soud po konstatování včasnosti kasační stížnosti, jakož i splnění
ostatních podmínek řízení, přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu
a z důvodů, které stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, zkoumal přitom, zda napadené usnesení
netrpí vadami, k nimž by byl soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.);
kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud především musí konstatovat, že kasační stížnost
stěžovatelky je na samé hranici její přípustnosti (§104 odst. 4 s. ř. s.). Kasační stížnost
je mimořádným je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 30. 6. 2020,
č. j. 10 As 181/2019 – 63, publ. pod č. 4051/2020 Sb. NSS, „aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá
k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla
podána, a nikoli nějaký jiný akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému rozhodnutí krajského
soudu).“ Důvody kasační stížnosti se musejí vztahovat k rozhodnutí soudu. Stěžovatelka však
v kasační stížnosti opětovně popisuje skutkový stav věci, opakovně uvádí to, co již uvedla
v žalobě, nadto zcela nově uplatňuje námitku nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Žádná
z kasačních námitek, vyjma zcela obecně uplatněné nepřezkoumatelnosti, nesměřuje vůči
napadenému usnesení, stěžovatelka netvrdí, v čem konkrétně krajský soud pochybil ve svých
skutkových či právních závěrech stran opožděnosti podané žaloby či v ostatních rozhodovacích
důvodech.
[12] V žalobě se stěžovatelka výslovně domáhala zrušení správního rozhodnutí ze dne
7. 4. 1997, č. 224/2, č. j. PÚ/1369/94/97/2-Drj. rozhodnutí, aniž by namítala jeho nicotnost
či se domáhala vyslovení nicotnosti; v tomto směru jsou kasační námitky ve smyslu §104
odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Stejně tak námitky ve vztahu k (ne)činnosti zeměměřického
inspektorátu jsou zcela mimoběžné s uplatněnými žalobními body, neboť směřují ke zcela jiné
pasivně legitimované osobě a jsou zcela mimo navrhovaný žalobní petit.
[13] Důvody kasační stížnosti lze opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež
byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny (viz §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), a tedy
alespoň v základních rysech formulovány v žalobních bodech [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]
obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření, a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání
či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány
(srov. rozhodnutí NSS ze dne 28. 7. 2005, č. j. 2 Azs 134/2005 - 43).
[14] Nejvyšší správní soud dále zdůrazňuje, že nerozhodoval-li krajský soud ve věci samé, ale
žalobu odmítl podle §46 s. ř. s., nepřísluší ani Nejvyššímu správnímu soudu v řízení o kasační
stížnosti zabývat se stěžovatelkou uplatněnými námitkami in meritum. Nejvyšší správní soud
je oprávněn posoudit v intencích §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. pouze to, zda krajský soud
postupoval v souladu se zákonem, odmítl-li se věcí stěžovatelky zabývat věcně, a zda
nepřípustným způsobem neodepřel přístup k soudu.
[15] Je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele
v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající
v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy
vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem
(viz např. rozhodnutí NSS ze dne 21. 5. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98). Takové pochybení
krajského soudu Nejvyšší správní soud neshledal. Stěžovatelka zcela jasně vymezila rozhodnutí,
jehož zrušení se domáhala. Nutno podotknout, že krajský soud se rovněž nad rámec žalobního
tvrzení a výslovného petitu zabýval i ostatními skutečnostmi, které ze spisu seznal, přičemž ani
poté neshledal důvod k věcnému posouzení. Lze tak konstatovat, že krajský soud se věcí
stěžovatelky řádně zabýval, nepřistupoval k ní pouze formálně; odepření přístupu k soudu bylo
stěžovatelce řádně a přezkoumatelným způsobem vysvětleno a z hlediska zákona obstojí.
Je totiž zcela zjevné, že nejenže se jedná o správní rozhodnutí z roku 1997, ale navíc,
stěžovatelka nevyčerpala ani opravné prostředky, nepodala proti nyní napadanému rozhodnutí
odvolání.
[16] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí krajského soudu je přezkoumatelné;
krajský soud srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč a z jakých důvodů nemohl
postupovat jinak, než žalobu stěžovatelky odmítnout; nedůvodná je rovněž námitka
nezákonnosti, neboť krajský soud postupoval zcela v souladu se zákonem, resp. jiným způsobem
za dané situace ani postupovat nemohl.
[17] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto
ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovanému, jemuž by dle pravidla úspěchu náhrada nákladů
řízení náležela, žádné náklady nad rámec správní činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. března 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu