ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.54.2021:25
sp. zn. 6 As 54/2021 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: R. M., zastoupený
Mgr. Jakubem Krčem, advokátem, sídlem Politických obětí 118, Frýdek-Místek,
proti žalovanému: ředitel Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, sídlem
30. dubna 24, Ostrava, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2020,
č. j. KRPT-17662-198/ČJ-2016-0700KR, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2021, č. j. 25 Ad 8/2020 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zam í t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví změnil rozhodnutí náměstka ředitele
Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje pro ekonomiku (dále též „služební
funkcionář“) tak, že výrokem I konstatoval, že uklouznutí žalobce při našlápnutí na zasněženou
krajnici vozovky a následný seskok do přilehlého příkopu za účelem odvrácení pádu na zem
ze dne 16. 1. 2016 je služebním úrazem, takže Česká republika - Policie České republiky, Krajské
ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odpovídá za vzniklou škodu v plném rozsahu
ve smyslu §100 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních
sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“).
[2] Dále dle §101 zákona o služebním poměru výroky II až IV poskytl žalobci náhradu
za bolest, náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhradu věcné škody
v celkové výši 8 197 Kč. Výroky V až XI žalobci naopak neposkytl náhradu za ztížení
společenského uplatnění ve výši 150 000 Kč, jednorázové odškodnění, náhradu za ztrátu
na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě, náhradu za ztrátu na služebním příjmu
po skončení neschopnosti ke službě od 31. 1. 2018, náhradu účelně vynaložených nákladů
spojených s léčením ve výši 9 861 Kč, náhradu věcné škody ve výši 100 Kč, ani náhradu nákladů
řízení.
[3] Mezi stranami řízení byl sporný žalobcův zdravotní stav, který byl opakovaně posuzován.
Služební funkcionář proto nakonec pro přetrvávající závažné a zásadní rozpory v odborných
medicínských otázkách, zejména stran trvalých následků a neschopností žalobce, ustanovil
znalecký ústav pro obor zdravotnictví, konkrétně Institut postgraduálního vzdělávání (dále
jen „IPVZ“), ke zpracování revizního znaleckého posudku. Z posudku IPVZ ze dne 21. 6. 2018
vyplynulo, že výhřez meziobratlové ploténky L4/5 vlevo a jeho kontakt s kořenem L4, zjištěný
magnetickou rezonancí dne 14. 3. 2016, nelze dávat do příčinné souvislosti se zraněním
dne 16. 1. 2016. Potíže, které se u žalobce dne 16. 1. 2016 objevily, byly s největší
pravděpodobností způsobeny přítomností obecného, degenerativního onemocnění bederní
páteře, již dříve diagnostikovaného a léčeného. Žádné následky, které by bylo možno dávat
do příčinné souvislosti se služebním úrazem dne 16. 1. 2016, u žalobce nevznikly. Léčba byla
ukončena nejpozději v dubnu 2016. Pracovní neschopnosti žalobce, počínaje pracovní
neschopností od 10. 5. 2017, nebyly v příčinné souvislosti se služebním úrazem ze dne
16. 1. 2016 a v souvislosti s ním nevznikly u žalobce žádné následky na zdraví. Stejně
tak dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon služby příslušníka bezpečnostního
sboru nevzniklo v příčinné souvislosti a jako následek služebního úrazu ze dne 16. 1. 2016.
Správní orgány vycházely z tohoto posudku, přičemž žalovaný jej shledal obsáhlým, podrobným
a přesvědčivým, jakož i jednoznačně, komplexně a srozumitelně odůvodněným a odpovídajícím
na veškeré položené otázky. Posudek byl zároveň doplněn výslechem znalce kolektivu,
který posudek vypracoval (MUDr. J. B.), který zároveň zodpověděl veškeré žalobcovy dotazy.
Žalobcem navrhované výslechy znalců MUDr. Václava Kameníčka a MUDr. Josefa Slowika, kteří
vypracovali předchozí posudky, byly dle žalovaného vzhledem k podanému reviznímu posudku
nadbytečné.
[4] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem označeným
v záhlaví jako nedůvodnou zamítl. Krajský soud uvedl, že zákon o služebním poměru neupravuje
hierarchii podkladů pro rozhodnutí, ani důkazů co do jejich závaznosti či síly. Naopak ukládá
správnímu orgánu, aby všechny důkazy hodnotil ve vzájemné souvislosti a přihlédl ke všemu,
co v řízení vyšlo najevo. Stejná zásada vyplývá i ze správního řádu. Znalecký posudek je důkazem
jako každý jiný a podléhá hodnocení ze strany správního orgánu co do jeho úplnosti,
přesvědčivosti a bezrozpornosti. Jestliže tedy správní orgány ustavily znalecký ústav
k vypracování revizního znaleckého posudku (namísto výslechu předchozích znalců a ostatních
posudkových lékařů), postupovaly dle krajského soudu v souladu se zákonem tak, aby dostály
své povinnosti zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností. Krajský soud s ohledem na to,
že správní orgány považovaly revizní znalecký posudek znaleckého ústavu za komplexní
a přesvědčivý, souhlasil také s tím, že výslech dalších znalců se stal nadbytečný. V této souvislosti
doplnil, že před výslechem znalce MUDr. Václava Kameníčka by bylo nutné zpracovat také další
doplnění jeho posudku. Dle krajského soudu postup správních orgánů odpovídal ekonomii
řízení, neboť by bylo nutné vyslechnout řadu osob s nejistým výsledkem. Ustanovení znaleckého
ústavu s patřičnou odborností se proto jevilo jako nejvhodnější řešení. K povaze tzv. revizního
znaleckého posudku krajský soud uvedl, že není relevantními právními předpisy nijak upraven,
přičemž jeho odlišnost od prostého posudku spočívá v tom, že se v obsahu musí vypořádat také
s dřívější rozpornou odbornou argumentací. Není však ostatním důkazům nadřazen, a správní
orgán jej proto musí hodnotit jako každý jiný důkaz. Tomu služební funkcionář i žalovaný
v souzené věci dostáli.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že mezi dřívějšími znaleckými posudky MUDr. Václava Kameníčka a MUDr. Josefa
Slowika nejsou zásadní rozpory, nýbrž se vzájemně doplňují, a že ustanovení IPVZ bylo
minimálně předčasné. Dle stěžovatele je zároveň rozpor, zda úraz zanechal, či nezanechal trvalé
následky, pouze zdánlivý, neboť jej MUDr. Josef Slowik ve svém posudku č. 2 na str. 8 sám
objasnil tak, že podobná poranění páteře jsou charakteristická tím, že se mohou střídat stavy
zmírnění a stavy zvětšení obtíží a že může dojít ke zvýraznění obtíží, což se nemusí
na vyšetřeních v prvních měsících ještě naplno projevit. Podle stěžovatele by MUDr. Josef Slowik
uvedené závěry jistě dokázal vysvětlit blíže a erudovaněji, avšak nedostal k tomu prostor.
Stěžovatel dále podrobněji rozebral, proč nesouhlasí ani s tvrzením, že se závěry posudkových
lékařů v otázce následků služebního úrazu zásadně lišily. Uvedl, že tvrzení, že úrazový děj ze dne
16. 1. 2016 nemohl zapříčinit poškození meziobratlové ploténky, bylo uvedeno pouze v posudku
IPVZ. Služební funkcionář tuto okolnost začal rozporovat až po vypracování tohoto posudku.
Lékaři, kteří se vyjadřovali do zadání revizního posudku, naopak nerozporovali, že by k výhřezu
meziobratlové ploténky L4/5 mělo dojít jinak než služebním úrazem. Jediné sporné tvrzení
pak učinil MUDr. Václav Kameníček, který ve svém posudku uvedl, že se domnívá,
že do budoucna úraz nezanechá žádné trvalé následky. Jinak se ale všichni lékaři s jeho znaleckým
posudkem ztotožňovali. Stěžovatel dodal, že ani MUDr. Václav Kameníček nebyl za účelem
vysvětlení posudkových závěrů vyslechnut, přestože stěžovatel výslech několikrát navrhoval.
[6] Stěžovatel uvedl, že s krajským soudem sice souhlasí, že zákon o služebním poměru
neupravuje hierarchii podkladů pro rozhodnutí a důkazů co do jejich závaznosti či síly.
S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu však argumentoval, že správní orgány měly nejprve
vyslechnout oba soudní znalce, a až pokud by výslechem nedošlo k odstranění rozporů
mezi jejich posudky, bylo by možné nechat závěry přezkoumat jiným soudním znalcem
či ústavem. Zároveň je dle stěžovatele část odůvodnění, kterou krajský soud aproboval nesprávný
postup správních orgánů (zadání revizního posudku bez vyslechnutí znalců, kteří zpracovávali
dřívější posudky), nepřezkoumatelná.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelova argumentace
je s ohledem na kontext celého řízení zmatečná a vzájemně si odporuje. Stěžovatel své námitky
v kasační stížnosti opírá o skutečnosti, které v řízení před krajským soudem sám rozporoval.
Ustanovení IPVZ k podání revizního znaleckého posudku bylo třeba z důvodu vývoje změn
zdravotního stavu stěžovatele, jeden ze dvou dříve přizvaných znalců navíc vypracoval znalecký
posudek před novými zdravotními potížemi stěžovatele. Žalovaný ve vyjádření dále konstatoval,
že stěžovatel použil v kasační stížnosti pojem zdánlivý rozpor a pokouší se navodit dojem
zdánlivého souladu téměř veškerých lékařských zpráv ve spise, a to zcela proti reálnému stavu.
Podle žalovaného není pravda, že všichni lékaři uvádění stěžovatelem potvrdili, že výhřez
ploténky nastal v důsledku služebního úrazu. Někteří lékaři (např. lékařka Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje) tento závěr přímo rozporovali, anebo nález pouze bez dalšího
konstatovali (např. MUDr. M. M.). Rovněž není pravda, že služební funkcionář začal rozporovat
souvislost výhřezu ploténky s úrazem stěžovatele až v návaznosti na znalecký posudek IPVZ.
Rozpory v této otázce plynuly již z dřívějších vyjádření lékařů. Žalovaný odmítl, že byl
před zadáním revizního znaleckého posudku povinen vyslechnout oba soudní znalce,
kteří ve věci zpracovali znalecké posudky. Postup zvolený služebním funkcionářem
dle žalovaného odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu, přičemž ze soudních
rozhodnutí, na která odkázal stěžovatel, nelze dovozovat, že jím naznačený časový průběh
dokazování je závazný.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[9] Stěžovatel v kasační stížnosti vznesl námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského
soudu v části, v níž krajský soud aproboval postup služebního funkcionáře stran ustanovení
IPVZ za účelem vypracování revizního znaleckého posudku namísto výslechu znalců,
jejichž závěry ohledně zdravotního stavu stěžovatele nebyly vzájemně souladné. Nejvyšší správní
soud v této souvislosti připomíná, že zrušení napadeného rozsudku z důvodu shledané
nepřezkoumatelnosti „připadá v úvahu výjimečně, není-li z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vůbec
patrno, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v rámci žalobních bodů. Naopak nelze
považovat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění lze (byť i zohledněním
celkového kontextu důvodů uvedených v odůvodnění) seznat, jaký názor krajský soud zaujal vůči důležitým
skutkovým a právním otázkám podstatným pro rozhodnutí projednávané věci“ (usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 - 123, č. 3668/2018 Sb. NSS,
bod 29). Nyní přezkoumávaný rozsudek těmto požadavkům dostál, neboť je z něj patrné,
jaký postoj k důležitým skutkovým a právním otázkám krajský soud zaujal. Je pravda, že krajský
soud převzal podstatu hodnocení od žalovaného, nicméně v reakci na žalobní námitky
srozumitelně a dostatečně vysvětlil, proč s žalovaným souhlasí. Jelikož se stěžovatelova žalobní
argumentace v této otázce překrývá s jeho argumentací uplatněnou v odvolání, a žalovaný
odvolací námitky důkladně vypořádal, lze hodnotit postup krajského soudu, který si závěry
žalovaného se souhlasnou poznámkou osvojil, dokonce jako vhodný (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, č. 1350/2007 Sb. NSS). Nejvyšší
správní soud zároveň podotýká, že stěžovatelův nesouhlas s odůvodněním a závěry napadeného
rozsudku nepřezkoumatelnost nezpůsobuje (viz např. rozsudky ze dne 12. 11. 2013,
č. j. 2 As 47/2013 - 30, nebo ze dne 7. 10. 2021, č. j. 7 As 146/2021 - 26). Námitka tudíž není
důvodná.
[10] Podstata stěžovatelovy argumentace spočívá v tom, že služební funkcionář neměl řešit
rozpory mezi posudky zadáním revizního znaleckého posudku, nýbrž měl nejprve přistoupit
k výslechu dvou dříve ustanovených znalců. Stěžovatel tedy presumuje, že rozpory mezi dvěma
znaleckými posudky musejí být vždy řešeny nejprve výslechem příslušných soudních znalců,
a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014,
a v něm obsaženou další judikaturu. Z citovaného rozsudku plyne, že Nejvyšší soud trvá na tom,
že k zadání vypracování revizního znaleckého posudku vědeckému ústavu či jiné instituci smí
soud přistoupit až tehdy, pokud se rozpory mezi dvěma předloženými posudky nepodaří
odstranit ani po výslechu znalců.
[11] Stěžovatel však v této souvislosti opomíjí judikaturu Nejvyššího správního soudu,
na kterou v odůvodnění rozhodnutí odkazoval již žalovaný, dle které je uložení zpracování
revizního posudku jednou z možností, jak účinně odstranit rozpory mezi dvěma (či více)
odbornými závěry. Správní orgán tedy může situaci řešit buď výslechem autorů rozporných
posudků, vyžádáním doplnění posudku, nebo vyžádáním revizního znaleckého posudku,
který by rozpory v odborných závěrech odstranil (viz rozsudky ze dne 10. 5. 2013,
č. j. 6 Ads 12/2013 - 22, a ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 As 346/2018 - 33). Vypracování revizního
znaleckého posudku je na místě v případě, „že v dané věci existuje více rozdílných znaleckých posudků
nebo pokud účastník řízení předloží k důkazu znalecký posudek zpracovaný znalcem mimo řízení,
přičemž závěry tohoto znaleckého posudku jsou nesouladné se závěry znalce ustanoveného soudem“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2017, č. j. 1 As 313/2016 - 66, bod 26). V posledně
citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud zároveň odmítl, že měl krajský soud před zadáním
revizního posudku vyslechnout znalce revidovaných posudků.
[12] V řízení ve věcech služebního poměru je podstatné (oproti občanskému soudnímu řízení,
ve vztahu k němuž Nejvyšší soud vyslovil své závěry), že dle §180 odst. 1 zákona o služebním
poměru musí služební funkcionář ex offo zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,
a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné
podklady pro rozhodnutí. Jak k tomu Nejvyšší správní soud uvedl v bodu [34] již citovaného
rozsudku č. j. 1 As 346/2018 - 33: „Řízení je ovládáno zásadou materiální pravdy, čemuž odpovídá zásada
vyšetřovací, podle níž je za objasnění skutkového stavu odpovědný správní orgán. Je tedy na rozhodujícím
služebním funkcionáři, aby zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, účastník řízení pak má
procesní práva a povinnosti v rozsahu dle §174“ (blíže k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 1. 2011, č. j. 3 Ads 132/2010 - 109).
[13] Pokud tedy služební funkcionář usoudil, že ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, bude nejúčelnější ustanovit rovnou znalecký ústav za účelem vypracování
revizního posudku, nepostupoval v rozporu s relevantní právní úpravou ani s judikaturou
Nejvyššího správního soudu. Námitka, že byl takový postup nezákonný, proto není důvodná.
[14] Krajský soud i žalovaný navíc důkladně popsali okolnosti, jež k ustanovení IPVZ vedly,
přičemž z jejich rozhodnutí i ze správního spisu je patrné, že se ze zdravotního hlediska jednalo
o mnohem složitější situaci než o pouhý rozpor mezi dvěma znaleckými posudky. První znalecký
posudek na základě usnesení služebního funkcionáře vypracoval MUDr. Václav Kameníček
ke dni 6. 4. 2017 s doplňkem ke dni 8. 5. 2017, v němž mj. dospěl k závěru, že stěžovateli trvalé
následky v souvislosti s úrazem ze dne 16. 1. 2016 nevzniknou, jelikož měl dle zdravotnické
dokumentace ode dne 28. 4. 2016 do vypracování posudku bezpříznakové období. Dále byl
stěžovatel ode dne 10. 5. 2017 uznán neschopným k službě a tento stav trval s přestávkami
až do konce roku 2017.
[15] Stěžovatel v návaznosti na to předložil dne 2. 6. 2017 služebnímu funkcionáři lékařský
posudek služebního lékaře Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra, Oblastního
zdravotnického zařízení Ostrava, MUDr. P. K., o ztížení společenského uplatnění. MUDr. P. K.
v posudku uvedl, že stěžovatel trpí středně těžkým poúrazovým omezením hybnosti páteře
s příznaky kořenového dráždění, čemuž podle položky 5.2 přílohy č. 3 vyhlášky č. 277/2015 Sb.,
o postupu při určování výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění příslušníků
bezpečnostních sborů (dále jen „vyhláška“), odpovídá 600 bodů (150 000 Kč). Zároveň dal
MUDr. P. K. do souvislosti služební úraz stěžovatele ze dne 16. 1. 2016 s jeho neschopností
ke službě ode dne 10. 5. 2017. Tento posudek však byl k návrhu služebního funkcionáře
na přezkum zrušen vedoucí lékařkou Zdravotnického zařízení Ministerstva vnitra, Oblastního
zdravotnického zařízení Ostrava. MUDr. P. K. proto vydal nový posudek, v němž ohodnotil
ztížení společenského uplatnění 0 body. Nový posudek napadl stěžovatel, jehož návrh
na přezkoumání byl postoupen Odboru zdravotnického zabezpečení Ministerstva vnitra, jenž
posudek opět zrušil.
[16] Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra, Oblastní zdravotnické zařízení Ostrava, však už
další posudek nevydalo, neboť stěžovatel oznámil změnu registrujícího poskytovatele
zdravotnických služeb a předložil další znalecký posudek vypracovaný na jeho žádost
dne 18. 9. 2017 MUDr. Josefem Slowikem. Jmenovaný konstatoval, že úraz zanechal trvalé
následky v podobě poškození ploténky L4/5, a ohodnotil ztížení společenského uplatnění 600
body podle položky 5.2 přílohy č. 3 vyhlášky s tím, že se jedná o středně těžké poúrazové
omezení hybnosti páteře s příznaky kořenového dráždění. Podle tohoto znaleckého posudku
a jeho doplnění ze dne 17. 1. 2018 souvisejí neschopnosti stěžovatele ke službě z roku 2017
přímo s jeho služebním úrazem a neschopnosti z roku 2016 nepřímo, protože zhoršily průběh
léčby poúrazového stavu. Podle MUDr. Josefa Slowika tedy úraz zanechal na zdravotním stavu
stěžovatele trvalé následky, které vedly mj. až ke ztrátě zdravotní způsobilosti pro výkon služby
(stěžovatel byl ze služebního poměru propuštěn pro dlouhodobé pozbytí způsobilosti k výkonu
služebního místa dne 24. 1. 2018).
[17] Stěžovatel předložil rovněž lékařský posudek o ztížení společenského uplatnění
ze dne 30. 11. 2017 od nové registrující poskytovatelky zdravotnických služeb MUDr. A. P., který
korespondoval se znaleckým posudkem MUDr. Josefa Slowika a dával do souvislosti
se služebním úrazem ze dne 16. 1. 2016 i další neschopnosti stěžovatele ke službě z listopadu
2017. Tento posudek byl k návrhu služebního funkcionáře opět zrušen, a to dne 5. 4. 2018
rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „krajský úřad“), č. j. MSK
54017/2018. V něm jsou uvedeny závěry odborného stanoviska lékařky krajského úřadu, z nichž
plyne, že páteřové potíže jsou u stěžovatele zaznamenány již v letech 2007 a 2011 a jeho klinické
potíže uváděné po úraze nekorelují s nálezem z magnetické rezonance ze dne 14. 3. 2016.
Lékařka dále uvedla, že od 28. 4. 2016, kdy stěžovatel ukončil léčbu, do 10. 5. 2017, kdy začal být
neschopný výkonu služby, není žádný záznam o páteřových potížích či jejich léčení. Stěžovatel
tedy trpěl páteřovými problémy už před úrazem, přičemž změny zjištěné z magnetické rezonance
(mj. poškození ploténky L4/5) jsou degenerativní povahy a nelze je spojovat s jeho služebním
úrazem.
[18] Uvedený průběh vedl služebního funkcionáře k tomu, že ustanovil dne 4. 4. 2018
znalecký ústav IPVZ k vypracování revizního znaleckého posudku, v němž mělo být postaveno
na jisto, zda pracovní neschopnosti stěžovatele z roku 2017 souvisejí s jeho služebním úrazem,
zda stěžovateli vznikly v souvislosti se služebním úrazem trvalé následky na zdraví
a zda stěžovatel v souvislosti s úrazem pozbyl dlouhodobou zdravotní způsobilost k výkonu
služby. Zároveň byly IPVZ položeny otázky ze strany stěžovatele.
[19] Krajský soud správně poukázal na skutečnost, že ze shora provedeného popisu průběhu
zjišťování zdravotního stavu a následků služebního úrazu je zcela zjevné, že nejasnosti panovaly
vedle znaleckých posudků rovněž ohledně lékařských posudků o ztížení společenského uplatnění
vydaných registrujícími poskytovateli zdravotnických služeb stěžovatele. První z těchto posudků
byl totiž nadvakrát rušen, druhý byl taktéž podroben přezkumu. Nutno též poznamenat, že autor
prvního znaleckého posudku, MUDr. Václav Kameníček, se nemohl vyjádřit k neschopnostem
stěžovatele ke službě od 10. 5. 2017, neboť jeho posudek je ze dne 6. 4. 2017 a doplněk k němu
ze dne 8. 5. 2017. Aby tedy bylo možné uvažovat o výslechu či konfrontaci dvou znalců, musel
by MUDr. Václav Kameníček nejprve zpracovat doplněk, jenž by postihl i navazující období,
avšak ani tak by touto cestou nebyly pokryty nejasnosti s posudky o ztížení společenského
uplatnění. Řešení situace prostřednictvím výslechu obou znalců by tudíž nebylo jediným krokem,
který by bylo třeba učinit, a zároveň nebylo jisté, že by tím skutečně byly odstraněny veškeré
rozpory, resp. že by výslechy vedly ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností.
Služební funkcionář proto vzhledem k okolnostem daného případu zcela správně a adekvátně
reagoval způsobem, kdy ustanovil znalecký ústav s patřičnou odborností, aby přezkoumal
všechny medicínské otázky podstatné pro rozhodnutí věci. Daný postup lze hodnotit kladně
rovněž z pohledu ekonomie řízení. Vytknout lze služebnímu funkcionáři snad jedině to, že IPVZ
ustanovil ještě před tím, než měl k dispozici rozhodnutí krajského úřadu o přezkumu lékařského
posudku MUDr. A. P. Nicméně vzhledem k tomu, že krajský úřad posudek zrušil a zpochybnil
příčinnou souvislost mezi zdravotními obtížemi stěžovatele a služebním úrazem, přičemž
i bez tohoto rozhodnutí nebyla situace dostatečně vyjasněna, neměla tato „unáhlenost“ vliv
na zákonnost celkového postupu služebního funkcionáře.
[20] Stěžovatelova námitka spočívající v tom, že v posouzení jeho zdravotního stavu nebyly
rozpory, jež by odůvodňovaly ustanovení IPVZ, je tudíž nedůvodná. Nejvyšší správní soud
ve shodě s krajským soudem uvádí, že shora popsaný postup byl naopak žádoucí s ohledem
na povinnost služebního funkcionáře dostát požadavku na zjištění stavu věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti.
[21] Pro úplnost Nejvyšší správní soud doplňuje, že závěry posudku IPVZ jsou náležitě
odůvodněny a podloženy obsahem nálezu. Posudek přihlíží ke všem skutečnostem, s nimiž bylo
nutné se vypořádat, a jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Zároveň posudek
splňuje požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, takže správní orgány (resp. soudy) mohly
jeho odborné závěry převzít (k hodnocení důkazu znaleckým posudkem viz již citovaný rozsudek
č. j. 1 As 346/2018 - 33, nebo rozsudky ze dne 4. 7. 2012, č. j. 6 Ads 61/2012 - 15, a ze dne
21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 19/2013 - 35, č. 2916/2013 Sb. NSS). Posudek IPVZ se pregnantně
vyjádřil ke všem předchozím znaleckým a dalším posudkům a zároveň srozumitelně a logicky
odpověděl na všechny otázky položené jak služebním funkcionářem, tak stěžovatelem. Pro řádné
zodpovězení otázek IPVZ komplexně prostudoval a zhodnotil stěžovatelovu zdravotní
dokumentaci a dospěl k závěru, že výhřez meziobratlové ploténky L4/5 vlevo a jeho kontakt
s kořenem L4, zjištěný magnetickou rezonancí dne 14. 3. 2016, nelze v žádném případě dávat
do příčinné souvislosti se zraněním, k němuž došlo dne 16. 1. 2016, což platí rovněž
pro dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon služby. Služební funkcionář zároveň
provedl výslech člena znaleckého kolektivu MUDr. J. B., který zodpověděl veškeré dotazy, a to
i ze strany stěžovatele. Stěžovatel tak nebyl postupem žalovaného krácen na svých procesních
právech, neboť je mohl uplatňovat i vůči reviznímu znaleckému posudku (např. požadavkem
na jeho doplnění, dotazy, které ostatně uplatnil, aj.). Nejvyšší správní soud se tudíž ztotožňuje
se správními orgány a hodnocením krajského soudu, že ve věci byl zjištěn skutkový stav náležitě
a dostatečně.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[23] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce (stěžovatel) neměl ve věci úspěch, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec obvyklé úřední
činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu