ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.159.2022:11
sp. zn. 7 As 159/2022 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše
Foltase a Michala Bobka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora,
se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 17. 6. 2022, č. j. 14 A 48/2022 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhal zrušení
rozhodnutí žalované, kterým zamítla žádost žalobce o určení advokáta k poskytnutí právní služby
dle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Jednání žalobce
označila žalovaná za sudičské. Poukázala na skutečnost, že ve své evidenci registruje stovky
žádostí žalobce o určení advokáta.
[2] Městský soud zamítl žádost žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků.
Konstatoval, že žalobce sdělil soudu ohledně svých majetkových poměrů značně neurčité a zčásti
nevěrohodné údaje. Svá tvrzení ani řádně nedoložil. Soud nepřistoupil k tomu, aby žalobce vyzval
k odstranění těchto nedostatků. Konstatoval, že žalobce zneužívá institutu osvobození
od soudních poplatků. Žalobce vede před městským soudem množství řízení, v nichž byl
opakovaně dostatečně procesně poučen. Ze způsobu vedení sporu je zřejmé, že žalobci nejde
o ochranu jeho veřejných subjektivních práv, ale o vedení sporu jako takového. V takovém
případě je spravedlivé, aby nesl náklady řízení sám.
II.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu přípisem. Ten lze
při značné míře kognitivní disonance vyhodnotit jako kasační stížností. V něm se domáhá
„kasace písemností MěS v Praze“ s údajně téměř totožným až nonsenuálním zněním v záležitosti
osvobození od soudního poplatku. Rozhodnutí městského soudu je označeno za sáhodlouhé
paušalizující invektivy, které necitují žalobní důvody žalobce, ale odůvodnění aktu ČAK.
Stěžovatel nicméně uzavřel své podání v pozitivní rovině, když vyjádřil spokojenost
nad skutečností, že „si onen „soud“ tentokráte nedovolil zpochybňovat chudobnost žalobce“.
III.
[4] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí)
nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Stěžovatele
tedy v projednávané věci netíží poplatková povinnost. Ze stejného usnesení rozšířeného senátu
plyne, že stěžovatel v tomto typu řízení nemusí být zastoupen advokátem ve smyslu §105 odst. 2
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
[5] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou.
[6] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je
ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je
upraven v §36 odst. 3 s. ř. s., v němž je uvedeno, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[7] Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro přiznání částečného osvobození od soudních
poplatků musí být splněny následující podmínky: účastník řízení požádal o osvobození, jeho
návrh není zjevně neúspěšný a doložil nedostatek příjmů. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela přitom lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody
(srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 7 As 68/2014 - 50).
[8] Navrhovatel žádající o osvobození od soudních poplatků proto musí osvědčit, že jsou
v jeho případě splněny zákonem stanovené předpoklady (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 - 95, č. 2163/2011 Sb. NSS).
Je tedy na něm, aby dostatečně konkrétně popsal své osobní a majetkové poměry a současně
doložil listiny prokazující nemajetnost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Právní úprava institutu
individuálního osvobození od soudních poplatků neukládá soudu povinnost, aby sám
za účastníka vyhledával další skutečnosti, které mají jeho nedostatek prostředků k uhrazení
soudního poplatku dokládat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012,
č. j. 1 Aps 2/2012 - 11). Stěžovatele jako žadatele o toto dobrodiní ze strany státu tak tíží
břemeno tvrzení a břemeno důkazní (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 7. 2017 č. j. 6 As 228/2017 - 9). Aby bylo možné žádosti vyhovět, je stěžovatel povinen nejen
tvrdit, že nemá dostatečné prostředky na zaplacení soudního poplatku, nýbrž musí tuto
skutečnost také soudu prokázat.
[9] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že stěžovatel řádně netvrdil
a nedoložil své majetkové poměry. Stěžovatel zaslal soudu v návaznosti na výzvu k zaplacení
soudního poplatku prohlášení, ve kterém uváděl zcela obecné důvody pro přiznání osvobození
od soudních poplatků a dokládal některé údaje týkající se jeho majetkových poměrů. Toto
prohlášení však, jak správně uvedl městský soud, bylo nekompletní a neurčité. Městský soud
pak postupoval v souladu s výše uvedenou judikaturou, když dospěl k závěru, že stěžovatel
ve vztahu k prokázání nemajetnosti neunesl důkazní břemeno. Jeho postupu konvenuje i recentní
judikatura, která se týká přímo stěžovatele (srov. např. rozsudky ze dne 4. 11. 2021,
č. j. 3 As 305/2021 - 12, ze dne 3. 1. 2022, č. j. 2 As 285/2021 - 23 atp.). Městský soud
tedy při formulaci svých závěrů postupoval zcela v mezích právní úpravy a judikatury.
[10] I další postup městského soudu odpovídal judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov.
např. rozsudky ze dne 30. 9. 2021, č. j. 10 As 371/2021 - 11, ze dne 17. 9. 2021,
č. j. 8 As 207/2021 - 15, či ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 199/2021 - 12). Zcela obecná polemika
stěžovatele se závěry městského soudu proto nevyvolává nezákonnost jeho usnesení. Podobně
jako městský soud i Nejvyšší správní soud musí podtrhnout velké množství sporů vedených
stěžovatelem, ve kterých opakuje stále podobné argumenty, a odmítá tak respektovat již dříve
vydaná rozhodnutí soudů, která tyto argumenty již neuznaly opodstatněnými. Z rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, vyplývá, že „osvobození
od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti,“
nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní
spor vedly, jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. I v této dimenzi
se rovněž nelze než připojit k závěru učiněnému městským soudem: pokud za těchto podmínek,
tedy podobným způsobem a rozsahem, stěžovatel trvá na uplatňování svých práv soudní cestou,
nechť tak činí na své náklady.
[11] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou (§110
odst. 1 s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalované pak nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec
její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2022
David Hipšr
předseda senátu