ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.190.2020:67
sp. zn. 7 As 190/2020 - 67
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše
Foltase a Michala Bobka v právní věci navrhovatele: Ing. K. P., zastoupený JUDr. Alešem
Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti odpůrci: obec Nový Šaldorf
- Sedlešovice, se sídlem Nový Šaldorf 167, Nový Šaldorf - Sedlešovice, zastoupený
Mgr. Ing. Jánem Bahýľem, advokátem se sídlem Kotlářská 29, Brno, v řízení o kasačních
stížnostech odpůrce a OSP, spol. s r. o., se sídlem Okružní 39, Moravský Krumlov, zastoupené
JUDr. Radkem Adámkem, advokátem se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 14. 5. 2020, č. j. 64 A 5/2020 - 299,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamí t aj í .
II. Odpůrce je p ov in en zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ve výši 4 114 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Aleše Ondruše, advokáta,
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. OSP, spol. s r. o., se sídlem Okružní 39, Moravský Krumlov, je povinna zaplatit
navrhovateli náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 12 342 Kč k rukám jeho
zástupce JUDr. Aleše Ondruše, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Navrhovatel se návrhem podaným u Krajského soudu v Brně domáhal zrušení opatření
obecné povahy - Územního plánu Nový Šaldorf - Sedlešovice, vydaného dne 22. 5. 2019
usnesením Zastupitelstva obce Nový Šaldorf - Sedlešovice č. U228/2019-Z8 (dále jen „napadený
územní plán“). Konkrétně brojil proti nově vymezené zastavitelné ploše Z-XI (Znojmo – Louka).
II.
[2] O návrhu rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 14. 5. 2020, č. j. 64 A 5/2020 - 299,
tak, že zrušil napadený územní plán v textové a grafické části vymezující plochu Z-XI, a to ke dni
právní moci tohoto rozsudku.
[3] Krajský soud shledal důvodnou námitku navrhovatele, že v napadeném územním plánu
nebyla dostatečně vysvětlena nezbytnost zahrnutí plochy Z-XI do zastavitelných ploch.
Podle jeho názoru je vymezení zastavitelného území v územním plánu v obecné rovině
dostatečně odůvodněno. Pokud však navrhovatel ve svých námitkách konkrétně brojil
proti potřebnosti zahrnutí další zastavitelné plochy Z-XI, měl odpůrce na tuto konkrétní výtku
odpovídajícím způsobem v odůvodnění opatření obecné povahy i v rozhodnutí o námitkách
reagovat a vysvětlit nezbytnost zahrnutí další zastavitelné plochy do územního plánu. Odpůrce
navrhovateli konkrétní odpověď na nutnost zahrnutí plochy Z-XI do zastavitelných ploch
neposkytl. Vycházel z toho, že přebírá způsob využití dané plochy, který byl obsažen v územním
plánu města Znojma, a na argumentaci ohledně nepotřebnosti zahrnutí zastavitelné plochy Z-XI
do územního plánu nereagoval. Na odůvodnění rozhodnutí o námitkách (resp. opatření obecné
povahy) nelze klást přemrštěné požadavky. Na druhou stranu však platí, že odůvodnění vymezení
zastavitelných ploch musí odpovídat požadavkům plynoucím ze stavebního zákona. Bylo-li
v územním plánu vymezeno 7 dalších ploch nově určených k zastavění a navrhovatel ve svých
námitkách upozorňoval, že potřeby obce na další rozvoj jsou zahrnutím ostatních zastavitelných
ploch do územního plánu uspokojeny, bylo na odpůrci, aby vysvětlil potřebnost zahrnutí plochy
Z-XI do lokalit určených k zastavění. Pokud odpůrce na podkladě konkrétní námitky potřebnost
zahrnutí další zastavitelné plochy Z-XI v odůvodnění územního plánu ani v rozhodnutí
o námitkách nevysvětlil, je odůvodnění vymezení zastavitelné plochy Z-XI nedostatečné, z čehož
plyne rovněž nedostatečnost (nepřezkoumatelnost) rozhodnutí o námitkách v této části. Odpůrce
se proto dopustil při přijímání opatření obecné povahy závažného procesního pochybení,
které má za následek zrušení části napadeného územního plánu podle §76 odst. 1 písm. a)
ve spojení s §101b odst. 4 s. ř. s.
[4] Krajský soud rovněž shledal důvodnou námitku, kdy navrhovatel upozorňoval
na nedostatečné, resp. nezákonné odůvodnění opatření obecné povahy ve vztahu k záboru
zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). Krajský soud konstatoval,
že navrhovatel má aktivní věcnou legitimaci k námitkám týkajícím se nezákonnosti odůvodnění
vynětí pozemků pro plochu Z-XI ze ZPF. Svůj závěr odůvodnil tím, že nedostatečné
či nezákonné odůvodnění vynětí půdy ze ZPF, resp. nezákonnost stanoviska orgánu ochrany
ZPF může mít vliv na práva navrhovatele, který přes místní komunikaci sousedí s pozemkem,
na němž má být nové zastavitelné území v rozsahu 2,884 ha vymezeno. Změna určení pozemků
ze zemědělských na nezemědělské (zastavitelné území) nepochybně může mít negativní vliv
na životní prostředí v dané lokalitě. V projednávaném případě pořizovatel územního plánu
odůvodnil vynětí pozemků ze ZPF skutečností, že předmětná plocha již v jiné územně plánovací
dokumentaci (před tím, než došlo ke změně katastrální hranice) byla vymezena jako plocha
zastavitelná. Pořizovatel proto i po změně hranice obcí převzal způsob využití této plochy, jaký
měla do té doby, aniž by se zabýval hledisky uvedenými v §4 odst. 1 a 2 zákona č. 334/1992 Sb.,
o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o ochraně ZPF“). Totéž učinil orgán ochrany ZPF ve svém souhlasném stanovisku ze 4. 3. 2019,
č. j. JMK 33468/2019, v němž pouze obecně odkázal na §4 zákona o ochraně ZPF. Je
tak zřejmé, že pořizovatel územního plánu i orgán ochrany ZPF považovali podmínky §4 zákona
o ochraně ZPF za splněné z důvodu, že totožné využití předmětné plochy bylo obsaženo již
dříve v jiném územně plánovacím dokumentu (Územní plán města Znojma). Podle krajského
soudu taková úvaha nemůže obstát, je-li pro jednu obec přebíráno využití plochy z územně
plánovacího dokumentu jiné obce. Platí totiž, že každý územní plán se vydává pro území určité
obce (§43 odst. 4 stavebního zákona). Také poměřování přípustnosti využití zemědělské půdy
jako půdy nezemědělské se vždy vztahuje podle §4 odst. 2 zákona o ochraně ZPF k území obce,
v níž má být záměr realizován. Je tak možné, že v územním plánu jedné obce by v důsledku
nedostatku jiných příhodných lokalit pro zastavění mohlo být vynětí pozemků ze ZPF povoleno,
zatímco v jiné obci by pro tutéž lokalitu s ohledem na existenci jiných volných ploch vhodných
k zastavení nebo s přihlédnutím k odlišným potřebám rozvoje obce již zábor ZPF povolen být
nemusel. Současně je nutné mít na zřeteli, že v daném případě se jedná o zábor vysoce kvalitní
zemědělské půdy (I. a II. třídy ochrany), u níž je legitimní požadovat, aby byla nutnost záboru
náležitě odůvodněna. Krajský soud proto uzavřel, že pokud pořizovatel územního plánu
po změně hranice obce toliko přebral stávající způsob využití plochy Z-XI z územního plánu jiné
obce a nezkoumal kritéria uvedená v §4 odst. 1 a 2 zákona o ochraně ZPF ve vztahu k území
obce Nový Šaldorf - Sedlešovice, tj. zejména nutnost (potřebnost) vymezení předmětné
zastavitelné plochy pro rozvoj obce, resp. nahraditelnost této plochy existencí jiných ploch
vhodných k zastavění na území obce, je odůvodnění záboru ZPF v rozporu s §5 odst. 1 zákona
o ochraně ZPF. Stejných nedostatků se dopustil i orgán ochrany ZPF ve svém stanovisku ze dne
4. 3. 2019, proto nezákonností trpí i jeho stanovisko.
[5] Zbylé námitky [vnitřní rozpornost napadeného územního plánu, dopravní napojení
plochy Z-XI, nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách (kromě nedostatečného vypořádání
argumentace navrhovatele o potřebnosti zařazení nového zastavitelného území Z-XI)] krajský
soud posoudil jako nedůvodné a nejsou zde rekapitulovány, neboť proti posouzení těchto
námitek kasační stížnost nesměřuje.
III.
[6] Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě kasační stížnost odpůrce [dále
jen „stěžovatel a)] a společnost OSP, spol. s r. o., se sídlem Okružní 39, Moravský Krumlov [dále
jen „stěžovatel b)].
[7] Stěžovatel a) uvedl, že územně plánovací dokumentace musí být i soudem vnímána
v kontextu a kontinuitě. V projednávané věci měl krajský soud přihlédnout k tomu, proč byla
předmětná plocha začleněna do katastru obce, tedy snahu o internalizaci pozitivních vlivů této
změny v území a omezení negativních externalit. Uvedené je u předmětné plochy zcela zřetelné
z opakovaného veřejného projednání, z rozhodnutí o námitce navrhovatele, z územního plánu
samotného a v neposlední řadě jednoznačně vyplynulo z ústního jednání před krajským soudem.
Pro kontinuitu je nezbytné uvést, že předmětná plocha byla prvně určená k zastavění v roce 2004
v územním plánu společném pro město Znojmo a obce Dobšice, Kuchařovice, Nový Šaldorf –
Sedlešovice a Suchohrdly (dále jen „společný územní plán“). Předmětná plocha byla
od uvedeného data kontinuálně zastavitelná a její poslední funkční regulace provedená
samostatným územním plánem Znojma byla převzata do napadeného územního plánu. Zvolená
převzatá regulace je přitom přísnější z hlediska maximální míry zastavění pozemku, než je tomu
tak u ostatních zastavitelných ploch pro rodinné domy. Krajský soud tedy pochybil, pokud
z obsahu správního spisu, územního plánu ani z rozhodnutí o námitkách a provedeného jednání
nedokázal zjistit, jaké důvody vedly stěžovatele a) k vymezení předmětné plochy jako zastavitelné
a ke zvolené funkční regulaci.
[8] K domnělým nedostatkům v ochraně ZPF stěžovatel a) uvedl, že nejpozději při ústním
jednání musel krajský soud zjistit, že tvrzení navrhovatele jsou zástupná a že o ochranu ZPF
na sousedních polích mu vůbec nejde. Za takto zjištěného stavu věci měl krajský soud dospět
k aplikaci výjimky z jinak obecně přiznávané aktivní legitimace k ochraně veřejného zájmu
na ochraně ZPF. Krajský soud nadto zpochybnil zákonnost stanoviska orgánu ochrany ZPF
vydaného pro předmětnou plochu. Podle názoru stěžovatele a) je odůvodnění stanoviska
dotčeného orgánu zcela dostatečné, neboť tento dotčený orgán má za úkol chránit ZPF
bez ohledu na katastrální hranice. Orgán ochrany ZPF by neměl povolit zábor ZPF
jen kvůli změně katastrální hranice, pokud je hodná ochrany, např. proto, že je v místě co do třídy
ochrany unikátní. Pokud konkrétní půdu (předmětnou plochu) orgán ochrany z hlediska
územního plánování nechrání, v tomto konkrétním případě předmětnou plochu kontinuálně
po dobu 15 let umožňuje zastavět, je zřejmé, že na její ochraně z hlediska územně plánovacího
netrvá. Pokud krajský soud uvádí, že nebylo případné vycházet z §4 odst. 4 zákona o ochraně
ZPF, činí tak pouze proto, že si asi nebyl vědom společného územního plánu.
[9] Stěžovatel a) má dále za to, že krajský soud nesprávně vyhodnotil skutečnosti, které vyšly
najevo z provedeného dokazování. V rámci dokazování krajský soud zjistil, že zemědělská půda
na předmětné ploše byla určená k zastavění dlouhodobě. Dále zjistil, že předmětná plocha je již
z části dokonce zastavěná a k jejímu dalšímu zastavění bylo vydáno územní rozhodnutí. Tyto
skutečnosti krajský soud nijak nezohlednil. Krajským soudem požadovaná rozsáhlá nová
argumentace pro začlenění plochy do územního plánu je faktickou rezignací na kontinuitu
územního plánování v území, a tedy i jeho předvídatelnosti.
[10] Stěžovatel b) svou aktivní legitimaci k podání kasační stížnosti dovozoval ze skutečnosti,
že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. 5471 v k.ú. Nový Šaldorf, který je v napadeném
územním plánu označen jako lokalita Z-XI, a jedná se tedy o lokalitu, která je zrušením části
územního plánu přímo dotčena.
[11] Stěžovatel b) zejména namítal, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
Navrhovatel totiž podal u krajského soudu dva zcela identické návrhy na zrušení části opatření
obecné povahy. Do řízení o prvním návrhu vedeném pod sp. zn. 64 A 1/2020 se stěžovatel b)
přihlásil jako osoba zúčastněná na řízení, krajský soud mu toto postavení přiznal a doručoval mu.
Krajský soud z tohoto prvního řízení tedy věděl, že jediným procesním subjektem, vyjma
odpůrce, který může být rozhodnutím dotčen, je stěžovatel b), který je vlastníkem pozemků
v lokalitě, proti jejímuž řešení v územním plánu navrhovatel brojil. Přesto krajský soud
stěžovatele b) neuvědomil o tom, že po zastavení řízení ve věci sp. zn. 64 A 1/2020 byl podán
druhý obsahově totožný návrh a neumožnil mu tak hájit svá práva v soudním řízení. Z hlediska
předmětu sporu se v případě řízení vedených pod sp. zn. 64 A 1/2020 a 64 A 5/2020 přitom
jednalo o jeden soudní spor a krajský soud tak byl povinen se stěžovatelem b) jednat jako
s osobou zúčastněnou na řízení. Postup krajského soudu tak zakládá vadu řízení ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[12] V další části své kasační stížnosti pak stěžovatel b) polemizoval s právními závěry
krajského soudu, kdy namítal nezákonnost napadeného rozsudku z důvodů nesprávného
posouzení právních otázek týkajících se posouzení věci samé. V doplnění kasační stížnosti ze dne
1. 11. 2020 pak svou argumentaci doplnil a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 8. 2020, č. j. 6 As 141/2019 - 64.
[13] Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
IV.
[14] Navrhovatel ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele a) uvedl, že se ztotožňuje
s krajským soudem, že při pořizování nového územního plánu obce Nový Šaldorf - Sedlešovice
bylo v tomto plánu nezbytné řádně odůvodnit, proč konkrétní lokalita byla nově určena
k zastavění, zejména když k této otázce směřovala řádně uplatněná námitka jak navrhovatele,
tak i dalších oprávněných osob. V této souvislosti zdůraznil, že námitky celé řady občanů obce
proti neregulované výstavbě v této lokalitě byly vedení obce známy již více než 10 let. Z §43
odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „stavební zákon“), vyplývá, že každý územní plán se vydává pro území určité
obce. Nové zastavitelné území Z-XI proto musí být řádně odůvodněno právě v návaznosti
na parametry území obce Nový Šaldorf - Sedlešovice. Je pravděpodobné, že v územním plánu
města Znojma mohlo být v důsledku nedostatku jiných příhodných lokalit toto zastavitelné území
akceptovatelné. V obci Nový Šaldorf - Sedlešovice je však pro zastavění určena celá řada dalších
volných území a proto je třeba v novém územním plánu řádně odůvodnit příslušný veřejný zájem
na tomto dalším zastavitelném území a zejména přihlédnout k aktuálním potřebám obce.
Navrhovatel zdůraznil, že v roce 2006 byla místní situace zcela odlišná. Nyní po uplynutí dalších
14-ti let došlo v daném území k významnému nárůstu zástavby rodinných domů, což vyvolává
zcela odlišné nároky jak na místní komunikace, tak na inženýrské sítě. Tato změněná hlediska byl
stěžovatel a) povinen v novém územním plánu akcentovat a zejména podrobněji odůvodnit
přijatá řešení. Zdůvodnění, že nový územní plán pouze přebírá dosavadní úpravu z územního
plánu města Znojma, zcela jistě neobstojí. Navrhovatel dále uvedl, že změna územního plánu
v části zastavitelného území Z-XI nijak nezdůvodňuje dopady tohoto řešení na ochranu ZPF
a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů. Tato změna pak vůbec nevyhodnocuje
předpokládané důsledky navrhovaného řešení na ZPF. Pouhý odkaz na skutečnost, že toto území
již bylo zahrnuto v Územním plánu města Znojmo jako zastavitelná plocha č. 74, je zcela
nedostačující. Předmětem schváleného opatření obecné povahy je konkrétní změna územního
plánu obce Nový Šaldorf - Sedlešovice, do které je předmětné zastavitelné území nově zahrnuto.
Navíc je na území obce Nový Šaldorf - Sedlešovice vymezeno celkem 7 jiných zastavitelných
území s již zahájenou výstavbou. Pořizovatelé a projektanti nové územně plánovací dokumentace
jsou tedy povinni řídit se jak skutečnými potřebami obce, tak zásadami ochrany ZPF a navrhnout
a zejména zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska jeho ochrany nejvýhodnější. Stěžovatel a)
ve svých vyjádřeních bagatelizuje zájmy navrhovatele na ochraně zemědělské půdy. Je však třeba
zdůraznit, že až donedávna byla v sousedství navrhovatele řádně obdělávaná zemědělská půda,
která měla příznivý dopad na místní bydlení. Za poslední rok však došlo k tomu, že tato půda
není nijak udržovaná, je zarostlá dvoumetrovým plevelem a část plochy je dokonce zavezena
vytěženou zeminou. Navrhovatel ani další občané obce nemají zájem na bránění další výstavby
v tomto území, požadují však, aby tato výstavba byla již v územním plánu dostatečně regulovaná.
[15] Ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele b) navrhovatel uvedl, že je nepochybné,
že stěžovatel b) neučinil vůči krajskému soudu žádný procesní úkon, kterým by oznámil soudu,
že bude uplatňovat svá práva v řízení vedeném pod sp. zn. 64 A 5/2020. Podle názoru
navrhovatele je přitom zcela bezpředmětné, že takovýto úkon učinil stěžovatel b) v předchozím
řízení vedeném pod sp. zn. 64 A 1/2020. Krajský soud nebyl povinen přezkoumávat postavení
dalších osob v dotčeném řízení 64 A 5/2020 nad rámec podaných návrhů. Jestliže se stěžovatel b)
dozvěděl o podání předchozího návrhu, mohl se stejným způsobem dozvědět o zahájení
následujícího řízení 64 A 5/2020, kdy mu navíc bylo známo, že k zastavení předchozího řízení
došlo pouze z důvodu prodlení navrhovatele se zaplacením soudního poplatku. Z údajů z úřední
desky obce Nový Šaldorf - Sedlešovice navíc vyplývá, že vyrozumění o tomto řízení a výzva
pro osoby zúčastněné na řízení byly vyvěšeny na úřední desce od 13. 2. 2020 do 15. 3. 2020.
V další části svého vyjádření navrhovatel obsáhle polemizoval s argumentací stěžovatele b),
která se týkala věci samé, a dále i s jeho argumentací uvedenou v doplnění kasační stížnosti ze dne
1. 11. 2020.
[16] Z uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti jako
nedůvodné zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
V.
[17] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele b), že krajský soud porušil
jeho právo na spravedlivý proces, když s ním nejednal jako s osobou zúčastněnou na řízení.
[20] Podle §34 odst. 1 s. ř. s. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny
ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty,
které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li
účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. Podle odst. 2
téhož ustanovení navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné
na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě,
kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení;
takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda
senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba.
[21] Podle §42 odst. 4 s. ř. s. je-li zřejmé, že doručování osobám zúčastněným na řízení bude neúměrně
zdlouhavé, nákladné, administrativně náročné anebo nemožné, zejména pro jejich velký počet nebo proto, že je
nelze jednotlivě určit, lze jim na základě opatření předsedy senátu doručit vyvěšením rozhodnutí nebo jiné
písemnosti na úřední desce soudu. Soud může též uveřejnit své rozhodnutí nebo jinou písemnost způsobem
umožňujícím dálkový přístup anebo na úřední desce obecního úřadu.
[22] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že osobou zúčastněnou na řízení
se může stát pouze osoba, která naplňuje materiální znaky specifikované v §34 odst. 1 s. ř. s.
Teprve výslovným oznámením vůči soudu, že bude v řízení uplatňovat svá práva, se tato osoba
stává osobou zúčastněnou na řízení, která má práva uvedená v §34 odst. 3 s. ř. s. (srov. rozsudek
ze dne 23. 9. 2004, č. j. 7 As 33/2003 - 80, publ. pod č. 489/2005 Sb. NSS).
[23] Ze soudního spisu vyplývá, že krajský soud dne 12. 2. 2020 uveřejnil výzvu pro přihlášení
osob zúčastněných na řízení č. j. 64 A 5/2020 - 198 vyvěšením na úřední desce soudu s tím,
že stanovil lhůtu 20 dnů pro přihlášení zúčastněných osob. Požádal rovněž stěžovatele a)
o vyvěšení výzvy pro přihlášení osob zúčastněných na řízení na úřední desce obce Nový
Šaldorf - Sedlešovice, kde došlo k vyvěšení dne 13. 2. 2020. Lhůta pro přihlášení osob
zúčastněných na řízení tak uplynula dne 3. 3. 2020, resp. 4. 3. 2020. Je přitom nesporné,
že stěžovatel b) neučinil vůči krajskému soudu žádný procesní úkon, kterým by oznámil soudu,
že bude uplatňovat svá práva v řízení vedeném pod sp. zn. 64 A 5/2020. K výtce stěžovatele b),
že mu nebyl adresně zaslán návrh na zahájení řízení, je třeba uvést, že krajský soud postupoval
totožně jako v řízení vedeném pod sp. zn. 64 A 1/2020 téhož navrhovatele, v němž se stěžovatel
b) jako osoba zúčastněná na řízení přihlásil. Navíc v usnesení krajského soudu ze dne 30. 1. 2020,
č. j. 64 A 1/2020 - 213, jímž bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno
a které bylo stěžovateli b) doručeno, krajský soud uvedl, že sám navrhovatel přípisem ze dne
28. 1. 2020 požádal o zastavení řízení s tím, že poté podá nový návrh na zahájení řízení. Je
tedy zřejmé, že stěžovatel b) musel mít povědomost o tom, že navrhovatel hodlá podat nový
návrh na zrušení opatření obecné povahy a mohl se tak do tohoto nového řízení přihlásit jako
osoba zúčastněná na řízení. Pasivitu stěžovatele b) nelze klást k tíži krajskému soudu. Nejvyšší
správní soud proto uzavírá, že nelze přisvědčit názoru stěžovatele b), že krajský soud porušil jeho
procesní práva.
[24] Jelikož v řízení o návrhu na zrušení obecné povahy vedeném pod sp. zn. 64 A 5/2020
stěžovatel b) nebyl ani účastníkem řízení, ani osobou zúčastněnou na řízení, nepřísluší mu nyní
v kasační stížnosti napadat právní závěry krajského soudu týkající se merita věci. Nejvyšší správní
soud se proto uvedenými kasačními námitkami nemůže zabývat.
[25] Nejvyšší správní soud se dále zabýval kasační stížností, kterou podal stěžovatel a).
[26] Stěžovatel a) nesouhlasil s názorem krajského soudu, že v územním plánu nebyla
dostatečně vysvětlena nezbytnost zahrnutí plochy Z-XI.
[27] Podle §18 odst. 4 stavebního zákona územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí
přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví.
Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem
na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území
a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití
zastavěného území. Součástí odůvodnění územního plánu je podle §53 odst. 5 písm. f) stavebního
zákona zejména vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných
ploch.
[28] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že z odůvodnění rozhodnutí
o námitkách musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou
osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou
osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené (rozsudek
ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010 - 169, publ. pod č. 2266/2011 Sb. NSS). Na základě
podané námitky či připomínky je pořizovatel územního plánu povinen zařazení určitého
pozemku do určité funkční plochy odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011 – 43). Současně však platí, že požadavky na detailnost a rozsah
vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti územnímu plánu nesmí být
přemrštěné. Přehnané požadavky by ohrožovaly funkčnost územního plánování, narušily
by stabilitu systému územního plánování a právních jistot občanů a znamenaly by nepřípustný
zásah do práva na samosprávu (viz nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013,
sp. zn. III. ÚS 1669/11).
[29] V nyní posuzovaném případě stěžovatel a) odůvodnil vymezení plochy Z-XI na str. 146
textové části územního plánu následovně: „Lokalita navazuje na zastavěná území Nového Šaldorfu
i města Znojma. Plocha byla součástí katastrálního území Znojmo – Louka a byla k zástavbě navržena již
platným územním plánem Znojmo, ve kterém byla označena jako zastavitelná plocha č. 74, určená
k individuálnímu bydlení v nízkopodlažních objektech – rodinných domech. Zástavba na části této původní
zastavitelné plochy je již realizována a v ÚP Nový Šaldorf- Sedlešovice je zařazena do stabilizovaných ploch
bydlení. Nezastavěná část byla zařazena do zastavitelného území Z-XI s využitím pro plochy bydlení. V souladu
ÚP Znojmo byl pro tuto plochu ponechán požadavek na podíl zeleně 50% a požadavek na vymezení veřejného
prostranství.“ V zdůvodnění urbanistické koncepce nad rámec výše uvedeného stěžovatel a)
na str. 103 územního plánu uvedl, že „Skutečnost, že nově se tato plocha nachází na katastrálním území
Nový Šaldorf, neznamená, že by pominuly důvody opodstatňující zahrnutí plochy do zastavitelných ploch.
Urbanistické souvislosti, kterými se plocha vztahuje vůči svému okolí, se nezměnily. Důvody pro její začlenění
do návrhu územního plánu nadále trvají a proto Územní plán Nový Šaldorf-Sedlešovice respektuje a přebírá
koncepci navrženou Územním plánem Znojmo.“
[30] V podaných námitkách navrhovatel mimo jiné poukazoval na skutečnost, že napadený
územní plán vymezuje sedm rozvojových lokalit o celkové výměře 24,22 ha určených k výstavbě
rodinných domů s tím, že potřeby obce Nový Šaldorf - Sedlešovice na její rozvoj jsou
tak dostatečně uspokojeny. Podle jeho názoru tak nebyl dán důvod do zastavitelného území
zahrnout nově i plochu Z-XI, která se nachází na volných polních pozemcích na samém okraji
obce směrem k letišti. Na uvedenou argumentaci však stěžovatel a) v rozhodnutí o námitkách
(viz str. 23 a 24) nijak nereagoval a nevysvětil, proč je z hlediska potřeb obce nutné zahrnout
plochu Z-XI do lokalit určených k zastavění. Z obsahu napadeného územního plánu je přitom
zřejmé, že stěžovatel a) toliko obecně argumentoval tím, že přebírá způsob využití dané plochy
uvedený v územním plánu města Znojma. Nejvyšší správní soud se proto shoduje s krajským
soudem, že odůvodnění vymezení zastavitelné plochy Z-XI je nedostatečné a v rozporu s §53
odst. 5 písm. f) stavebního zákona.
[31] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že požadavek krajského soudu na řádném
odůvodnění napadeného územního plánu, resp. rozhodnutí o námitkách, není přehnaný a není
ani v rozporu s principem kontinuity územního plánování. Krajský soud nijak nezpochybnil
funkční vymezení dané lokality, resp. právo stěžovatele a) ji vymezit jako zastavitelnou plochu
určenou k výstavbě rodinných domů, toliko po stěžovateli a) požadoval, aby přijaté řešení náležitě
odůvodnil, a to zejména s ohledem na konkrétní obsah podaných námitek oprávněné osoby.
Rovněž skutečnost, že plocha Z-XI se nachází na pozemku, který byl určen k zastavění územním
plánem jiné obce, nezbavuje stěžovatele a) povinnosti přezkoumatelným způsobem vypořádat
řádně podané námitky.
[32] Stěžovatel a) dále nesouhlasil s názorem krajského soudu, že stanovisko orgánu ochrany
ZPF ze dne 4. 3. 2019 je v rozporu s §4 zákona o ochraně ZPF.
[33] Nejvyšší správní soud předesílá, že se ztotožňuje s názorem krajského soudu,
že navrhovatel byl aktivně věcně legitimován k podání námitek ohledně nezákonnosti
odůvodnění vynětí pozemků pro plochu Z-XI ze ZPF. Krajský soud správně odkázal
na příslušnou judikaturu zdejšího soudu, podle které pokud úprava obsažená v napadené části
opatření obecné povahy negativně zasahuje do právní sféry navrhovatele, může se navrhovatel
úspěšně dovolat i porušení právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného
zájmu, tj. např. předpisů o ochraně ZPF (viz zejména usnesení rozšířeného senátu ze dne
29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017 - 264, publ. pod č. 3903/2019 Sb. NSS). V daném případě je
nepochybné, že vynětí půdy ze ZPF může mít vliv na práva navrhovatele, který přes místní
komunikaci sousedí s plochou Z-XI, na níž má být vymezeno zastavitelné území o výměře
2,884 ha. Uvedená změna určení pozemků ze zemědělských na nezemědělské může mít negativní
vliv na životní prostředí v dané lokalitě.
[34] Podle §1 odst. 1 zákona o ochraně ZPF zemědělský půdní fond je základním přírodním
bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou
z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální
využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí.
[35] Podle §4 odst. 1 zákona o ochraně ZPF je nutno pro nezemědělské účely použít především
nezemědělskou půdu, nezastavěné a nedostatečně využité pozemky v zastavěném území nebo na nezastavěných
plochách stavebních pozemků staveb mimo tato území, stavební proluky a plochy získané zbořením přežilých
budov a zařízení. Musí-li v nezbytném případě dojít k odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, je
nutno především a) odnímat zemědělskou půdu přednostně na zastavitelných plochách, b) odnímat přednostně
zemědělskou půdu méně kvalitní; kritériem kvality půdy jsou třídy ochrany, c) co nejméně narušovat organizaci
zemědělského půdního fondu, hydrologické a odtokové poměry v území a síť zemědělských účelových komunikací,
d) odnímat jen nejnutnější plochu zemědělského půdního fondu a po ukončení nezemědělské činnosti
upřednostňovat zemědělské využití pozemků, e) při umísťování směrových a liniových staveb co nejméně zatěžovat
obhospodařování zemědělského půdního fondu a f) po ukončení povolení nezemědělské činnosti neprodleně provést
takovou terénní úpravu, aby dotčená půda mohla být rekultivována a byla způsobilá k plnění dalších funkcí
v krajině podle plánu rekultivace. Podle odst. 2 téhož ustanovení za nezbytný případ se považuje zejména
neexistence ploch uvedených v odstavci 1 na území obce, na kterém má být záměr, který se dotýká zemědělského
půdního fondu (dále jen „záměr“), realizován, popřípadě na území dvou nebo více obcí, jedná-li se o záměr,
který přesahuje území obce, nebo veřejně prospěšnou stavbu anebo veřejně prospěšné opatření. Ustanovení
odst. 3 a 4 pak stanoví, že zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany lze odejmout pouze v případech, kdy jiný
veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu. Odstavec 3
se nepoužije při posuzování těch ploch, které jsou obsaženy v platné územně plánovací dokumentaci, pokud
při nové územně plánovací činnosti nemá dojít ke změně jejich využití.
[36] Podle §5 odst. 1 zákona o ochraně ZPF pořizovatelé a projektanti územně plánovací dokumentace
a územně plánovacích podkladů jsou povinni řídit se zásadami ochrany zemědělského půdního fondu (§4),
navrhnout a zdůvodnit takové řešení, které je z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu a ostatních
zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. Přitom musí vyhodnotit předpokládané důsledky
navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond, a to zpravidla ve srovnání s jiným možným řešením.
Podle odst. 2 téhož ustanovení orgány ochrany zemědělského půdního fondu uplatňují stanoviska k územně
plánovací dokumentaci a k návrhu vymezení zastavěného území z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu.
[37] Veřejný zájem na ochraně zemědělského půdního fondu je vymezen v §1 zákona
o ochraně ZPF a je patrný i z §4 odst. 1 téhož zákona, podle nějž je nutno pro nezemědělské
účely použít především nezemědělskou půdu. Zákonodárce zde vychází ze základní skutečnosti,
která determinuje vysokou ochranu ZPF, tj. že zemědělské půdy i půdy dočasně neobdělávané je
omezené množství, a je na ní přitom závislá rostlinná i živočišná výroba. Na druhou stranu je
třeba zdůraznit, že ochranu ZPF, stejně jako ochranu jiných složek životního prostředí, nelze
absolutizovat. Jednotlivé složky ochrany spolu musí být ve vzájemné rovnováze, stejně jako musí
být hledána rovnováha mezi ochranou životního prostředí a jinými společenskými zájmy
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006, č. j. 1 Ao 1/2006 - 74).
[38] Podle §4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF lze zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany
odejmout pouze v případě, že „jiný veřejný zájem výrazně převažuje“ nad ochranou ZPF. Při výkladu
tohoto neurčitého pojmu lze vycházet z judikatury k zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který, byť chrání odlišnou složku životního prostředí,
v §43 odst. 1 a §56 odst. 1 obsahuje obdobnou normativní konstrukci s jediným rozdílem,
že v případě §4 odst. 3 zákona o ochraně ZPF se musí jednat o „výrazně“ převažující jiný veřejný
zájem, což znamená ještě intenzivnější ochranu půdy oproti složkám životního prostředí
chráněným zákonem o ochraně přírody a krajiny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 8. 2012, č. j. 9 As 30/2012 - 88). Předně je třeba poznamenat, že veřejný zájem je třeba
odlišit od zájmu soukromého či kolektivního (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012 - 161, publ. pod č. 2879/2013 Sb. NSS). Ústavní soud k otázce
definování veřejného zájmu ve správním řízení uvedl, že „veřejný zájem v konkrétní věci by měl být
zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení
všech rozporů a připomínek. Z odůvodnění správního rozhodnutí pak musí zřetelně vyplynout, proč veřejný zájem
převážil nad řadou jiných partikulárních zájmů. Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování“ (nález
ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04). Správní orgán nemůže pouze konstatovat existenci
jiného veřejného zájmu, musí být prokázáno a zdůvodněno, v čem tento veřejný zájem převažuje
nad ochranou životního prostředí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 9. 2014, č. j. 1 As 100/2014 - 36). Úvahy ohledně vážení konkurujících veřejných zájmů
tak nemohou být nahrazeny pouhým přehledem veřejných zájmů (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 11. 2015, č. j. 10 As 2/2015 - 251). Součástí posouzení existence
převažujícího veřejného zájmu je i zvážení jiného uspokojivého řešení. Při vážení kolize
veřejného zájmu na ochraně ZPF a jiného veřejného zájmu je třeba hledat „optimální řešení“
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 6 As 8/2010 - 323). Výrazná
převaha jiného veřejného zájmu může být dána pouze tam, kde jiný veřejný zájem nemůže být
uspokojen jinak (viz rozsudky ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 As 65/2012 - 161, a ze dne 25. 5. 2009,
č. j. 8 As 5/2008 - 93).
[39] K ochraně ZPF jsou zákonem povolány dotčené orgány státní správy, které k tomu mají
potřebnou odbornost a které uplatňují svá stanoviska k územně plánovací dokumentaci
ve smyslu §4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona. Zákonnost a správnost stanovisek dotčeného
orgánu přezkoumává soud v rámci posuzování toho, zda bylo opatření obecné povahy vydáno
v souladu se zákonem, neboť jsou součástí procesu, v němž je zpracováván a přijímán územní
plán. Jsou tedy soudem zkoumána jako závazné podklady opatření obecné povahy, jimž zákon
upřel jinou možnost přezkumu [viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 2/2008 - 62, část V. 2. písm. d)]. Jestliže orgán ochrany ZPF
při posuzování územně plánovací dokumentace v rozporu s principy vyplývajícími z §1 odst. 1
a §4 odst. 1 citovaného zákona v ochraně ZPF selže, jedná se o zásadní porušení norem,
které má podstatný vliv na obsah opatření obecné povahy (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010 - 185).
[40] Stanovisko dotčeného orgánu státní správy musí být odůvodněno, mimo jiné proto,
aby ho správní soud vůbec mohl přezkoumat v rámci řízení o přezkumu opatření obecné povahy
(viz §154 ve spojení s přiměřeným použitím §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád,
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010 - 130). Orgán
ochrany ZPF je při svém rozhodování vázán Metodickým pokynem Ministerstva životního
prostředí ze dne 1. 10. 1996, č. OOLP/1067/96 k odnímání půdy ze zemědělského půdního
fondu podle zákona ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění
zákona ČNR č. 10/1993 Sb. (dále jen „metodický pokyn“), neboť se jedná o vnitřní předpis,
kterým Ministerstvo životního prostředí v rámci jemu svěřené pravomoci a v mantinelech
zákonné úpravy podrobněji upravilo postup orgánů ochrany ZPF včetně hledisek a kritérií, jež
mají tyto orgány posuzovat v případě pořizování nové územně plánovací dokumentace, a bylo
by v rozporu se zásadou rovného zacházení a zákazu libovůle, pokud by se orgán ochrany ZPF
v jednotlivých případech od metodického pokynu odchýlil (čl. 1 Listiny, čl. 1 odst. 1 Ústavy
České republiky, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005,
č. j. 2 Ans 1/2005 - 57, publikovaný pod č. 605/2005 Sb. NSS).
[41] Podle čl. II odst. 3 metodického pokynu orgán ochrany ZPF při posuzování předložené
dokumentace hodnotí zejména: a) dosavadní využití ploch nezemědělské půdy v řešeném území, především
nezastavěných a nedostatečně využitých pozemků v současně zastavěném území obce; b) využití zemědělské půdy
na nezastavěných částech stavebních pozemků a enkláv zemědělské půdy v zastavěném území obce; c) využití ploch
získaných odstraněním budov a zařízení a využití stavebních proluk; d) využití ploch, které byly pro potřeby
rozvoje sídel orgánem ochrany ZPF již odsouhlaseny v dosavadní schválené dokumentaci; e) důsledky
navrhovaného řešení na uspořádání ploch ZPF, kterým by měla být s ohledem na §2 zákona č. 14/1992 Sb.,
o životním prostředí, co nejméně narušena původní krajina a její funkce; f) ovlivnění hydrologických a odtokových
poměrů a stávajících melioračních zařízení v území; g) síť zemědělských účelových komunikací, které by měly být
v maximální míře zachovány; v případě jejich dotčení musí dokumentace obsahovat návrh náhradní sítě,
která dotčené území zpřístupní; h) další údaje o řešeném území prokazující nezbytnost požadavku na odnětí
zemědělské půdy (počet obyvatel, účelové využití ploch, navržené řešení lokalit apod.); i) vedení směrových
a liniových staveb ve vztahu k možnému eroznímu ohrožení a pozemkovým úpravám; j) návrhy funkčního využití
území s ohledem na erozní ohrožení; k) kvalitu zemědělské půdy určenou bonitovanými půdně ekologickými
jednotkami (dále jen BPEJ) a zařazení těchto BPEJ do tříd ochrany zemědělské půdy.
[42] V posuzované věci je dále třeba zdůraznit, že zábor ZPF se týká 2,884 ha zemědělské
půdy I. a II. třídy ochrany. Podle přílohy metodického pokynu do I. třídy zemědělské půdy jsou
zařazeny bonitně nejcennější půdy v jednotlivých klimatických regionech, převážně v plochách rovinných
nebo jen mírně sklonitých, které je možno odejmout ze zemědělského půdního fondu pouze výjimečně, a to převážně
na záměry související s obnovou ekologické stability krajiny, případně pro liniové stavby zásadního významu.
Do II. třídy ochrany jsou situovány zemědělské půdy, které mají v rámci jednotlivých klimatických regionů
nadprůměrnou produkční schopnost. Ve vztahu k ochraně zemědělského půdního fondu jde o půdy vysoce
chráněné, jen podmíněně odnímatelné a s ohledem na územní plánování také jen podmíněně zastavitelné.
[43] Dne 4. 3. 2019 Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor územního plánování
a stavebního řádu, vydal koordinované stanovisko č. j. JMK 33468/2019, jehož součástí bylo
i souhlasné stanovisko orgánu ochrany ZPF k zařazení nové plochy „Z-XI plocha bydlení B“.
Toto bylo odůvodněno pouze tak, že „předložené změny nejsou v rozporu se základními zásadami ochrany
ZPF vyplývajícími z ust. §4 zákona o ochraně ZPF a lze je tudíž z hlediska zájmů ochrany ZPF akceptovat.“
[44] Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem považuje postup krajského úřadu jako
orgánu ochrany ZPF za nezákonný. Odůvodnění souhlasu se záborem 2,884 ha nejkvalitnější
půdy obsahující pouze výše uvedené obecné a nic neříkající floskule je zcela nedostatečné.
Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že v posuzované věci nebyl řádně identifikován jiný
výrazně převažující veřejný zájem. Krajský úřad se dále vůbec nevypořádal s tím, proč je nezbytný
zrovna zábor půdy s nadprůměrně vysokým produkčním potenciálem a v tak významném
rozsahu. V rámci projednání nového územního plánu rovněž nebyla navržena jiná alternativní
řešení. V této souvislosti zdejší soud dále uvádí, že se ztotožňuje s názorem krajského soudu,
že v daném případě nelze aplikovat §4 odst. 4 zákona o ochraně ZPF. Předmětná plocha byla
sice dříve součástí územního plánu města Znojma, ale nyní je její využití nově řešeno v rámci
územního plánu jiné obce - stěžovatele a). Krajský soud správně poukázal na skutečnost,
že podle §4 odst. 2 citovaného zákona orgán ochrany ZPF při posuzování, zda je přípustné
odnětí zemědělské půdy ze ZPF, zkoumá existenci jiných použitelných ploch na území obce,
na kterém má být realizován záměr, který se dotýká ZPF. Pro stanovisko je tak zásadní konkrétní
situace na území dané obce, pro jejíž územně plánovací dokumentaci je vydáváno. Nelze proto
bez dalšího převzít původní stanovisko orgánu ochrany ZPF, které se vztahovalo k území jiné
obce, která má jiné potřeby svého rozvoje a nemusí mít k dispozici jiné příhodné lokality
pro zastavění. V nyní posuzovaném případě tak mělo být stanovisko odůvodněno právě
v návaznosti na situaci v obci Nový Šaldorf - Sedlešovice, kde je podle napadeného územního
plánu pro zastavění určená řada dalších volných ploch, a proto je nutné řádně odůvodnit veřejný
zájem na dalším zastavitelném území vzhledem k aktuálním potřebám této obce.
[45] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stanovisko krajského
úřadu jako orgánu ochrany ZPF je nezákonné z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek
důvodů. Takto významné selhání orgánu státní správy zatížilo nezákonností celý proces přijetí
nového územního plánu, krajský soud tedy zcela správně napadenou část územního plánu zrušil.
[46] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[47] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelé nebyli v řízení o kasační stížnosti úspěšní, proto nemají
právo na náhradu nákladů řízení. Navrhovatel měl ve věci plný úspěch, proto má právo
na náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s právním zastoupením. Náklady řízení
sestávají z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby ve výši 4 x 3 100 Kč [vyjádření
ke kasační stížnosti stěžovatele a), další porada s klientem přesahující jednu hodinu vztahující
se ke kasační stížnosti stěžovatele b), vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele b), vyjádření
k doplnění kasační stížnosti stěžovatele b)] podle §7 bod 5, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1
písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a náhrady
hotových výdajů ve výši 4 x 300 Kč podle §13 odst. 4 citované vyhlášky. Zástupce navrhovatele
je plátcem DPH, proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšují o částku odpovídající této
dani (§57 odst. 2 s. ř. s.), tj. o 2 856 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení proto činí
16 456 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. srpna 2022
David Hipšr
předseda senátu