ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.314.2021:17
sp. zn. 7 As 314/2021 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: D. K., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Ostrov, se sídlem Vykmanov 22, Ostrov, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2021,
č. j. 77 A 106/2021 - 13,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á.
II. Kasační stížnost proti výroku II usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2021,
č. j. 77 A 106/2021 - 13, se zamí t á.
III. Kasační stížnost proti výroku III usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 10. 2021,
č. j. 77 A 106/2021 - 13, se od mí t á.
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce zaslal Krajskému soudu v Plzni (dále též „krajský soud“) podání, které soud
podle obsahu vyhodnotil jako žalobu proti rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu
ve smyslu §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Žalobce současně
požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupkyně Mgr. Michaely Kasper
Beňové, advokátky.
[2] Krajský soud výrokem I v záhlaví uvedeného usnesení žalobce osvobodil od soudních
poplatků, výrokem II žalobci ustanovil zástupcem Mgr. Dalibora Lípu, advokáta, a výrokem III
jej vyzval k odstranění vad žaloby. V odůvodnění uvedl, že žalobce splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků i pro ustanovení zástupce. Krajský soud však nevyhověl
žalobcovu návrhu na ustanovení Mgr. Michaely Kasper Beňové, advokátky, a ustanovil mu
zástupcem Mgr. Dalibora Lípu, advokáta. Vyložil, že z právních předpisů ani judikatury
nevyplývá záruka, že žalobci bude ustanoven konkrétní zástupce podle jeho volby. Zdůraznil
zájem na rovnoměrném zatěžování specializovaných advokátů a jejich rovnoměrném
odměňování ze státního rozpočtu. Poukázal na to, že Mgr. Michaela Kasper Beňová byla žalobci
v obdobných věcech ustanovena opakovaně. Výhradní ustanovování této advokátky žalobci
by vedlo k nedůvodnému protežování této advokátky, monopolizaci poskytování advokátních
služeb a rovněž k možnému přetěžování advokátky agendou vnucenou ze strany státu. Krajský
soud proto dospěl závěru, že je důvod, proč namísto žalobcem žádané advokátky ustanovit
jiného, obdobně specializovaného advokáta, který navíc sídlí blíže místu současného pobytu
žalobce. Krajský soud závěrem konstatoval, že žaloba neobsahuje označení napadeného
rozhodnutí a den jeho oznámení žalobci, dále neobsahuje vylíčení základních,
individualizovaných právních a skutkových důvodů, které mají s určitostí vypovídat o porušení
veřejných subjektivních práv žalobce, a návrh výroku rozsudku. Jelikož jde o povinné náležitosti
žaloby, soud žalobce vyzval k jejich doplnění.
II.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost,
v níž brojí proti ustanovení jiného než požadovaného zástupce (výrok II napadeného usnesení)
a proti výzvě k odstranění vad žaloby (výrok III napadeného usnesení). Výrok I, kterým byl
osvobozen od soudních poplatků v řízení před krajským soudem, stěžovatel nenapadl. Stěžovatel
v kasační stížnosti uvedl, že dle jeho názoru byly dány důvody pro to, aby mu byla ustanovena
advokátka Mgr. Michaela Kasper Beňová, o jejíž ustanovení pro řízení před krajským soudem
požádal. Postup krajského soudu, který stěžovatelově žádosti o ustanovení konkrétní zástupkyně
nevyhověl, a ustanovil advokáta jiného (Mgr. Dalibora Lípu), označil za diskriminační, šikanózní
a bránící jeho přístupu ke spravedlnosti. Stěžovatel dále poukázal na to, že mu nebylo doručeno
zmocnění Mgr. Dalibora Lípy ani plná moc, kterou by podepsal. Krajský soud nenařídil
žalovanému, aby vydal Mgr. Kasper Beňové tzv. sběrné archy kázeňský trestů, stěžovatel proto
z důvodu obstrukcí krajského soudu nemůže ani vyhovět jeho výzvě k odstranění vad žaloby.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu, přidělil mu
Mgr. Kasper Beňovou a nařídil žalovanému vydat Mgr. Kasper Beňové kopie sběrných archů
kázeňských řízení, aby mohla doplnit žalobu. Stěžovatel současně požádal o ustanovení
Mgr. Kasper Beňové zástupkyní i pro řízení před Nejvyšším správním soudem.
III.
[4] Nejvyšší správní soud předesílá, že v nynějším řízení není vyžadováno zastoupení
stěžovatele advokátem, jelikož podává kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského
soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě. Rozšířený senát v usnesení č. j. 1 As 196/2014 - 19
konstatoval: „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních
poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105
odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Stěžovatel tedy nemusí být v projednávaném případě v řízení
před Nejvyšším správním soudem zastoupen advokátem. Přesto ustanovení zástupce navrhl.
[5] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. se pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce vyžaduje
kumulativní splnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění druhé podmínky. Stěžovatel v kasační
stížnosti dostatečně vymezil, z jakého důvodu nesouhlasí s usnesením krajského soudu a z jakého
důvodu požadoval ustanovení konkrétní zástupkyně pro řízení před krajským soudem. Jelikož
se v projednávaném případě jedná o posouzení celkem nekomplikované otázky, o které může
Nejvyšší správní soud rozhodnout na základě kasační stížnosti sepsané stěžovatelem a podkladů
obsažených ve spise krajského soudu, aniž by mu za tímto účelem musel ustanovit zástupce,
návrh na ustanovení zástupce zamítl výrokem I (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 As 79/2018 - 11, či ze dne 30. 9. 2021, č. j. 8 As 253/2021 - 22).
[6] Předmětem projednávané věci je otázka, zda krajský soud měl možnost za popsaných
okolností ustanovit stěžovateli jiného než požadovaného advokáta.
[7] Podle §35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních
poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit zástupce, jímž může
být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování v takovém případě platí stát.
Smyslem tohoto ustanovení je poskytnutí faktické a odborně fundované ochrany práv osobě,
která splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a u níž je takové ochrany třeba.
Jedině tak lze v kvalifikovaných případech dostát zásadě rovnosti vyjádřené v §36 odst. 1 s. ř. s.
Má-li být tímto ustanovením založeno konkrétní subjektivní právo účastníka řízení na odborné
zastoupení osobou s právnickým vzděláním v řízení před soudem, pak toto právo je toliko
právem na zástupce, jímž může být i advokát, nikoli však právem na konkrétního zástupce,
kterého osoba navrhující ustanovení zástupce ve svém návrhu označuje. Taková interpretace
by se dotýkala samotného smyslu ustanovení zástupce soudem (viz např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. 6 Ads 64/2005 - 25, a ze dne 29. 10. 2010,
č. j. 3 Ads 92/2010 - 186).
[8] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se k ustanovení konkrétního zástupce
na žádost účastníka řízení vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 21. 12. 2009,
č. j. 7 Azs 24/2008 - 141, č. 1995/2010 Sb., ve kterém vyslovil, že v situacích, kdy „navrhne
účastník řízení ustanovit svým zástupcem konkrétní osobu a zjistí-li soud, že tento návrh je opřen o rozumné
a věcně oprávněné důvody, pak je namístě zpravidla takovému návrhu vyhovět.“ Zároveň však zdůraznil,
že „právo účastníků řízení na ustanovení konkrétního zástupce ovšem nepochybně nemůže mít podobu práva
absolutního“. Dle rozšířeného senátu „důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce
mohou být především okolnosti, které svojí povahou či významem převažují nad respektováním rozumných a věcně
oprávněných důvodů, které účastník uvedl ve svém návrhu.“ V této souvislosti zdůraznil, že jestliže soud
návrhu účastníka řízení na ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí
přezkoumatelným způsobem odůvodnit.
[9] Základním kritériem přezkumu rozhodnutí krajského soudu, jímž nebylo vyhověno
žádosti o ustanovení konkrétního advokáta, je tedy jeho přezkoumatelnost (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2018 č. j. 8 As 258/2017 - 21). Nejvyšší správní soud
se proto zaměřil na otázku, zda odůvodnění rozhodnutí krajského soudu obstojí (viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, č. j. 6 As 18/2020 - 26).
[10] Nejvyšší správní soud shledal, že krajský soud v nynějším případě požadavkům
na odůvodnění usnesení o neustanovení zástupce vyhověl. Z napadeného usnesení jednoznačně
vyplývá, z jakého důvodu krajský soud nevyhověl žádosti stěžovatele, aby mu byla ustanovena
zástupkyní Mgr. Michaela Kasper Beňová. V odůvodnění svého rozhodnutí akcentoval zájem
na rovnoměrném zatěžování specializovaných advokátů a jejich rovnoměrném odměňování
ze státního rozpočtu. Konstatoval, že ustanovení advokáta není ničím jiným než zvláštní
objednávkou právních služeb hrazených z veřejných (společných) prostředků, a není důvod, proč
by někteří advokáti museli být při ustanovování preferováni. Opakované ustanovování výhradně
konkrétní požadované advokátky by vedlo jak k nedůvodnému protežování této advokátky
a monopolizaci poskytování advokátních služeb, tak rovněž k možnému přetěžování advokátky
agendou vnucenou ze strany státu. Na základě citovaných úvah krajský soud uzavřel, že byl dán
důvod, pro ustanovení jiného, obdobně specializovaného advokáta, který nadto sídlí blíže místu
současného pobytu žalobce.
[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajským soudem poukazovaný zájem
na rovnoměrném ustanovování advokátů a jejich rovnoměrném odměňování ze státního
rozpočtu zdejší soud ve své judikatuře zdůrazňuje dlouhodobě. Nerovnoměrné ustanovování
advokátů považuje za natolik závažnou skutečnost ve smyslu výše citovaného rozsudku
rozšířeného senátu, která odůvodňuje ustanovení jiného než požadovaného zástupce. V případě,
kdy připadá v úvahu více zástupců, se proto snaží docílit jisté rovnoměrnosti (srovnej
např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2016, č. j. 9 Azs 19/2016 - 18, ze dne
15. 4. 2016, č. j. 9 Azs 64/2016 - 21, ze dne 1. 6. 2016, č. j. 9 Azs 111/2016 - 54, ze dne
3. 6. 2016, č. j. 10 Azs 109/2016 - 54, ze dne 14. 9. 2016, č. j. 8 Azs 182/2016 - 34,
nebo rozsudky ze dne 31. 10. 2016, č. j. 3 As 171/2016 - 21, ze dne 29. 6. 2017,
č. j. 9 As 98/2017 - 24, nebo ze dne 23. 11. 2017, č. j. 7 As 342/2017 - 20). Krajský soud
tedy postupoval v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu, přičemž vyložil úvahy,
které jej vedly k závěru, že bylo na místě ustanovit jiného než požadovaného zástupce.
Rozhodnutí o ustanovení Mgr. Dalibora Lípy v posuzovaném případě pak nebylo projevem
svévole krajského soudu, nýbrž bylo opřeno o konkrétní důvody - vzdálenost sídla ustanoveného
advokáta od místa současného pobytu stěžovatele a skutečnost, že se Mgr. Dalibor Lípa
specializuje na obdobnou oblast jako stěžovatelem požadovaná advokátka. Ačkoliv se Nejvyšší
správní soud plně neztotožnil s další argumentací krajského soudu, uvedené okolnosti jako
důvody pro výběr konkrétního advokáta v dané věci obstojí.
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti dále poukázal na to, že mu nebylo doručeno zmocnění
Mgr. Dalibora Lípy ani plná moc, kterou by podepsal. Nejvyšší správní soud konstatuje,
že Mgr. Dalibor Lípa byl stěžovateli ustanoven usnesením krajského soudu ze dne 4. 10. 2021,
č. j. 77 A 106/2021 - 13, které mu bylo doručeno do vlastních rukou dne 7. 10. 2021
(viz doručenku na č. l. 15 spisu krajského soudu). Účastník řízení v případě ustanovení zástupce
soudem plnou moc tomuto zástupci nepodepisuje, k účinnosti zastoupení dochází nabytím
právní moci usnesení o ustanovení konkrétního zástupce.
[13] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatele proti ustanovení jiného než požadovaného zástupce nejsou důvodné.
Nejvyšší správní soud neshledal ani existenci žádné zásadní vady. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost proti výroku II napadeného usnesení podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty,
výrokem II tohoto rozhodnutí zamítl jako nedůvodnou.
[14] Námitku, kterou stěžovatel brojil proti výroku III napadeného usnesení, kterým byl
vyzván k odstranění vad žaloby, shledal Nejvyšší správní soud nepřípustnou, neboť uvedeným
usnesením bylo upraveno vedení řízení (srov. §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.) V této části proto
Nejvyšší správní soud kasační stížnost výrokem III tohoto rozhodnutí odmítl podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. února 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu