ECLI:CZ:NSS:2022:9.AZS.57.2022:31
sp. zn. 9 Azs 57/2022 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců
JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. P. N., zast. Mgr. et
Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2019, č. j. OAM-521/ZA-ZA11-HA13-2019, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2022,
č. j. 75 Az 1/2020 - 88,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“), a rozhodl, že doplňkovou ochranu mu nelze udělit pro existenci důvodů
dle §15a tohoto zákona. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu
v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 75 Az 1/2020 - 45. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu (dále též „NSS“), který rozsudkem ze dne 15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 77/2021 - 36,
zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jelikož se nevypořádal
s námitkou hrozby pronásledování žalobce ve Vietnamu z náboženských důvodů.
[2] Krajský soud poté žalobu zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Vyžádal si aktuální
zprávy o uplatňování náboženských svobod ve Vietnamu, ze kterých vyplynulo, že katolíci,
ke kterým se žalobce hlásí, patří ke státem uznané náboženské menšině a že jim ze strany státních
orgánů nehrozí velké riziko šikany. Žalobce uvedl, že nebyl politicky aktivní, že jeho rodina je
katolického vyznání a jeho rodiče nemají kvůli svému vyznání v zemi původu problémy. Neuvedl
žádné podrobnosti k tvrzenému napadení policisty z důvodu jeho víry a ze zpráv o zemi původu
nevyplývá, že by osoba v jeho postavení měla být pronásledována státními orgány.
[3] Dále nepřisvědčil námitce, že žalobce měl nárok na azyl z humanitárních důvodů dle §14
zákona o azylu. Situaci žalobce nelze považovat za případ hodný zvláštního zřetele ve smyslu
tohoto ustanovení, jelikož nebyly zjištěny závažné okolnosti, jako je např. vysoký věk,
či nepříznivý zdravotní stav.
[4] Krajský soud nesouhlasil s tvrzením, že žalobci náleží doplňková ochrana dle §14a
zákona o azylu, jelikož na jeho případ dopadala vylučující klauzule dle §15a tohoto zákona.
Dle pravomocného rozsudku krajského soudu ze dne 19. 12. 2014, sp. zn. 49 T 11/2014,
se dopustil zločinu spočívajícího v nedovolené výrobě a jiném nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a jedy dle §283 odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního
zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný hodnotil individuální okolnosti případu
i závažnost žalobcova jednání.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů podřazených pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Krajský soud odkazoval na obecné zprávy o zemi původu, které nebyly opatřeny
z relevantních zdrojů a nemají vypovídací hodnotu ohledně pronásledování stěžovatele ze strany
státních orgánů potlačujících náboženskou diverzitu ve Vietnamu. Krajský soud ignoroval,
že Vietnam je na pomezí kategorie totalitních a autoritářských režimů. Z podkladů plyne,
že existuje přinejmenším přiměřená pravděpodobnost vystavení stěžovatele riziku
pronásledování. Krajský soud nezohlednil informace vztahující se ke konkrétním oblastem
Vietnamu, které mohou mít větší vypovídací hodnotu.
[7] Žalovaný vystavěl své rozhodnutí na tvrzení o stěžovatelově snaze legalizovat svůj pobyt
na území České republiky. Rozhodnutí žalovaného neobsahuje zprávy o situaci katolíků v zemi
původu. Krajský soud doplňuje nedostatky napadeného rozhodnutí a domýšlí důvody
pro neudělení mezinárodní ochrany.
[8] Krajský soud nesprávně posoudil námitku ohledně humanitárního azylu. Ve stěžovatelově
případě jsou naplněny důvody hodné zvláštního zřetele. Má zde manželku s pobytovým
oprávněním a nevlastní dceru, která nemá ve Vietnamu povolení k pobytu. Neudělení
mezinárodní ochrany znamená roztržení rodiny, což je v rozporu s mezinárodními úmluvami.
Stěžovatel nemá ve Vietnamu materiální zázemí, proto je v situaci srovnatelné s osobou
nemocnou. Žalovaný měl provést výklad neurčitého právního pojmu „důvod hodný zvláštního
zřetele“. Krajský soud nereflektoval závěry NSS a nelze seznat jeho úvahy ohledně důvodů
hodných zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu.
[9] V dané věci nebyla posouzena možnost udělení doplňkové ochrany dle §14a zákona
o azylu kvůli aplikaci vylučující klauzule dle jeho §15a. Úvaha krajského soudu je nesprávná
a nepřezkoumatelná. Žalovaný zohlednil irelevantní kategorie, jako je ohrožení blaha lidí
a vliv trestného činu na zásady společnosti. Dle rozsudku NSS ze dne 1. 2. 2017,
č. j. 6 Azs 309/2016 - 28, č. 3546/2017 Sb. NSS, nelze závěr o neudělení doplňkové ochrany
kvůli spáchání vážného zločinu odůvodnit pouze tím, že stěžovatel byl odsouzen za spáchání
činu, který je vnitrostátním trestním právem označován za zvlášť závažný zločin. V daném
případě existují další okolnosti, které je třeba vzít v úvahu, jako je povaha a závažnost trestného
činu, výše uloženého trestu, míra účasti na trestné činnosti, skutečnost, že nedošlo k dokonání
trestného činu či že stěžovatel již vykonal trest odnětí svobody.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost,
případně zamítnutí. Ve správním řízení bylo prokázáno, že stěžovatel neuvedl skutečnosti
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů dle §12 zákona o azylu, nebyly
shledány důvody hodné zvláštního zřetele dle §14 a doplňkovou ochranu nebylo možné udělit
pro existenci důvodů dle §15a tohoto zákona.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[12] Poté přistoupil k posouzení přípustnosti kasační stížnosti. Možnost účastníků řízení
napadnout rozhodnutí krajského soudu poté, co NSS jeho původní rozhodnutí zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, je omezena §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle něhož se NSS nesmí
znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, pokud se tímto právním
názorem krajský soud řídil. Nepřípustnost kasační stížnosti se dotýká především otázek,
které NSS v téže věci již závazně posoudil, resp. mohl posoudit (viz usnesení rozšířeného senátu
ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS). Judikatura NSS dovodila
výjimky z aplikovatelnosti §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., mezi které patří procesní pochybení
krajského soudu, nedostatečně zjištěný skutkový stav nebo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
V dané věci zrušil NSS původní rozsudek, jelikož krajský soud nevypořádal žalobní námitku
o hrozbě pronásledování stěžovatele v zemi původu, kvůli čemuž nemohl NSS posoudit další
kasační námitky. Kasační stížnost je proto přípustná.
[13] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut
nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost
se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
(3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[14] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[15] Stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
proto se NSS nejprve zabýval tímto důvodem. Dle stěžovatele se krajský soud nevypořádal
s žalobními námitkami a pouze potvrdil závěry žalovaného. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí
pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost
přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které
bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 - 74,
č. 1566/2008 Sb. NSS). Krajský soud v bodech 39. až 40. rozsudku odůvodnil, proč stěžovateli
nehrozí v zemi původu pronásledování z náboženských důvodů, v bodě 41. se vypořádal
s námitkou ohledně neudělení azylu z humanitárních důvodů a následně se v několika bodech
vypořádal s námitkou týkající se vylučující klauzule, přičemž své závěry logicky zdůvodnil
a podložil judikaturou NSS. Pouhý nesouhlas s těmito závěry nezakládá nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku.
[16] Co se týče námitky nesprávného posouzení otázky hrozby pronásledování ve Vietnamu
a nesprávně zjištěného skutkového stavu, z napadeného rozsudku i soudního spisu vyplývá,
že si krajský soud obstaral informace zabývající se náboženskou situací ve Vietnamu, na jejichž
základě dospěl k závěru, že stěžovateli nehrozí pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona
o azylu. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře 1) relevantní,
2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a 4) transparentní
a dohledatelné (viz rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb.
NSS). Tyto podmínky zprávy Ministerstva zahraničních věcí Austrálie z prosince 2019
a Ministerstva zahraničních věcí USA z června 2020 splňují. Stěžovatel ani nenamítá,
že by se situace křesťanů ve Vietnamu od vydání uvedených zpráv změnila. Stěžovatel je běžným
věřícím, tedy v jeho případě „nešlo o výraznou nábožensky orientovanou osobnost, náboženského vůdce
či jinak profilovaného a obecněji známého náboženského aktivistu, u něhož by byla systematická pozornost
ze strany vietnamské státní moci již představitelná“ (viz usnesení NSS ze dne 17. 8. 2016,
č. j. 2 Azs 192/2016 - 18, bod 12). Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany nemůže být
samotný původ stěžovatele ze země s nedemokratickým režimem (srov. rozsudek NSS ze dne
21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79). Krajský soud proto danou otázku posoudil v souladu
s judikaturou NSS.
[17] Námitku, že krajský soud nezohlednil informace vztahující se ke konkrétním oblastem
Vietnamu, je nutné odmítnout jako nepřípustnou dle §104 odst. 4 s. ř. s., jelikož stěžovatel
v řízení před krajským soudem netvrdil, že by bylo podstatné, z jaké oblasti pochází.
[18] Ohledně dokazování provedeného krajským soudem NSS uvádí, že krajský soud byl
vázán názorem vyjádřeným v bodě 24 rozsudku č. j. 9 Azs 77/2021 - 36, že správnost závěrů
žalovaného může posoudit prostřednictvím dokazování ohledně situace náboženských menšin
ve Vietnamu. Dle bodu 11 rozsudku NSS ze dne 14. 5. 2015, č. j. 6 Azs 35/2015 - 30, může
krajský soud v souladu s požadavky plné jurisdikce postupem dle §77 odst. 2 s. ř. s. doplnit
důkazy vlastním dokazováním u jednání. Provedené důkazy je povinen sám zhodnotit a učinit
vlastní závěr o skutkovém stavu, což také učinil. Tvrzení ohledně hrozby pronásledování
z náboženských důvodů stěžovatel rozvedl a upřesnil v žalobě. Pro danou věc tak bylo podstatné
se vypořádat s těmito tvrzeními. Krajský soud postupoval v souladu s čl. 46 odst. 3 směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních
pro přiznání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, dle kterého jsou členské státy povinny
zajistit, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení skutkové i právní
stránky.
[19] K námitce, že měl být stěžovateli udělen humanitární azyl, NSS uvádí, že zachování
stávajících rodinných vazeb, jako je tomu v daném případě, nelze považovat za případ hodný
zvláštního zřetele, pro který by měl být humanitární azyl udělen, nejsou-li dány další významné
skutečnosti jako např. přírodní katastrofa či vážné tělesné postižení (srov. rozsudek NSS
ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60, či usnesení ze dne 22. 2. 2022, č. j. 8 Azs 5/2021 - 54,
bod 12). Stěžovatel takto významné skutečnosti netvrdil ani nevyšly najevo v řízení. Žalovaný
i krajský soud posoudili stěžovatelovu situaci a odůvodnili, proč nenaplňuje podmínky
pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu. K hrozbě návratu do země, k níž nemá
faktickou vazbu, lze odkázat na bod 11 usnesení NSS ze dne 2. 9. 2015, č. j. 1 Azs 178/2015 - 25,
dle kterého humanitární azyl není institutem, který by měl být „záchrannou brzdou“,
pokud cizinec vlastním přičiněním pozbyl příslušné pobytové oprávnění.
[20] K námitce, že žalovaný nesprávně aplikoval vylučovací klauzuli dle §15a zákona o azylu,
NSS odkazuje na své usnesení ze dne 18. 7. 2018, č. j. 6 Azs 108/2018 - 28, bod 12, dle kterého je
dostatečné odůvodnění, že „jednání stěžovatele bylo úmyslné, na výrobě drog se aktivně podílel a činil tak
ve velkém rozsahu“. Žalovaný tehdy při vymezení pojmu vážný zločin podle §15a odst. 1 písm. b)
zákona o azylu, stejně jako v projednávané věci, vycházel z mezinárodních úmluv o boji
proti nedovolené výrobě drog a obchodu s nimi a uvedl, že Organizace spojených národů
považuje tyto jevy za vážné ohrožení zdraví a blaha lidí a nepříznivé ovlivnění společnosti
(srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2019, č. j. 1 Azs 225/2018 - 45, bod 14, či výše uvedené
usnesení č. j. 8 Azs 5/2021 - 54, bod 15).
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle §104a s. ř. s.
[22] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60
odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu
ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel v řízení úspěch
neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo
na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2022
JUDr. Pavel Molek
předseda senátu