ECLI:CZ:NSS:2022:NAD.71.2022:88
sp. zn. Nad 71/2022 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. S., zastoupen JUDr.
Robertem Vargou, advokátem se sídlem Zbrojnická 229/1, Plzeň, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní 2, Plzeň, v řízení
o žalobě na ochranu před nezákonným zákonem žalované, vedeném Městským soudem v Praze
pod sp. zn. 14 A 96/2018, o nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením této věci
Krajským soudem v Plzni,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 96/2018
je př í sl ušný Krajský soud v Plzni.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou dne 22. 12. 2017 u Krajského soudu v Plzni domáhá
ochrany před nezákonným zásahem, který spatřuje v provedení identifikačních úkonů podle §65
zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“). Identifikační úkony
podle §65 zákona o policii (popis, pořízení kriminalistických fotografií, snětí daktyloskopických
otisků a odběr biologického materiálu) měly být dle žaloby žalobci provedeny proti jeho vůli dne
23. 5. 2017 policisty Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje v souvislosti s trestním řízením
zahájeným proti němu na základě usnesení Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje ze dne
23. 2. 2017, č. j. KRPP-179460-130/TČ-2015-030080, pro podezření ze spáchání zločinu
poškození finančních zájmů Evropské unie dle §260 odst. 1 a odst. 4 písm. c) trestního zákoníku
v jednočinném souběhu se zločinem dotačního podvodu dle §212 odst. 1 a odst. 5 písm. c)
trestního zákoníku. Žalobce se zásahovou žalobou domáhal, aby krajský soud určil, že provedení
identifikačních úkonů bylo nezákonné, a aby žalovanému správnímu orgánu uložil, aby obnovil
stav před zásahem, tedy aby vymazal veškeré údaje, materiály a záznamy, které byly v rámci
identifikačních úkonů pořízeny. Z vyjádření státního zástupce Krajského státního zastupitelství
v Plzni ze dne 24. 5. 2017 i státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne
19. 6. 2017, vyplývá, že tyto úkony nebyly provedeny v rámci trestního řízení a nešlo tak o úkony
dle §114 trestního řádu, ale o úkony, které policejní orgán provedl v rámci výkonu veřejné správy
podle §65 zákona o policii.
[2] Žalobce v žalobě označil jako žalovaný správní orgán „Českou republiku, Policii České
republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje“. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne
1. 3. 2018, č. j. 30 A 225/2017 – 49, žalobci sdělil, že jednání, které má být podle žaloby
nezákonným zásahem, považuje za přičitatelné Ministerstvu vnitra či Policii České republiky,
Policejnímu prezidiu České republiky, a v této souvislosti žalobce vyzval, aby sdělil, s kým
má soud nadále jednat jako s žalovaným, a aby v tomto směru žalobce případně upravil žalobu
s tím, že pokud tak ve lhůtě 10 dnů neučiní, bude mít krajský soud za to, že žalovaným je i nadále
Česká republika, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje. Ohledně
tohoto svého postupu krajský soud odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014 – 53, publ. pod č. 3196/2015 Sb. NSS (všechna zde
zmiňovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná též na www.nssoud.cz), a svůj závěr
o chybném určení žalovaného v žalobě krajský soud odůvodnil tím, že dle příslušných pokynů
policejního prezidenta je správcem osobních údajů získaných v souvislosti s identifikačními
úkony dle §65 zákona o policii Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, který
je organizačním článkem Policejního prezídia České republiky, takže provádění identifikačních
úkonů a zpracování a uchovávání osobních údajů získaných v souvislosti s nimi je nutno buď
přičítat Policii ČR jako celku, nebo správci zpracování osobních údajů. Žalovaným by tedy dle
názoru krajského soudu mělo být buď Ministerstvo vnitra, nebo Policie ČR, Policejní prezidium
ČR, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování.
[3] Na základě uvedené výzvy Krajského soudu v Plzni žalobce označil jako žalovanou
Policii České republiky, Policejní prezidium České republiky, Úřad služby kriminální
policie a vyšetřování. Krajský soud v Plzni následně usnesením ze dne 21. 3. 2018, č. j. 30 A
225/2017 – 57, postoupil věc podle §7 odst. 5 (nyní odst. 6) s. ř. s. Městskému soudu v Praze
jakožto soudu místně příslušnému, jelikož žalobcem nově označená žalovaná má sídlo v jeho
obvodu (§7 odst. 2 s. ř. s.).
[4] Městský soud v Praze po provedení nezbytných úkonů v řízení usnesením ze dne
23. 11. 2018, č. j. 14 A 96/2018 – 77, řízení dle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. řízení přerušil, neboť
zjistil, že v jiné věci předložil městský soud Ústavnímu soudu návrh na zrušení části §65 odst. 1
zákona o policii a celého §65 odst. 5 téhož zákona pro jejich rozpor s ústavním pořádkem,
přičemž výsledek tohoto řízení před Ústavním soudem mohl mít vliv na rozhodování soudu
v předmětné věci. Usnesením ze dne 7. 4. 2022, č. j. 14 A 96/2018 – 80, městský soud následně
rozhodl o pokračování v řízení po té, co Ústavní soud nálezem ze dne 22. 3. 2022,
sp. zn. Pl. ÚS 7/18, návrh na zrušení části §65 odst. 1 zákona o policii zamítl a návrh na zrušení
§65 odst. 5 téhož zákona odmítl.
[5] Dne 27. 4. 2022 Městský soud v Praze postoupil spis dle §7 odst. 6 věty druhé s. ř. s.
k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu, neboť s postoupením věci Krajským
soudem v Plzni nesouhlasí. Místně příslušným k řízení je podle jeho názoru Krajský soud v Plzni.
[6] Městský soud odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2015, č. j. 9 As 168/2015 - 43, ze dne 13. 12. 2017,
č. j. 1 As 13/2017 - 93, nebo ze dne 22. 1. 2020, č. j. 7 As 389/2019 - 13), podle níž při provádění
identifikačních úkonů podle §65 zákona o policii policejní orgány plní úkoly v oblasti veřejné
správy spočívající v tom, že vytvářejí a spravují databázi údajů využitelných při pátrání po trestné
činnosti a jejím potírání. Nejedná se tedy o obstarávání důkazů pro objasnění trestní věci, v níž
je předvolaná osoba obviněna. Identifikační úkony tudíž jako takové nevedou k naplnění účelu
trestního řízení proti předvolané osobě. Žalovaná (policie) tak v daném případě nevystupuje
v pozici orgánu činného v trestním řízení, ale v pozici správního orgánu. Z toho Nejvyšší správní
soud podle městského soudu vycházel také při posuzování místní příslušnosti soudů v řízeních
o obdobných zásahových žalobách, přičemž konstatoval, že každé krajské ředitelství
policie je organizační složkou státu (§8 odst. 1 zákona o policii), která zahrnuje i případné
podřízené útvary (obvodní a městská ředitelství), a proto by jako se žalovaným mělo být
jednáno s krajským ředitelstvím policie (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2020,
č. j. Nad 22/2020 - 35).
[7] Také judikatura krajských soudů potvrdila, že v případě tvrzeného zásahu spočívajícího
v provedení identifikačních úkonů podle §65 zákona o policii je pasivně legitimováno
krajské ředitelství policie jakožto organizační složka státu (§8 odst. 1 zákona o policii), která
zahrnuje i případné podřízené útvary (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020,
č. j. 55 A 102/2019 - 28, nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 6. 2020, č. j. 22 A
48/2019 - 40). Krajský soud v Praze přitom ve zmiňovaném rozsudku nepovažoval za rozhodné,
zda tvrzený zásah spočívá v předvolání k provedení identifikačních úkonů či přímo v jejich
provedení, a městský soud se s tímto posouzením ztotožnil.
[8] Městský soud zdůraznil, že žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před dle jeho
tvrzení nezákonným provedením identifikačních úkonů. Uvedený úkon byl proveden Policií
České republiky, Krajským ředitelstvím policie Plzeňského kraje, Službou kriminální policie
a vyšetřování, odborem hospodářské kriminality. Městský soud nevidí důvod, proč by v takovém
případě měla být za žalovanou považována Policie České republiky jako celek, resp. policejní
prezidium, a nikoli krajské ředitelství policie jakožto organizační složka státu, která se přímo
podílela na jednání, které žalobce označuje jako nezákonný zásah. V tomto ohledu dle městského
soudu Krajský soud v Plzni žalobce vyzval ke změně označení žalovaného správního orgánu
chybně.
[9] Městský soud přitom nepřehlédl, že žalobce se petitem domáhá rovněž uložení
povinnosti žalované obnovit stav před zásahem, tedy vymazat veškeré údaje, materiály a záznamy,
které byly pořízeny v rámci provedení identifikačních úkonů. Uchovávání získaných údajů
o žalobci přitom již není v gesci krajského ředitelství policie. Městský soud však míní,
že v předmětné věci žalobce požaduje především vyslovení nezákonnosti provedení
identifikačních úkonů, neboť předestřená žalobní argumentace směřuje toliko k provedení
identifikačních úkonů. Požadavek na obnovení stavu před zásahem je dle městského soudu
pouze sekundárním důsledkem žalobcem tvrzeného nezákonného stavu, a proto není pro
označení žalovaného, resp. místní příslušnost soudu, zásadní.
[10] Městský soud si je rovněž vědom toho, že v případě zásahových žalob je žalovaný správní
orgán určen tvrzením žalobce. I u zásahových žalob je však podle něj klíčové především
vymezení tvrzeného nezákonného zásahu v odůvodnění žaloby, což v dané věci nezpůsobuje
jakékoli pochybnosti. Proto městský soud považuje za chybný původní názor Krajského soudu
v Plzni, dle něhož nemá vystupovat v pozici žalovaného krajské ředitelství policie. Městský soud
přesto před tímto podáním nevyzýval žalobce k opětovné změně označení žalovaného. Pokud
by Nejvyšší správní soud rozhodl o místní příslušnosti Krajského soudu v Plzni, dle městského
soudu by měl až tento soud vyzvat žalobce k další úpravě označení žalovaného. Učinění tohoto
kroku před předložením věci Nejvyššímu správnímu soudu by městský soud považoval
za formalistické.
[11] Městský soud shrnul, že v posuzovaném případě je dle jeho názoru správním orgánem,
jemuž je přičitatelné jednání, v němž žalobce spatřoval nezákonný zásah, Krajské ředitelství
policie Plzeňského kraje. Jelikož tento správní orgán má sídlo v Plzni, je místně příslušným
k projednání a rozhodnutí věci podle §7 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Plzni.
[12] Městský soud rovněž připomněl následující závěr usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. Nad 99/2018 – 75, publ. pod č. 3821/2019 Sb. NSS:
„Krajský soud může podle §105 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. z vlastní iniciativy zkoumat nedostatek
místní příslušnosti jen do doby, než začne jednat ve věci samé, tj. do doby, než při ústním jednání vyzve účastníky
k přednesům ve věci. Rozhoduje-li soud bez jednání, může místní příslušnost zkoumat do vydání rozhodnutí
ve věci samé. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že místně nepříslušný krajský soud již učinil procesní
úkony týkající se vedení řízení či vydal rozhodnutí procesního charakteru, ani doba, která mezitím uplynula
od podání žaloby.“ V předmětné věci městský soud doposud nejednal ani nerozhodl, a proto není
dána překážka posouzení místní příslušnosti soudu.
[13] Nejvyšší správní soud shledal nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci
důvodným.
[14] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí,
že má sídlo v obvodu své působnosti“.
[15] Podle §83 s. ř. s. „[ž]alovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl zásah; jde-li
o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného
sboru, který není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným správní orgán, který takový
sbor řídí nebo jemuž je takový sbor podřízen, a u obecní policie obec“.
[16] Podle §7 odst. 6 s. ř. s. „[n]ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný,
postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí
o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy
vázány“.
[17] Podle §65 zákona o policii platí následující:
„(1) Policie může při plnění svých úkolů pro účely budoucí identifikace u
a) osoby obviněné ze spáchání úmyslného trestného činu nebo osoby, které bylo sděleno podezření
pro spáchání takového trestného činu,
b) osoby ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu,
c) osoby, jíž bylo uloženo ochranné léčení nebo zabezpečovací detence, nebo
d) osoby nalezené, po níž bylo vyhlášeno pátrání a jejíž svéprávnost je omezena,
snímat daktyloskopické otisky, zjišťovat tělesné znaky, provádět měření těla, pořizovat obrazové, zvukové
a obdobné záznamy a odebírat biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení.
(2) Nelze-li úkon podle odstavce 1 pro odpor osoby provést, je policista po předchozí marné výzvě
oprávněn tento odpor překonat. Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu. Překonat odpor
osoby nelze, jde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné integrity.
(3) Nelze-li úkon podle odstavce 1 provést na místě, je policista oprávněn osobu předvést k jeho provedení.
Po provedení úkonu policista osobu propustí.
(4) O provedených úkonech sepíše policista úřední záznam.
(5) Policie osobní údaje získané podle odstavce 1 zlikviduje, jakmile jejich zpracovávání není nezbytné
pro účely předcházení, vyhledávání nebo odhalování trestné činnosti anebo stíhání trestných činů nebo zajišťování
bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti.“
[18] V posuzované věci není sporné, že při provedení identifikačních úkonů podle §65 zákona
o policii, v němž žalobce spatřuje nezákonný zásah, orgán policie postupoval v rámci výkonu
veřejné správy, nikoli jako orgán činný v trestním řízení. Ve věci je tedy dána pravomoc správních
soudů zabývat se podanou zásahovou žalobou. Sporná je však otázka, kterému správnímu orgánu
je na základě žalobního tvrzení přičitatelné jednání, jež má být podle žalobce nezákonným
zásahem, od čehož se odvíjí jednak otázka, který orgán má být v žalobě označen jako žalovaný
tak, aby žaloba vůbec mohla být procesně úspěšná (§83 s. ř. s.), a jednak otázka, který krajský
soud je k řízení v dané věci místně příslušný (§7 odst. 2 s. ř. s.).
[19] Je však třeba nejprve předeslat, že mezi uvedené dvě otázky nepoložil zákonodárce bez
dalšího rovnítko, a to ani v obecném pravidlu místní příslušnosti krajských soudů rozhodujících
ve správním soudnictví stanoveném v §7 odst. 2 s. ř. s., které nedefinuje a ani nikdy výslovně
nedefinovalo rozhodné kritérium jako sídlo žalovaného správního orgánu. Ovšem v řízení
o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu se dle původního znění §7 odst. 2 s. ř. s. místní
příslušnost řídila sídlem správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni, což
(až na případy, kdy došlo v průběhu řízení ke změně žalovaného) odpovídalo definici žalovaného
dle §69 s. ř. s. Obdobně judikatura od počátku pojímala kritérium místní příslušnosti v podobě
dovětku „nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany“ tak, že i u ostatních žalobních,
resp. návrhových typů, kde se uplatní toto obecné pravidlo pro určení místní příslušnosti,
je fakticky oním kritériem sídlo žalovaného správního orgánu (odpůrce). Zatímco změna dikce
§7 odst. 2 s. ř. s. s účinností od 1. 1. 2012 oddělila u žalob proti rozhodnutí kritérium místní
příslušnosti od definice žalovaného správního orgánu tím, že zavedla pro určení místní
příslušnosti nové pravidlo sídla správního orgánu I. stupně, pro ostatní žalobní a návrhové typy
zůstala citovaná formulace nezměněna.
[20] I přes rozdílné znění §7 odst. 2 věty první in fine s. ř. s. a definice žalovaného správního
orgánu dle §83 s. ř. s. tak judikatura u zásahových žalob i nadále vychází z toho, že správní
orgán, který je dle žalobního tvrzení původcem nezákonného zásahu (a tedy žalovaným),
svým sídlem zároveň určuje místní příslušnost soudu (viz např. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 13. 2. 2014, č. j. Nad 45/2014 – 47). Tento přístup nepřekonal ani rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu v již zmiňovaném usnesení ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad
224/2014 – 53, když naopak obě otázky dokonale smísil, neboť věc, která mu byla předložena,
se týkala rovněž sporu dvou krajských soudů o místní příslušnost, a přitom rozšířený senát
bez dalšího přikročil k řešení otázky, kdo má být v dané věci žalovaným správním orgánem.
Rozšířený senát přitom dospěl k následujícím závěrům:
„V řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§82
a násl. s. ř. s.) je třeba vykládat §83 s. ř. s. tak, že soud na základě tvrzení žalobce, eventuelně doplněného
na výzvu soudu, a s přihlédnutím k dalším informacím, které má soud případně k dispozici, po právní stránce
posoudí, kterému správnímu orgánu je s ohledem na tato tvrzení přičitatelné jednání, jež má být podle žalobce
nezákonným zásahem.
Liší-li se tento závěr soudu od projevu vůle žalobce označujícího žalovaného, upozorní soud žalobce
na svůj závěr a vyzve jej, aby případně reagoval úpravou označení žalovaného. Pokud žalobce i poté, co byl soudem
upozorněn na jiný právní závěr soudu ohledně otázky, kdo má být v dané věci žalovaným, setrvá na svém
původním náhledu na tuto otázku a neuzpůsobí patřičně označení žalovaného a návrh výroku rozhodnutí soudu
[§84 odst. 3 písm. d) s. ř. s.], nemůže být jeho žalobě vyhověno.“
[21] V intencích těchto závěrů skutečně postupoval Krajský soud v Plzni i v nyní posuzované
věci, Nejvyšší správní soud však souhlasí s Městským soudem v Praze, že Krajský soud v Plzni
poučil žalobce o osobě žalovaného nesprávně. Jak již totiž připomněl městský soud, Nejvyšší
správní soud dospěl v usnesení ze dne 11. 3. 2020, č. j. Nad 22/2020 – 35, k jednoznačnému
závěru, že v případě zásahových žalob, jejichž předmětem je předvolání žalobce k provedení
identifikačních úkonů dle §65 zákona o policii, které vydal příslušný útvar krajského ředitelství
policie, je žalovaným správním orgánem právě toto krajské ředitelství policie a umístěním
jeho sídla se tedy řídí i místní příslušnost soudu. Nejvyšší správní soud ve zmiňovaném usnesení
k této otázce konstatoval následující: „Předvolání žalobce ze dne 18. 6. 2019 k provedení identifikačních
úkonů podle §65 zákona o policii vydalo Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odbor hospodářské
kriminality, Na Hradbách 23, Ostrava, pracoviště Opava, Tyršova 26, Opava. Jedná se o vnitřní organizační
jednotku (útvar policie) zřízenou v rámci působnosti Policie ČR podle §6 odst. 1 písm. c) zákona o policii. Každé
krajské ředitelství policie je organizační složkou státu (§8 odst. 1 zákona o policii), která zahrnuje i případné
podřízené útvary (obvodní a městská ředitelství). V nyní posuzovaném případě je tak správním orgánem, jemuž
je přičitatelné jednání policejního orgánu, v němž [žalobce] spatřoval nezákonný zásah, Krajské ředitelství policie
Moravskoslezského kraje. Jelikož tento správní orgán má sídlo v Ostravě, je místně příslušným k projednání
a rozhodnutí věci podle §7 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Ostravě.“ Jakožto „Policie ČR, Krajské ředitelství
policie…“ byl žalovaný správní orgán již dříve označen také v řadě rozsudků Nejvyššího správního
soudu ve věcech zásahových žalob rovněž směřujících proti předvolání žalobce k provedení
identifikačních úkonů (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2017,
č. j. 7 As 263/2016 – 31, ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1 As 13/2017 – 93, nebo ze dne 19. 4. 2018,
č. j. 3 As 335/2017 – 33).
[22] Městský soud v Praze dále uvádí, že judikatura krajských soudů již obdobně posoudila
otázku, kterému správnímu orgánu je přičitatelné jednání, v němž je spatřován nezákonný zásah,
i v případě, kdy tímto nezákonným zásahem je dle žalobního tvrzení přímo provedení
identifikačních úkonů dle §65 zákona o policii, jako je tomu i v nyní posuzované věci. S tímto
závěrem se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje, neboť i tento úkon provedli policisté
příslušného útvaru krajského ředitelství policie (odboru hospodářské kriminality Služby
kriminální policie a vyšetřování Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, se sídlem Nádražní
2, Plzeň), a není tedy důvod, proč by žalovaným správním orgánem měl být kdokoli jiný,
než Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje. Nejedná se v tomto případě ještě
o uchovávání, resp. zpracování osobních údajů, jak uváděl Krajský soud v Plzni, neboť
provedením příslušných identifikačních úkonů tyto osobní údaje teprve vznikají. Nejde ani
o případ, kdy by Policie ČR vystupovala nikoli přímo jako správní orgán, ale výlučně jako
ozbrojený bezpečnostní sbor, není tedy ani důvod k tomu, aby za žalovaný správní orgán bylo
ve smyslu §83 s. ř. s., části za středníkem, považováno Ministerstvo vnitra.
[23] Je ovšem pravdou, jak rovněž připomněl městský soud, že dle žalobního petitu se žalobce
v tomto případě vedle návrhu na určení nezákonnosti zásahu v podobě provedení identifikačních
úkonů domáhá též toho, aby žalovanému správnímu orgánu soud uložil povinnost obnovit stav
před zásahem, tedy aby vymazal veškeré údaje, materiály a záznamy, které byly v rámci
identifikačních úkonů pořízeny. Nejedná se tedy výlučně o deklaratorní zásahovou žalobu.
I Nejvyšší správní soud však považuje za podstatné, že žaloba dle svého obsahu dosud
jednoznačně považuje za nezákonný zásah toliko samotné provedení identifikačních úkonů
dle §65 zákona o policii, nikoli např. uchovávání či zpracování osobních údajů takto získaných.
Uchovávání údajů, materiálů a záznamů získaných provedením identifikačních úkonů žaloba
fakticky chápe jako trvající důsledky provedeného nezákonného zásahu, a proto se domáhá jejich
odstranění a obnovení stavu před zásahem (tato otázka může mít vliv i na posouzení včasnosti
dané žaloby – srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/2018).
[24] Žalobce tedy (až na nepřesnost v podobě uvozující formulace „Česká republika“, kterou
však bylo možné odstranit i bez součinnosti s žalobcem) původně označil žalovaný správní orgán
v žalobě správně jako „Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje“. Krajský soud v Plzni
tak nejenže poučil žalobce nesprávně o nutnosti změny označení žalované, ale ve skutečnosti
ho neměl v tomto ohledu poučovat vůbec. Na základě tohoto nesprávného poučení Krajského
soudu v Plzni žalobce jako žalovaný správní orgán následně nesprávně označil Policii ČR,
Policejní prezidium České republiky. Vzhledem k tomu, že k této změně v označení žalovaného
správního orgánu došlo na základě nesprávného poučení Krajského soudu v Plzni, nelze
k ní podle názoru Nejvyššího správního soudu přihlížet (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 9. 2021, č. j. 5 As 462/2019 – 35, publ. pod č. 4257/2021 Sb. NSS,
ve kterém již Nejvyšší správní soud tento názor vyslovil v souvislosti se změnou petitu zásahové
žaloby na základě nesprávného poučení soudu). Krajský soud v Plzni proto bude povinen
v dalším řízení jednat s původně správně označenou žalovanou, Policií ČR, Krajským ředitelstvím
policie Plzeňského kraje. Pokud by dospěl k závěru ohledně splnění podmínek řízení a případně
i o důvodnosti žaloby, pokud jde o tvrzenou nezákonnost zásahu žalované, musel by se dále
zabývat i otázkou, zda lze žalované uložit povinnost dle druhé části žalobního petitu, tedy
povinnost vymazat veškeré údaje, materiály a záznamy, které byly v rámci identifikačních úkonů
pořízeny.
[25] V posuzovaném případě je tak správním orgánem, jemuž je přičitatelné jednání policistů,
v němž žalobce spatřuje nezákonný zásah, Policie ČR, Krajské ředitelství policie Plzeňského
kraje. Jelikož tento správní orgán má sídlo v Plzni, je místně příslušným k projednání
a rozhodnutí věci podle §7 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Plzni. Vzhledem k tomuto závěru
Nejvyšší správní soud shledal důvodným nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením
věci, a proto podle §7 odst. 6 věty druhé s. ř. s. rozhodl tak, že k řízení je místně příslušný
Krajský soud v Plzni. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány
(§7 odst. 6 věta třetí s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 17. května 2022
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu