ECLI:CZ:US:1995:2.US.204.95
sp. zn. II. ÚS 204/95
Usnesení
II. ÚS 204/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.P., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.V., o ústavní stížnosti ze dne 1. 8. 1995 proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 13Co 943/94, ze dne 11. 5. 1995, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové, sp. zn. 13Co 943/94, ze dne 11. 5. 1995, potvrzující rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 6. 1994, sp. zn. 8C 246/92, jímž nebylo vyhověno návrhu, kterým se domáhal dle zák. č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů uzavření dohody o vydání nemovitosti v k. ú. D. V návrhu uvedl, že řádnou trhovou smlouvou ze dne 7. 3. 1949 zakoupil malý domek, který na své náklady opravil. V době, kdy byl dlouhodobě hospitalizován, mu byl domek bez jakéhokoliv vysvětlení a bez náhrady odejmut, přičemž potvrdil, že neexistuje žádný listinný doklad o tom, kdo a kdy majetek odebral a převzal. Tento úkon považuje za absolutně neplatný bez časového omezení. Předmětný domek dne 23. 1. 1967 stát - MNV v D., prodal manželům D., kteří jej následně dne 2. 3. 1967 prodali právnímu předchůdci žalovaného. Rovněž obě tyto smlouvy navrhovatel považuje za absolutně neplatné, neboť věc prodával nevlastník a proto také majetek nemohl nikdo nabýt. Navrhovatel se cítí být rozhodnutím soudu poškozen, protože v důsledku neúplného skutkového zjištění byl vytvořen zkreslený právní názor, který znamenal porušení Listiny základních práv a svobod, a to čl. 11, čl. 36 (dále jen Listiny) a porušení čl. 90 Ústavy ČR.
II. ÚS 204/95
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí (III. ÚS 23/93; IV. ÚS 149/94; Pl. ÚS 18/94) vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (čl. 81, čl. 90 Ústavy) a za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě páté Listiny, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V tomto směru zjistil ústavní soud z obsahu spisu 8C 246/92 Okresního soudu v Trutnově, že soudy prvého i druhého stupně se návrhem stěžovatele na vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaného na uzavření dohody o vydání nemovitosti podle §6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů skutkově i právně při dodržení ustanovení §120 a §132 o.s.ř. zabývaly a respektovaly tak principy hlavy páté Listiny, přičemž dospěly mimo jiné k závěru, že nelze dohodu o vydání nemovitosti schválit, neboť stěžovatel neprokázal vlastnictví k věci nemovité v době jejího odnětí, přičemž bylo postaveno mimo jakoukoliv pochybnost, že trhovou smlouvou ze dne 7. 3. 1949 se stal vlastníkem pouze věci movité (dřevěný prodejní stánek) a nikoliv z důvodu, že by byl právní úkon, kterým nemovitost přešla na stát, shledán za platný.
Za této situace nezbylo než návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, neboť i kdyby tu nebylo pochybností o absolutní neplatnosti tohoto úkonu či jiném důvodu dle §6 zák. č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, stále by chyběl zákonný předpoklad úspěšnosti návrhu stěžovatele, spočívající v prokázání existence nemovitosti a jejího vlastnictví v době odnětí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 29. 9. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR