ECLI:CZ:US:1995:3.US.196.95
sp. zn. III. ÚS 196/95
Usnesení
III. ÚS 196/95-11 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů V.J. a J.J., zastoupených advokátkou JUDr. B.J., o návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 4 C 232/94-62, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 27. července 1995, se navrhovatelé domáhali přezkoumání a zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. dubna 1995, č. j. 4 C 232/94-62. Uvedli, že tímto rozhodnutím byla porušena jejich práva, zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod v čl. 2, 11, a 36. Soud nevyhověl jejich žalobě na určení vlastnictví k označeným nemovitostem, zapsaným na listu vlastnictví č. 3827 pro obec a katastrální území J., u Kat. ú. v J. přesto, že důkaz o vlastnictví předložili.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem
III. ÚS 196/95-12
orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou /§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb./. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li, že jde o návrh z j e v n ě neopodstatněný /§43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb./.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 4 C 232/94, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 215/95, ze dne 19. dubna 1995, a stížnosti navrhovatelů bylo zjištěno, že navrhovatelé se domáhali určení vlastnických práv k nemovitostem, zapsaným na LV č. 3827 pro obec a katastrální území J. u Kat.ú. v J. Jejich žalobě nebylo vyhověno, když soudy dospěly k přesvědčení, že nabídnutými a provedenými důkazy právo k nemovitostem neprokázali.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy /čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod /čl. 83 Ústavy České republiky/. Z ústavního principu nezávislosti soudů /čl. 82 Ústavy ČR/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval /III. ÚS 23/93, IV. ÚS 75/95, III. ÚS 176/95 a násl./.
Pro výše uvedené, pro zjištění, že v postupu obecných soudů nebylo shledáno pochybení, které by porušovalo ústavně zaručená práva stěžovatelů na soudní ochranu, bylo rozhodnuto v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. tak,
jak ve výroku uvedeno, když stížnost byla shledána zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 7. listopadu 1995
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj