ECLI:CZ:US:2000:1.US.272.2000
sp. zn. I. ÚS 272/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatelů 1) T. leasingové společnosti, spol. s r. o., a 2) H., a. s., obou zastoupených JUDr. J. Z., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2000, sp. zn. 22 Ca 269/99, rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ostravě ze dne 20. 5. 1999, čj. 1-V5-1750/99, a rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 15. 7. 1999, čj. 3076/1999-21, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé napadají v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo zastaveno řízení ve věci návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu (Katastrálního úřadu v Ostravě). Domnívají se, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Navrhují, aby Ústavní soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, tak jemu předcházející shora citovaná rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ostravě, i (související) "rozhodnutí" Českého úřadu zeměměřického a katastrálního o podnětu k zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení.
Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci nejprve zkoumal, zda není dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že se odmítne návrh, který byl podán po lhůtě stanovené zákonem.
V dané věci jde o situaci, kdy stěžovatelé napadají soudní rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na přezkoumání rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ostravě, kterým došlo k přerušení řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. Jak ale správně uvádí v usnesení Krajský soud v Ostravě, z přezkumu rozhodnutí ve správním soudnictví jsou podle §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. vyloučena taktéž rozhodnutí procesní povahy, mezi které nepochybně patří také rozhodnutí o přerušení řízení podle ustanovení §29 odst. 1 správního řádu. Spekulativní, ryze účelový výklad, kterým se stěžovatelé pokoušejí kvalifikovat rozhodnutí o přerušení řízení jako rozhodnutí meritorní (str. 4 a násl. návrhu), považuje Ústavní soud za neudržitelný. Neshledává žádného důvodu k tomu, aby rozhodnutí o přerušení řízení chápal jako "de facto...rozhodnutí ve věci samé...kterým (úřad) ve skutečnosti vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí zamítl". Ke spekulacím o tom, jak by mohlo in extremis dále probíhat správní řízení ostatně Ústavní soud ani nemůže přihlédnout, neboť je oprávněn přezkoumávat toliko uskutečněné (reálně existující) zásahy do ústavně zaručených práv, nikoliv event. zásahy hrozící. Rozhodnutí o přerušení řízení nemůže mít jiný charakter než procesní, neboť jím řízení není ukončeno. Pokud pak stěžovatelé snad svými úvahami analogicky "navazují" na judikaturu Ústavního soudu, že procesní rozhodnutí o obnově správního řízení může mít někdy i hmotněprávní aspekty (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 366/96, publikovaný pod č. 78, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8), právní situace stěžovatelů je zcela odlišná. Na rozdíl od pravomocného rozhodnutí o zamítnutí návrhu na obnovu řízení, kterým je správní řízení skončeno, rozhodnutí o přerušení řízení takové definitivní účinky nemá.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že stěžovatelům mohlo a mělo být zřejmé, že obecnému soudu ve věcech správního soudnictví nepřísluší (meritorně) rozhodovat o návrhu na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, které je zcela jasně povahy procesní. Eventuálně pokud měli o takovém právním závěru (mylně a neoprávněně) pochybnosti (resp. zastávali názor opačný) a návrh na přezkoumání ve správním soudnictví uplatnili, měli přesto vedle návrhu k soudu podat v zákonem stanové lhůtě i ústavní stížnost (určitou analogii srov. sp. zn. I. ÚS 22/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, str. 311 a násl.). Ústavní stížnost však byla podána až ve lhůtě šedesáti dnů od doručení usnesení Krajského soudu v Ostravě o návrhu na přezkoumání rozhodnutí. Rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ostravě bylo stěžovateli doručeno dne 25. 5. 1999, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 23. 7. 1999, nicméně návrh byl předán k poštovní přepravě dne 28. 4. 2000.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že sdělení Českého úřadu zeměměřického a katastrálního nemá charakter rozhodnutí. Jde o pouhou negativní reakci na podnět k zahájení mimoodvolacího správního řízení, jež lze zahájit pouze ex offo. Zároveň na toto sdělení Ústavní soud odkazuje, neboť v řadě otázek reaguje na námitky stěžovatelů, uplatňované opakovaně v ústavní stížnosti. Pokud jde o nejasný poukaz na nález sp. zn. III. ÚS 90/97, Ústavní soud dodává, že citované rozhodnutí vskutku není "zcela adekvátně použitelné", jak uvádí stěžovatelé, neboť se jedná o jinou právní situaci.
Jelikož lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 zák. písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu