ECLI:CZ:US:2001:4.US.52.01
sp. zn. IV. ÚS 52/01
Usnesení
IV. ÚS 52/01
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti J.B., zastoupeného JUDr. Š.R., proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, ze dne 12. 10. 2000, čj. ČVS: UVP - 185/97, a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 27. 11. 2000, čj. Kzv 2184/97 - 245, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením vyšetřovatele mu byla dle ustanovení §66 odst. 1 trestního řádu uložena pořádková pokuta ve výši 50.000,-- Kč, neboť se dne 5. 10. 2000 odmítl podrobit odběru krve. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost, avšak ta byla napadeným usnesením Městského státního zastupitelství v Praze dle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.
K odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 20. 7. 1998 byla na něho a další dva obviněné podána obžaloba pro trestný čin loupeže spáchaného ve spolupachatelství. Vzhledem k tomu, že do té doby provedené důkazy byly vágní a neurčité, bylo v rámci předběžného projednání obžaloby trestní řízení zastaveno s odůvodněním, že podezření ze spáchání trestné činnosti je založeno pouze na výsledcích pachové identifikace, které navíc vykazují značné nesrovnalosti. Proti tomuto usnesení byla podána ministrem spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, které bylo vyhověno, a věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí. Věc byla následně vrácena státnímu zástupci k došetření. V rámci doplňování důkazů mělo dojít k znaleckému vyhodnocení výsledků fyziodetekčního vyšetření, jemuž se stěžovatel dobrovolně podrobil, a dále bylo znalci z oboru psychologie uloženo, aby posoudil, zda výsledky fyziodetekčního vyšetření a vytvořené psychologické profily obviněných potvrzují účast na trestné činnosti, ze které jsou obviňováni. Znalkyně v svém posudku k otázce případné účasti na trestné činnosti uvedla, že pokud by se obviněný účastnil kolektivního trestného činu, tak lze na základě jeho psychologického profilu předpokládat, že by nebyl v iniciativní a vedoucí roli.
Dále stěžovatel zdůrazňuje, že poskytl svoji součinnost policii, že se podrobil odebrání vlasů, slin i otisků pachové stopy. Z hlediska možného přenosu pachové stopy poukazuje na skutečnost, že se mu při zadržení ztratila jeho bunda. Dále se dodatečně dozvěděl, že odebrané vzorky vlasů nebyly pro účely rozboru DNA vůbec zpracovávány a srovnávací vzorky jeho slin nebyly ke zkoumání předloženy. Pro účely DNA nebyl materiál zpracován, protože nebyly získány výsledky její analýzy ze stop. Stěžovatel rovněž poukazuje na konstatování ve zprávě K.ú. ze dne 19. 7. 2000, že nespotřebovaný srovnávací materiál nebyl uschován, a že tedy nemůže být použit pro účely další analýzy, a pozastavuje se nad tím, jak může policie nakládat s důkazním materiálem, když řízení ještě není ukončeno.
Stěžovatel dále uvádí, že byl následně vyzván k novému odběru vlasů, což však odmítl s odůvodněním, že tak již jednou učinil. Poté byl vyzván k odběru krve, což rovněž odmítl, neboť tento požadavek se mu jeví nepřesvědčivým ze dvou důvodů. Jednak citovaná zpráva K.ú. tvrdí, že nebyly získány analýzy DNA ze stop, a stěžovatel tudíž nechápe, k čemu by mělo sloužit srovnání vzorků jeho vlasů, slin a krve, když výsledky analýzy ze stop nejsou k dispozici. Za odmítnutí odběru vlasů a slin stěžovatel sankcionován nebyl, avšak za odmítnutí odběru krve mu byla uloženo pokuta 50.000,-- Kč, ačkoli pro účely zjištění DNA lze nahradit tento srovnávací materiál vlasy a slinami. Není však stěžovatelova vina, že jím již jednou poskytnutý materiál nebyl uschován. Ustanovení §114 trestního řádu neukládá, že je tak povinen učinit opakovaně.
Zásadní argument odůvodňující ústavní stížnost spatřuje stěžovatel ve skutečnosti, že policie nemá k dispozici žádné důkazy, které by podporovaly rozporuplné výsledky pachové zkoušky. Dosavadní důkazy totiž výsledky pachové zkoušky naprosto eliminují, a tudíž ani provedením důkazu rozborem DNA nelze dospět k takovému objasnění věci, které předpokládá rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 394/97 zdůrazňující, že výsledky pachové zkoušky mají povahu podpůrnou a je zapotřebí je doplnit ještě dalšími důkazy. Dále stěžovatel rozebírá údajné rozpory v obsahu provedených pachových zkoušek a konstatuje, že výsledky dokazování metodou pachové identifikace jsou zmatečné. Stěžovatel se rovněž zmiňuje o údajném bagatelizování rekognice jeho hlasu a svědectví příbuzných o jeho alibi a o nepřiměřené skandalizaci jeho osoby v médiích. Otisk své pachové stopy v nákladním automobilu Avia a nález jeho vlasů v tomto automobilu a osobním automobilu Škoda Favorit, jenž byl použit při páchání trestné činnosti, vysvětluje stěžovatel tím, že byl řidičem zmíněného nákladního automobilu v rámci svého zaměstnavatele.
Závěrem stěžovatel shrnuje, že jde o nepřípustné protahování trestní odpovědnosti, ačkoli dosavadní výsledky dokazování potvrzují možnosti pro zastavení trestního stíhání. Požadavek na další znalecké zkoumání se podle něho jeví s ohledem na dosavadní průběh řízení jako nadbytečný. Policie zcela opomněla provádět klasické důkazy, jako je zjišťování daktyloskopických či trasologických stop. Proto se stěžovatel domnívá, že vynucovaný důkaz je nadbytečný a může maximálně vyústit v závěr o jeho nevinně a vzhledem k existenci závažných pochybností o jeho vině je zde naprosto odůvodněná aplikace zásady in dubio pro reo. Na základě všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení zrušil.
Z obsahu spisu 45 T 19/98 Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že již citovaným usnesením vyšetřovatele ze dne 12. 10. 2000, čj. ČVS: UVP - 185/97, byla stěžovateli uložena pořádková pokuta 50 000,-- Kč, neboť ačkoli byl řádně písemně vyzván k odběru krve za účelem znaleckého zkoumání a poučen dle §114 odst. 2, 4 a §66 odst. 1 trestního řádu, odmítl se odběru krve podrobit. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, avšak Městské státní zastupitelství v Praze svým usnesením ze dne 27. 11. 2000, čj. Kzv 2184/97 - 245, tuto stížnost zamítlo jako nedůvodnou.
Námitky obsažené v ústavní stížnosti lze rozdělit do dvou skupin. První skupina námitek se týká okolností souvisejících s napadenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení, tedy uložení pořádkové pokuty za stěžovatelovo odmítnutí podrobit se odběru krve. Tyto námitky se omezují v podstatě na tvrzení, že tento odběr krve a následné znalecké zkoumání je nadbytečné, neboť potřebné údaje mohly být zjištěny z již dříve poskytnutých vzorků slin a vlasů, a že tento důkaz může maximálně vyústit v závěr o stěžovatelově nevině. K tomu je třeba říci, že není úkolem Ústavního soudu zkoumat opodstatněnost provádění jednotlivých důkazních prostředků, jestliže se takové dokazování uskutečňuje v souladu se zákonem a postup orgánů činných v trestním řízení nenarušuje ústavně zaručená práva stěžovatele. Orgány činné v trestním řízení mohou provádět jakékoli důkazy a požadovat přitom jakoukoli spolupráci obviněných osob, pokud jim to zákon umožňuje. Okolnost, že obviněná osoba považuje provedení konkrétního důkazu za nadbytečné, v žádném případě nevylučuje provedení takového důkazu ani jeho zákonné vynucování. Ústavní soud konstatuje, že postup orgánů činných v trestním řízení ve stěžovatelově případě je naprosto v souladu se zákonem, konkrétně s ustanovením §114 odst. 2, 4 a §66 odst. 1 trestního řádu, a nelze mu v tomto směru nic vytknout. Je pravdou, že nelze požadovat odběr krve, vlasů či slin po osobě, která se tomuto úkonu již jednou podrobila, a je tedy v pořádku, že stěžovatel nebyl za odmítnutí opětovného poskytnutí vzorků vlasů a slin sankcionován. Odběru krve se však stěžovatel ještě v dosavadním průběhu řízení nepodrobil, a je proto povinen na základě ustanovení §114 odst 2 trestního řádu tak učinit, je-li to po něm vyžadováno a je-li o této povinnosti a případných následcích nevyhovění řádně poučen, což se v dané věci také stalo.
Druhá skupina stěžovatelových námitek se týká důkazní situace v celém řízení, zejména zpochybňování výsledků pachové zkoušky a uvádění důkazů a okolností svědčících o stěžovatelově nevině. Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit především to, že všechny tyto námitky se přímo nedotýkají ústavní stížností napadených rozhodnutí, ale směřují spíše k podpoře stěžovatelova tvrzení, že je nevinen a že trestní řízení proti němu by mělo být zastaveno. To však nyní rozhodně není předmětem řízení před Ústavním soudem, a je tudíž pro jeho rozhodování v této fázi naprosto irelevantní, neboť v daném případě jde jen o posouzení toho, zda uložením pořádkové pokuty za odmítnutí se podrobit odběru krve byla či nebyla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva. Je třeba rovněž zdůraznit, že řízení ve stěžovatelově věci není u konce, a nebylo tedy ještě vydáno meritorní rozhodnutí, ať již usvědčujícího či osvobozujícího charakteru. Je úkolem především obecných soudů hodnotit důkazní situaci, skutková zjištění a všechny další okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Teprve až obecné soudy vydají meritorní rozhodnutí ve věci, budou námitky týkající se důkazní situace, v případné ústavní stížnosti požadující zrušení těchto rozhodnutí, na místě. I v takové situaci by však měly tyto námitky své opodstatnění jen v případě, kdy by byl dán extrémní nesoulad mezi právními závěry soudu a vykonanými skutkovými zjištěními (viz. např. III. ÚS 84/94 nebo III. ÚS 166/95). Z těchto důvodů se námitkami stěžovatele ohledně důkazní situace v řízení Ústavní soud dále nezabýval.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími nebyla ústavně zaručená práva stěžovatele nijak dotčena a vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zák. č. 77/1998 Sb., odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné
V Brně dne 12. června 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu