ECLI:CZ:US:2002:3.US.121.02
sp. zn. III. ÚS 121/02
Nález
Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2002 se souhlasem účastníků mimo ústní jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti K. T., bytem SRN, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2001, sp. zn. 11 To 761/2001, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.
listopadu 2001, sp. zn. 11 To 761/2001, se zrušuje.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co
do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34,
§72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své
vazební věci pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 30. listopadu 2001 (11 To 761/2001) a tvrdil, že jím byla
porušena jeho ústavně zaručená práva vyplývající z čl. 8 odst. 1,
2, 5, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 1
Ústavy ČR.
Účastník řízení, Krajský soud v Hradci Králové, k výzvě
Ústavního soudu (§42 odst. 4 zákona), podáním předsedy senátu,
z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo (§30 odst.
2 zákona), se k věci vyjádřil tak, že odkázal na rozhodovací
důvody obsažené v odůvodnění ústavní stížností napadeného
usnesení, jak je vpředu označeno, a navrhl, aby ústavní stížnost
stěžovatele byla posouzena jako zjevně neopodstatněná. Současně
sdělil, že netrvá na osobní přítomnosti při ústním projednávání
ústavní stížnosti.
Vedlejší účastník řízení, Krajské státní zastupitelství
v Hradci Králové, se svého postavení vedlejšího účastníka vzdal.
Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové
sp. zn. Nt 552/2001, jež mu byl předložen spolu se souvisejícími
spisy sp. zn. Nt 589/2001, Nt 106/2002, Nt 118/2002 téhož soudu.
Z uvedených spisů a obsahu ústavní stížnosti se podává
následující.
Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro trestný čin
zpronevěry (§248 odst. 1, 3 tr. zák.), kterého se měl dopustit
tím, že jako jednatel společnosti I., s. r. o., neoprávněně čerpal
provozní zálohy, které použil pro svoji osobní potřebu, čímž měl
této společnosti způsobit škodu ve výši 1,294.292,20 Kč.
Na základě návrhu státního zástupce Krajského státního
zastupitelství v Hradci Králové rozhodl soudce Okresního soudu
v Hradci Králové o vazbě stěžovatele usnesením ze dne 13.
listopadu 2001 (Nt 552/2001), a to tak, že stěžovatele vzal do
vazby s odůvodněním, že "je dán důvod vazby ve smyslu ustanovení
§67 odst. 1 písm. a) tr. ř., tzv. vazby útěkové, neboť obviněný
je cizím státním příslušníkem a výše hrozícího trestu by mohla
způsobit, že i přes osobní vztahy, které má na území České
republiky, ať již ve vztahu k družce či ve vztahu k jeho
pracovnímu uplatnění či k době, po kterou žije v České republice,
existuje nebezpečí útěku, které nelze vyloučit, trvá". Soud měl
zároveň za to, že je dán i vazební důvod ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy tzv. vazba koluzní, odůvodněná
obavou, že by obviněný mohl působit na dosud nevyslechnuté svědky,
kteří měli čerpat zálohy obdobným způsobem.
Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Hradci Králové podal
stěžovatel stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Hradci
Králové, jako soud stížnostní, a to usnesením ze dne 30. listopadu
2001 (11 To 761/2001), jímž bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno
a nově bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel byl vzat do vazby jen
z důvodů §67 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř.
Z odůvodnění usnesení krajského soudu vyplývá, že tento soud
se sice ztotožnil s tvrzením stěžovatele, že neexistují
skutečnosti, které by odůvodňovaly tzv. koluzní vazbu (§67 odst.
1 písm. b) tr. ř.), nicméně důvodnou byla shledána tzv. útěková
vazba [§67 odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to proto, že stěžovatel
"je občanem SRN, kam pravidelně zajíždí, kde má také trvalé
bydliště, a zřejmě i nějaké rodinné zázemí, i když tvrdí, že žije
dlouhou dobu v České republice s družkou. Možnost opuštění
republiky, a to zcela legální tu je dána, a proto důvod vazby
podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř. krajský soud shledává."
Odvolací soud nadto poukázal též na to, že věc je ve zcela
počáteční fázi vyšetřování, v němž bude nutno provést řadu
vyšetřovacích úkonů jak k prověření obhajoby stěžovatele, tak
i celého rozsahu trestné činnosti. V závěru svého rozhodnutí
stížnostní soud poukázal na to, že vazební důvod podle §67 odst.
1 písm. a) tr. ř. je možno nahradit složením peněžní záruky,
o jejíž výši by však musel rozhodovat příslušný okresní soud.
Po neúspěšných žádostech stěžovatele o propuštění z vazby (Nt
589/2001, Nt 106/2002) usnesením Okresního soudu v Hradci Králové
(ze dne 21. února 2002 - Nt 118/2002), jež nabylo právní moci dne
1. března 2002, byl stěžovatel, po složení (jeho družkou) peněžité
záruky ve výši 400.000,- Kč, propuštěn na svobodu při
konstatování, že vazební důvod podle §67 odst. 1 písm. a) tr. ř.
trvá i nadále.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zdůraznil, že sice do SRN
zajíždí, ale jen zřídka a pracovně, že však v České republice má
rodinu a žije zde téměř 10 let. Porušení svých ústavně zaručených
práv odůvodnil tak, "že má za to, že vazební rozhodnutí obecného
soudu musí být náležitě odůvodněno konkrétními okolnostmi, které
odůvodňují obavu z naplnění některého z důvodů vazby. V případě
rozhodnutí o vazbě, které vždy představuje výrazný zásah do osobní
svobody jednotlivce, je však nutno posuzovat oprávněnost takového
zásahu restriktivně."
Stěžovatel proto navrhl zrušení usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové, jak je vpředu označeno.
Ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud ve smyslu své, dnes již ustálené judikatury, je
oprávněn zasáhnout, do rozhodovací činnosti obecných soudů ve
vazebních věcech zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného
soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 al. 1
Listiny základních práv a svobod), buď vůbec, nebo jestliže
tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním
rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku republiky,
příp. s mezinárodními smlouvami ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR (k tomu
srov. např. nález ve věci III. ÚS 18/96 in Ústavní soud České
republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č.
88, Praha 1997, a další).
Rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby v přípravném řízení
bylo opřeno o skutečnosti jednak obecné povahy (obviněný je
občanem SRN, kam pravidelně zajíždí a má tam trvalé bydliště),
jednak povahy spekulativní (zřejmě má rodinné vazby v SRN). Na
základě nich stížnostní soud, jenž zrušil rozhodnutí obecného
soudu I. stupně, dospěl k závěru, že stěžovatel by mohl legálně
opustit území České republiky. Tyto závěry však pod aspektem
ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) se jeví jako povšechné
a nekonkrétní, a proto jako nedostatečné.
Ústavní soud již dříve ve své ustálené rozhodovací praxi
vyložil, že "z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod) je požadavek řádného
a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci
(v daném případě povinnost plynoucí z ustanovení §134 odst. 2 tr.
ř.) jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí"
(k tomu srov. např. nález ve věci I. ÚS 303/01, dosud ve Sbírce
nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky nepublikován),
a proto pod aspekty této konstantní judikatury Ústavního soudu
nemohou důvody ve stěžovatelově věci, jimiž byla tzv. útěková
vazba odůvodněna, obstát. Za skutečností, odůvodňující vzetí do
vazby, nemůže být za dostačující pokládáno obecné zjištění, že
stěžovatel je cizím státním občanem, neboť tato skutečnost vytváří
pouze abstraktní možné nebezpečí, nikoli však konkrétní skutkově
podloženou hrozbu, jež má být vazbou odstraněna (k tomu srov.
např. nález ve věci II. ÚS 347/96 in Ústavní soud České republiky:
Sbírka nálezů a usnesení - svazek 9., vydání 1., č. 155, Praha
1998). Důvod útěkové vazby nelze podle přesvědčení Ústavního soudu
spatřovat ani v samotné skutečnosti, že stěžovatel může kdykoli
opustit území České republiky, neboť svoboda pohybu je ústavně
zaručena (čl. 14 Listiny základních práv a svobod) a z důvodu
realizace tohoto ústavně zaručeného práva nelze bez dalšího
dovozovat existenci vazebního důvodu (k tomu srov. např. nález ve
věci I. ÚS 645/99 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů
a usnesení - svazek 18., vydání 1., č. 94, Praha 2001).
Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak postrádá zjištění
konkrétních skutečností, které by vzetí stěžovatele do vazby
ústavně odůvodnily a obecnými soudy vyslovené domněnky potřebné
znaky (podmínky) vazebních důvodů nemohou naplnit (k tomu srov.
např. nález ve věci III. ÚS 188/96 in Ústavní soud České
republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16., vydání 1., č.
156, Praha 1999).
Konstatování krajského soudu, že trestní stíhání stěžovatele
je v počáteční fázi vyšetřování, na uvedeném závěru nic nemění,
neboť ani ono samo o sobě nemůže nahradit konkrétní skutečnost,
jimiž by důvody tzv. útěkové vazby byly naplněny, zvláště pak za
situace, kdy na rozdíl od závěrů obecného soudu I. stupně důvody
tzv. koluzní vazby nebyly stížnostním soudem shledány.
Stěžovatel byl sice z vazby propuštěn na peněžitou záruku
(kauci), avšak ani tato skutečnost na věci nic nemění, neboť
rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21.
února 2002 - Nt 118/2002), jímž byl stěžovatel oproti složení
peněžité záruky propuštěn z vazby na svobodu, je založeno na
(protiústavním) závěru, že vazební důvod podle §67 odst. 1 písm.
a) tr. ř. i nadále trvá.
Z takto rozvedených důvodů bylo v posuzované věci shledáno
porušení čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, dle
něhož nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů, které
stanoví zákon; ústavní stížnosti stěžovatele bylo proto vyhověno
a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, označené
ve znělce tohoto nálezu, bylo zrušeno [§82 odst. 1, 2 písm. a),
odst. 3 písm. a) zákona], když k usnesení Okresního soudu
v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2001 (Nt 552/2001), jako
k již dříve zrušenému rozhodnutí obecného soudu I. stupně, nebylo
třeba přihlížet.
Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné (§54 odst. 2 zákona).
V Brně dne 6. června 2002