ECLI:CZ:US:2002:3.US.346.01
sp. zn. III. ÚS 346/01
Nález
Ústavní soud rozhodl po ústním jednání dne 14. března 2002 v senátě, ve věci ústavní stížnosti B. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2001, sp. zn. 6 To 567/2000, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. září 2000, č. j. 2 T 95/2000-207, v trestní věci, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2001, sp.
zn. 6 To 567/2000, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne
26. září 2000, č. j. 2 T 95/2000-207, se zrušují.
Odůvodnění:
I.
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 5. června
2001, tj. ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993
Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2001, sp. zn.
6 To 567/2000, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 26.
září 2000, č. j. 2 T 95/2000-207. Uvedenými rozhodnutími obecných
soudů se cítí být dotčen v základních právech, plynoucích z čl.
2 odst. 3 a 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy
a čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále
jen "Listina").
Z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2
T 95/2000, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní
stížnosti bylo zjištěno následující:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. září 2000, č.
j. 2 T 95/2000-207, byl stěžovatel uznán vinným, že jako soukromě
podnikající fyzická osoba převedl fiktivní kupní smlouvou na Š.
B-ovou vlastnictví k přesně určeným movitým věcem v celkové
hodnotě 138.044,-Kč, když tyto věci byly jediným majetkem firmy,
čímž nejen uspokojil, nýbrž přeplatil její pohledávku ve výši asi
84.400,-Kč, a to přesto, že jeho firma měla další závazek vůči
a. s. Česká spořitelna, pobočka Opava, ve výši nejméně 859.272,56
Kč, přičemž jeho firma dlouhodobě nebyla schopna plnit své splatné
závazky, jež byly vyšší než její majetek. Tímto jednáním, dle
soudu, spáchal trestný čin zvýhodňování věřitele podle §256a
odst. 1 tr. zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody
v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu
v trvání jednoho roku. Zároveň uložil soud stěžovateli dle §228
odst. 1 tr. řádu povinnost uhradit poškozené a. s. Česká
spořitelna, pobočka v Opavě, náhradu škody ve výši 138.044,-Kč.
V odvolání do uvedeného rozsudku stěžovatel opakovaně odkázal
na důvody, jež uplatnil v odporu proti trestnímu příkazu, vydanému
Okresním soudem v Bruntále dne 25. července 2000 pod č. j. 2
T 95/2000-193 a ve své obhajobě v průběhu řízení před nalézacím
soudem. Namítl zejména skutečnost, že vztah mezi ním a a. s. Česká
spořitelna je vztahem občanskoprávním a nikoli trestněprávním,
neboť na jeho firmu nebyl vyhlášen konkurz, dále že v daném vztahu
došlo z jeho strany k uznání předmětného dluhu, popřel fiktivní
charakter smlouvy mezi ním a Š. B-ovou a konečně poukázal
na protiprávnost postupu Policie České republiky při vstupu na
pozemek, k němuž mu příslušelo právo nájemce, za účelem znaleckého
ocenění movitých věci, jež na Š. B-ovou převedl.
Krajský soud v Ostravě z podnětu odvolání stěžovatele
usnesením ze dne 6. března 2001, sp. zn. 6 To 567/2000,
v napadeném rozsudku nalézacího soudu zrušil výrok o náhradě
škody, v dalším pak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí plně ztotožnil
se skutkovými zjištěními i s právní kvalifikací skutku ze strany
nalézacího soudu, jakož i s výrokem o uloženém trestu. Reagoval
rovněž na argumentaci stěžovatele týkající se skutečnosti, že
ve věci nejde o trestnou činnost, nýbrž o občanskoprávní vztah,
neboť na firmu stěžovatele nebyl vyhlášen konkurz. Uvedl, že pro
naplnění skutkové podstaty trestného činu dle §256a odst. 1 tr.
zák. není nezbytné vyhlášení konkurzu, přičemž z dokazování
provedeného před nalézacím soudem považoval za prokázané, že
stěžovatel jako dlužník nebyl schopen plnit své splatné závazky
a zmařil, byť jen částečně, uspokojení svého věřitele, v daném
případě České spořitelny, a. s., a to tím, že zvýhodnil jiného
věřitele, svou dceru Š. B-ovou.
V ústavní stížnosti je poukazováno zejména na absenci úmyslu
zvýhodnit jiného věřitele a zejména pak na porušení právních
předpisů ze strany Policie České republiky při vstupu na
stěžovatelem pronajatý pozemek za účelem znaleckého ocenění
movitých věci, jejichž převodem mělo dojít k poškození věřitele, takto:
České spořitelny, a. s. Uvedené porušení spatřuje stěžovatel
ve skutečnosti, že ke vstupu na pozemek a provedení znaleckého
ohledání došlo před zahájením trestního stíhání proti jeho osobě
v předmětné věci.
Jak bylo již uvedeno, v ústavní stížností napadených
rozhodnutích obecných soudů spatřuje stěžovatel dotčení ve svých
základních právech a svobodách, plynoucích z čl. 2 odst. 3 a 4,
čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2
a 3 a čl. 4 Listiny.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76
odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
podal dne 6. února 2002 Krajský soud v Ostravě k předmětné ústavní
stížnosti vyjádření, v němž předsedkyně senátu 6 To v plném
rozsahu odkazuje na odůvodnění v ústavní stížnosti napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu a konstatuje dále, že v ústavní
stížnosti uvedené námitky neodpovídají skutečnému stavu věci,
pročež navrhuje předmětnou ústavní stížnost zamítnout.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě podáním ze dne 5.
března 2002 se postavení vedlejšího účastníka v řízení před
Ústavním soudem v předmětné věci vzdalo.
II.
Dle §48 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, Ústavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění
skutkového stavu, přičemž rozhoduje, které z navrhovaných důkazů
je třeba provést a může provést i jiné důkazy, než jsou
navrhovány.
Uvedené zákonné ustanovení nutno interpretovat z pohledu čl.
83 Ústavy, dle něhož je Ústavní soud soudním orgánem ochrany
ústavnosti, jakož i z pohledu dosavadní judikatury, v níž je
zvýrazněna rozdílná funkce Ústavního soudu ve vztahu k soudům
obecným. Ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí obecných soudů
posuzuje Ústavní soud tudíž toliko hlediskem dotčení ústavními
zákony a mezinárodními smlouvami dle čl. 10 Ústavy garantovaných
základních práv a svobod, a nikoli přezkoumáním věci samé pohledem
jednoduchého práva. Pro oblast dokazování z toho plyne maxima vést
dokazování ke skutečnostem ověřujícím stěžovatelova tvrzení
o dotčení na základních právech a svobodách, nikoli však
dokazování ve věci samé, tj. dokazování na úrovni jednoduchého
práva, vedoucí k rozhodnutí v samotném meritu věci. Uvedená
diferenciace je jedním z komponentů odlišujících ústavní
soudnictví od soudnictví obecného.
Z pohledu naznačených kautel, za účelem ověření tvrzení
obsažených v ústavní stížnosti, provedl v předmětné věci Ústavní
soud dokazování spisem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2
T 95/2000.
Ve spise Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 95/2000:
* na č. l. 5 je založen záznam o sdělení obvinění stěžovateli
ze dne 5. dubna 2000;
* na č. l. 6 je založeno usnesení Okresního ředitelství Policie
České republiky v Bruntále ze dne 29. února 2000, č. j.
ORBR-245/KP-HK-TČ-99, o přibrání znalce Ing. O. H. k podání
odborného vyjádření podle §105 odst. 1 věty druhé tr. řádu ve
věci podezření ve vztahu ke stěžovateli ze spáchání trestného činu
poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. c) a odst. 3 tr.
zák., resp. trestného činu zvýhodňování věřitele dle §256a odst.
1, 2 tr. zák., a to v rámci šetření dle ustanovení §158 odst. 3
tr. řádu; v usnesení se znalci sděluje, že "policejní orgán
zajistí možnost prohlédnutí prodaných strojů a přístrojů na místě
v přítomnosti prodávajícího";
* na č. l. 8 až 10 je založen znalecký posudek znalce Ing.
O. H. ze dne 6. března 2000, č. 16/00, jímž byly oceněny movité
věci, "umístěné v oploceném areálu 2 km za Bruntálem směrem na
Rýmařov"; dle něj byl "technický stav strojů zjištěn prohlídkou
dne 29. února 2000 za účasti pana B. J., pana kpt. K. V. a por. K.
Š.", když "všechny výše uvedené stroje jsou umístěny v oploceném
areálu 2 km za Bruntálem směrem na Rýmařov";
* na č. l. 164 je založen přípis Okresního státního
zastupitelství v Bruntále ze dne 11. května 2000, č. j. 1 Zt
219/2000, jímž byla věc obviněného B. J. vrácena Policii České
republiky, Okresnímu úřadu vyšetřování v Bruntále k došetření,
kromě jiného z toho důvodu, že "bude nutno opětovně usnesením
přibrat znalce, který zpracovával znalecký posudek a tohoto
vyslechnout k hodnotě jednotlivých strojů a zařízení, neboť
znalecký posudek opatřený před sdělením obvinění nelze dle platné
judikatury použít jako důkaz a to ani důkaz listinný";
* na č. l. 166 je založeno usnesení Policie České republiky,
Okresního úřadu vyšetřování v Bruntále ze dne 14. června 2000,
ČVS: OVBR-183/10-2000, o přibrání znalce Ing. O. H. v trestní věci
proti obviněnému B. J., stíhanému pro trestný čin poškozování
věřitele dle §256 odst. 1 písm. a) tr. zák;
* na č. l. 168 je založen protokol o výslechu znalce Ing. O. H.
ze dne 15. června 2000 v trestní věci obviněného B. J., stíhaného
pro trestný čin poškozování věřitele podle §256 odst. 1 písm. a)
tr. zák., dle kterého znalec Ing. O. H. ve věci vypovídá
následující: "K věci pak uvádím, že jsem již jednou byl jako
znalec přibrán usnesením č. j. ORBR-245/KP-HK-TČ-99 ze dne 29.
února 2000 II. SKP Bruntál k ohodnocení strojů a zařízení na
výrobu tvárnic v provozovně podnikatele B. J., Bruntál, na ul.
Rýmařovská. Na to jsem po osobní prohlídce strojů dle seznamu č.
HM-1-13, 14, 15, 16 na místě samém provedl následně ohodnocení
jednotlivých položek. Posudek jsem pak zpracoval ke dni 6. března
2000 . Jinak se v plné míře odvolávám na původní znalecký posudek,
na kterém nemám co měnit.";
* na č. l. 204 je založen protokol o hlavním líčení proti
stěžovateli před Okresním soudem v Bruntále ve věci sp. zn. 2
T 95/2000, ze dne 26. září 2000, dle něhož znalec Ing. O. H.
vypovídá shodně jako na č. l. 168, tj. shodně s výpovědí
v přípravném řízení a dále uvádí: "Odkazuji na písemné závěry
uvedené ve znaleckém posudku č. 16 z roku 2000, přičemž poukazuji
na to, že všechny věci jsem na místě ohledal za přítomnosti
vyšetřovatele a také obžalovaného".
III.
Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních
práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94,
III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94, III. ÚS 142/98, III. ÚS 224/98
a další). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení
právního předpisu (což vyplývá z §68 odst. 2 zákona č. 182/1993
Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou
hodnocení dodržení ústavních procesních práv, a konečně posouzení
ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva.
V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování
ústavnosti aplikovaného hmotného a procesního práva.
Při posouzení věci Ústavní soud vycházel ze skutkových
zjištění, provedených obecnými soudy, jakož i z dokazování
provedeného v ústním jednání před Ústavním soudem. Z těchto
zjištění vyplývá, že v předmětné věci došlo k přibrání znalce dne
29. února 2000, téhož dne došlo ke vstupu příslušníků Policie
České republiky a znalce na pozemek, k němuž stěžovateli
příslušelo oprávnění nájemce, za účelem prohlídky oceňovaných
movitých věci znalcem, k vypracování znaleckého posudku došlo dne
6. března 2000, ke sdělení obvinění stěžovateli 5. dubna 2000,
k vrácení věci Policii České republiky státním zástupcem
k došetření dne 11. května 2000, k přibrání téhož znalce v dané
věci pak dne 14. června 2000, k jeho výslechu v přípravném řízení
dne 15. června 2000, v hlavním líčení před nalézacím soudem dne
26. září 2000.
Jak plyne z přípisu Okresního státního zastupitelství
v Bruntále ze dne 11. května 2000, č. j. 1 Zt 219/2000, jímž byla
věc obviněného B. J. vrácena Policii České republiky, Okresnímu
úřadu vyšetřování v Bruntále k došetření, jeho důvodem byla
absence uvedených zákonných podmínek přibrání znalce, vypracování
znaleckého posudku a jeho použití v trestním řízení jako důkazního
prostředku, když tento byl proveden před zahájením trestního
stíhání, a to nikoli za podmínek stanovených trestním řádem
pro neodkladný, resp. neopakovatelný úkon.
Obecné soudy pak považovaly uvedený deficit za zhojený
přijetím usnesení Policie České republiky, Okresního úřadu
vyšetřování v Bruntále ze dne 14. června 2000, ČVS:
OVBR-183/10-2000, o přibrání znalce, dále jeho výslechem
v přípravném řízení ze dne 15. června 2000 a u hlavního líčení dne
26. září 2000.
Dle ustanovení §89 odst. 1, §160 odst. 1, 2 a 4 tr. řádu,
ve znění platném v předmětné době, dokazování bylo možno
v trestním řízení provádět toliko po zahájení trestního stíhání
sdělením obvinění. Jedinou výjimku z uvedené zásady představoval
neodkladný nebo neopakovatelný úkon před zahájením trestního
stíhání, jehož obsahem je provedení důkazu. Smyslem a účelem
zásady přípustnosti dokazování toliko po zahájení trestního
stíhání je zejména garantovat práva obviněného na obhajobu (§165
tr. řádu) již v přípravném řízení, a to za situace, kdy tr. řád
umožňuje v hlavním líčení akceptovat důkazy provedené v řízení
přípravném. Jinými slovy, akceptuje-li trestní řád pro rozhodnutí
ve věci samé provedení důkazu mimo hlavní líčení, musí takové
provedení důkazu garantovat právo na obhajobu a zásadu
kontradiktornosti řízení v míře srovnatelné s kautelami provádění
důkazů v hlavním líčení.
Ustanovení §258 odst. 1 písm. a) a c) tr. řádu pak zakládají
důvody zrušujícího rozhodnutí v odvolacím řízení pro podstatné
vady v předchozím řízení, zejména pro porušení práva na obhajobu,
a pro pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, jež mohou
vyplývat i z existence podstatných vad v řízení, jež předcházelo
rozsudku nalézacího soudu.
Dle §105 tr. řádu, nejedná-li se o neodkladný, resp.
neopakovatelný úkon, přibrání znalce lze provést toliko po
zahájení trestního stíhání. Přibrání znalce se přitom provádí
usnesením, jehož obligatorní součástí je vymezení úkolů znalci.
Teprve poté znalec připraví (zpracuje) znalecký posudek (§107 tr.
řádu) a teprve poté mohou být provedeny další procesní úkony
(např. nahlížení do spisů, účast na výslechu svědka, resp.
obviněného, účast na prohlídce obydlí, jiných prostor a pozemků
atd.), jež jsou pro vypracování znaleckého posudku nezbytné.
Podřazením Ústavním soudem provedených skutkových zjištění
pod naznačený normativní rámec v rovině jednoduchého práva nelze
než konstatovat, že svým postupem a ústavní stížností napadeným
rozhodnutím Krajský soud v Ostravě v rámci přezkumného a Okresní
soud v Bruntále v rámci nalézacího řízení výše uvedená ustanovení
tr. řádu porušil.
V předmětné věci uvedené kautely znaleckého dokazování
dodrženy nebyly. Znalecké dokazování, spočívající ve vypracování
znaleckého posudku a v procesním úkonu, jenž vypracování posudku
umožnil (vstup do jiných prostor než obydlí a na pozemek za účelem
prohlídky znalcem oceňovaných movitých věcí), bylo provedeno před
vydáním usnesení Policie České republiky, Okresního úřadu
vyšetřování v Bruntále ze dne 14. června 2000, ČVS:
OVBR-183/10-2000, o přibrání znalce. Ke vstupu na předmětný
pozemek došlo dne 29. února 2000, k vypracování znaleckého posudku
dne 6. března 2000, tedy v obou případech před zahájením trestního
stíhání, když se nejednalo o neodkladný, resp. neopakovatelný
úkon. Kromě uvedeného byla nezákonnost provedeného znaleckého
dokazování způsobena i skutečností, že vstup do jiných prostor než
obydlí a na pozemek a jejich prohlídka, provedená Policií České
republiky dne 29. února 2000, nesplňovala podmínky vyžadované
v ustanovení §82 a násl. tr. řádu.
Na takto, tedy v rozporu se zákonem, provedené výsledky
znaleckého dokazování se pak znalec u výslechu jak v přípravném
řízení tak i u hlavního řízení dle §108 odst. 1 tr. řádu odvolal
a o tyto výsledky znaleckého dokazování pak nalézací i odvolací
soud výslovně opřel svá skutková zjištění.
Nad rámec uvedených důvodů rozporu v předmětné věci
provedeného důkazu znalcem s příslušnými kautelami tr. řádu
Ústavní soud poukazuje rovněž na nutnost posouzení přiměřenosti
přibrání znalce, u nějž lze předpokládat důvod vyloučení pro
podjatost, spočívající v jeho poměru k věci (§11 zák. č. 36/1967
Sb., o znalcích a tlumočnících) orgány činnými v trestním řízení.
Vypracuje-li znalec posudek za podmínek, jež odporují zákonu, jeho
opětovné přibrání k témuž znaleckému posouzení zakládá důvodnou
pochybnost o jeho podjatosti s ohledem na jeho poměr k věci, jež
je dána skutečností, že ve věci již názor vyjádřil, a to za
podmínek rozporných se zákonem.
Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za splnění
kterých nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za
následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje
tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva
a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní
ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého
práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole
(např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku
interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti
(např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení v základním
právu a svobodě.
V posuzované věci uznáním důkazu provedeného v rozporu s tr.
řádem nalézací soud porušil základní právo na řádný proces dle čl.
36 odst. 1 Listiny, soud odvolací pak základní právo, plynoucí
z čl. 36 odst. 1 Listiny porušil tím, že uvedenou vadou trpící
rozhodnutí soudu I. stupně nezrušil.
Pakliže Ústavní soud dospěl k závěru, že v řízení před
obecným soudem nebyly dodrženy principy řádného procesu, a jelikož
zrušením rozhodnutí obecných soudů se stěžovateli otevírá možnost
slyšení před obecným soudem, a tím i možnost uplatnění jeho
argumentace ohledně skutkové a právní stránky rozhodované věci,
nezabýval se Ústavní soud, ústavností napadených rozhodnutí soudů
z hlediska ústavních subjektivních hmotných práv. Dle přesvědčení
Ústavního soudu ochranu ústavnosti nutno spojovat s minimalizací
zásahů do pravomoci jiných orgánů, jinak řečeno, pokud je nálezem
zrušujícím rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který
zákon k ochraně práva poskytuje, vytvořen procesní prostor pro
ochranu tohoto práva uvnitř soustavy obecných soudů, pak pro
ústavní posouzení rozhodnutí obecného soudu platí subsidiarita
hmotněprávního k procesněprávnímu přezkumu.
Pro uvedené, tj. s ohledem na porušení čl. 36 odst. 1
Listiny, Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
6. března 2001, sp. zn. 6 To 567/2000, zrušil. Jelikož důvody
zrušení usnesení soudu odvolacího byly založeny v rozhodující míře
již rozhodnutím soudu prvního stupně, jakož i z důvodu procesní
ekonomie, Ústavní soud rozhodl i o zrušení rozsudku Okresního
soudu v Bruntále ze dne 26. září 2000, č. j. 2 T 95/2000-207 [§82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění
pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. března 2002