ECLI:CZ:US:2003:2.US.385.03
sp. zn. II. ÚS 385/03
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Pavla Rychetského v právní věci navrhovatele MgA. T. T., zastoupeného advokátem R. T., o ústavní stížnosti proti nečinnosti Okresního soudu v Litoměřicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 12 Nc 836/98, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 7. 2003 a doplněnou dne 4. 9. 2003, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel nečinnost Okresního soudu v Litoměřicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 12 Nc 836/98. Tvrdí, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces bez průtahů. Navrhl, aby Ústavní soud oběma soudům uložil, aby nepokračovaly v průtazích ve věci úpravy práv a povinností k nezletilé M. T., a přikázal jim, aby v řízení bez dalších průtahů jednaly. Navrhl dále s odkazem na přetrvávající stav, kdy Okresní soud v Litoměřicích pokračuje ve výkonu rozhodnutí předběžného opatření, ač nezletilá M. není v řízení o výkon rozhodnutí zastoupena kolizním opatrovníkem, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž uloží Okresnímu soudu v Litoměřicích nepokračovat ve výkonu předběžného opatření odnětím nezletilé M. stěžovateli.
Stěžovatel vznesl svými podáními ze dne 22. 9. 2003 a 6. 10. 2003 námitku podjatosti soudce Ústavního soudu JUDr. Jiřího Malenovského. Ústavní soud o ní rozhodl usnesením ze dne 27. 10. 2003, sp. zn. II. ÚS 385/03. Jmenovaného soudce nevyloučil z projednávání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 385/03.
Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 12 Nc 836/98. Při posouzení věci považuje za nutné upozornit na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2003, čj. 12 Co 373/2003-590, jímž odvolací soud změnil k odvolání stěžovatele usnesení soudu prvního stupně o ustanovení opatrovníka nezletilé tak, že k zastupování v řízení o úpravu výchovy a výživy jí ustanovil opatrovníkem Magistrát města Opavy. Pro posouzení ústavní stížnosti jsou významná i usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 10. 2003, čj. 12 Nc 836/98-670, jímž soud zrušil své usnesení ze dne 26. 10. 2000, čj. 12 Nc 836/98-210, o nařízení předběžného opatření a přenesl místní příslušnost na Okresní soud v Opavě, a usnesení soudu ze dne 30. 10. 2003, čj. 12 Nc 836/98-671, jímž přerušil řízení o výkon rozhodnutí odnětím nezletilé stěžovateli.
Stěžovatel napadl postup soudů v řízení o úpravu práv a povinností k nezletilému dítěti projednávanou ústavní stížností. Své tvrzení o porušení práva na spravedlivý proces bez průtahů opírá o skutečnost, že soud od zahájení řízení neučinil žádný úkon ve věci samé. Soud neprovedl ani jeho účastnický výslech, který mohl realizovat buď sám nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Stěžovatel má za to, že provedení tohoto úkonu nebránila okolnost, že spis byl často postupován k vyřízení opravných prostředků, námitek a stížností. Soud v rozporu s Úmluvou o právech dítěte nedal možnost nezletilé M., aby byla vyslechnuta soudem nebo svým kolizním opatrovníkem. Až dne 24. 3. 2003 provedl Magistrát města Opavy pohovor s nezletilou a dne 25. 4. 2003 provedl šetření v místě jejího bydliště u stěžovatele. Oba kroky však musel iniciovat stěžovatel, neboť soud zůstal nečinným. Soudy nerozhodly o jeho návrhu na zrušení předběžného opatření ze dne 7. 10. 2002, o jeho návrhu na přikázání věci jinému soudu ze dne 22. 1. 2003, o jeho návrhu na přenesení příslušnosti na jiný soud ze dne 22. 1. 2003 a o jeho odvolání ze dne 4. 2. 2003 proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 1. 2003. Soud prvního stupně nevyhodnotil v řízení o výkon předběžného opatření zájem nezletilé M., přičemž pominul celou řadu skutkových okolností, vyplývajících z předložených listinných důkazů. Ve vykonávacím řízení pokračuje přesto, že nezletilá nemá pravomocně ustanoveného opatrovníka pro řízení o výkon předběžného opatření. K závažným pochybením i průtahům v řízení dochází přesto, že Krajský soud v Ústí nad Labem poukázal na povinnost soudu neprodleně věcně rozhodnout a stížnost na průtahy za částečně důvodnou označili i místopředseda Krajského soudu v Ústí nad Labem a Ministerstvo spravedlnosti. Stěžovatel zdůrazňuje, že v reakci na opakované stížnosti nebyla přijata odpovídající opatření a nebyla sjednána náprava, ač byl v odpovědích na stížnosti ujišťován o opaku.
Ústavní soud vyzval podle ustanovení §32 zákona o Ústavním soudu Okresní soud v Litoměřicích a Krajský soud v Ústí nad Labem, aby se coby účastníci řízení k projednávané ústavní stížnosti vyjádřily.
Okresní soud v Litoměřicích ve svém vyjádření ze dne 20. 10. 2003 poukázal na to, že návrh na úpravu poměrů k nezletilé M. T. byl podán dne 6. 10. 1998. Usnesením ze dne 26. 10. 2000, čj. 12 Nc 836/98-210, které nabylo právní moci dne 24. 5. 2001, byla nezletilá předána dle §76 občanského soudního řádu do péče matky. Následně byl nařízen výkon předmětného rozhodnutí, který je realizován prostřednictvím Okresního soudu v Opavě, neboť nezletilá v obvodu tohoto soudu fakticky pobývá. Uvedl, že v dané věci nebylo možno doposud nařídit ústní jednání, jelikož veškerá rozhodnutí soudu I. stupně jsou napadána opravnými prostředky, o nichž rozhoduje odvolací soud. Upozornil také na to, že stěžovatel podal již dříve ústavní stížnosti a předmětný spis se z tohoto důvodu nacházel u Ústavního soudu. O návrzích stěžovatele na zrušení předběžného opatření a přenesení příslušnosti nebylo možno rozhodnout, neboť nebylo najisto postaveno, který úřad bude nezletilou v řízení zastupovat. Pro řízení o úpravě poměrů i pro vykonávací řízení jí byl nakonec pravomocně ustanoven kolizní opatrovník Magistrát města Opavy. O návrzích stěžovatele bude rozhodnuto poté, kdy opatrovník provede dle pokynů soudu pohovor s nezletilou bez přítomnosti rodičů.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření ze dne 17. 9. 2003 uvedl, že o odvolání stěžovatele proti usnesením ze dne 22. 1. 2003, 24. 2. 2003 a 5. 6. 2003 rozhodl dne 11. 7. 2003. Vzhledem k čerpání dovolené soudce, který věc vyřizoval, bylo dle §158 odst. 4 občanského soudního řádu povoleno prodloužení lhůty k vyhotovení písemných rozhodnutí do 30. 9. 2003. Všechna tři rozhodnutí byla již vypracována a spis postoupen soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ústavní stížnost zjevně není odůvodněná.
Stěžovatel brojí v ústavní stížnosti proti průtahům soudů obou stupňů v řízení o úpravu práv a povinností k nezletilé M. vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 12 Nc 836/98.
Otázkou průtahů v řízení před obecnými soudy se Ústavní soud zabýval již v řadě svých rozhodnutí (srov. IV. ÚS 50/03, III. ÚS 308/03, II. ÚS 109/99). Důvodné průtahy v řízení představují tzv. jiný zásah do základních práv stěžovatele [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jež garantují mj. právo každého, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené době. Je přitom třeba vzít v úvahu nejen průtahy, resp. nečinnost na straně soudu, ale též chování účastníků a složitost samotného předmětu sporu (srov. II. ÚS 445/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 14, str. 117). Dobu projednání a rozhodnutí věci bez zbytečných průtahů tak nelze vyjádřit numericky, neboť přiměřenost doby řízení je určitelná objektivně. Tento názor se shoduje i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tento soud posuzuje ustáleně přiměřenost délky řízení podle skutkových okolností případu a se zřetelem k několika kritériím, mezi nimiž dominují složitost případu, chování stěžovatele a postup příslušných orgánů (Bořánková proti České republice, rozsudek ze 7. 1. 2003, §53).
Provedenou lustrací návrhů podaných u Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal zčásti obsahově shodnou ústavní stížnost proti průtahům ve stejném řízení vedeném u Okresního soudu v Litoměřicích již dne 7. 11. 2002. Ústavní soud o ní rozhodl svým usnesením ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 697/02, v němž odmítl návrh jako zjevně neopodstatněný. Vyšel z obsahu spisu Okresního soudu v Litoměřicích, z něhož zjistil časovou posloupnost jednotlivých úkonů soudů provedených v napadeném řízení, a to od zahájení řízení až do vydání usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2002, čj. 47 Co 582/2002-481, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření. Vyslovil souhlas s názorem stěžovatele, že v době od vydání předběžného opatření v r. 2000 neučinil soud prvního stupně prakticky žádné kroky k věcnému rozhodnutí. Současně ovšem poukázal na sérii úkonů obecných soudů. V inkriminované době soud prvního stupně, soud odvolací i Nejvyšší soud učinily řadu úkonů, jakkoli převážně souvisejících s rozhodováním o předběžných opatřeních. Ústavní soud podotkl, že k projednání a rozhodnutí věci odvolacím soudem i Nejvyšším soudem musel soud prvního stupně postoupit i příslušnou spisovou dokumentaci, což nepochybně ovlivnilo jeho postup ve věci. Vzal v úvahu i to, že to byl právě stěžovatel, který činil různá podání, jimiž chtěl uplatnit svá práva, což mu zajisté nelze vytýkat, avšak jejichž vyřizování objektivně opakovaně pozastavilo postup v řízení ve věci samé. Z uvedených důvodů posoudil ústavní stížnost jako neopodstatněnou.
V nyní projednávané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soud neučinil od doby zahájení řízení o úpravu výchovy a výživy k nezletilé žádné kroky, jež by vedly k věcnému rozhodnutí, a neprovedl ani jeho účastnický výslech. Ústavní soud odkazuje v daném ohledu na své závěry vyslovené ve shora citovaném usnesení z 11. 3. 2003. Nehodlá na nich nic měnit ani po posouzení dalších úkonů soudů, provedených v době po vydání rozhodnutí o předchozí ústavní stížnosti. Na jedné straně se ztotožňuje s názorem stěžovatele, že dané řízení o výchově a výživě nezletilého dítěte, jež klade zvláštní nároky na rychlost rozhodování, zásadně nepokročilo k věcnému rozhodnutí, na straně druhé nesdílí jeho hodnocení příčin takového stavu. Ústavní soud se ztotožnil s hodnocením stavu řízení tak, jak ho provedlo Ministerstvo spravedlnosti. V odpovědi na podnět stěžovatele ze dne 16. 5. 2003 konstatovalo, že ačkoli okresní soud v zásadě nepostoupil k věcnému rozhodnutí, činil řadu dalších úkonů, které byly vesměs vyvolány podáními stěžovatele, jimiž chtěl uplatnit svá práva.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že poté, kdy okresní soud rozhodl dne 22. 1. 2003 a 24. 2. 2003 o ustanovení opatrovníka nezletilé pro řízení o úpravu práv a povinností a pro řízení o výkon rozhodnutí, byl předmětný spis zaslán Ústavnímu soudu, jenž ho po vyřízení ústavní stížnosti stěžovatele dne 12. 3. 2003 vrátil podepsanému soudu. Soud poté činil úkony k odstranění vad odvolání stěžovatele a spis předložil k rozhodnutím o odvoláních odvolacímu soudu. Ten o nich rozhodl dne 11. 7. 2003. Dne 29. 10. 2003 zrušil soud prvního stupně své usnesení o vydání předběžného opatření a přenesl místní příslušnost na Okresní soud v Opavě. Poté dne 30. 10. 2003 přerušil výkon rozhodnutí. Z podaného přehledu je patrné, že soudy rozhodovaly a činily úkony s tím spojené v přiměřených časových intervalech. Ústavní soud tudíž neshledal ani v současné fázi řízení zbytečné či neodůvodněné průtahy ze strany soudů obou stupňů, jež by tak bylo možno kvalifikovat jako porušení ústavních práv stěžovatele garantovaných článkem 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jež by byly způsobilé odůvodnit jeho zásah.
Ústavní soud poukazuje kromě toho na usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 29. 10. 2003, jímž soud zrušil své rozhodnutí o nařízení předběžného opatření a jímž přenesl místní příslušnost na Okresní soud v Opavě, kam bude spis po právní moci usnesení postoupen. V době rozhodnutí o ústavní stížnosti se tak řízení nachází ve stavu, kdy nejsou průtahy tvrzené stěžovatelem aktuální. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. I. ÚS 26/03, IV. ÚS 145/03) a nauky (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, Komentář, I. vydání 2001, str. 296 a násl.) postrádá v případě neaktuálních průtahů vyslovení požadovaného výroku jakýkoli rozumný smysl (srov. II. ÚS 109/99, III. ÚS 308/03). Stejnou argumentaci volí Ústavní soud i v poměru ke konkrétním námitkám stěžovatele, že odvolací soud nerozhodl o jeho odvolání ze dne 4. 2. 2003 (z obsahu spisu vyplývá, že o něm krajský soud rozhodl svým usnesením ze dne 11. 7. 2003, čj. 12 Co 373/2003-590) a že nedal nezletilé M. příležitost, aby byla slyšena (pohovor byl proveden na Magistrátu města Opavy, odd. péče o rodinu a děti, dne 24. 3. 2003).
Vzhledem ke všemu výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Ze stejného důvodu byl odmítnut i návrh na vydání předběžného opatření, jenž má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí tak její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 3. prosince 2003 JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu