ECLI:CZ:US:2003:3.US.79.03
sp. zn. III. ÚS 79/03
Usnesení
III. ÚS 79/03
Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K. zastoupeného JUDr. J. M., advokátem proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 11.prosince 2002, sp. zn. 4 C 457/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a i jinak co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své přestupkové věci rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 11. prosince 2002 (4 C 457/2002-14) a tvrdil, že jím a v řízení, které mu předcházelo, byla porušena jeho ústavně zaručená práva obsažená v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90 Ústavy ČR, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4
odst. 4, čl. 11 odst. 4, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2, 4 a 6 Listiny základních práv a svobod a
čl. 6 odst. 1, 2, čl. 7 odst. 1, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel odůvodnil porušení svých ústavně zaručených práv tak, že předmětné jednání (oprava ohradní zdi) není v §105 odst. 1 písm. a) stavebního zákona za přestupek výslovně označeno, nadto opravou části zhroucené ohradní zdi přiměřeným způsobem odvracel přímo hrozící nebezpečí (porušení domovní svobody, nebezpečí krádeže), které za daných okolností nemohl odvrátit jiným způsobem. Stanovisko správního orgánu, že mohl provést zabezpečovací práce jiným způsobem, např. provizorním oplocením pletivem, nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nemá oporu v provedeném dokazování, neboť nebylo prokázáno, že stěžovatel má pletivo k provizornímu oplocení k dispozici. Nadto i nové oplocení pletivem je drobnou stavbou s týmiž důsledky podle §105 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Stavební úřad ani správní soud v odůvodnění svých rozhodnutí rozdíl mezi opravou poškozené zdi a stavbou nového oplocení nevyložily. Jsou proto nepřezkoumatelná. Řádné odůvodnění rozsudku je nutnou náležitostí spravedlivého procesu (III. ÚS 271/96). Nadto podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nelze na stěžovateli požadovat, aby svůj majetek včas nechránil, neudržoval, anebo aby bez náhrady prováděl opravy a údržbu svého majetku nákladnějším způsobem než je nezbytně nutné; správní orgány i soud uvádějí, že mohl majetek chránit provizorním oplocením pletivem, ale žádnou náhradu za zvýšené náklady neuvádějí.
Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Písku, jak je vpředu označeno.
Ústavní soud vyžádal spis Městského úřadu v Písku, odboru výstavby, čj. Výst/3339/0/2001/Ko.PROB, a po jeho prostudování s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z připojeného spisu Městského úřadu v Písku, odboru výstavby (Výst/3339/0/2001/Ko.PROB) se podává, že podáním ze dne 21. září 2001 oznámil stěžovatel stavebnímu úřadu zhroucení části ohradní zdi a současně sdělil, že pracuje na její opravě. Stavební úřad svým přípisem ze dne 26. září 2001 vzal uvedené na vědomí, zdůraznil, že jím uvedené stavební práce (oprava ohradní zdi) vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu, ke kterému musí být přiloženo stanovisko orgánu státní památkové péče a další náležitosti dle vyhl. Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb. Závěrem stěžovatele vyzval, aby stavební práce nezahajoval (vyjma zabezpečovacích prací) bez ohlášení stavebnímu úřadu. Dne
26. 9. 2001 bylo zjištěno, že zamýšlené práce byly již realizovány; stěžovatel byl proto opatřením stavebního úřadu ze dne 9. října 2001 (Výst/3339/0/2001/Ko.PROB-Ozná) vyrozuměn o zahájení řízení o přestupku proti stavebnímu zákonu a předvolán k jeho projednání na den 24. října 2001. Rozhodnutí Okresního úřadu v Písku, referátu regionálního rozvoje, oddělení kultury, státní památkové péče, ze dne 23. října 2001
(RR/kult. 330-1867/2001-HI- A20) se zabývá i řešením předmětné zdi. Podle závěru stavebního úřadu je realizovaná zeď v rozporu s rozhodnutím orgánu státní památkové péče.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 11. prosince 2002
(4 C 457/2002-14) byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu Písek ze dne 15. března 2002 (RR/výst.339/456/02/Sý-V/5), jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru výstavby a územního plánování, ze dne 5. prosince 2001 (Výst/3339/0/2001/Ko.PROB-Rozh.). Tímto rozhodnutím byl stěžovatel shledán vinným z přestupku proti stavebnímu řádu [§105 odst. 1 písm. a) zák. č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen stavební zákon] tím, že zahájil udržovací práce na ohradní zdi pozemku stavební parcely č. 188 v k. ú. Písek při domu čp. 142 Drlíčov v Písku bez předchozího souhlasu stavebního úřadu k podanému ohlášení a byla mu uložena pokuta ve výši 7.500,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 500,- Kč.
Stěžovatel nenapadá skutkový stav věci, jeho tvrzení směřují proti právnímu posouzení věci (výkladu jednoduchého práva), in concreto proti výkladu §105 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, dle něhož se přestupku dopustí a pokutou až do výše 10.000,- Kč bude potrestán ten, kdo provádí drobnou stavbu, stavební úpravy nebo udržovací práce, které je třeba ohlásit stavebnímu úřadu, bez takového ohlášení nebo v rozporu s ním. Stěžovatel však přehlíží, že dle konstantní judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci
II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995) nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat v těchto souvislostech zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a není další instancí v systému obecného soudnictví. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelem ani tvrzeny. Pouhý nesouhlas stěžovatele s právním názorem ve věci rozhodujících orgánů nezakládá porušení jeho ústavně zaručených práv (svobod).
Ostatně tvrzeními stěžovatele, uplatněnými již v předchozích řízeních ve zcela shodném smyslu a rozsahu, se obecný soud i správní orgány podrobně zabývaly a
v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi náležitě vypořádaly (§157 odst. 2 o. s. ř.); z hlediska ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) jim proto nelze nic vytknout.
Podle platné právní úpravy institut ohlášení drobných staveb, stavebních úprav a udržovacích prací spočívá v tom, že stavebník má povinnost jejich provedení předem ohlásit stavebnímu úřadu. Ohlášenou stavbu či úpravy může stavebník provést jen na základě písemného sdělení stavebního úřadu, že proti jejich provedení nemá námitek. Pokud toto sdělení nebude stavebníkovi oznámeno do 30 dnů ode dne ohlášení anebo stavební úřad v téže lhůtě nestanoví, že ohlášená drobná stavba, stavební úprava či udržovací práce podléhá stavebnímu povolení, může ji stavebník provést. Stavební úřad může stanovit, že ohlášenou drobnou stavbu, stavební úpravu nebo udržovací práce lze provést jen na základě stavebního povolení (§57 stavebního zákona). Z výslovného znění právní úpravy ohlášení ve stavebním zákoně a nesporného skutkového stavu, jak se podává z připojeného spisu, tedy vyplývá, že správní orgány ani obecný soud v dané věci nepochybily a rozhodly v souladu s příslušnými ustanoveními stavebního zákona.
Stavební úřad vystupuje jako orgán státní správy v dané oblasti. Jeho povinností není zjišťovat, jakými prostředky stěžovatel provede (měl provést) zabezpečovací práce. Správní rozhodnutí i napadený rozsudek nejsou proto nepřezkoumatelné v tom smyslu, že se nevypořádaly s otázkou, zda stěžovatel má k dispozici prostředky (pletivo) k provizornímu ohrazení. Dále pak se sluší konstatovat, že skutkové okolnosti, za nichž byl vydán nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 271/96 byly rozdílné od skutkových okolností dané věci.
Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná a jako taková odmítnuta [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 26. května 2003