ECLI:CZ:US:2004:1.US.7.03
sp. zn. I. ÚS 7/03
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 25. srpna 2004 sp. zn. I. ÚS 7/03 ve věci ústavní stížnosti M. s. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 1. 11. 2002 sp. zn. 35 Ca 67/2002, jímž bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelově návrhu na přezkoumání rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Zlíně z 25. 4. 2002 č. j. 110-V-73/2002 o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2002 č. j. 35 Ca 67/2002-11 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2002 č. j. 35 Ca 67/2002-11 se proto zrušuje.
Odůvodnění:
M. s. V. (dále též "stěžovatel") podal na poště dne 4. 1. 2003 ústavní stížnost proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž tento soud zastavil řízení o opravném prostředku podaném stěžovatelem proti rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Zlíně ze dne 25. 4. 2002 č. j. 110-V-73/2002.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že po podání opravného prostředku proti rozhodnutí katastrálního úřadu zaslal Krajský soud v Brně (dále též "krajský soud") výzvu k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč pouze zástupci stěžovatele, nikoliv stěžovateli samotnému. K zaplacení poplatku stanovil lhůtu deseti dnů od doručení výzvy. Řízení zastavil proto, že poplatek nebyl zaplacen ve lhůtě. Podle stěžovatele tento závěr není pravdivý, neboť soudní poplatek zaplatil ještě před uplynutím lhůty stanovené soudem. Na tiskopis výzvy k zaplacení nalepil kolek ve výši 1 000 Kč a jako doporučenou zásilku jej odeslal prostřednictvím pošty ve Vizovicích dne 3. 10. 2002 krajskému soudu. Zástupce stěžovatele o tom uvědomil krajský soud podáním ze dne 14. 11. 2002 a navrhl, aby usnesení o zastavení řízení bylo zrušeno, avšak krajský soud tak neučinil.
Podle názoru stěžovatele postup krajského soudu, který doručil výzvu k zaplacení soudního poplatku pouze právnímu zástupci stěžovatele, a nikoliv též jemu jako účastníku řízení, a zastavil řízení, ačkoliv stěžovatel soudní poplatek zaplatil ještě před uplynutím stanovené lhůty, představuje zásah do ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i porušení čl. 90 Ústavy České republiky. Stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 48/01 a sp. zn. III. ÚS 49/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 22, nálezy č. 71 a č. 80).
V souladu s ustanovením §42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení a spis Krajského soudu v Brně sp. zn. 35 Ca 67/2002.
Z uvedeného spisu Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že Katastrální úřad ve Zlíně rozhodnutím ze dne 25. 4. 2002 č. j. 110-V-73/2002 zamítl návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle směnné smlouvy uzavřené mezi M. s. V. (stěžovatel v řízení před Ústavním soudem) a manželi J. a V. H. ohledně pozemků ve výroku konkrétně uvedených. Stěžovatel podal dne 20. 9. 2002 ke krajskému soudu návrh na přezkoumání tohoto rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek současně s podáním návrhu, zaslal krajský soud jeho právnímu zástupci výzvu na zaplacení poplatku ve výši 1 000 Kč do deseti dnů. Výzva byla doručena právnímu zástupci stěžovatele dne 26. 9. 2002. Poté usnesením ze dne 1. 11. 2002 č. j. 35 Ca 67/2002-11 krajský soud řízení zastavil, protože stěžovatel v určené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.
Přípisem ze dne 14. 11. 2002 sdělil právní zástupce stěžovatele krajskému soudu, že stěžovatel poplatek zaplatil dne 3. 10. 2002, tedy v určené lhůtě. Proto navrhl, aby soud napadené usnesení zrušil a pokračoval v řízení. K přípisu přiložil fotokopii podacího lístku, z něhož vyplývá, že dne 3. 10. 2002 Ing. A. Š. (Geodetické práce, V.) zaslala z pošty ve Vizovicích doporučenou zásilku na adresu Krajský soud, Rooseveltova 16, Brno.
Podle úředního záznamu ze dne 25. 11. 2002 podatelna Krajského soudu v Brně potvrdila, že dne 4. 10. 2002 byla přijata zásilka odesílatelky Ing. A. Š., podaná u pošty Vizovice pod R 025020785. V záznamu je konstatováno, že "co bylo obsahem zásilky a k jakému spisu byla zásilka přiložena, nelze zjistit, neboť tyto údaje se písemně neevidují".
Sdělením ze dne 23. 12. 2002 oznámil krajský soud právnímu zástupci stěžovatele, že z jím zaslané fotokopie podacího lístku nevyplývá, že by odesílatelem zásilky podané u pošty ve Vizovicích dne 3. 10. 2002 a adresované Krajskému soudu v Brně byl M. s. V., proto není důvodu k opravě napadeného usnesení.
Na výzvu Ústavního soudu stěžovatel sdělil, že soudní poplatek zaplatil po výzvě Krajského soudu v Brně sp. zn. 35 Ca 62/2002 (sic - pozn. red.) nalepením kolků v hodnotě 1 000 Kč na listinu obsahující výzvu. Výzva s nalepenými kolky byla odeslána jako doporučená zásilka dne 3. 10. 2002 pod podacím číslem R 025020785 z pošty ve Vizovicích. Tato pošta potvrdila, že zásilku převzal odnašeč pošty Krajského soudu v Brně. Plátcem soudního poplatku byl stěžovatel, který poplatek zaplatil nalepením kolkových známek na tiskopis výzvy k zaplacení soudního poplatku a odevzdal prostřednictvím Ing. A. Š. poště ve Vizovicích k doručení Krajskému soudu v Brně. Ing. A. Š. soudní poplatek neplatila, pouze na požádání stěžovatele převzala zásilku obsahující výzvu s nalepenými kolky a odevzdala ji na poště jako doporučenou zásilku pro Krajský soud v Brně. Stěžovatel zdůraznil, že na výzvě k zaplacení soudního poplatku je uvedena spisová značka spisu Krajského soudu v Brně. K tomuto spisu měla být pracovníky krajského soudu výzva s nalepenými kolky připojena. Stěžovatel vyslovil předpoklad, že podací lístek o podání doporučené zásilky k přepravě a potvrzení pošty o tom, že tuto zásilku převzal odnašeč - pracovník Krajského soudu v Brně, jsou hodnověrnými doklady o zaplacení soudního poplatku. Ing. A. Š. tedy pouze zásilku na požádání stěžovatele odeslala z pošty krajskému soudu.
Stěžovatel doložil výsledek reklamačního řízení u pošty ve Vizovicích, ze kterého vyplývá, že doporučená zásilka byla podána na podací poště Vizovice pod podacím číslem R 025020785 dne 3. 10. 2002, adresátem byl Krajský soud, Rooseveltova 16, Brno, odesílatelem Ing. A. Š., V. Reklamovaná zásilka byla dodána adresátovi dne 4. 10. 2002 a převzal ji odnašeč krajského soudu.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření uvedl, že obsah spisu sp. zn. 35 Ca 67/2002 svědčí o tom, že v době rozhodování soudu, po uplynutí lhůty stanovené výzvou ze dne 24. 9. 2002 k zaplacení soudního poplatku, ve spise nebyl žádný doklad o zaplacení poplatku. Pokud stěžovatel doloží své tvrzení o tom, že poplatek zaplatil, krajský soud souhlasí se zrušením napadeného usnesení.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti, nikoliv ochrana tzv. běžné zákonnosti, pokud se současně nejedná o porušení ústavních práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, proto mu nepřísluší právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do této rozhodovací činnosti může zasáhnout jen tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím obecných soudů porušena základní ústavní práva stěžovatele, mezi nimi i právo na soudní i jinou právní ochranu, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z řízení před Krajským soudem v Brně vyplynulo, že stěžovatel podal opravný prostředek proti rozhodnutí Katastrálního úřadu ve Zlíně, nezaplatil však příslušný soudní poplatek. Z toho důvodu krajský soud zaslal právnímu zástupci stěžovatele tiskopis výzvy k zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. Podle pokynů ve výzvě měl stěžovatel nalepit kolkové známky ve stanovené hodnotě přímo na tiskopis výzvy, podepsat ji a zaslat ve lhůtě 10 dnů Krajskému soudu v Brně. Právní zástupce sdělil tuto skutečnost stěžovateli, který na výzvu nalepil kolkové známky ve stanovené hodnotě a odesláním výzvy jako doporučené zásilky pověřil Ing. A. Š. Ta doporučenou zásilku dne 3. 10. 2002, tedy ve stanovené desetidenní lhůtě, podala na poště ve Vizovicích na adresu Krajského soudu v Brně, Rooseveltova 16, pod podacím číslem R 025020785. Jako odesílatele neuvedla stěžovatele, tj. M. s. V., ale uvedla své jméno a sídlo podnikání. Tato doporučená zásilka byla poštou skutečně doručena a převzal ji soudní odnašeč Krajského soudu v Brně, který doručení zásilky v podatelně zaevidoval pod uvedeným podacím číslem. Nepodařilo se však zjistit, jak bylo s předmětnou zásilkou na krajském soudě dále naloženo, přestože na výzvě, na níž byly nalepeny kolkové známky, byla uvedena spisová značka předmětné věci. Vzhledem k tomu, že příslušnému senátu krajského soudu nebyla ve lhůtě předložena do spisu výzva s nalepenými kolky, řízení o opravném prostředku zastavil.
V předmětném řízení došlo k několika pochybením jak ze strany krajského soudu, tak i ze strany stěžovatele. Krajský soud v Brně pochybil v tom, že výzvu k zaplacení soudního poplatku zaslal pouze právnímu zástupci stěžovatele, což je v rozporu s ustanovením §49 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož má-li účastník v řízení něco osobně vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu. Přes námitky právního zástupce stěžovatele i obsah sdělení podatelny se krajský soud nezabýval dalším prověřováním stěžovatelova tvrzení o doručení zásilky za situace, kdy podatelna krajského soudu přijatou doporučenou zásilku nezaložila do spisu podle spisové značky, která byla na doručené výzvě s nalepenými kolkovými známkami uvedena. Stěžovatel pak pochybil v tom, že Ing. A. Š., kterou pověřil podáním doporučené zásilky na poště, neupozornil na to, že jako odesílatel musí být uveden stěžovatel, nikoliv jiná osoba.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem Krajského soudu v Brně došlo nejen k porušení zákona, tedy zejména příslušných ustanovení občanského soudního řádu, ale že tímto postupem bylo zároveň porušeno i základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Krajský soud v Brně svým postupem v přezkoumávané věci, kdy zastavil řízení, aniž spolehlivě prověřil tvrzení stěžovatele o zaplacení soudního poplatku, zabránil tomu, aby se stěžovatel stanoveným postupem mohl domoci svého práva u nezávislého a nestranného soudu, jinými slovy, aby byl jeho opravný prostředek podaný ke krajskému soudu řádně projednán a bylo o něm rozhodnuto.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil.