ECLI:CZ:US:2004:3.US.603.04
sp. zn. III. ÚS 603/04
Usnesení
III. ÚS 603/04
Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele 1) A. P.a 2) P. K. zastoupených JUDr. V. Š. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2004 sp. zn. 6 Tdo 950/2004, Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2004 sp. zn. 12 To 104/2004 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. prosince 2003 sp. zn. 11 T 198/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž se cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že soudem I. stupně byli odsouzeni pro trestný čin pojistného podvodu, a to podle jejich přesvědčení na základě nedostatečného důkazního řízení, vyvolávajícího proto pochybnosti o vyslovené vině, kterou popírají. Poukázali na provedené důkazy, zejména na posudek znalce a jeho výslech, když právě značné rozpory jsou v popisu jím předpokládaného střetu vozidel. Dále uvedli, že pokud dopravní nehodu oznámili pojišťovně, to samo ještě nestačí k tomu, aby tato poskytla pojistné plnění - proto pouze splněním zákonné ohlašovací povinnosti se trestného činu dopustit nemohli. Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl s tím, že v něm uplatnili výlučně námitky skutkové povahy - s takovým zevšeobecněním nemohou souhlasit, když dle jejich názoru dovolací námitky skutkové povahy mohou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obstát a nelze souhlasit s tím, že by dovolání bylo určeno pouze k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé. V této souvislosti poukázali na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. března 2004 ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4/04.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2004 sp. zn. 6 Tdo 950/2004 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně shledal, že obvinění v dovolání brojili proti skutkovým zjištěním a především proti závěrům soudu učiněným na podkladě znaleckého posudku a neopřeli je o námitky právní, jak vymezuje důvody dovolání §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nenamítali ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, pro který lze i v rámci řízení o dovolání zásah do skutkového zjištění, učiněného nalézacím soudem, připustit [usnesení Ústavního soudu ze dne 9. prosince 2003 ve věci sp. zn. II. ÚS 760/02 a ze dne 15. dubna 2004 ve věci sp. zn. IV. ÚS 449/03]. Proto bylo dovolání odmítnuto dle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu důvodně.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti označenému usnesení Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Ústavní stížnost proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně byla pak odmítnuta pro její opožděné podání [§72 odst. 3, 4, §43 odst. 1 písm. a) cit. zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. dubna 2004]. I když bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno, k námitce vztahující se k hodnocení jednání stěžovatelů, tvrdících, že pouhým oznámením pojistné události se nemohli trestného činu dopustit, lze odkázat na znění §250a odst. 1 tr. zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 16. listopadu 2004