ECLI:CZ:US:2005:2.US.633.04
sp. zn. II. ÚS 633/04
Usnesení
II.ÚS 633/04
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Dagmar Lastovecké a JUDr. Pavla Rychetského, o ústavní stížnosti Ing. J. C., zastoupeného JUDr. Jiřím Kratochvílem, advokátem, se sídlem Křemencova 18, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2004, sp. zn. 15 Co 337/2004, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Obvodního soudu pro Prahu 3 jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], brojil stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2004 (15 Co 337/2004-75), kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. června 2004 (8 C 217/2004-19), jímž bylo vyhověno návrhu žalobce HVB Bank Czech Republik a.s. o vydání předběžného opatření. HVB Bank Czech Republik a.s. se žalobou domáhá po stěžovateli zaplacení částky 5.000.000,- Kč s příslušenstvím z titulu ručitelského závazku, v rámci tohoto soudního řízení bylo vydáno předběžné opatření, kterým soud stěžovateli zakázal na jiného převádět a zástavním právem zatěžovat obchodní podíl ve výši 25 % ve společnosti HoGa Centrum, spol. s r.o. Další návrh na vydání předběžného opatření v rozsahu, že se stěžovateli zakazuje zatěžovat věcnými břemeny či jinak vlastnicky nakládat s obchodním podílem ve výši 25 % ve společnosti HoGa Centrum, spol. s r.o. byl zamítnut. Ve věci obchodního podílu 10 ks akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 100.000,- Kč a 29 ks akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč v akciové společnosti NEOS Real a.s., byl odmítnut návrh na vydání předběžného rozhodnutí na zatěžování a přenechání k užívání jinému obchodní podíl ve výši 25 % ve společnosti HoGa Centrum, spol. s r.o. a na jiného převádět, zastavovat, zatěžovat, přenechávat k užívání jinému, zatěžovat věcnými břemeny či s ním jinak vlastnicky nakládat.
Dle tvrzení stěžovatele - stručně řečeno - v řízení před obecnými soudy nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání předběžného opatření proti jeho osobě a tím nyní dochází k neoprávněnému a protiústavnímu porušování jeho práv. Dále byla porušena zásada spravedlivého projednání věci, kdy obecné soudy v řízení nejednaly v souladu se zákonem. Dle jeho tvrzení z odůvodnění napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak se odvolací soud vyrovnal s podstatnými a podloženými skutečnostmi, které uvedl stěžovatel v odvolání. To svědčí o tom, že se jimi vůbec nezabýval a pominul je, anebo sice zabýval, ale nedokázal je dát do souladu se svým hodnocením skutkového stavu, z něhož vyvodil právní důsledky. Tento postup má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Stěžovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), i právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 1 a odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud (§42 odst. 4 a §76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu) vyžádal
k předmětné ústavní stížnosti vyjádření od účastníka řízení Městského soudu v Praze a dále od Obvodního soudu pro Prahu 3 a HVB Bank Czech Republic a.s., jako vedlejších účastníků řízení.
K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřila předsedkyně senátu obecného soudu Mgr. Jiřina Jislová, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to tak, že uvedla, že námitky stěžovatele co do porušení jeho práv ve věci nejsou důvodné a odkázala na důvody napadeného rozhodnutí. Dále poznamenala, že předběžná opatření jsou rozhodnutími, která mají jen předběžnou povahu, nejsou tedy opatřeními konečnými a vydávají se jen na podkladě toho, že navrhovatel osvědčí, nikoli prokáže, důvodnost tohoto návrhu. To znamená, že k nařízení předběžného opatření postačuje, že rozhodné skutečnosti jsou alespoň osvědčeny, tj. jeví-li se alespoň pravděpodobné. Ostatní rozhodné skutečnosti (zejména nárok sám) nemusí být spolehlivě prokázány (postaveny najisto). V posuzované věci tak tomu při nařízení předběžného opatření bylo a předběžným opatřením tak nemohlo být porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, a proto navrhla, aby Ústavní soud podanou stížnost jako neopodstatněnou zamítl.
Za Obvodní soud pro Prahu 3, jako vedlejšího účastníka řízení, se vyjádřila předsedkyně senátu 8C obecného soudu JUDr. Andrea Venclíková (§30 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a to tak, že uvedla, že se nevzdává svého postavení vedlejšího účastníka řízení před Ústavním soudem, ale k obsahu ústavní stížnosti se vyjadřovat nebude. Dále sdělila, že soud řízení přerušil (8C 217/2004) k návrhu účastníků řízení, za účelem pokusu o smírné mimosoudní vyřešení věci.
HVB Bank Czech Republic a.s., nevyužila svého práva vedlejšího účastníka řízení a ve stanovené lhůtě se k ústavní stížnosti stěžovatele nevyjádřila.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR).
Podstatu stěžovatelovy ústavní stížnosti tvoří námitky proti předběžnému opatření, jež údajně zasáhlo do jeho základních práv a svobod. Ústavní soud se povahou předběžného opatření opakovaně zabýval a hodnotil jeho případný vliv na ústavně zaručená práva nebo svobody. V nálezu Ústavního soudu ze dne 4. června 1997 ve věci sp. zn. I. ÚS 31/97 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu - svazek 8, nález č. 69, Praha 1997, II. díl, str. 183) soud poukázal na to, že vlastnické právo požívá ochrany, jednou z jeho obsahových složek je nepochybně i možnost s věcí disponovat, avšak ustanovení čl. 11 odst. 3 Listiny nevylučuje omezení vlastnického práva tehdy, pokud by jeho výkon byl v rozporu s jinými hodnotami, jejichž ochranu čl. 11 Listiny garantuje. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. února 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu - svazek 16, č.158, Praha 1999, IV. díl, str. 171 nebo nález Ústavního soudu ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. IV. ÚS 189/01, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu - svazek 24, č.178, Praha 2001, IV. díl, str. 327) vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu (čl. 90 Ústavy ČR). Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem. Při posuzování ústavní stížnosti je však povinen přesvědčit se, zda obecné soudy při rozhodování o předběžných opatřeních postupují způsobem stanoveným zákonem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud zkoumal, zda při vydání rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení předběžného opatření o uložení stěžovateli zákazu na jiného převádět a zástavním právem zatěžovat obchodní podíl ve výši 25 % ve společnosti HoGa Centrum, spol. s r.o., byly splněny podmínky stanovené zákonem. Další návrh na vydání předběžného opatření v rozsahu, že se stěžovateli zakazuje zatěžovat věcnými břemeny či jinak vlastnicky nakládat s obchodním podílem ve výši 25 % ve společnosti HoGa Centrum, spol. s r.o.byl zamítnut. Ve věci obchodního podílu 10 ks akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 100.000,- Kč a 29 ks akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 1.000.000,- Kč v akciové společnosti NEOS Real a.s., byl odmítnut návrh na vydání předběžného rozhodnutí na zatěžování a přenechání k užívání jinému obchodní podíl ve výši 25 % ve společnosti HoGa Centrum, spol. s r.o. a na jiného převádět, zastavovat, zatěžovat, přenechávat k užívání jinému, zatěžovat věcnými břemeny či s ním jinak vlastnicky nakládat, bylo postupováno zákonem stanoveným způsobem tak, jak to zaručuje čl. 6 Úmluvy, jež zajišťuje právo na soudní ochranu a spravedlivý proces i právo na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny.
Před zahájením řízení ve věci samé lze na návrh účastníka nařídit předběžné opatření, je-li dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (§74 odst.1 a §102 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř."); přičemž musí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy ČR). Avšak ochrana toho, vůči komu předběžné opatření má směřovat, nemůže dosáhnout takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany. Předběžná opatření jsou přitom opatřeními dočasnými, jejich trvání je omezeno a mohou být zrušena (§77 o. s. ř.). Zákon nepředpokládá, že by soud měl při rozhodování o nařízení předběžného opatření dokazování provádět. Soud zpravidla vychází z tvrzení obsažených v návrhu na jeho vydání. Navrhovatel ovšem musí prokázat, že existuje potřeba prozatímní úpravy poměrů, nebo že je dána obava z ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí ve věci samé.
Ústavní soud předně konstatuje, že napadené usnesení, jímž bylo vyhověno návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Vzhledem k tomu, že výše citovaná ustanovení o.s.ř. obecně umožňují vydání předběžného opatření, má v takovém případě eventuální zásah do základních práv stěžovatele zákonný podklad a - jak vyplývá z vyžádaného spisu - bylo vydáno k tomu příslušným orgánem. Opačný výklad by vedl k závěru, že během řízení by nemohla být účastníku poskytnuta zaručená právní ochrana, když by se ukázala obava z ohrožení možného budoucího výkonu rozhodnutí. V tomto smyslu lze považovat interpretaci uvedených procesních pravidel obecnými soudy za ústavně konformní. Zákonná úprava postupu při vydávání zmíněného druhu předběžného opatření vyžaduje, aby navrhovatel soudu prokázal, že je zde obava z ohrožení výkonu soudního rozhodnutí. Tato formulace nedokládá, že by navrhovatel musel prokázat, že skutečně výkon rozhodnutí ohrožen bude, nutno však osvědčit okolnosti, které svědčí o obavě. Z připojeného spisu konkrétně vyplynulo, že vedlejší účastník tvrdí existenci pohledávky vůči stěžovateli - ručiteli. Za této situace je patrné, že obecné soudy zvážily podmínky pro vydání předběžného opatření, přičemž k přezkumu jejich reálné existence není Ústavní soud oprávněn (čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR), neboť není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy ČR). Se stěžovatelovými námitkami, že omezení vlastnického práva bylo uloženo v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, se Ústavní soud neztotožňuje. Omezení dispozičního oprávnění předběžným opatřením nelze považovat za případ nuceného omezení vlastnického práva, na které se vztahuje ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny, je třeba totiž vzít v úvahu, že omezení vlastnického práva je předběžnou "sankcí" za pravděpodobné porušení jiné právní povinnosti (v daném případě povinnosti uhradit jako ručitel dluh).
Ústavní soud k tvrzení stěžovatele, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, dodává, že okolnost, že se stěžovatel se závěry odvolacího soudu neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. Protože z odůvodnění rozhodnutí obecného odvolacího soudu (§169 o.s.ř.) je dostatečně zřejmé, proč obecný soud návrhu žalobce na vydání předběžného opatření vyhověl a nepokládal námitky stěžovatele za důvodné, lze uzavřít, že rozhodnutím obecného soudu z hlediska ústavně zaručených práv na soudní ochranu a ochranu vlastnictví (čl. 6 Úmluvy a čl. 11 Listiny), nelze ani pod aspekty ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) nic vytknout.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. dubna 2005
JUDr. Jiří Nykodým v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Jitka Chmelová