ECLI:CZ:US:2005:2.US.69.05
sp. zn. II. ÚS 69/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti K. B., zastoupeného JUDr. Vítem Širokým, advokátem Advokátní kanceláře Felix a spol., se sídlem U Nikolajky 5, Praha, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 9 To 562/2004, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 70 Nt 3731/2004, za účasti 1) Krajského soudu v Brně, a 2) Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 7. 2. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 70 Nt 3731/2004, kterým byl z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. vzat do vazby, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 9 To 562/2004, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu prvého stupně. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 a 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu, který u něj shledal důvod útěkové vazby. Zejména nesouhlasí s tím, že důvodná obava vyplývá z výše trestu, který mu hrozí, a to zejména s ohledem na delší časový odstup od doby, kdy se měla trestná činnost uskutečnit, a dosavadní bezúhonnost stěžovatele, kterou soud prvého stupně použil nelogicky v neprospěch stěžovatele.
Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti.
Krajský soud v Brně nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou, neboť oba soudy rozhodly v souladu se zákonem a stavem věci.
Městský soud v Brně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Poukázal na to, že dospěl k závěru, že stěžovateli hrozí trest spíše v horní části zákonné trestní sazby. Hrozba velmi vysokým trestem je podle něj mnohem intenzivněji vnímána u osoby dosud netrestané než u zkušeného recidivisty. Bezúhonnost podle §34 písm. k) tr. z. přitom může být posuzována při úvaze o druhu a výši trestu, eventuálně by mohla být posuzována při úvahách podle §67 písm. c) tr. ř.
Městské státní zastupitelství v Brně se k ústavní stížnosti nijak nevyjádřilo a Krajské státní zastupitelství v Brně se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo.
Z připojeného spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 70 Nt 3731/2004, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 a 4 tr. z. Napadeným usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2004 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, obsahující v podstatné míře námitky totožné s námitkami uvedenými v ústavní stížnosti, a současně navrhl nahrazení vazby písemným slibem, peněžitou zárukou a dohledem probačního úředníka. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2004, č. j. 9 To 562/2004-27, byla stížnost stěžovatele zamítnuta.
Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví (viz nález, sp. zn. I. ÚS 68/93, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 1. N. 17). Pokud podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to ve zcela shodném smyslu i rozsahu jako v odvolání, pak takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Skutečnost, že soudy vyslovily právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález, sp. zn. II. ÚS 294/95, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63). Právo na soudní ochranu není porušeno tím, že soud vysloví svůj právní názor lišící se od názoru navrhovatele, na základě něho rozhodne a toto rozhodnutí řádně odůvodní (viz usnesení, sp. zn. I. ÚS 260/96, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 6. U. 32).
V posuzovaném případě se soud prvého stupně podrobně zabýval návrhem na vzetí stěžovatele do vazby a důvod útěkové vazby shledal ve skutečnosti, že trestná činnost, která je mu vytýkána, byla evidentně velmi dobře promyšlena a organizována, což ji s přihlédnutím k výši způsobené škody činí vysoce společensky nebezpečnou. Přitom dovodil, že realita konkrétní trestní sankce je jiná před zahájením trestního stíhání a po něm, a proto by hrozba tak vysokého trestu mohla u stěžovatele, který dosud nebyl trestán, podpořit úmysl vyhýbat se trestnímu stíhání. Skutečnost, že stěžovatel po zahájení trestního stíhání odmítl vypovídat, sama o sobě nemůže ovlivnit důvod vazby, ale vypovídá o postoji stěžovatele ke trestnímu stíhání. Odvolací soud k tomu dovodil, že případná výše trestu se vzhledem k tomu, že výše škody čtyřnásobně přesahuje zákonnou hranici, nebude rozhodně pohybovat na spodní hranici trestní sazby.
Z výše uvedeného lze dovodit, že se obecné soudy zabývaly konkrétními skutečnostmi odůvodňujícími důvod útěkové vazby, a zcela tak naplnily podstatu nálezu sp. zn. III. ÚS 188/99 (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 16. N. 156. str. 157), na nějž se sám stěžovatel odvolává, a v němž jsou skutečnosti relevantní pro důvodnost útěkové vazby uvedeny příkladmo. Obecné soudy se přitom zabývaly veškerými námitkami, které stěžovatel vznesl jak před rozhodnutím soudu prvého stupně, tak v rámci odvolání.
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2005
JUDr. Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu