ECLI:CZ:US:2005:3.US.118.05
sp. zn. III. ÚS 118/05
Usnesení
Usnesení Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 29. června 2005 sp. zn. III. ÚS 118/05 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. P., soudního exekutora, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2004 č. j. 19 Co 440/2004-23 o nákladech exekuce.
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k doručení Ústavnímu soudu dne 2. března 2005, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2004 č. j. 19 Co 440/2004-23. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčen v základním právu plynoucím z čl. 4 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"). Porušení uvedených základních práv namítá s poukazem na dle jeho přesvědčení nesprávnou aplikaci §87 a 89 zákona č. 120/2001, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku které bylo uloženo zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce povinnému v exekučním řízení.
Za účelem posouzení věci si Ústavní soud vyžádal od Obvodního soudu pro Prahu 6 spis sp. zn. 12 Nc 5208/2003.
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 12/94 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 3, nález č. 20; vyhlášen pod č. 92/1995 Sb.] interpretoval čl. 4 odst. 1 Listiny v tom smyslu, že "toto ustanovení totiž neuvádí samostatná jednotlivá základní práva, ale stanoví pouze nutnost ukládat obecné povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod. Tohoto ustanovení se lze tedy domáhat pouze v návaznosti na další ustanovení Listiny základních práv a svobod, Ústavy nebo mezinárodních smluv ve smyslu čl. 10 Ústavy, která obsahují konkrétní základní práva nebo svobody, k jejichž porušení došlo.". Uvedený názor potvrdil i ve své další judikatuře (nálezy sp. zn. III. ÚS 31/97, sp. zn. III. ÚS 593/99, sp. zn. III. ÚS 150/03 - Sbírka rozhodnutí, svazek 8, nález č. 66; svazek 19, nález č. 110; svazek 31, nález č. 128).
Dle čl. 41 odst. 1 Listiny práv uvedených v čl. 26 odst. 1 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí. Úspěšné domáhání se základního práva plynoucího z čl. 26 odst. 1 Listiny (a tím i práva plynoucího z čl. 4 odst. 1 Listiny) je tudíž s ohledem na ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny podmíněno buď tvrzením protiústavnosti relevantního jednoduchého práva anebo tvrzením o porušení základních práv vyjmenovaných v čl. 41 odst. 1 Listiny v intenzitě zasahující míru jejich ochrany dle čl. 4 odst. 4 Listiny. V opačném případě by Ústavní soud při ochraně uvedených základních práv plnil roli čtvrté instance obecného soudnictví.
V uvedeném případě ale o žádnou z naznačených dvou alternativ nejde. Stěžovatel nenavrhuje zrušení ve věci relevantního jednoduchého práva v důsledku tvrzené protiústavnosti a netvrdí rovněž dotčení v právu plynoucím z čl. 26 odst. 1 Listiny v intenzitě dané rámcem čl. 4 odst. 4 Listiny. Sám Ústavní soud v dané věci takovou intenzitu případného zásahu orgánu veřejné moci do základního práva neshledal, a to i sleduje svoji dosavadní judikaturu v dané věci. V usnesení sp. zn. II. ÚS 150/04 (nepublikováno) v obdobné věci Ústavní soud konstatoval: "Exekutor vystupuje při své činnosti v postavení podnikatele podle obchodního zákoníku. Podnikáním se rozumí činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Z této definice vyplývá základní charakteristika postavení podnikatele - soustavná činnost prováděná za účelem dosažení zisku a ve vztahu k oprávněnému na vlastní riziko. Je třeba zdůraznit, že exekutor jako podnikatel má z úspěšného provedení exekuce zisk (odměnu), ale současně nese i riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat k uspokojení oprávněného, ale i nákladů exekuce. Toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na osobu oprávněnou.".
Z takto vyložených důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.