ECLI:CZ:US:2006:1.US.524.06
sp. zn. I. ÚS 524/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti V. C. a M. C., obou zastoupených JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou v Praze 1, Bolzanova 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6.4.2006, sp.zn. 19 Co 56/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírají ji o následující důvody.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6.4.2006, čj. 19 Co 56/2006-187, bylo rozhodnuto k odvolání matky nezl. dětí T. a A.C. K. C. tak, že se rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 3.11.2005, čj. P 426/2005-114, částečně mění ve výroku samém, pokud jde o úpravu styku nezletilých s otcem, a částečně, pokud jde o zamítnutí zvýšení výživného, se potvrzuje. Uvedený rozsudek byl dále ve výroku II. o úpravě styku prarodičů s nezletilými změněn tak, že se tento návrh zamítá.
Stěžovatelé (prarodiče nezletilých, ve sporu vedlejší účastníci na straně žalovaného otce P. C.) se domnívají, že odvolací soud jednal v rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť prý o odvolání rozhodl bez účasti kolizního opatrovníka, v důsledku čehož nemohlo být rozhodnuto v souladu se zájmy nezletilých dětí. Občanský soudní řád stanoví, že nezletilí musí být v opatrovnickém řízení zastoupeni kolizním opatrovníkem. To však podle stěžovatelů odvolací soud zcela opominul a rozhodl bez tohoto zastoupení.
Stěžovatelé se v této souvislosti odvolávají na několik nálezů Ústavního soudu (sp.zn. III. ÚS 150/93, sp.z. I. ÚS 125/04, sp.zn. IV. ÚS 267/02 a sp.zn. I. ÚS 98/04), ze kterých vyplývá, že zákonným postupem obecného soudu je jen takový postup, který bezvýhradně respektuje procesní předpisy. Pokud z nich soud vykročil, zatížil své rozhodnutí a řízení mu předcházející vážnou vadou a jednal v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny. Právě o takové pochybení se prý v souzené věci jedná.
Stěžovatelé se konečně dovolávají rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 88/05, podle kterého každý, komu zákon přiznává určité postavení v řízení před soudem, má právo se takového řízení osobně zúčastnit, a to i bez ohledu na to, zda by jeho přítomnost měla vliv na vynesené rozhodnutí. Jestliže soud přítomnost takové osobě neumožní, lze v jeho postupu spatřovat porušení ústavního práva účastníka řízení, daného čl. 38 odst. 2 Listiny.
Stěžovatelé proto navrhli, aby Ústavní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil.
II.
Ústavní soud si k posouzení návrhu vyžádal spis Okresního soudu v Kladně sp.zn. 42 P 426/2005. Zjistil, že K. C. (I. vedlejší účastnice), jako matka nezletilých dětí T. C. a A. C., podala návrh na úpravu poměrů k nezletilým dcerám pro dobu po rozvodu manželství s P. C. (II. vedlejší účastník) a na stanovení výživného. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 5.8.2004, čj. 16 Nc 46/2004-6, byl opatrovníkem nezletilým T. a A. C. v řízení o výchovu a výživu ustanoven Magistrát města Kladna. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 7.2.2005, čj. 16 Nc 46/2004-53, svěřil nezletilé dcery do výchovy matce a otci stanovil výživné.
Dne 21.9.2005 podali prarodiče nezletilých (stěžovatelé) návrh na úpravu styku s nezletilými (č.l. 60). Dne 22.9.2005 podala návrh na úpravu poměrů k nezletilým i matka. Požadovala zvýšení výživného na nezletilou dceru T. C. na částku 2.600,- Kč a úpravu styku otce s oběma nezletilými dcerami. Dne 27.9.2005 podal otec nezletilých návrh na úpravu styku s nezletilými. Dne 30.9.2005 Okresní soud v Kladně ustanovil těmto dětem k zastupování - mimo jiné i pro řízení o úpravě styku prarodičů s nezletilými - opět opatrovníkem Magistrát města Kladna.
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 3.11.2005, čj. P 426/2005-114, ve výroku I. návrh matky na zvýšení výživného pro nezl. T. zamítl. Ve výroku II. rozhodl, že otec a prarodiče jsou oprávněni se s nezletilými stýkat v době, kterou přesně vymezil. Ve výroku III. uložil matce povinnost nezletilé ke styku s otcem a s prarodiči řádně a včas připravit. Ve výroku IV. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů.
K odvolání matky Krajský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 6.4.2006, čj. 19 Co 56/2006-187, změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. tak, že upravil dobu styku nezletilých s otcem jiným způsobem. Zároveň zamítl návrh na úpravu styku nezletilých s prarodiči. Ve výroku III. rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se povinnost matce ve vztahu k prarodičům neukládá. V ostatních výrocích rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
III.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Praze. Uvedl, že pro řízení o zvýšení výživného, o úpravě styku otce s nezletilými a pro řízení o úpravě styku prarodičů s nezletilými byl Okresním soudem v Kladně pravomocně ustanoven opatrovníkem Magistrát města Kladno. K nařízenému jednání odvolacího soudu byl tento opatrovník předvolán, o termínu jednání dne 2.3.2006 byl včas vyrozuměn a na doručenku reagoval zasláním tří zpráv o šetření poměrů v rodině otce a prarodičů. K odročenému jednání na den 6.4.2006 byl opatrovník opět včas předvolán. K žádnému jednání se však nedostavil a o odročení jednání nepožádal. Za této situace soud neporušil zásadu rovnosti účastníků, jestliže ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti zástupce nezletilých.
Vyjádření Krajského soudu v Praze bylo zasláno stěžovatelům (právnímu zástupci) k replice. Ti uvedli, že pokud se kolizní opatrovník, ač řádně předvolán, k ústnímu jednání nedostavil, měl být seznámen s výsledky odvolacího jednání a bez jeho názoru nemělo být ve věci rozhodnuto. Podle stěžovatelů kolizního opatrovníka nezletilým dětem ustanovil soud a soud pak odpovídá za to, že opatrovník bude hájit práva a oprávněné zájmy nezletilých dětí. Pokud soud zjistil, že se kolizní opatrovník opětovně odvolacího jednání nezúčastnil, měl učinit vhodná opatření k tomu, aby jeho účast na jednání byla zajištěna, v neposlední řadě aby soud seznal jeho stanovisko k projednávané věci. Soud však ani neodročil jednání, ani kolizního opatrovníka nevyzval pod pohrůžkou pořádkové pokuty k účasti na odvolacím jednání. Odvolací soud rozhodl pouze na základě sdělení stanovisek otce a matky. Tento postup je však zcela nepřípustný, neboť jde o řízení nesporné a funkce kolizního opatrovníka nemůže být pouze funkcí formální.
Stěžovatelé v této souvislosti dále poukázali na nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 629/04, ze kterého vyplývá, že postup, kdy je soudem ustanoven a poté tolerován zcela nečinný opatrovník, je nepřípustným formalismem, který ve svém důsledku popírá právo nepřítomného účastníka na spravedlivé řízení.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti stěžovatelů vyplývá, že svým podáním směřuje výhradně proti tomu, že odvolací soud ve věci rozhodl bez zastoupení nezletilých dětí kolizním opatrovníkem, respekt. bez přítomnosti opatrovníka (str. 2 bod I. doplnění ústavní stížnosti), v čemž spatřují porušení základních práv nezletilých dětí.
K této námitce Ústavní soud poukazuje na obsah spisu, který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Ze spisu vyplývá, že nezletilým T. a A. C. byl řádně ustanoven usnesením Okresního soudu v Kladně opatrovník - Magistrát města Kladna - který se pak pravidelně účastnil jednání před soudem I. stupně. Před odvolacím soudem proběhla dvě jednání, na která byl opatrovník řádně předvolán, a byl tedy o nich vyrozuměn. K jednání stanovenému na den 2.3.2006 byl předvolán dne 7.2.2006 (doručenka u č.l. 133 soudního spisu), leč jednání se bez omluvy nezúčastnil. Krajskému soudu zaslal tři zprávy o prošetření poměrů, mimo jiné i poměrů prarodičů. O druhém jednání konaném dne 6.4.2006 byl opatrovník vyrozuměn dne 15.3.2006 (doručenka u č.l. 180 soudního spisu), leč tohoto jednání se opět bez omluvy nezúčastnil. O odročení žádného z těchto jednání opatrovník ani nepožádal.
Za tohoto stavu je zřejmé, že odvolací soud zákonná procesní pravidla neporušil, byť ve věci jednal bez přítomnosti řádně ustanoveného a obeslaného kolizního opatrovníka. Jeho postup se tedy jeví i Ústavnímu soudu jako ústavně konformní a zcela přijatelný.
Pro úplnost lze v této souvislosti poznamenat, že judikatura Ústavního soudu, jíž se stěžovatelé v ústavní stížnosti původně dovolávají, je sice významná, leč na tuto konkrétní souzenou věc - z důvodů výše uvedených - zjevně nedopadá.
K námitce stěžovatelů, uvedené v replice k vyjádření Krajského soudu v Praze, Ústavní soud opět poukazuje na spis uvedený v části II. tohoto rozhodnutí. Z něj vyplývá, že soudem řádně ustanovený kolizní opatrovník se aktivně účastnil jednání před nalézacím soudem. Jednání před odvolacím soudem, ač řádně předvolán, se sice neúčastnil, leč zaslal odvolacímu soudu tři zprávy o prošetření poměrů jak otce nezletilých, tak prarodičů (stěžovatelé), provedených na základě jeho žádosti. Z prvého šetření, provedeného Městskou částí Praha 8 ze dne 8.12.2005 (č.l. 164 soudního spisu) vyplynulo, že otec nezletilých žije sám na své chalupě v Písečné Smolči, je v plném invalidním důchodu. Prarodiče nezletilých jsou rozvedeni, žijí v partnerském vztahu, avšak bydlí každý sám. Ze druhého šetření, provedeného rovněž Městskou částí Praha 8 dne 22.2.2006 (č.l. 160 soudního spisu) vyplynulo, že otec nezletilých nadále bydlí na chalupě v Písečné Smolči, od února 2006 údajně pobírá pouze částečný invalidní důchod. Třetí šetření, které provedl Městský úřad Písek v chalupě otce nezletilých v Písečné Smolči, nepřineslo větší množství poznatků, neboť otec nezletilých nebyl při šetření zastižen. Podle sdělení sousedů otec nezletilých i prarodiče dojíždějí na chalupu nepravidelně, trvale se tam nezdržují (č.l. 165 soudního spisu). Zprávy o provedených šetřeních byly v řízení před odvolacím soudem čteny a účastníci měli možnost se k nim vyjádřit. Kolizní opatrovník tedy nepochybně svou funkci, zejména před soudem I. stupně, plnil. Jednání před odvolacím soudem se sice nezúčastnil, což mu lze vytknout, se soudem však spolupracoval a prošetřil poměry otce nezletilých i stěžovatelů, které byly důležité pro rozhodnutí odvolacího soudu.
Kromě namítané neúčasti kolizního opatrovníka stěžovatelé neuvedli v návrhu nic, co by nasvědčovalo porušení základních práv a svobod. Ústavní soud přesto přezkoumal předmětný spis, leč žádné porušení základních práv účastníků ani v napadeném rozhodnutí ani v řízení mu předcházejícím nenalezl.
I když výtkám stěžovatelů, zejména pokud jde o určitou formálnost výkonu funkce kolizního opatrovníka v řízení před odvolacím soudem, lze přiznat jistou míru oprávnění, nelze na druhé straně pominout skutečnost, podle názoru Ústavního soudu relevantní, že v dané věci rozhodnutí odvolacího soudu z ústavně právního pohledu obstojí i na základě dalších okolností, za nichž řízení probíhalo; jeho úvahy a závěry se pohybují zcela v ústavních mezích. Ústavní soud sice sdílí v tomto směru výtku stěžovatelů, nicméně usuzuje - vzhledem k aktivní spolupráci kolizního opatrovníka v řízení - že jeho nepřítomnost u jednání odvolacího soudu nezakládá sama o sobě porušení spravedlivého procesu jako celku; nejde tedy o případ, který by byl srovnatelný s věcí Ústavního soudu vedenou pod sp. zn. II. ÚS 629/04, jíž se stěžovatelé dovolávají.
V předmětné věci tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, a nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatelů či nezletilých dětí C.. Proto Ústavní soud uzavřel, že napadenými rozhodnutími k namítanému porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny zjevně nedošlo.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2006
František Duchoň
předseda senátu