ECLI:CZ:US:2006:4.US.201.05
sp. zn. IV. ÚS 201/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. Č. K., právně zastoupeného Mgr. Jiřím Kouckým, Hluboká 283, Turnov, proti usnesení Okresního soudu v Semilech, č.j. 1 C 175/95-554, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 24 Co 707/2004-562, průtahům v řízení ve věci vedené Okresním soudem v Semilech pod sp.zn. č.j. 1 C 175/95 a návrhu na předběžné opatření ve věci přípravy znaleckého posudku nařízeného usnesením Okresního soudu v Semilech, č.j. 1 C 175/95-554 (správně 1 C 177/95-554), takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 5. 4. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Semilech, č.j. 1 C 177/95-554, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 24 Co 707/2004-562, vyslovení zákazu pokračovat v průtazích řízení vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp.zn. č.j. 1 C 177/95 a přikázání ve věci urychleně jednat a rozhodnout a návrhu na předběžné opatření ve věci přípravy znaleckého posudku nařízeného usnesením Okresního soudu v Semilech, č.j. 1 C 177/95-554.
Výše uvedenými usneseními mělo údajně dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, jež jsou mu garantována čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Poté, co byly odstraněny vady návrhu, Ústavní soud konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o ÚS).
II.
Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 12. 2004, č.j. 1 C 177/95-554, byl znalecký ústav Jokl Appraisal, odhadcovská kancelář, se sídlem v Praze 6, Na Ořechovce 60, ustanoven znalcem v oboru ekonomika, stavebnictví. Znaleckému ústavu bylo uloženo, aby po provedeném místním šetření určil, zda žalobce způsobem montáže způsobil škodu na instalované dlažbě, stanovil výši nákladů nutných k uvedení poškozených výrobků do předešlého stavu dle cenové úrovně existující ke dni 9. 8. 1994. Okresní soud pak žalovanému (stěžovateli) uložil, aby poskytl znalci součinnost potřebnou pro provedení znaleckého posudku a aby složil zálohu na náklady spojené s podáním znaleckého posudku ve výši 20.000,- Kč. Proti citovanému usnesení okresního soudu se stěžovatel odvolal, přičemž Krajský soud v Hradci Králové svým usnesením ze dne 9. 3. 2005, č.j. 24 Co 707/2004-562, návrh zamítl.
Stěžovatel je toho názoru, že provádění znaleckého posudku je zcela zbytečné, neboť stavba je již více jak deset let v provozu a nelze již tedy zjistit stav ke dni 9. 8. 1994. Vyhotovení znaleckého posudku tak neúměrně prodlužuje celkovou dobu řízení, čímž dochází k zásahu do základních práv stěžovatele garantovaných čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel pak poukazuje především na skutečnost, že soudní řízení bylo zahájeno již v roce 1994, přičemž věc není stále rozhodnuta. Obecný soud postupuje liknavě, nařídil již třetí znalecký posudek, jenž však nemůže napomoci řešení celé věci. Podle názoru stěžovatele krajský soud pochybil, když při projednávání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 12. 2004, č.j. 1 C 177/95-554, nepostupoval v mezích ustanovení §212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.).
Z výše uvedených důvodů se pak stěžovatel domáhá zrušení napadených usnesení obecných soudů, vyslovení zákazu pokračovat v průtazích řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 1 C 177/95, přikázání ve věci urychleně jednat a rozhodnout o vydání předběžného opatření ve věci přípravy znaleckého posudku.
III.
Přípisem ze dne 12. 10. 2005 se k předmětné ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Hradci Králové, jež odkázal na odůvodnění svého usnesení ze dne 9. 3. 2005, č.j. 24 Co 707/2004-562. K námitce stěžovatele, že soud neprojednal věc v mezích podaného odvolání, dále uvádí, že krajský soud přezkoumal správnost právě toliko výroku usnesení okresního soudu o povinnosti složit zálohu na náklady znaleckého posudku. Výrok o ustanovení znalce přezkoumán nebyl, neboť zde není opravný prostředek přípustný.
Okresní soud v Semilech ve svém vyjádření k předmětné ústavní stížnosti krátce zrekapituloval průběh soudního řízní s tím, že toto je mimořádně obtížné. V jeho průběhu žalobní návrh žalobce měnil. Vzájemný návrh podával a bral zpět i žalovaný. Problémy pak působí zejména zjištění skutkového stavu, vycházejícího ze situace, kdy žalobce předčasně přistoupil na ústní požadavek žalovaného na podstatné rozšíření předmětu smlouvy o dílo. Žalovaný pak odmítl obsah ujednání o rozšíření díla písemně potvrdit. V průběhu realizace dodávky žalobcem na stavbě probíhaly práce jiných dodavatelů, k čemuž se vázaly námitky žalobce, jimiž odmítal odpovědnost za poškození dlažby. Žalovaný tížil možnost posouzení skutkového stavu zejména tím, že v roce 1994 nechal povrch dodaných kamenných podlah nalakovat. Zjištění skutkového stavu tak vyžadovalo provedení řady důkazů výslechem svědků. Závěrem vyjádření je pak konstatováno, že k průtahům v řízení skutečně došlo, a to v té části, kdy byl spis zaslán na základě usnesení ze dne 13. 9. 1996 znalci Ing. A. Š., jenž ho soudu vrátil až po třech letech dne 8. 10. 1999. Kromě tohoto, jistě závažného průtahu, je však vyřízení sporu věnována odpovídající pozornost.
Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.
IV.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je dílem nepřípustná a dílem neopodstatněná.
Podle obsahu ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s tím, jak je orgány rozhodujícími v předmětné věci zjišťován skutkový stav věci, zejména pak nesouhlasí s tím, že bylo v dané kauze nařízeno provedení již třetího znaleckého posudku. V souvislosti s uvedeným je třeba konstatovat, že Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší právo hodnotit, zda shromáždění konkrétních důkazů je účelné či nikoliv, resp. posuzovat skutkový stav jako správně zjištěný. Rozhodnutí o rozsahu dokazování potřebného ke zjištění skutkového stavu věci spadá v zásadě do kompetence obecných soudů, není-li ve věci shledán extrémní nesoulad, jež by zakládal porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny. Jinými slovy, zadané znalecké posudky směřují k objasnění skutkového stavu věci a je na úvaze obecného soudu, zda je tento objasněn natolik, aby mohl učinit zodpovědné rozhodnutí ve věci samé. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že mu v zásadě nepřísluší právo přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Je pouze věcí obecného soudu, k jakému důkazu v rámci volného hodnocení důkazů přihlédne, a o jaké důkazy opře své rozhodnutí. Svůj myšlenkový postup při hodnocení důkazů však musí obecný soud ve svém rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.
Co se týče námitky stěžovatele, jež směřuje proti průtahům v řízení, je třeba uvést, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Ústavní soud v minulosti, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, před podáním ústavní stížnosti nevyžadoval vyčerpání hierarchické stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., však byla do právního řádu začleněna nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na niž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a). Vzhledem k tomu, že uvedená novela zákona odstranila dřívější neúčinnost stížnosti a do právního řádu tak byl vnesen nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání návrhu dle §174a zákona o soudech a soudcích před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech, sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04, sp. zn. III. ÚS 588/04).
Z obsahu ústavní stížnosti, z vyjádření dotčeného soudu a ani z předmětného spisu nevyplývá, že by stěžovatel podle shora citovaného ustanovení postupoval. Za této situace je třeba ústavní stížnost v části, v níž se domáhá stěžovatel vyslovení zákazu pokračovat v průtazích řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 1 C 177/95, přikázání ve věci urychleně jednat a rozhodnout hodnotit jako návrh nepřípustný, a to i přesto, že Okresní soud v Semilech ve svém vyjádření průtahy v řízení částečně připustil.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, a to dílem pro nepřípustnost (§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu) a dílem pro neopodstatněnost (§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Za této situace nebyl dán ani důvod pro vyhovění návrhu na vydání předběžného opatření, jímž by Ústavní soud přikázal Okresnímu soudu v Semilech "nepokračovat v přípravě znaleckého posudku".
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu