ECLI:CZ:US:2007:1.US.751.06.1
sp. zn. I. ÚS 751/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CCC BOTY CZECH, s. r. o., se sídlem Ostrava, 28. října 829/270, zastoupené Mgr. H. P., proti rozhodnutí ředitele Celního úřadu Brno o zamítnutí námitek ze dne 18. 9. 2006, čj. 7151-10/06-0162-010, a opatření Celního úřadu Brno o zajištění a vydání zboží ze dne 25. 8. 2006, čj. 7151-4/06-0162-032, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označených rozhodnutí a opatření orgánů veřejné moci s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva dle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Podle stěžovatelky nebyly, v řízení před uvedenými orgány veřejné moci, splněny zákonné podmínky pro vydání uvedených rozhodnutí a došlo tak k dotčení jejích ústavně zaručených práv. Opatření o zajištění a vydání zboží i úřední záznamy o nich jsou nedostatečně odůvodněné. Do řízení byla přibrána tzv. odborně způsobilá osoba, s níž byl konzultován postup při kontrole zboží, přičemž tato osoba je podle stěžovatelky přímo zainteresována na výsledku řízení, neboť zastupuje jejího přímého konkurenta. Kvalifikaci odborně způsobilé osoby splňuje pouze soudní znalec, u něhož je však stanovena podmínka nepodjatosti. Došlo i k porušení instančního postupu, neboť celní úřad prováděl příslušné procesní úkony na základě pokynů Generálního ředitelství cel a Celního ředitelství Brno, které však prostřednictvím těchto pokynů předjímaly vlastní rozhodnutí.
V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka vyslovila nesouhlas s usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 738/06, jímž byla její ústavní stížnost v obdobné věci odmítnuta pro nepřípustnost.
Ústavní soud z ústavní stížnosti a připojených dokumentů zjistil následující:
Shora specifikovaným opatřením Celního úřadu v Brně bylo, podle ustanovení §23c zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně spotřebitele"), v provozovně stěžovatelky zajištěno zboží (blíže specifikovaná obuv) nabízené k prodeji, pro porušení práva duševního vlastnictví. Zajištěné zboží bylo uskladněno mimo dosah stěžovatelky. O jejích námitkách proti vydaným opatřením rozhodl ředitel Celního úřadu v Brně tak, že jim nevyhověl.
Ústavní soud předesílá, že shodnou ústavní stížností stěžovatelky, obsahující totožnou skutkovou i právní argumentaci, se již zabýval v usneseních ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 738/06, ze dne 9. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 734/06, nebo ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. II. ÚS 736/06, vzhledem k tomu, že v podstatě nemá důvod se odchylovat od závěrů v nich přijatých, postačuje na jejich obsah poukázat.
K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 [Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, str. 79]. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. Princip subsidiarity má vícero aspektů, v každém případě je zkoumáno, zda stěžovatel vyčerpal všechny opravné prostředky, ale i zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem není předčasný. Důvodem odmítnutí ústavní stížnosti zde tedy není skutečnost, že dosud nebyly vyčerpány všechny opravné prostředky směřující proti napadeným rozhodnutím celních orgánů (ve smyslu konečného rozhodnutí ze strany správních soudů), ale že ústavní stížnost je předčasná, neboť stěžovatelka má jiné prostředky, které jsou způsobilé vést k ochraně jejích práv, a to v řízení o správním deliktu.
Rozhodování Ústavního soudu o této ústavní stížnosti by proto, bez ohledu na výsledek řízení u správních soudů, bylo ve výše uvedeném smyslu předčasné a představovalo by nepřípustný zásah do rozhodovací pravomoci jiných orgánů veřejné moci.
Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2007
František Duchoň
soudce Ústavního soudu