infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 03.04.2007, sp. zn. II. ÚS 128/07 [ usnesení / BALÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2007:2.US.128.07.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2007:2.US.128.07.1
sp. zn. II. ÚS 128/07 Usnesení Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele L. B., zastoupeného JUDr. O. H., proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. E 1061/2000, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 40 Co 1508/2004, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností ze dne 11. 1. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. Domnívá se, že jimi bylo zasaženo do jeho práv, garantovaných čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy. Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. E 1061/2000, z něhož zjistil následující: Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. E 1061/2000, soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí stěžovatele podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 1999, sp. zn. 1 Sm 220/99, k uspokojení pohledávky ve výši 556.000,- Kč s úroky z prodlení a pro náklady předcházejícího řízení. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. 40 Co 1508/2004, usnesení soudu prvého stupně ve výroku ve věci samé potvrdil. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 740/2006, dovolání stěžovatele odmítl. V odůvodnění zejména konstatuje, že dovolání nebylo přípustné dle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť stěžovatel ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř., případně podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. použít. Dovolatel vytkl odvolacímu soudu nesprávnost jeho závěru, že povinný (stěžovatel) neprokázal, že se v době doručování exekučního titulu na doručovací adrese nezdržoval. Aby soud mohl dovolatelovo tvrzení ověřit, musel by učinit potřebná skutková zjištění. Takového přezkumu se však nelze v rámci dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. domáhat. Stěžovatel napadá závěry obecných soudů v projednávané ústavní stížnosti. Rekapituluje v ní dosavadní průběh řízení. Znovu opakuje svá tvrzení, že směnečný platební rozkaz, který je exekučním titulem v posuzované věci, mu nebyl řádně doručen, neboť se v místě doručení v předmětné době nezdržoval. Stěžovatel vzhledem k osobním a majetkovým poměrům navrhl, aby náklady jeho právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti platil stát. Ústavní soud po zhodnocení věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána opožděně. Dovolací soud podání stěžovatele posoudil po obsahové stránce a dospěl k závěru, že stěžovatel založil závěr o nesprávnosti postupu odvolacího soudu na vlastních skutkových zjištěních, odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Ústavní soud respektuje, že je především v pravomoci dovolacího soudu posoudit obsah dovolání. Ačkoli stěžovatel formálně odkazoval i na právní vady napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, ve skutečnosti z obsahu podání plyne, že napadá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy důvod dle §241a odst. 3 o.s.ř., resp., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tedy důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že stěžovatelem uváděné důvody nelze v případě dovolání §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. použít. Akceptaci popsaného postupu dovolacího soudu, dostatečně zdůvodněného odkazem na příslušné procesní normy, dal Ústavní soud najevo již ve svých dřívějších rozhodnutích ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, ze dne 20. 7. 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06, a ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06, v nichž mj. uvedl, že z ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, přičemž způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první o.s.ř.), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu. Proto také v případech, kdy dovolatel uplatnil proti dovoláním napadenému rozhodnutí (pouze) tyto důvody, není odmítnutí dovolání výrazem "uvážení", nýbrž přímým (bezprostředním) a nevyhnutelným důsledkem toho, že nebyla-li při vázanosti dovolacím důvodem k přezkumu otevřena právní otázka vůbec, nemůže být - již logicky - řeč o právní otázce zásadního významu. Stěžovatel ostatně toto rozhodnutí petitem ústavní stížnosti nenapadá. Ze shora uvedeného plyne, že dovolací soud odmítl dovolání stěžovatele, neboť nebylo přípustné dle §237 odst. 1 o.s.ř., přičemž však jeho rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání nespočívalo na jeho uvážení. Dle §72 odst. 4 zák. o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jak bylo uvedeno, o takový případ zde však nešlo, a ústavní stížnost proti zbývajícím rozhodnutím tak měla být podána již ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, tedy ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, v daném případě tedy rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 28. 2. 2005, které bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 19. 5. 2005. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 12. 1. 2007, stalo se tak zjevně po lhůtě k tomu určené. Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soudu projednávanou ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání dle §43 odst. 1 písm. b) cit. zák. Ústavní soud nepovažuje za důvodný ani návrh stěžovatele na náhradu nákladů dle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení §62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle odst. 4 uvedeného ustanovení může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. Úhrada vlastních nákladů řízení samotnými účastníky a vedlejšími účastníky je tedy v řízení před Ústavním soudem pravidlem, z něhož existují výjimky, uvedené např. v cit. §62 odst. 4 zák. o Ústavním soudu. Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat jen v mimořádných případech, resp., jak uvádí konkrétně ustanovení §62 odst. 4, v "odůvodněných" případech podle výsledků řízení. V projednávaném případě Ústavní soud k takovému postupu, zejména vzhledem k výsledku řízení, neshledal důvod. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. dubna 2007 Stanislav Balík soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2007:2.US.128.07.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 128/07
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 3. 4. 2007
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 1. 2007
Datum zpřístupnění 27. 4. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Balík Stanislav
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §242, §237 odst.1 písm.c), §241a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík směnky, šeky
doručování
výkon rozhodnutí
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-128-07_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 54095
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-11