ECLI:CZ:US:2007:2.US.408.06.1
sp. zn. II. ÚS 408/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele L. H., zastoupeného JUDr. Zuzanou Feldmanovou, advokátkou, se sídlem Bořivojova 108, 130 00 Praha 3, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2006, č. j. 15 Co 498/2004-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. března 2006, č. j. 15 Co 498/2004-107, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 16. července 2004, č. j. 9 C 71/2003-46, jímž byla zamítnuta žaloba, aby soud určil, že nabídka převodu bytové jednotky v tomto rozhodnutí blíže specifikované (dále jen "předmětný byt") učiněná žalovaným vůči žalobci (stěžovateli) je neplatná. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti nabídky převodu bytové jednotky, neboť nejasnost a neurčitost právního vztahu mezi účastníky taková žaloba nevyřeší. Postavení žalobce se sice nachází ve stavu právní nejistoty, tato však nemůže být vyřešena určením neplatnosti nabídek směřujících k převodu bytových jednotek. Rozhodnutí soudu v dané věci ve prospěch žalobců by nenastolilo určitost, jistotu a jasnost právních vztahů účastníků.
Za tohoto stavu řízení podal žalobce ústavní stížnost, v níž ve vztahu k řízení u Krajského soudu v Brně namítá porušení práva na spravedlivý proces a v jeho důsledku i porušení práva na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst, což však podrobněji nerozvádí. Stěžovatel nejprve popsal a zhodnotil průběh dosavadního řízení a zopakoval svoje námitky vznesené před soudy obou stupňů. Jeho polemika se týká především závěru obecných soudů o tom, že neprokázal naléhavý právní zájem na určení. V tom, že jej soudy jako laika řádně nepoučily o povinnosti tvrdit naléhavý právní zájem, spatřuje dále jejich procesní pochybení. Konečně nesouhlasí s výrokem odvolacího soudu o nákladech řízení. Odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení vycházel z toho, že v dané věci bylo ke společnému řízení spojeno více věcí, avšak již vůbec neuvedl, o jaké věci se jednalo.
Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel k Nejvyššímu soudu ČR dovolání, které bylo usnesením ze dne 30. dubna 2007, č. j. 28 Cdo 2661/2006-126, odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovolací soud neshledal v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu otázku zásadního právního významu, resp. stěžovatel ji v dovolání konkrétně nevymezil.
S ohledem na uvedené rozhodnutí stěžovatel doplnil svoji ústavní stížnost, avšak toto doplnění podal stěžovatel sám, aniž by bylo sepsáno právní zástupkyní stěžovatele, která na výzvu Ústavního soudu k doplnění ústavní stížnosti nereagovala. Za této situace nemohl Ústavní soud ke stěžovatelem osobně podanému doplnění ústavní stížnosti přihlížet a mohl se toliko zabývat podáním směřujícím proti rozsudkům Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Žďáře nad Sázavou.
Stěžovatel dále doplnil svoje podání o rozsudek Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 31. října 2007, č. j. 11 C 34/2007-239, jímž bylo určeno, že kupní smlouva, na jejímž základě byl převeden bytový dům s předmětným bytem z Města Žďáru nad Sázavou na Občanské sdružení Neumann, je neplatná. Ústavní soud vzal tuto skutečnost na vědomí, na rozhodnutí o ústavní stížností napadeném řízení však neměla žádný vliv.
Ústavní soud úvodem poukazuje na svoji stávající a v současné době již konstantní judikaturu ohledně souběžně podané ústavní stížnosti a dovolání, podle níž je v takovémto případě ústavní stížnost odmítána soudcem zpravodajem jako předčasně podaná. V dané věci však Ústavní soud tímto způsobem nepostupoval, neboť ústavní stížnost napadla v době, kdy nebylo ještě zcela jednoznačné, jaký právní názor v posuzování souběžně podaných ústavních stížností a dovolání převáží, a dále proto, že Ústavní soud eviduje i další ústavní stížnost téhož stěžovatele (sp. zn. III. ÚS 491/06), kde bylo rovněž podáno dovolání a kde Ústavní soud rovněž vyčkává do rozhodnutí dovolacího soudu.
Po doručení rozhodnutí dovolacího soudu se tedy Ústavní soud zabýval vlastní ústavní stížností, přezkoumal napadená rozhodnutí z pohledu ochrany ústavně zaručených práv a svobod a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Takový zásah ovšem Ústavní soud v případě stěžovatele neshledal.
V dané věci stěžovatel polemizuje především s právním závěrem obecných soudů ohledně posouzení otázky naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti nabídky k převodu předmětného bytu učiněné žalovaným. Dále jeho námitky směřují proti způsobu hodnocení důkazů, které provedly obecné soudy. K tomu Ústavní soud podotýká, že pokud stěžovatel svojí ústavní stížností zpochybňuje skutkové a právní závěry obecných soudů, staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů. Rovněž výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. V tomto směru nelze spatřovat pochybení obecných soudů. Soudy obou stupňů náležitě vyložily a odůvodnily, proč nemá stěžovatel naléhavý právní zájem na určovací žalobě. Proti těmto závěrům nelze z ústavněprávního hlediska nic namítat.
Pokud stěžovatel namítal nedostatečné odůvodnění výroku o nákladech řízení, Ústavní soud konstatuje, že k vlastnímu posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu předmětu řízení před obecnými soudy podružné, přistupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení výroku o náhradě nákladů řízení se uchyluje jen zcela výjimečně, například zjistí-li, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 351/05). Otázka nákladů řízení tedy není zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Tento obecný závěr vyplývá z postavení Ústavního soudu, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu. Otázka nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení. Takové porušení však v daném případě shledáno nebylo. Samotné nedostatečné odůvodnění výroku o nákladech řízení, byť není zcela v souladu principy spravedlivého procesu, není v tomto konkrétním případě pochybením natolik závažného charakteru, aby odůvodňovalo případné zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. prosince 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu