ECLI:CZ:US:2007:3.US.3161.07.1
sp. zn. III. ÚS 3161/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. prosince 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti I. M., proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 2007 sp. zn. 29 Cdo 3353/2007, ze dne 26. září 2007 sp. zn. 26 Cdo 3975/2007, ze dne 24. října 2007 sp. zn. 28 Cdo 2332/2007 a ze dne 1. listopadu 2007 sp. zn. 25 Cdo 3431/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 12. 12. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno elektronické podání stěžovatele s připojeným autorizovaným elektronickým podpisem, v němž stěžovatel brojil proti v záhlavím uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, jež měla dle jeho názoru založit porušení ústavně zaručených základních práv. Podání stěžovatele obsahovalo výčet rozhodnutí Nejvyššího soudu s komentářem příkře odsuzujícím postup tohoto orgánu ve smyslu §241 odst. 1, §241d odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř., kdy Nejvyšší soud řízení o dovolání stěžovatele zastavil, resp. dle ust. §243 dovolání pro nepřípustnost odmítl. Stěžovatel navrhoval uvedená rozhodnutí zrušit a domáhal se odškodnění ve výši 20 milionů Kč. Za zločinný považuje stěžovatel rovněž postup Krajského soudu v Ostravě a dalších obecných soudů, jímž je dle svého přesvědčení soustavně tyranizován.
Stěžovatelovo podání vykazovalo řadu formálních a obsahových vad (celkově se jednalo o přípis zcela zmatený, postrádalo jakoukoliv smysluplnou argumentaci stran porušení základních práv a stěžovatel nebyl právně zastoupen).
Z evidence rozhodnutí Ústavního soudu soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel již v minulosti podal množství podobných návrhů (kolem sedmdesáti), přičemž v drtivé většině těchto případů ani po výzvě soudce zpravodaje nedošlo ze strany stěžovatele k odstranění vad návrhu (např. řízení sp. zn. I. ÚS 494/07, II. ÚS 493/07, IV. ÚS 495/07, III. ÚS 613/07, IV. ÚS 631/07, III. ÚS 681/07, III. ÚS 710/07, II. ÚS 1927/07, atd.). Jak soudce zpravodaj zjistil, důvodem je sveřepé odmítání stěžovatele být v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů.
Soudce zpravodaj proto v daném případě vážil, zda opětovně i v tomto řízení stěžovatele vyzývat k odstranění vad podání. S ohledem na předchozí postup stěžovatele je zřejmé, že stěžovatel byl v okamžiku podání seznámen se všemi zákonem předvídanými požadavky na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení a že vytýkané vady ani na základě výzvy soudce zpravodaje ani v tomto řízení neodstraní, neboť, ač byl v minulosti mnohokrát poučen o nemožnosti takového postupu, opětovně žádal Ústavní soud o ,,přidělení" advokáta.
Podle soudce zpravodaje je třeba vyjít z účelu výzvy k odstranění vad podání, jak je konstruován v §41 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jímž je především procesní poučení navrhovatele o náležitostech návrhu na zahájení řízení. V daném konkrétním případě je naprosto evidentní, že stěžovatel byl v tomto směru Ústavním soudem poučen v celé řadě předchozích řízení. V předchozích usneseních Ústavního soudu (naposledy usnesení ze dne 7. 12. 2007 sp. zn. II. ÚS 3019/07) byl stěžovatel rovněž seznámen s důvody obligatorního právního zastoupení účastníků řízení před Ústavním soudem. Bylo by proto zcela bezúčelné, aby soudce zpravodaj v tomto řízení stěžovatele opětovně marně vyzýval k odstranění vad podání.
S ohledem na to, soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2007
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj