ECLI:CZ:US:2007:3.US.943.06.1
sp. zn. III. ÚS 943/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti J. Ž., zastoupeného JUDr. J. K., Ph.D., proti "rozhodnutí" ministra spravedlnosti ze dne 2. 11. 2006, č.j. 981/2006-ODS-SPZ, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 8 Tdo 163/2006, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 10. 8. 2005, č.j. 14 To 142/2005-290, a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 9. 3. 2005, č.j. 1 T 198/2003-268, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, která byla podána jako poštovní zásilka dne 27. 12. 2006, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a čl. 10 odst. 1, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i v čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy").
Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b/ tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 2 let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 4 let. Stěžovatelovo odvolání bylo usnesením odvolacího soudu zamítnuto podle §256 tr. řádu (jako nedůvodné) a rovněž napadeným usnesením dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. e/ tr. řádu (jako zjevně neopodstatněné) odmítl stěžovatelovo dovolání.
Stěžovatel následně podal ministru spravedlnosti podnět ke stížnosti pro porušení zákona; přípisem ředitele odboru dohledu a stížností Ministerstva spravedlnosti ze dne 2. 11. 2006 byl vyrozuměn, že ministr spravedlnosti neshledal důvody k podání stížnosti pro porušení zákona, a jeho podnět proto odložil.
Ve smyslu §72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Podle ustanovení §72 odst. 3 téhož zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Posledním opravným prostředkem bylo v dané věci dovolání, které dovolací soud odmítl; z fotokopií dokladů o doručení jeho usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 8 Tdo 163/2006, se podává, že toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 15. 3. 2006 (a téhož dne i jeho obhájci). Jestliže ústavní stížnost byla podána až dne 27. 12. 2006, stalo se tak zjevně po uplynutí lhůty podle citovaného §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a tudíž opožděně.
Stěžovatel se mýlí, jestliže počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti odvozuje ode dne doručení vyrozumění o odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona. Ústavní soud ve své obecně přístupné judikatuře dává konstantně najevo, že za poslední prostředek, poskytovaný zákonem k ochraně práva, podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat nelze, neboť ani sama stížnost pro porušení zákona není opravným prostředkem, který by byl oprávněn podat stěžovatel (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, usn. č. 11). Za procesní prostředek k ochraně práva je tudíž možné mít jen ten procesní (opravný) instrument, jenž je v dispozici účastníka řízení, a není závislý na rozhodnutí (uvážení) jiného subjektu (příslušného státního orgánu).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b/ zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2007
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj