ECLI:CZ:US:2007:4.US.1007.07.2
sp. zn. IV. ÚS 1007/07
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 17. září 2007 sp. zn. IV. ÚS 1007/07 ve věci ústavní stížnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co.KG proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2007 č. j. 78 K 6/2005-830, kterým byl udělen souhlas soudu vedlejšímu účastníkovi JUDr. J. C., správci konkursní podstaty úpadce Ing. V. F., prodat mimo dražbu majetek z konkursní podstaty.
I. Výrok usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2007 č. j. 78 K 6/2005-830 znějící "- společnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer Gmbh & Co.KG" se ruší, neboť vydání tohoto rozhodnutí předcházel postup soudu rozporný s ustanovením čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čímž bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností ze dne 20. 4. 2007 a doručenou téhož dne Ústavnímu soudu se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím byla porušena její práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava"), čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
II.
2. Usnesením Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud") ze dne 3. 1. 2007 č. j. 78 K 6/2005-777 byl vysloven souhlas s tím, aby správce konkursní podstaty JUDr. J. C. prodal mimo dražbu z konkursní podstaty úpadce majetek sestávající se ze dvou v usnesení specifikovaných letounů. Výrokem II bylo správci konkursní podstaty uloženo uskutečnit prodej mimo dražbu za podmínky, že s prodejem letadel předem vysloví souhlas tyto osoby - JUDr. A. J., správce konkursní podstaty úpadce Charter air, s. r. o., Ing. V. F., úpadce, S. M., společník úpadce ve společnosti A.M.F. Aircraftleasing & Fischer GmbH & Co.KG a společnost HSH Nordbank. Dalšími podmínkami prodeje byla minimální souhrnná kupní cena prodávaných letounů 27 000 000 USD, která měla být uhrazena předem nebo při podpisu kupní smlouvy, a správce konkursní podstaty měl zřídit pro uložení zaplacené kupní ceny samostatný bankovní účet, přičemž jakékoli nakládání s prostředky na tomto účtu mělo být možné pouze po předchozím písemném souhlasu soudu. Výrokem III bylo správci konkursní podstaty uloženo neprodleně o prodeji písemně informovat soud a zástupce věřitelů. Soud své rozhodnutí mimo jiné odůvodnil tím, že urychlený prodej předmětných letadel minimálně za cenu 27 000 000 USD, který se zdál být reálným, by byl pro konkursní věřitele výhodný. Jakékoliv oddálení prodeje letadel, byť pouze o několik měsíců, probíhajícím výběrovým řízením by nemohla přinést konkursním věřitelům prospěch. Podmínka udělení souhlasů s prodejem byla odůvodněna tím, že bez souhlasu JUDr. J., který letadla jako správce konkursní podstaty zapsal do konkursní podstaty úpadce Charter air, s. r. o., bude vůbec prodej možný. Souhlas úpadce považoval soud za potřebný proto, že tato osoba se proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, potvrzujícímu prohlášení konkursu na jeho majetek, dovolala. O dovolání nebylo dosud rozhodnuto. Obdobně byl vyžadován i souhlas S. M., který je společníkem úpadce ve společnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer GmbH & Co.KG, která o sobě tvrdila, že je vlastníkem letadel. Tato společnost podala i excindační žalobu k vyloučení letadel z konkursní podstaty. Banka HSH Nordbank je peněžním ústavem, ve prospěch kterého jsou obě letadla zastavena.
3. Usnesením ze dne 1. 2. 2007 č. j. 78 K 6/2005-801 městský soud rozšířil podmínky prodeje letounů tak, že s prodejem těchto letadel musí vyslovit předem písemný souhlas i stěžovatelka. Soud tímto rozhodnutím vyhověl žádosti stěžovatelky přesto, že nepovažoval, dle odůvodnění svého rozhodnutí, pro prodej letounů za nezbytné, aby s ním vyslovila souhlas. V konkursním řízení bylo správcem tvrzeno, že vlastníkem letadel je úpadce jako fyzická osoba, proto považoval soud za nutné, aby souhlas vyslovila zejména osoba úpadce. Měla-li by se situace vyvinout tak, že úpadce by z důvodu absence souhlasu stěžovatelky sám souhlas nevyslovil a zmařil by tím zamýšlený prodej, považoval soud za prospěšnější pro konkursní věřitele souhlas úpadce tímto zabezpečit.
4. Ústavní stížností napadeným usnesením změnil soud podmínky prodeje letounů ve výroku specifikovaných tak, že k prodeji letounů se již nevyžaduje souhlas Ing. V. F., úpadce, S. M., společníka úpadce ve společnosti A.M.F. Aircraftleasing Meier & Fischer Gmbh & Co.KG, stěžovatelky a společnosti HSH Nordbank. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že správce konkursní podstaty oznámil soudu při své osobní návštěvě dne 12. 4. 2007, že při pravidelné kontrole letounů odstavených mimo hangár na letišti Praha-Ruzyň se uvnitř letadla OK FUN v. č. 27910 objevila pod jednou třetinou sedadel a u nouzových východů plíseň. Správce konzultoval tento stav s odbornou organizací s tím výsledkem, že pokud budou letadla nadále odstavena za stávajících podmínek, hrozí vznik a rozšiřování plísně i u druhého letounu. Správce nemá v konkursní podstatě dostatek finančních prostředků ani na průběžné odstraňování plísně z interiérů letounů, ani na vytvoření takových podmínek, které by vzniku plísně bránily. S ohledem na toto sdělení soud konstatoval, že ani jedna ze zainteresovaných osob prodej letounů výslovně neodmítla. Svůj souhlas podmínily pouze podmínkami, které přesto, že nejsou nesplnitelné, nemůže soud z důvodu nedostatku času a hrozící škody na majetku akceptovat. Soud byl toho názoru, že urychlený prodej předmětných letounů, který se zdá být nyní reálným, neboť dle sdělení správce konkursní podstaty je zde vážný zájemce o koupi, je pro všechny zainteresované osoby z pohledu probíhajících konkursů výhodný. Soud byl dále přesvědčen i o tom, že jakékoli oddalování prodeje letadel, ke kterému by naplňování podmínek souhlasů nutně vedlo, by zvyšovalo nebezpečí vzniku škody na letounech, a mohlo by v konečném důsledku vést i ke ztížení možností letouny prodat. Soud s odkazem na ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání") rozhodl o tom, že souhlas osob, které jej zatím výslovně správci nepředaly, se již vyžadovat nebude.
III.
5. Stěžovatelka ve své obsáhlé ústavní stížnosti shrnula předchozí řízení a zejména zdůraznila, že v současnosti vede excindační řízení u Městského soudu v Praze, neboť na základě kupních smluv ze dne 14. 3. 1997 a 17. 4. 1997 je vlastníkem předmětných letadel. Druhou excindační žalobu pro tvrzené vlastnictví předmětných letadel podala společnost Charter Air, která tvrdila, že prodej letadel stěžovatelce byl v rozporu s ustanovením §196a obchodního zákoníku a že letadla nikdy nepřestala být majetkem této letecké společnosti. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2006 sp. zn. 58 Cm 145/2005 byla letadla z konkursní podstaty vyloučena. K odvolání správce konkursní podstaty byl rozsudek městského soudu usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2007 sp. zn. 13 Cmo 219/2006 zrušen pro formální vady odůvodnění. V závěru roku 2006 však zjevně dospěli správce a konkursní soud k závěru, že letadla jsou s ohledem na udržovací náklady a prostoje pro konkursní podstatu přítěží, a počali vyjednávat o jejich prodeji mimo dražbu. Byl přijat záměr prodat letadla před pravomocným ukončením excindačního sporu se souhlasem zúčastněných stran, včetně stěžovatelky; excindační spor by pokračoval ohledně výtěžku z prodeje. Stěžovatelka připustila, že za určitých podmínek by byla ochotna s prodejem letadel před ukončením excindačního sporu souhlasit. Stěžovatelka dále poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 89/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 97), který považovala za identický s jejím případem. Jediným relevantním podkladem pro rozhodnutí konkursního soudu v projednávaném případu bylo ústní vyprávění správce zachycené soudním úředníkem, bez jakéhokoli náznaku odborného stanoviska, nemluvě o tom, že plíseň byla nalezena jen v jednom letadle, riziko jejího výskytu v letadle druhém je pak dovozováno jen z přesvědčení správce. Stěžovatelka, dle svého tvrzení vlastník, neměla možnost řádně se v řízení hájit a nebyla zapojena do rozhodovacího procesu. Již samotné zařazení cizí věci do konkursní podstaty považovala za porušení svého práva na vlastnictví. Soud nezkoumal, zda by bylo možné škodě zabránit jinak než prodejem letadel. Zdálo se jí pochybné, že by sanace plísní pod sedačkami byla tak nákladnou a že by šíření plísní do skončení excindačního řízení snížilo hodnotu letadel tak zásadně, že lze považovat zbavení vlastnického práva za proporční opatření. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložil a dále aby předběžným opatřením uložil správci konkursní podstaty zdržet se prodeje letadel bez souhlasu stěžovatelky.
6. Ústavní soud usnesením ze dne 24. 4. 2007 návrhu stěžovatelky částečně vyhověl a odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Návrh na vydání předběžného opatření odmítl. Ústavní soud dále rozhodl, že ústavní stížnost bude jako naléhavá projednána přednostně.
7. Městský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 14. 5. 2007 uvedl, že správce v konkursním řízení do dnešní doby nic zásadního nečinil. Vyjádřil přesvědčení, že o takových hodnotách, jakými jsou předmětná letadla, je třeba rozhodnout v řádném nalézacím řízení, a proto nedal pokyn správci konkursní podstaty k vyškrtnutí těchto věcí z konkursní podstaty. Současnému správci konkursní podstaty nemůže soud ničeho vytknout. Soud od počátku preferoval postup, kdy budou letadla pronajata a o výtěžku pronájmu bude rozhodnuto podle výsledku excindačního řízení. Návrh na prodej letadel učinila banka HSH Nordbank a z jejího podnětu bylo svoláno dne 14. 12. 2006 jednání všech osob ve věci zainteresovaných. Soud byl toho názoru, že letadlům při odstavení na letištní ploše po přiměřeně dlouhou dobu a za přiměřené údržby nemůže hrozit žádná mimořádná škoda. Správce konkursní podstaty následně osobně informoval soud o vzniku plísní jednoho z letadel; právě toto sdělení vedlo soud k rozhodnutí o změně podmínek prodeje letadel. V případě, že by prohlídka letadel nepotvrdila nebezpečí vzniku škody, nebyl by žádný problém vrátit podmínky prodeje do původního stavu. Soud by správce zprostil funkce pro uvádění nepravdivých údajů soudu. Protože ale prohlídka letadel potvrdila vznik plísní a navíc byla zjištěna i koroze konstrukce, ponechal soud usnesení ze dne 12. 4. 2007 beze změn. Dále soud ve svém vyjádření rozebral jednotlivé okolnosti, z nichž vycházel při vydávání usnesení ze dne 12. 4. 2007 (na letadlech dochází ke změnám, které vedou ke vzniku škody, proti prodeji letadel nebyla ani jedna z přítomných osob na jednání dne 14. 12. 2006, čtyři měsíce nebyl s prodejem letadel vysloven souhlas, ačkoliv byl navenek deklarován, stav letadel se může i při údržbě pouze zhoršovat, správce nemá dostatek prostředků na sanaci plísní, v řízení o vyloučení letadel z konkursní podstaty úpadce nebylo po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem ještě ani nařízeno ústní jednání, správce již eviduje zájemce o koupi letadel, po prodeji bude se získanými prostředky naloženo podle výsledku pravomocného rozhodnutí soudu v excindačním řízení). Tyto skutečnosti vedly soud k závěru, že došlo k naplnění ustanovení §19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Závěrem městský soud vyjádřil přesvědčení, že v řízení nejsou poškozována práva účastníka řízení či vlastnická práva třetích osob.
8. Správce konkursní podstaty (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník) ve svém vyjádření ze dne 2. 7. 2007 obsáhle shrnul dosavadní průběh konkursního řízení a vyslovil domněnku, že stěžovatelka není ve vylučovacím řízení oprávněna a věcně legitimována domáhat se toho, aby byly letouny vyloučeny z konkursní podstaty. Na obnovu konzervace a další údržbu letounů nemá správce konkursní podstaty žádné finanční prostředky, a tudíž existuje předpoklad, že stav letounů se bude nadále zhoršovat. Jediným cílem napadeného usnesení tak byla ochrana hodnoty majetku zapsaného do konkursní podstaty. Soud si upozornění správce konkursní podstaty na prudce se zhoršující stav uvedeného majetku ověřil, a to za asistence technických pracovníků odborné společnosti, a touto prohlídkou nebyly zjištěny pouze inkriminované plísně, nýbrž i pokračující koroze nosníků a úbytek funkčnosti mnoha důležitých zařízení. Správce konkursní podstaty nesouhlasí s názorem, že by v řízení měla být poškozována práva účastníka či vlastnická práva třetích osob. Stěžovatelka je vlastněna ze 75 % úpadcem a sídlí na adrese bydliště úpadce, a správce se domnívá, že jde zřejmě o snahu úpadce skrýt svůj majetek před oprávněnými nároky věřitelů. Případné zrušení napadeného rozhodnutí by mělo za následek výrazné zpomalení celého řízení a znehodnocení majetku konkursních věřitelů. Z těchto důvodů navrhl správce konkursní podstaty, aby Ústavní soud stížnost zamítl a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení.
IV.
9. Stěžovatelka vyslovila nesouhlas s upuštěním od ústního jednání; to proběhlo dne 17. 9. 2007 za přítomnosti stěžovatelky a jejího právního zástupce, jakož i právního zástupce vedlejšího účastníka. Městský soud v Praze se z jednání omluvil, což Ústavní soud akceptoval.
10. Vedlejší účastník ústy svého zástupce prohlásil, že návrhy na doplnění dokazování nepředkládá. Stěžovatelka navrhla doplnit dokazování nálezy německého Spolkového ústavního soudu, jimiž by bylo dokázáno, že stěžovatelka je nositelkou právní subjektivity. Důkazní návrh byl odmítnut, a to především proto, že úsudek o řečeném je v řízení před soudní mocí České republiky v jurisdikci výlučně českých soudů (včetně soudu Ústavního), a dále i s přihlédnutím k tomu, že v řízení před obecným soudem bylo bez jakýchkoliv pochyb se stěžovatelkou jako se subjektem s právní subjektivitou vybaveným zacházeno; Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by vzdor tomu mohl stěžovatelce ústavněprávní ochranu odepřít.
V.
11. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen ověřit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
12. V tomto směru zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou k jejímu podání oprávněnou v rozsahu, jak bude dále vysvětleno. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o přípustný návrh nevykazující rysy zjevné neopodstatněnosti. Bylo proto možno přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí.
VI. a)
13. Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 78 K 6/2005 a po zhodnocení skutkové a právní stránky věci dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná a zčásti podána neoprávněnou osobou.
14. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není vrcholem soustavy obecných soudů ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to je případ stěžovatelky.
VI. b)
15. Stěžejní otázkou v projednávaném případu bylo, zda napadené usnesení za podmínek daných zákonem o konkursu a vyrovnání obstojí z pohledu kautel ústavnosti.
16. Ustanovení §19 odst. 1 až 3 zákona o konkursu a vyrovnání zní:
(1) Jsou-li pochybnosti, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota náleží do podstaty, zapíše se do soupisu podstaty s poznámkou o nárocích uplatněných jinými osobami anebo s poznámkou o jiných důvodech, které zpochybňují zařazení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.
(2) Soud uloží tomu, kdo uplatňuje, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota neměla být do soupisu zařazena, aby ve lhůtě určené soudem podal žalobu proti správci. V případě, že žaloba není včas podána, má se za to, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota je do soupisu pojata oprávněně.
(3) Do uplynutí lhůty k podání žaloby a po dobu do pravomocného skončení řízení o žalobě nesmí správce věc, právo nebo jinou majetkovou hodnotu zpeněžit ani s ní jinak nakládat, ledaže tím odvrací hrozící škodu na majetku, který je předmětem žaloby.
17. Ustanovení §27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání zní:
(2) Prodej mimo dražbu uskuteční správce se souhlasem soudu; při svém rozhodování přihlédne soud zejména k vyjádření věřitelského výboru, k době předpokládaného zpeněžení, jakož i k nákladům, které bude třeba vynaložit na další udržování a správu podstaty. Udělí-li soud souhlas, může též stanovit podmínky pro prodej. Věci lze prodat mimo dražbu i pod odhadní cenu. Obdobně lze převést i úpadcovy sporné nebo obtížně vymahatelné pohledávky. Souhlasu soudu není třeba k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením. Při zpeněžování správce postupuje tak, aby byla šetřena možnost zachování podnikatelské činnosti a pracovních příležitostí, a tak aby bylo co nejvíce chráněno životní prostředí nebo jiný zvláště významný obecný (veřejný) zájem. Smluvními předkupními právy není správce vázán.
18. Smyslem a účelem vylučovacího (excindačního) řízení dle ustanovení §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání je autoritativní zjištění, zda u majetku, který byl pojat do konkursní podstaty, tak bylo učiněno oprávněně, tj. zda vůči němu nesvědčí jiným osobám silnější právo než osobě úpadce, právo, které zahrnutí tohoto majetku do konkursní podstaty úpadce a následné zpeněžení v konkursu vylučuje. Tímto právem může být na prvním místě právo vlastnické, případně právo obligační. Řízení není řízením konkursním, nýbrž pouze konkursem vyvolaným (jako např. nucené vypořádání společného jmění manželů při úpadku jednoho z nich). V tomto sporu tak proti sobě stojí osoba, která tvrdí své lepší právo k věci, jako žalobce a správce konkursní podstaty jako žalovaný, přičemž předmětem řízení je určení, zda věc byla zapsána do konkursní podstaty oprávněně či nikoliv (srov. nález I. ÚS 275/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č. 117).
19. Zákaz dispozice s majetkem, který je předmětem vylučovací žaloby, je prolomen v ustanovení §19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání, který umožňuje v případě hrozící škody majetek zpeněžit. Tak tomu mělo být i v projednávaném případu. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 89/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 97) Ústavní soud vyslovil podmínky, za nichž může být toto ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání aplikováno. Jde zejména o dodržení měřítka proporcionality, což znamená, že odvracení škody musí být poměřováno závažností zásahu. Jinými slovy, takový způsob uvažování, který nebere v úvahu fakticitu jevu, proporcionalitu následku a příčiny a zvažování pozitivních a negativních argumentů v kolizi stojících zájmů za současné minimalizace zásahu do základních práv účastníka řízení, není v souladu s požadavky kladenými na obecný soud v souvislosti s poskytováním ochrany právům.
20. Stěžovatelka napadla změnu podmínky prodeje letounů spočívající v tom, že se již nevyžaduje k jejich prodeji její souhlas. Toto rozhodnutí bylo vydáno v rámci dohledu soudu nad činností správce konkursní podstaty. Při dohlédací činnosti, v projednávaném případu při vyslovení souhlasu s prodejem mimo dražbu, může soud stanovit podmínky prodeje. Zákon o konkursu a vyrovnání soudu přímo nestanoví omezení při ukládání těchto podmínek, jejich změně či zrušení (srov. §12 a §27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání). Zjistí-li soud v průběhu konkursu nové skutečnosti, které odůvodňují změnu vydaných podmínek, může svůj souhlas s prodejem mimo dražbu kdykoliv změnit. Avšak i v těchto případech rozhoduje soud usnesením (§66a odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání), z čehož resultuje, že rozhodnutí o změně či zrušení podmínek prodeje je po formální i materiální stránce soudním rozhodnutím. Soud je tedy při jeho vydávání vázán ústavněprávními požadavky na soudní rozhodování. Mezi ně patří zejména založení odůvodnění na vzájemném vztahu relevantních skutkových zjištěních a úvahách při jejich hodnocení na straně jedné a z nich vyvěrajících právních závěrů soudu na straně druhé.
21. V projednávané věci měl soud v okamžiku rozhodnutí k dispozici pouze vyjádření správce konkursní podstaty v podobě úředního záznamu ze dne 12. 4. 2007, které obsahovalo jen tvrzení správce o výskytu plísně, nemožnosti správce jejímu šíření zabránit a žádost soudu o součinnost při řešení této situace. Jiné relevantní doklady se ve spise nenacházely; tuto skutečnost nemohou zhojit ani následné úkony soudu spočívající v osobní prohlídce letadel dne 20. 4. 2007. Soud při svém rozhodování nevěděl, a ve svém rozhodnutí tudíž neuvedl, jak vážná je hrozící škoda, jaký vliv bude mít na celkovou cenu letadel, zda a jak lze tyto závady odstranit a zda je toho správce konkursní podstaty objektivně schopen. V neposlední řadě pak nezdůvodnil, proč je třeba zrušit podmínku prodeje u obou letounů, ačkoliv závady byly zjištěny pouze na jednom a prostředky z prodeje jednoho letadla by mohly dostačovat na sanaci druhého. Právní závěry obecného soudu byly tak postaveny na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.
22. V případě, kdy odůvodnění neobsahuje odkaz na relevantní důkazy (např. znalecké posudky, odborná vyjádření), je posuzované rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné, čímž se právní závěry soudu porušením ústavního principu zákazu libovůle v rozhodování ocitají mimo rámec čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i čl. 1 Ústavy (srov. nález III. ÚS 271/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 7, nález č. 24; nález III. ÚS 170/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 18, nález č. 96). Tak je tomu právě v projednávaném případu a městský soud svým rozhodnutím, vykazujícím znaky svévole (tedy rozporným s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), porušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
23. Z uvedeného plyne, že soud nepostupoval správně, jestliže dal souhlas ke zpeněžení majetku, který je předmětem vylučovací žaloby dle §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, bez řádně dokázaného naplnění podmínky hrozící škody na majetku, který je předmětem této žaloby.
24. Vedlejší účastník sice ve svém podání ze dne 3. 9. 2007 uvedl, že "vydání napadeného usnesení Městského soudu v Praze předcházela z iniciativy správce konkursní podstaty podrobná prohlídka obou předmětných letadel za účasti soudce, který usnesení vydal", avšak z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, jímž byl proveden důkaz, je patrno, že toto tvrzení pravdivé nebylo, neboť - jak již uvedeno (srov. bod 21) - ze spisu se jednoznačně podává, že stěžované usnesení soud vydal dne 12. 4. 2007, zatímco prohlídka letounů byla soudem provedena dne 20. 4. 2007. Koneckonců také z vyjádření Městského soudu v Praze je zjevně patrno, že tato prohlídka byla vykonána až po vydání napadeného usnesení.
VI. c)
25. Také postup správce konkursní podstaty a soudu předcházející vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí nemůže obstát z hlediska kautel ústavnosti.
26. Z obsahu vyžádaného spisu je zjevné (srov. též odstavec 2), že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2007 č. j. 78 K 6/2005-777, jímž soud k návrhu správce konkursní podstaty vyslovil souhlas ke zpeněžení v usnesení označených letounů, bylo vydáno, aniž by bylo byť i jen tvrzeno, natož pak prokázáno, že toto zpeněžení je nutné k odvrácení hrozící škody.
27. Není pochyb o tom, že zařazení těchto letounů do konkursní podstaty je sporné, neboť řízení o excindační žalobě nebylo dosud pravomocně skončeno. Pak ovšem platí, dle již citovaného ustanovení §19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání, že jediným případem, kdy lze přikročit k prodeji majetku takto sporného, je situace hrozby vzniku škody; za splnění této podmínky není k jeho zpeněžení v zásadě nutný souhlas soudu. Souhlas soudu by musel být obligatorně dán, pokud by mělo dojít k prodeji z volné ruky (§27 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání).
28. Kogentní ustanovení §19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání nelze obcházet tím, že by neexistence hrozící škody byla nahrazena souhlasem "zainteresovaných" osob, a to již proto, že podmínku souhlasu evidentně může soud kdykoliv zrušit, jak se stalo i v projednávaném případě, přičemž proti usnesení, jímž tuto podmínku zruší, není přípustné ani odvolání. V řešené kauze spočívalo toto obcházení právě v tom, že v první fázi vydal soud usnesení, že sporný majetek může být prodán za souhlasu žalobce (stěžovatelky) - rozhodnutí č. j. 78 K 6/2005-777, č. j. 78 K 6/2005-801, a to aniž by bylo ustanovení §19 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání respektováno; proti tomu ovšem neměla stěžovatelka důvod jakkoliv brojit, neboť stanovená podmínka se zjevně žádného jejího zájmu dotknout nemohla. V druhé fázi však soud vydal v rámci dohlédací činností usnesení, že podmínky souhlasu již netřeba (a to aniž by - jak již uvedeno - byla hrozba škody jakkoliv prokázána) a že letouny mohou být prodány bez podmínek i mimo veřejnou dražbu, tedy způsobem výjimečným.
VI. d)
29. V projednávané věci je zřetelné, že zásadní problém do celé kauzy vnáší dosud neukončené řízení o vylučovací žalobě. Ačkoliv spor o této žalobě nebyl a nemohl být podroben přezkumu Ústavního soudu, považuje Ústavní soud za vhodné apelovat na to, aby excindační řízení bylo urychleně pravomocně ukončeno, neboť jeho ukončení mimo rámec doby přiměřené bylo by nepochybně v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Odstraňovat následky případných průtahů v tomto řízení způsobem, který je v rozporu se zákonem o konkursu a vyrovnání, však soud nemůže, a to i kdyby se mu to jevilo užitečné.
30. Z již uvedeného samozřejmě neplyne, že by Ústavní soud tímto nálezem vylučoval prodej v napadeném usnesení označených letounů ještě před skončením řízení o excindační žalobě stěžovatelky (a to eventuálně i mimo veřejnou dražbu bez souhlasu stěžovatelky). Aby však takový prodej nebyl zásahem do základních práv stěžovatelky, musel by být správcem konkursní podstaty realizován s důsledným respektem k relevantním ustanovením zákona o konkursu a vyrovnání, za splnění předpokladu řádného zjištění, že podmínky pro takový prodej bez rozumných pochybností skutečně existují a při dodržení principu proporcionality (srov. odstavec 19). Neexistenci či nedostatečně přesvědčivé prokázání těchto předpokladů usnesení soudu nahradit nemůže.
VI. e)
31. Pokud jde o tvrzený zásah do vlastnického práva stěžovatelky, Ústavní soud již dříve judikoval, že ustanoveními čl. 11 Listiny je chráněno vlastnické právo již konstituované, a tedy již existující, a nikoli pouze tvrzený nárok na ně (např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5; II. ÚS 305/99, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 20, nález č. 172). Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva "majetkem" ve smyslu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě může být buď "existující majetek" nebo majetkové hodnoty, včetně pohledávek, o nichž stěžovatelka může tvrdit, že má přinejmenším "legitimní naději", že budou konkretizovány (viz např. rozsudek ve věci Gratzinger a Gratzingerová a Poláček a Poláčková proti České republice ze dne 10. 7. 2002, stížnost č. 39794/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura - Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 4/2002). Za legitimní naději nelze dle přesvědčení Ústavního soudu považovat očekávání účastníka, že v excindačním řízení bude žalobnímu návrhu vyhověno. Je zřejmé, že v takových věcech až do pravomocného rozhodnutí bude panovat vždy nejistota.
VI. f)
32. Ačkoliv je napadené rozhodnutí zatíženo protiústavností, nemohlo být ústavní stížnosti vyhověno v celém rozsahu. Dle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Stěžovatelka navrhla zrušení všech výroků napadených rozhodnutí. Do práva stěžovatelky však bylo zasaženo jen výrokem bezprostředně se týkajícím její osoby a jen v této části mohl Ústavní soud stěžovatelce vyhovět. Ve vztahu k ostatním výrokům vztahujícím se k dalším zúčastněným osobám na konkursním řízení se jedná o ústavní stížnost podanou osobou neoprávněnou.
VII.
33. Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout následující.
34. Majetek, který je předmětem řízení o vylučovací žalobě podle §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, nelze zpeněžit bez řádně dokázaného naplnění podmínky hrozící škody na tomto majetku. Splnění této podmínky nemůže být nahrazeno souhlasem osob zúčastněných na řízení.
35. Proto je vyloučeno, aby soud dal souhlas k prodeji tohoto majetku z volné ruky, aniž by jakýmkoliv způsobem provedl dokazování k existenci hrozící škody.
36. Nerespektováním zákonné kogentní úpravy těchto aspektů konkursního řízení soud porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny, čímž odepřel stěžovatelce právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
VIII.
37. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud shledal ústavní stížnost zčásti důvodnou a část napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze dle ustanovení §82 odst. 1 a 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Ve zbytku odmítl ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.