ECLI:CZ:US:2008:1.US.2145.07.1
sp. zn. I. ÚS 2145/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem Písek, Národní svobody 26, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2007, čj. 8 As 43/2006 - 74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, protože jím bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 bodu 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"). Stěžovatel zároveň navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo postupem obecných soudů, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Městského úřadu Písek.
Stěžovatel tvrdí, že správní orgán ve stavebním řízení porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy, když nepřerušil řízení, ačkoli o vlastnických otázkách k pozemkům bylo zahájeno řízení před soudem. Při vydání stavebního povolení nevzal v úvahu podstatné skutečnosti, např. to, že na zastavěném pozemku nelze stavět. Nejvyšší správní soud tím, že odmítl jeho žalobu, uplatnil svou pravomoc v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a porušil také ust. článku 6 bodu 1 Úmluvy a čl. 90 Ústavy.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů a návrhu stěžovatele bylo zjištěno, že rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 17. 10. 2005, čj. KUJCK 20943/05/ODSH-Ho-OŘ, bylo (mimo jiné) zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru dopravy, ze dne 5. 4. 2005, čj. D/4394/0/2004/St.STUR-StPo, kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu obytného souboru a propojovacího chodníku. Rozhodnutí krajského úřadu napadl žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobou, kterou krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 15. 3. 2006, čj. 10 Ca 216/2005 - 34. Uvedený rozsudek napadl stěžovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2007, čj. 8 As 43/2006 - 74, zrušil rozsudek krajského soudu a žalobu stěžovatele odmítl.
III.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Jedná se o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního. Informace zjištěné uvedeným postupem pak vedly Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).
Jakkoli je možné interpretaci "žalobních bodů" a z toho vycházející závěr Nejvyššího správního soudu, vedoucí k odmítnutí žaloby, považovat za restriktivní (viz také starší judikatura Ústavního soudu vztahující se k předchozí právní úpravě správního soudnictví, konkrétně k §249 odst. 2 OSŘ ve znění do 31. 12. 2002: nálezy sp. zn. IV. ÚS 406/99, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 87, sp. zn. IV. ÚS 484/99, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 259, nebo sp. zn. II. ÚS 459/2000, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 27, str. 189), Ústavní soud, s přihlédnutím k aktuální zákonné úpravě obsažené v soudním řádu správním, nepokládá takový výklad za porušující stěžovatelova ústavně zaručená základní práva.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu