ECLI:CZ:US:2008:1.US.2186.07.1
sp. zn. I. ÚS 2186/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., zastoupeného Mgr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 11, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2007, čj. 25 Co 59/2007 - 85, a proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. 1. 2007, čj. 5 C 145/2006 - 66, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (dále "odvolací soud") a Okresního soudu v Jičíně (dále "okresní soud"), protože těmito rozhodnutími byla porušena ustanovení čl. 4 odst. 3, čl. 26 odst. 3, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6 bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"), v řízení o zaplacení částky 6 349,50 Kč.
Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy vybočily z rámce daného ustanovením §132 OSŘ, nebylo prokázáno, že by byl seznámen s normami spotřeby práce. Odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 398/97 a sp. zn. III. ÚS 23/93, v nichž je uvedeno, jak mají obecné soudy k hodnocení důkazů přistupovat. Navíc bylo podle stěžovatele rozhodnutími soudů porušeno jeho právo na získávání prostředků pro životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivou odměnu za práci ve smyslu čl. 28 Listiny.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 4. 1. 2007, čj. 5 C 145/2006 - 66, okresní soud zamítl žalobu stěžovatele, kterou po žalované České republice - Vězeňské službě ČR požadoval zaplacení částky 6 349,50 Kč jako neproplacené odměny za údajně odvedenou práci, kterou vykonával v rámci trestu odnětí svobody a zastavil řízení o žalovaném 4% úroku z prodlení ze žalované částky. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 6. 2007, čj. 25 Co 59/2007 - 85, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části potvrdil.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není další běžnou instancí v systému obecného soudnictví, a není proto jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním pořádkem ČR (srov. nález sp. zn. I. ÚS 68/93, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, str. 123 a z tohoto nálezu vyplývající konstantní judikaturu).
Stěžovatel se s podobnými návrhy již na Ústavní soud obrátil a jeho návrhy byly projednány pod sp. zn. II. ÚS 400/07 a sp. zn. II. ÚS 2241/07. V obou případech Ústavní soud návrhy stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné. V usnesení ze dne 8. 11. 2007, sp. zn. II. ÚS 2241/07, Ústavní soud výslovně upozornil na jednu ze základních zásad sporného řízení - zásadu projednací. Stěžovatel svou povinnost tvrzení a důkazní v řízení před obecnými soudy nesplnil. V dnes projednávaném případě nemá Ústavní soud důvod odchýlit se od zmíněných předchozích rozhodnutí a pro stručnost na jejich odůvodnění v podrobnostech odkazuje.
K porušení ústavně zaručených práv stěžovatele ve smyslu čl. 4 odst. 3, čl. 26 odst. 3, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 bod 1 Úmluvy nedošlo.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu